Miloslav Švandrlík: Spravedlivý muž Pelouch

Rubrika: Literatura – Zábava

Potkat Peloucha s rybářským náčiním byla rozhodně událost. Asi jsem nedovedl dostatečně potlačit údiv, protože známý hromotluk se pojednou zastavil a obšťastnil mě úsměvem.
 

„S fotbalem je konec,“ oznámil mi, „a na hřišti mě už nikdo neuvidí. Člověk se smyslem pro spravedlnost tam taky nemá co pohledávat! O mně se, pane Trucdatel, říká, že jsem výtržník, surovec a rváč! Vyhledavač incidentů! Ale to přece není pravda! Párkrát jsem se popral a nakonec jsem hodil přes ohradu rozhodčího - to nemohu popřít. Jenomže: proč jsem to učinil? Z hulvátství nebo chuligánství? Ne, toho jsem dalek! Mám v sobě prostě mimořádně vyvinutý smysl pro spravedlnost a nedovedu se smířit s očividnou křivdou. Když někdo pískne za nastřelenou ruku desítku, tak nemá co pohledávat mezi slušnými lidmi. Tak to alespoň vidím já! Fotbal je bohužel hra, která se nespravedlnostmi jenom hemží. Výroky rozhodčích jsou často přímo osudové! A to by se nemělo trestat? K tomu mají lidé nečinně přihlížet? Já to ke své škodě nedokážu. Vidím křivdu a zatmí se mi před očima. Proto jsem zbil rozhodčího Dýchálka, aniž bych měl přitom nějaké postranní úmysly. Snad to nebylo docela v pořádku, ale mne už nikdo nepředělá. Proto jsem si také řekl, že bude nejrozumnější pověsit fotbal na hřebík a to na věčné časy. Jsou přece i jiné sporty - na příklad rybařina! To je opravdu krásný, hodnotný a především ušlechtilý sport, pane Trucdatel, měl byste to taky zkusit! Člověk sedí u řeky, sleduje skotačící vlnky a poslouchá drozda nebo žluvu. Napichuje na háček kousky škubánku a snaží se přelstít ryby pod hladinou. Je to poctivá hra, kterou žádný rozhodčí nemůže ovlivnit. Záleží na rybářových schopnostech a samozřejmě také na štěstí. Nikdo však nemůže popřít, že rybařina je sport spravedlivý! Nemůže se stát, že by výsledek vašeho poctivého úsilí ovlivňoval někdo z vnějšku. Proto a jenom proto jsem se stal rybářem. Už nikdy nezažiju ten palčivý pocit příkoří, který mě, proti mé přirozenosti, donutil zbít rozhodčího Dýchálka! To vše je dávno za mnou. Nyní mě čeká pouze rajský klid u vody a tiché splynutí s přírodou, a to se, pane Trucdatel, nedá ničím zaplatit!"
 
Polepšený habakuk se na mne zářivě zazubil a odbatolil se kamsi mezi vrbiny, olše a jinou vodomilnou květenu. Několik týdnů jsem o něm neslyšel.
 
Ale pak jsem ho zase potkal. Byl bez rybářského náčiní a bez úsměvu.

„Tak jdu zase k soudu, pane Trucdatel," informoval mě zavile, „a řeknu vám rovnou, že žádnej sport nestojí za nic! Ani ta rybařina! Představte si, že kvůli splynutí s přírodou půjdu nejspíš do basy! A to jen proto, že jsem zbil porybnýho Vrypa, kterej mě vyrušil z rozjímání a chtěl vidět můj rybářskéj lístek!"
grafika © Jiří Winter-Neprakta

 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 08. 2006.