Marek Veselý: Pověz mi, zrcadlo …

Rubrika: Publicistika – Postřehy

Anglický spisovatel Thackeray řekl: „Svět je zrcadlo. Mračte se do něho a bude se na vás také mračit, zasmějte se a bude vám veselým a laskavým společníkem.“ Nejvíce zrcadel mají podle mě v holičství, kam jsem zavítal a svěřil své kadeře do rukou chlupodravců. Lépe řečeno, byly tam samé chlupodravkyně, ale úsměv téměř žádný.
Přišel jsem tam zrovna, když ranní směna střídala odpolední. Nejstarší holička vyndala nádobíčko, roztáhla bílou plachtu a řekla: „Tak, kdo je další?!“
Jakýsi pán si už dával bundu na věšák, ale paní holička se znovu netrpělivě ozývala: „Tak pojte další!“ Ve tváři měla opět ten výraz, který bych snad omluvil u řezníka při porážce dobytka, nebo automechanika, když mu nejde povolit matka. Zanedlouho potom si do křesla usedl její známý a pronesl k ní zřejmě slova soucitu, neboť paní holička odpověděla: „No jo, dyť je to tady jako u blbejch na palouku, takovýhle návaly!“
V tu chvíli zřejmě neměla na mysli, že je v přechodu, ale nezmenšující se počet čekatelů na ostříhání. Notně se přitom mračila, a protože zrcadla jsou u holiče proti sobě, její mračení se zobrazilo nekonečněkrát.
Nechtěl bych té paní křivdit, každý z nás má jistě slabé chvilky, ale přece jen si myslím, že při styku s lidmi bychom se měli hezky usmívat. Někam se ten úsměv vytrácí, nezdá se vám? A přitom platí to, co kdysi tak hezky napsal spisovatel Cronin: „Úsměv stojí méně než elektřina a dává více světla.“ Takže: Keep smiling.

Marek Veselý, vesely.marek@seznam.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 10. 2006.