Stále víc negativních jevů a stále více se prohlubujících paradoxů věku televizí a mobilů potvrzují, že i na počátku 3. tisíciletí naší moderní historie žijeme stále se softwarem paleolitického lovce jelenů. A také kam to vede, když nedbáme na to, jak rodíme a vychováváme své potomky. Tvrdím již léta, a většina lidí to stále nechápe dost hlubinně, že evolučně (emočně, psychicky) nejsme na televizi (a zvláště reklamy), potažmo média, připraveni. Neumíme s nimi zacházet, neumíme se jejich vlivu bránit. Jak by to asi dopadlo, kdybyste tlupě šimpanzů nechali na mýtině v konžském pralese kupu nabitých a nezajištěných kalašnikovů? Podobně mají nikým nevolení, nijak neproškolení a na dopad svých činů naprosto nepřipravení jedinci v rukou osud lidstva – ale jsou to právě tak zranitelní a chybující lidé, jako my ostatní. Ještě před sto lety by jejich chyba poškodila maximálně sousedy někde na vesnici nebo v malém městečku, dnes jsou jejich nedomyšlená a chybná rozhodnutí šířena prakticky do celého světa.  „I dobří, mírumilovní studenti se mohou stát agresivními a chovat se násilně vůči ostatním, pokud dojde k jejich deindividualizaci, tedy pokud mají pocit anonymity a skrytí vlastní identity (pokud nikdo neví kdo jsou a jejich existence nikoho nezajímá),“ tvrdí již celé roky americký psycholog Philip G. Zimbardo, který letos dostal od Nadace Dagmar a Václava Havlových cenu. A pokračuje: „Mé terénní výzkumy ukázaly, že se vandalismu a kriminalitě daří tam, kde úplně normální občané obývají městská prostředí, jež živí pocit anonymity ve všech, kteří sdílejí její neosobnost a trpí nedostatkem smyslu pro společenství.“   Opakuji, člověk je tvor nedokonalý, evolučně nepřipravený na vlivy, tlaky a mediální nátlaky moderní společnosti. Že jsou například panelová sídliště ideálním semeništěm agresivních part zfetovaných mladých lidí víme i u nás, tak jako to vědí Francouzi, již nejméně třicet let. A nejsme schopni s tím nic udělat, protože to nepovažujeme za dost důležité. Že naše jako nemocnice stavěné porodnice a naprosto zastaralé školy, ve kterých se stále učí metodami 19. století, jsou „továrny na poškozené výrobky“, víme u nás nejméně patnáct let. A nejsme schopni s tím nic udělat, protože to je „pod rozlišovacími schopnostmi“ politiků a zodpovědných ministrů a pedagogů.   Negativní jsou ale podle Zimbarda i další „běžné“ atributy moderní společnosti: „Lidé podceňují sotva znatelné síly, které mohou v určité chvíli působit na kohokoliv prostřednictvím sociálních norem, pravidel, uniforem, symbolů moci, statutu a skupinové dynamiky. Máme sklon k přeceňování vlastních schopností vydržet působení takové síly. Tato iluze nezranitelnosti pracuje proti nám, protože jen zvyšuje naši zranitelnost např. vůči podvodným prodejním postupům, nebo těm, kteří verbují pro nejrůznější kulty, nebo názorům většiny, či slepé poslušnosti příkazů nespravedlivých autorit.“ Jinými slovy, autoritativní nátlakové stereotypy v armádě, škole a společnosti (v diktatuře viditelné, v tzv. demokracii ukryté pod nálepkami vzletných idejí liberalismu a humanismu), zvláště když jsou pak zesíleny pomocí těmito strukturami či jednotlivci ovládanými médii (viz Berlusconi v demokratické Itálii, jména dalších diktátorů jinde dosaďte sami), jsou dokonalé katalyzátory vzniku systému zabetonovaných politických elit, které se o to, co je skutečně důležité, nemají čas a schopnost starat. Dokud tedy nezměníme systémy, pomocí kterých naše společnosti (ne)fungují, nemá smysl lamentovat nad korupcí, zneužíváním moci a neschopností politiků snížit si platy nebo odepřít prebendy. Zimbardo o nebezpečí liberálních přístupů západní demokracie ví také: „Čím více svobody obětujeme iluzi bezpečnosti, tím víc děláme práci teroristů za ně samotné. Jejich hrozba sama o sobě stačí, aby se demokracie začaly chovat jako ustrašené diktatury. Hrozbě terorismu je třeba čelit nikoliv prostřednictvím mezinárodních konfliktů, ale tak, že zasáhneme přímo srdce a mysl potenciálních teroristů. Musíme jim dát naději na lepší budoucnost prostřednictvím vzdělání a dostatečných zdrojů, aby mohli prožít smysluplnější život bez násilí.“   Vraťme se k metafoře šimpanzí tlupy. I šimpanzi v tlupě mezi sebou bojují, a pokud se nenajde někdo, kdo zjedná nápravu, několik agresivních samců terorizuje samice a mláďata. Tak to chodí u většiny tlup šimpanzů. Jsou ovšem známy případy, kdy se samice domluvily a prostě samce ignorovaly – a za nějaký čas je plně zpacifikovaly. Jinde je znám případ, kdy agresivní samci postupně, na silnici, na kterou si zvykli chodit pro snadno získanou potravu, zahynuli. Zbylí mírumilovní samci spolu se samicemi vytvořili stálo, které žilo v klidu, míru, pohodě i v další generaci.  Jeden z druhů šimpanzů zase všechny případné sváry v tlupě řeší sexem a v tlupách bonobů vládne mír, klid, pohoda a spolupráce. I v našem světě lidí dnes malé procento násilníků a teroristů drží v šachu (zastrašuje a ochromuje rozvoj společnosti) většinu populace. Satelitní arabské a muslimské televize štvou a rozněcují odhodlání znuděných puberťáků, zvrácené ideje Bin Ládina (ale i každého zloděje, podvodníka a agresora) jsou dnes a denně zdarma prezentovány, propagovány a šířeny médii naivními a politicky a rasově korektnímu médii Západu. Nejnovějším do nebe volajícím případem je Turecko, kde se jako bestseller prodává politická sci-fi o tom, jak v roce 2010 Turecko vyhraje třetí světovou válku, protože dobude (a s Ruskem se podělí o) Evropu (USA budou plně zaměstnány boji s Čínou). Psychologové také vědí, že lidský mozek stále více nestíhá, a že „slepota ke změnám“ (člověk, který myslí na jednu věc, často přehlédne jinou) je jednou z hlavních příčin dopravních nehod. Slepota ke změnám řidiče způsobí havárii jednoho nebo dvou aut, ale stejná slepota politika může způsobit a působí daleko hrozivější katastrofy, ne-li války.   Zoologové zase zjistili, že když jedna skupina opic (v tomto případě se jednalo o malpy) dostane svou odměnu, zatímco jiná ne, vyvolá to bouři protestů: malpy z druhé skupiny byly ošizeny! Co se stane, když velké skupině mladých potomků nedávných imigrantů z Afriky a arabských zemí dovolíme chodit kolem výkladních skříní, překypujících nejnovějšími konzumními idoly mladé generace Evropy, ale nenabídneme jim možnosti, jak si to vše legálně získat? Mladící se naštvou, protestují, a my to pak přenášíme televizí do celého světa a dáváme tak příklad dalším tisícům mladých. Televizní, ale i rozhlasové zprávy systematicky oslavují každého násilníka a teroristu, propagují každou katastrofu a podrobně popisují detaily každé autohavárie. Některé zprávy pak jsou dokonalými a podrobnými návody na organizaci provokační manifestace, nebo způsobů, jak svolat po internetu nebo pomocí mobilů kamarády k nočnímu zapalování aut. Vzpomínám, s jakým překvapením sledovalo pár stovek asi třináctiletých školáků a školaček v Mladé Boleslavi v rámci protidrogového programu přednášku jednoho „odborníka“  na drogy, který si nevšiml, ke komu mluví, a udiveným dětem podrobně vysvětloval a názorně ukazoval, jak si odborně a kvalitně píchat drogu a kde se dá získat.   Přitom by stačilo domluvit se a přestat zveřejňovat negativní zprávy a fotky teroristů a vrahů a zlodějů. Přitom by stačilo dohlédnout na to, aby hlavně děti nebyly pod přímým vlivem štvavých duchovních a populistických politiků a tak účinných filmů, ve který se kouří a zabíjí. Přitom (pozitivní zpráva!) poprvé v historii lidstva už díky moderním zobrazovacím metodám výzkumu mozku a díky psychologům jako je P. Zimbardo víme, kde a jak děláme chyby. Jen se poučit a neopakovat je. Jen přestat systematicky a nepoučitelně rodit poškozené potomky a vychovávat své budoucí teroristy a nespokojené agresivní (nejen muslimské) mladíky, jen přestat propagovat násilí a katastrofy…  Stačilo by začít propagovat pohodu, schopnost  porozumět si a spolupracovat. Mírumilovná tlupa šimpanzů, zbavená agresivních samců, by nám mohla jít příkladem. Zatím jsme spíše nepoučitelná tlupa rozhádaných šimpanzů než civilizace druhu homo sapiens sapiens…

OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN

	Jaroslav Vízner
	Vladimír Just
	Ondřej Suchý
	Zdeněk Pošíval
	Helena Štáchová
	Milan Lasica
	Ivo Šmoldas
	Dáša Cortésová

Další autoři »