Pavel Loužecký: Téma - PROJEKTY V POZITIVNÍCH NOVINÁCH

Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...

Snad je to shodou náhod, že jsem v rozmezí dvou dnů dostal ohlasy na téma PROJEKTY V POZITIVNÍCH NOVINÁCH. A protože je to téma - alespoň pro mě tedy rozhodně - citlivé, rád bych se s vámi podělil o myšlenky, které v naší korespondenci padají.

Jiří Jakub Mašek, 24.10.2006
Reakce na Projekt nového tvůrčího stylu: MADE-IN-ART

Zdravím, úplně náhodou jsem narazil na váš článek, dnes už dva roky starý, docela mě pobavil, pokud jste to myslel vážně, určitě shromažďujete e-mailové adresy lidí, kteří reagovali. Rád bych byl informován o vývoji projektu, vážně uvažuji, že bych se na něm podílel jako grafik.


Dobrý den, jsem rád, že jste pobaven .... 
Když jsem tento projekt vytvořil pro jednoho ze svých bývalých zaměstnavatelů, tak on původně prohlásil, že do toho půjde, ale pak si to rozmyslel, že nejdříve musíme dodělat projekt, na kterém jsem zrovna pracoval, a teprve pak .....  Jenže pak jsem dělal zas něco úplně jiného, takže na realizaci nikdy nedošlo.
A k "popukání" je, že jste dočista první, kdo na něj (po zveřejnění na internetu) reagoval. 
Fakt nechápu :-)) 
Ale díky za to, jsem rád, že i po tak dlouhé době to má ještě někdo sílu přečíst.
Pavel Loužecký

 

Jiří Jakub Mašek
Zdravím,  možná se vám nelíbí, že jsem napsal, že mě váš projekt pobavil, ale dovolte mi, abych to rozvedl. Pobavil mě v tomtéž smyslu, jako dobrá kniha, jako symfonická hudba, cokoliv, co má hlavu a patu, co má vtip. Projekt by mohl fungovat, ale v jiné zemi, kde žijí lidé, kteří vidí dál, než ke svému bazénu, a kteří také mají zájem dělat věci (a také do nich investovat), které přinášejí nejen materiální zisk. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že podobné věci, jako je váš projekt, se musí okolí podávat v malých dávkách, pak je naděje, že je bude někdo akceptovat, větší. Ale dost keců.


Dobrý den,
nebojte se, já nejsem urážlivý, a dokonce ke svým vlastním projektům jsem lehce shovívavý, protože každý z nich vznikal v určité době za určitých podmínek, kdy mi ležel v hlavě jako balvan a musel ze mě ven, a tyto podmínky - vytrženy ze souvislostí - pak působí na čtenáře mnohdy značně nepatřičně.
Zrovna nedávno se jeden čtenář PN hezky vymezoval vůči jednomu nich - viz OHLAS č. 138 https://www.pozitivni-noviny.cz/OHLASY.html  a žádal mě, abych zkusil vypotit nějakou smysluplnou obhajobu své naivní představy. No vidíte, a přitom já bych s ním mnohem raději diskutoval o tom, jak by PROBLÉM, O KTERÉM V DANÉM PROJEKTU JDE, řešil on. Jsem vždycky lehce napružený proti "kritikům všehomíra", kteří pouze NAPADAJÍ HOTOVOU VĚC, kteří se pouze negativně vymezují, aniž by byli sami schopni nalézt jiné, lepší, smysluplnější řešení.

To máte jako s politikou. Všem je naprosto jasné, že je to u nás s politikou špatné a že by to takhle vypadat nemělo, ale RADU, JAK TO NAPRAVIT, nemají žádnou. Jen planě tlachají u piva a nadávají na celý svět.  

Váš názor je mi sympatický, ale ....  Máte Vy sám nějaké řešení, jak podobnou věc, jako je MADE-IN-ART u nás prosadit? To by mě moc zajímalo.
A co to je za eufemismus  - "po malých dávkách"? Zjistil jsem, že když lidem neřeknete všechno otevřeně, najednou a se všemi souvislostmi, co
mají dělat, proč to mají dělat a jak to mají dělat, tak z 99% neudělají vůbec nic. Dokud jim nejde o věc OSOBNĚ, či spíše není to  VĚC JEJICH, tak jsou jakoby hluší a slepí. 
Snad proto já svoje neuskutečněné projekty klidně zveřejňuji (což je asi docela nevídané) ....

Protože jsem nezřízený optimista, který věří, že se jednou najde někdo, koho to skutečně osloví a kdo PRO TO NĚCO UDĚLÁ (třeba i ve svůj vlastní prospěch). Mně jde hlavně o věc, nikoli o hmotný prospěch. Byť to zní jako ozvěna minulého století (tisíciletí?), já si nemohu pomoci.
Pavel Loužecký
PS. Myslím, že tato naše diskuse by mohla být pro řadu čtenářů podnětná, takže jsem se rozhodl ji otisknout ve svém ZÁPISNÍKU (jestli proti tomu nic zásadního nemáte). Třeba se někdo přidá ...

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 10. 2006.