Ohlasy k projektu SENIOŘI K POČÍTAČŮM!

Rubrika: Exkluzivně – Senioři k počítačům

F

Ohlasy k projektu a kampani   SENIOŘI K POČÍTAČŮM ! 
26  ► Karel Bůna, 8.11.2007
Ohlas na článek
Pavel Ján Buvala: Senioři komunikují...

Je příjemné číst pozitivní zprávu, že se někde udělalo něco prospěšného pro důchodce. Jsem z jiného kraje, Východočeského, a tak by mě zajímalo, zda se o tomto počinu vůbec zmínil regionální tisk.
Již ve svém "vyznání", jak jsem se dostal k počítači a komunikaci na něm, jsem zdůraznil důležitost možnosti komunikace přes počítač pro důchodce, často žijící osaměle. Zřízení takového střediska, kde si zájemce může "ohmatat" celé to zařízení, se kterým se třeba celý život nesešel, seznámit se s nim, aniž by musel něco koupit, je nesmírně záslužné. Z tohoto střediska pak vede přímá cesta k tomu, pořídit si vlastní počítač se vším všudy a zapojit se nejen do nějakého povídání s druhými, ale i s vlastními vnoučaty či pravnoučaty. Navíc získání informací o všem, co kterého z nás zajímá, znamená takové nové oživení, zapojení se do životních aktivit.
Lze si přát jen více podobných pozitivních počinů!

Karel Bůna
25  ► Vilém Kubeš, 3.3.2007

Jsem docela zkušený uživatel internetu. Je mně 67 let a s internetem a počítačem jsem se seznámil v Městské knihovně ve Frýdku-Místku. Pak jsem se zúčastnil třitýdeního kursu (tři hodiny denně v jednom týdnu), kde jsem se naučil některé finesy na internetu. Počítač jsem si pořídil starší za zhruba 3 000,- Kč. Doma jsem internet měl až po třech létech. V současnosti mám notebook a novou tiskárnu
multifunkční HP deskjet f 370. Doporučují všem, kteří chodí do hospody a zjišťují, že jim už peníze přestávají stačit. Věřte, že ušetříte. Navíc jsem přestal před více než pěti léty kouřit. Pro kontakt s lidmi použiji mimo internetu také svůj koníček, sborový zpěv. Tak vzhůru na internet a přestaňte stárnout.
S pozdravem Vilém Kubeš.

24  ► D.Sedláček, 21.12.2006

Vážený pane!
Osobně velmi hodnotí uvedené tři výzvy akce "Senioři k počítačům". Jsem sice poněkud skeptický, protože firmám - až na výjimky - jde především o zisky.
Myslím že by tam měla být ještě čtvrtá výzva, určená státním, krajským a místním orgánům, co na to oni, ve vztahu - senioři a internet a počítačová gramotnost. Kdysi existovalo tzv. Ministerstvo informatiky, které nebylo na nic a jen stálo spoustu peněz. To je asi stejné, jako letos před obecními volbami, u nás jeden kandidát velkohubě prohlašoval, že se zasadí v obvodu o bezplatný internet?!? To je stejná demagogie, jako když další prohlašoval, že přestěhuje některá ministerstva do Ostravy?!?
Řekl bych: Firmy, zvyšte poplatky za připojení k internetu pro úřady a zlevněte připojení důchodcům! Bohužel, nic by to nepřineslo, úřady platí daňoví poplatníci a do určité míry i důchodci. Nebudu se šířit o tom, na co všechno politici a úředníci vyhazují a rozkrádají státní finance.
Na podporu výzvy č. 3 bych řekl, že kromě získávání všech možných informací na internetu, používám počítač pro levné, nebo dokonce bezplatné telefonování, se svými dětmi na opačném konci republiky. Další využití je pro domácí ekonomiku, evidence a archivace dokumentů, převod starých diapozitivů a negativů do digitální podoby a jejich archivace, zpracování rodinného rodokmenu a další nepřeberné možnosti pro zájmy a koníčky.
D. Sedláček,  Ostrava

23  ► Jana Zlámalová, 27.11.2006

Vážený pane Loužecký,
s nadšením jsem se chopila vašeho nápadu a vymyslela jsem pravidelné školení nejen pro seniory - protože i například některé maminky na mateřské potřebují doplnit své znalosti o počítačích. Naše pobočka Knihovny  BBB v Uherském Hradišti Mařaticích bude počínaje tímto pátkem pořádat již zmíněné školení, vždy první pátek v měsíci. V knihovně máme dva velmi slušně vybavené počítače pro veřejnost a tak se během školení mohou vysřídat 3 dvojice zájemců. Podobná školení jsem pořádala už dříve třeba v rámci Týdne knihoven nebo Března-měsíce internetu. Je výhodou, že jsou tady jen dva počítače, protože se mohu zájemcům přizpůsobit a věnovat se jim individuálně. Pozvánka na tuto akci visí na našich webových stránkách -
http://www.knihovnabbb.cz/cz/node/1094 Mějte se moc hezky. Jana Zlámalová, knihovna Mařatice
22  ► Anastázia Mahovská, 19.11.2006

Vážený pane Loužecký,
 
snad žádné jiné téma ve mně nevyvolalo tolik protichůdných rozporů, jako výzva „Senioři k počítačům!“
Proč lákat seniory k počítačům, když život je tak krátký a oni jej až doposud k životu nepotřebovali? Mají už svoje zažité radosti, na které se mohou beze zbytku spolehnout.
 
Pobývám často v jejich společnosti a ráda jim naslouchám při odpoledních posezeních, když si hoví v pohodlném ušáku, popíjí čaj nebo kávu, pak na oplátku tiše naslouchají a zasvěceně poradí, jak se zbytečně nestresovat.
Dopoledne se povětšině věnují svým povinnostem a zálibám, ale odpoledne už mají rádi klid. Po večerech nepouštějí televizi, ale každopádně si pustí rádio nebo hezkou kazetu, protože cédéčko je už pro ně velká novota, oni nebudou přece kupovat novou bedýnku, když rádio s kazeťákem se pro ně stalo příjemným společníkem a už jej důvěrně znají.
To je jedna skupina seniorů, která má většinou  příjemné rodinné zázemí. Tito senioři neznají nudu a plně se věnují své rodině a svým vnoučatům.
Ale co ti ostatní, když takovéhle štěstí nemají a touží po kontaktech a po zábavě? Sama mám spoustu vynikajících přátel, které jsem poznala na internetu a jejichž přátelství mě v mnohém obohacuje.
 
K seniorům zatím nepatřím, na internet chodím spíše pracovně a na poštu si najdu čas povětšinou pozdě večer a pak si ještě něco přečtu před spaním na dobrou noc - třeba v Pozitivních novinách nebo jiném osvědčeném literárním serveru.
Pro osamocené seniory nebo ty aktivnější, co jim pořád přebývá čas a energie, se počítač může stát vynikajícím společníkem a právě pro tyhle lidi, je Vaše akce jako stvořená.
 
Pořad v televizi je vynikající propagace, ale nebylo by taky potřeba oslovit ty, co spíše poslouchají rozhlas? Perfektní pořady znám z Českého rozhlasu na Praze 2 a vím, že právě tahle stanice je seniory velmi oblíbená.
 
Chci Vám napsat o mé zkušenosti výuky na PC jednoho seniora, který se nejdříve vyjádřil o počítači s notnou dávkou despektu: “No, je to pěkná bedýnka a možná i chytrá mašinka, ale já to už nemám zapotřebí, mám to za pár a to mi už za to nestojí!“
 
Když jsem nastoupila do nového zaměstnání, stal se mi velkou oporou postarší, ale velmi vitální pán, který již třetím rokem přesluhoval a byl postrachem zhotovitelů.
Byl velmi pečlivý, důsledný, po odborné stránce dokonale zdatný, nikdo jej neošidil, ani ten nejvykutálenější podnikatel.
Zápisy psal hlavně na psacím stroji, ale občas taky na počítači, takové prehistorické vykopávce, pro mne už v jakémsi neznámém programu.
Chtěla jsem jej překvapit a povedlo se mi v rámci reorganizace zakoupit značkový počítač se softwarem Windows XP.
Jeho reakci už znáte.
Neměl už v úmyslu se s novým počítačem skamarádit a když jsem mu začala přeposílat pracovní e-maily, tak se tvářil odtažitě a říkal, že si to raději přečte na papíře, ať mu to raději vytisknu.
Nenaléhala jsem na něj  a tiskla mu veškerou poštu k vyřízení, jako dříve.
Na služební cestě jsem mu svěřila digitální fotoaparát a velmi jej zaujalo zpracování fotografií na počítači. Navrhla jsem mu, že se můžeme každé ráno - tak půl hodinky - začít učit poštu a internet. Souhlasil.
V první lekci jsem mu předvedla, co počítač dovede. Byl z toho zkoprnělý a prohlásil, že je to samé klikání, a že to vůbec nechápe, a že to už pro něj není, že na stará kolena nebude ze sebe dělat blba.
Uklidnila jsem jej dotazy na které odpovídal rozpačitě.
„Jirko umíš ovládat mobil?“
„Jo, …. umím.“
„Umíš fotit digitálem?“
„Brnkačka.“
„No a co si myslíš, že je mobil a digitální fotoaparát? To jsou přece taky počítače a ovládaní je velmi podobné ne-li stejné. Tvůj počítač toho umí jenom podstatně víc a dokáže splnit každý tvůj logicky zadaný požadavek podle velmi jednoduchých pravidel.
Teď máš z toho všeho možná hlavu jako balón a pro dnešek skončíme, ale počkej zítra, až si to sám vyzkoušíš, pak uvidíš, že za týden se té zdánlivé složitosti zasměješ.
Věř mi. Je to  stejné jako řídit auto. Při první jízdě si pleteš brzdu s plynem, ale velmi brzy už nevnímáš ani převodovku, řadíš podvědomě a zcela přirozeně.“
Druhý den jsem mu předvedla pouze odesílání pošty a nechala jsem jej za napovídání jednotlivých kroků odeslat dopis kolegovi do vedlejší kanceláře. Úspěchem byl nadšený a honem utíkal ověřit si zdařilý pokus. Vrátil se vysmátý jako beruška sedmitečná a další dopis odesílal již pouze za mé přihlížející asistence.
Tak jsme se učili každé ráno, krůček po krůčku a v malých sekvencích se postupně, zhruba za měsíc, naučil internet, Word, Excel, a Photoshop, ze kterého se těšil nejvíce, protože rád fotil a měl jít na dovolenou do Egypta.
Zbývalo mu půl roku do odchodu do důchodu a v dovednostech předčil mnohem mladší kolegy.
Poslední měsíc chodil zamyšlený a já myslela, že by chtěl pravděpodobně ještě prodloužit smlouvu na další rok. Byl to omyl. Nechtěl, už měl jiné plány a přemýšlel nad koupí počítače, tiskárny a digitálního fotoaparátu. Zdály se mu ale příliš vysoké ceny a obával se, že s tím u manželky nepochodí.
Nebylo nic snazšího, než-li navštívit internet a vybrat vše potřebné ve velmi výhodné cenové relaci.
 
Přeji Vám mnoho úspěchů a hodně spokojených seniorů – čtenářů PN.
Anastázia Mahovská
 
PS: Závěrem Vám ještě posílám odkaz, kde najdete pps   Senioři k počítačům
ozvučenou písničkou z alba Lasica & Satinský & Filip z alba „Bolo nás jedenásť“.
21  ► Libuše Čiháková, Praha, 5.11.2006

Počítač je brnkačka
Když jsem nastoupila na zasloužený odpočinek, vrhla jsem se na internet. Moje děti při každé mé otázce ohledně surfování prohlašovaly; že i jejich pes by práci na počítači pochopil rychleji a že bych se, jako jiní rodiče (rozuměj lepší), měla věnovat dětem a vnoučatům. Což znamená vařit pro ně, šít, plést, štupovat ponožky a hlavně žít jak se na důchodce patří (rozuměj - vše pro děti a jen a jen pro děti). Ale já jsem, navzdory dětem i věku, začala brouzdat po internetu, navštěvat výstavy, knihovny, navazovat nová přátelstí na chatech, fotografovat, stahovat fotky do počítače, dělat z nich výřezy a přidávat do fotek texty. Založila jsem si vlastní webovou stránku, kde publikuji nejen své literární výtvory, ale stahuji tam různé zajímavosti. Například pro čtenáře, kteří stejně jako já často marně loví kde co ve svých mozkových závitech, jsem o skleróze zjistila:
"Že postihuje hlavně starší lidi, že člověk nemá svou paměť zatracovat a nepropadat pesimismu. Že je účelnější dělat vše pro to, aby se situace alespoň nezhoršovala. Že ne všechny vjemy si zaslouží být uloženy do paměti. Že bychom zážitky měli sledovat všemi smysly, jak to praktikují východní kultury, kdy vzniká jakási řetězová reakce, která postupně vyvolá celý obraz. Že máme důsledně dodržovat ve svých věcech pořádek a ukládat je na stálé místo, aby se neztrácely. Že optimismus a pozitivní vnímání světa paměť podporují. Že máme dbát na rozšiřování slovní zásoby, nevyhýbat se společnosti, o všechno se zajímat, diskutovat, hodně číst a psát si deník. Je to prý účinná terapie, a s využitím počítače navíc "brnkačka".
A tak tedy, milí senioři: Než si ušetříte z almužny, kterou vám stát dává (a vaše děti by vás o ni nejraději obraly), na počítač, nechte si nejdříve vysvětlit, že například zaseknutá myš není domácí hlodavec v pastičce, ale součást počítače. Přeji všem zdar v boji se sklerózou i počítačovou technikou.
Libuše Čiháková
20  ► Helena Jarešová, Praha, 5.11.2006

Počítačová babička
Když manžel zemřel, přivezly mi děti starší počítač. Kdo si hraje, nezlobí. A  taky nemá v prázdném bytě tolik času smutnit.
Utáhly mě na karetní hry. Miluji jakékoli hry. Jsem prostě hravá babička. Začala jsem se učit přijít na kloub věcem, o kterých jsem do svých šedesáti osmi let neměla ani potuchy.
Po prvním vysvětlení pod dohledem mi bylo vše jasné. Druhý den, když jsem si k počítači sedla sama, už to tak jasné nebylo. Přeci nejsem „matěj“, abych to nezvládla… Nastoupil systémem „pokus-omyl“. Někdy to vyšlo, někdy ne. Času mám dost a tak jsem zkoušela. Několikrát, vlastně dostkrát, se mi povedly takové kousky, že ani děti po telefonu nestíhaly radit. Následovala cesta ke mně domů, osobní konzultace a oprava mých chyb. Nejtrpělivější rádce byla desetiletá vnučka Míša, která má tolik trpělivosti, že jí může rozdávat.
Když jsem se nasytila her, začala jsem si opakovat již zapomenuté psaní všemi deseti a vrhla jsem se na Deník – psaní denních i již zapomenutých zážitků a vzpomínek. Co vám mám povídat. Na chalupu se mi nechtělo, protože, co bych dělala, když počítač zůstane v Praze…Vnuk mi přivezl prastarý notebook, aby se mi po té mojí bedýnce tolik nestýskalo. Ne, že bych se na chalupě nudila, ale někdy je počasí nepříznivé a večery dlouhé… Syn mě ještě před odjezdem přinutil, abych si koupila digitální fotoaparát. Že by myslel na náhradní letní chalupovou zábavu, když nepřijedou…? Začala jsem fotit vše kolem sebe, a když mi děti fotky ukázaly na jejich počítači, byla jsem nadšená.
Závěr jistě tušíte. K  Vánocům jsem dostala počítač nový, abych si mohla fotky ukládat a upravovat sama. Musím přiznat, že jsem zprvu protestovala. Copak já, stará bába, potřebuji nový počítač? Vlastně už třetí v pořadí? Ale bylo to opravdu o něčem jiném. Doslova i přeneseně. Větší monitor, krásná grafika, přehlednost, a těch nových her…Jenže jsem musela začít znovu s učením, protože Milenium nahradil  Windows XP, jak říkaly… A začalo to nanovo, vztekala jsem se, že se všechno dělá jinak, ale pokračovala. Chybami se člověk učí, ale nesmí jich být moc. Krátce a jasně – potřebuji příklad. Určitě vše potom zvládnu. Učení je matka moudrosti.
Dala jsem si udělat dokonce i nové brýle, abych nemusela používat dvoje. To mě moc rozčilovalo. Když jsem měla brýle na psaní, tak jsem neviděla, co se děje na obrazovce a musela si brát jiné …
Chuť do práce mi nechybí a čas si udělám. Nikdo mne nehoní, a tak mohu dělat co chci a kdy chci. Problém je jenom v tom, že práce na počítači je jako droga. Jedna hodina ranní …ještě chvíli, přece to musím dohrát, jen tak málo jsem nahrála…?, to není možné, znovu…druhá hodina ranní…už musím jít spát… Ráno to zkusím znovu. Se snídaní v ruce už jsem u počítače znovu.
Prostě dopadlo to opačně, než jsem čekala. Musela jsem si dělat čas na práci v domácnosti. Taky mě začala bolet záda i oči. Něco to chce. Možná, že nařídit budík a potom vypnout počítač, vyspat se…A opravdu jsem si musela začít ordinovat podle budíku čas, který smím strávit u počítače. Jednou se mi stalo, že jsem u počítače usnula a hlavou, která mi padla do klávesnice, jsem zmáčkla přímo vražednou kombinaci, po které se stalo, že obrazovka byla naprosto bílá. Bez jediné ikony, bez jediného písmenka, prázdný čistě bílý prostor…
Internet jsem si zamilovala na „první kliknutí“. Tolik informací pohromadě…Píši si s kamarádkami a příbuznými, volám přes Skype s dětmi… A zadarmo…Moje milované Pozitivní noviny, které jsem našla díky internetu…Našla jsem tu  tolik možností, jak se poučit i zabavit. Něco pěkného si přečíst, potěšit se s obrazovou galerií, odpovědět na zajímavé články a tak se spojit s někým kdo má stejné zájmy …
Helena
Jarešová
19  ► Karla Klusoňová, Praha, 1.11.2006

Vážený pane,
ráno jsem přísahala, že ten počítač nezapnu. Pryč jsou má předsevzetí, čas letí a zase není poklizeno, ..., ... ... Pozitivní noviny čtu průběžně, také sem tam přispěji. Dnes jsem zabrousila na SENIORY. Bezva. To je moje vlnová délka. Je mnoho mých vrstevníků, kteří se toho bojí a nudí se, jsou protivní. Slovník mají z vybraných názvů všech neduhů zralého věku. Škoda. I když mě ráno taky bolí celý člověk. Nicméně. Na Google pod mým jménem je i odkaz na článek, který si už vůbec nepamatuji.
Žena za klávesnicí?
Moji převážně mužští kolegové kroutili hlavou. Každá normální ženská, pokud má nějaké peníze nazbyt si koupí kožich. A ty počítač. Tenkrát to byl.................. Pak přišlo Atari atd. Dnes už mám několikátý počítač a děkuji Bohu. Nedovedu si to bez něj představit.
Moji dva synové byli tudíž odkojeni počítačem. Úžasný náskok před spolužáky (1985) jim zajistil skvělou budoucnost. Je to jako bych jim dnes přidávala 50 tisíc měsíčně.
Ale i já mám potíže. Jednou mě vykýve to a jindy tohle. Také musím hledat pomoc a rady. Takový projekt pro seniory s nadšením vítám a mohu jen doporučit. Mám stejné zkušenosti. Naši potomci jsou nevstřícní a tak dobrá rada po internetu co s tím a s tím problémem přivítáme všichni. A navazovat kontakty? Vo tom to je.  Zdravím všechny zdravě odvážné.
Karla Klusoňová Opava
18  ► Hanušová Miloslava, Praha, 29.10.2006

Dobrý den,
dnes při nočním archivním internetovém sledování  pořadu Barev  života jsem se dozvěděla o Pozitivních novinách. Ihned po skončení tohoto vysílání jsem si našla na internetu tyto noviny a se zájmem jsem si je přečetla. Zaujal mne projekt Senioři k počítači.
Patřím mezi mladší generaci seniorů, kteří se s nimi museli naučit pracovat již před odchodem do důchodu. Ovládám je pouze uživatelsky, na ostatní  práce byly technici. Stačilo vytočit tzv. hotline  s chybovou zprávou a náprava byla sjednána. I když ještě chodím na krátkodobé brigády, přestala jsem mít přístup k počítači a tím i k internetu. Docházení do knihovny nebo občas do internetové kavárny bylo pro mne nevyhovující. Proto mi nezbylo než si koupit vlastní a nechat se připojit k internetu. Zápasím s technickými problémy, neboť mé znalosti angličtiny jsou slabé, nápovědy k softwaru jsou v češtině velmi stručné a dále pokračují v angličtině. Mám obavy, abych si nepoškodila nainstalované programy. Mám syna, na kterého bych se mohla obrátit s technickými problémy, bohužel ale není vstřícný a tak se snažím získat vědomosti, kde se dá. Proto  fandím Vaší akci a současně i vydávání Pozitivních novin. Zdraví
Hanušová Miloslava, Praha
17  ► Jindřich Katscher, 29.10.2006

Vážený pane Loužecký,
přes server www.pravednes jsem našel  POZITIVNÍ NOVINY a v nich rubriku  "SENIOŘI K POČÍTAČŮM!". Je mi 87 let a oceňuji Vaši snahu. Z vlastní zkušenosti vím, jak mi Internet pomáhá udržovat si duševní zdraví a nemyslet na neduhy. Proto jej mohu všem, jež nejsou vytíženi povinnostmi, jen vřele doporučit.
Je sice pravda, že každý špás něco stojí, a tak počítače a internet poslouží zejména majetnějším. Bylo by jistě záhodno, kdyby stát a zájmové organizace přispěli k tomu, aby finanční hranice dostupnosti internetu se postupně snižovala či byla co nejnižší. 
Staré počítače, monitory, tiskárny a další příslušenství dávají podniky pravidelně do sběru,  přestože by seniorům a  nemajetným mohly ještě posloužit. Prodejci software v čele se Microsoftem by neměli zamlčovat, že vedle jejich drahých programů existují bezplatné balíky freeware, které jsou stejně výkonné, ne-li výkonnější než jejich "značkové" produkty. 
V kurzu počítačů pro důchodce jsem se seznámil s programovým balíkem "Open Office"  a zjistil jsem, že je výhodnější než Microsoft Office, a to nejen proto, že jej lze získat bezplatně, nýbrž také proto, že umožňuje plynulý přechod z odt-souborů na soubory s příponou .dat (Windows),  .html (internet) a  .ptb (ADOBE Reader). Nahrazuje plně cenově nevýhodný OEM-software, takže fa. Microsoft by se měla stydět za přemrštěnou cenu svých méně dokonalých produktů. 
Abych došel k závěru: Přimlouvám se a uvítal bych, kdybyste mohli v rámci rubriky SENIOŘI K POČÍTAČŮM! propagovat takovéto prostředky a metody,  které snižují náklady na provoz počítačů a internetu a poskytovali pokyny, jak tyto zpřístupnit co nejširšímu okruhu i nemajetných zájemců. Rád bych Vám při tom pomáhal z vlastních zkušeností.
S přátelským pozdravem
Jindřich Katscher
16  ► Jan Pastuszan, 27.10.2006

Pane Loužecký,
zamyslel jste se, zda ten penzista, kterému tak radíte, že na to vůbec nemusí mít? Já osobně mám 65 let. Tudíž jsem v důchodu již 5 let. Počítač a internet jsem si pořídil. Ale s velkým odříkáním. Tzn.  Počítač včetně tiskárny -  30 000 tis. Vzhledem k tomu, že bydlím v časti města, kde není možnost tel.antény, tel.přípojky atd. používám pro přepojení k internetu modem firmy  t-Mobile. Paušální měsíční částka - 850 Kč, čili - za 5 let tj. 60 měsíců x 850 Kč. Tento rok s internetem končím.
Kde jsou slibované úlevy pro seniory, které v každých volbách páni rádoby poslanci slibují? Domníváte se, že soukromá firma, zabývající se prodejem PC, dá na váš věk slevu? Zkuste si to projít osobně. Letos se už ani o nějakých úlevách pro důchodce raději ani nemluví.
Dík za pochopení.  Jan Pastuszan
                                    
 
Vážený pane Pastuszane,
je mi naprosto jasné, že příjmy většiny důchodců v této zemi jsou na minimální úrovni. Ale pokud jste četl pozorně tento projekt a text doprovodné kampaně, tak celá věc je zaměřena HLAVNĚ na DĚTI A VNUKY (kupte svým rodičům počítač) a na FIRMY (vytvořte speciální podmínky pro seniory, nabídněte výhodné připojení na internet) a SPOLEČNOSTI (pomozte seniorům orientovat se v nabídce na internetu). Pouze v této konstelaci má celá věc naději na úspěch. Pokud se toho nechopí v masovém měřítku média a firmy, tak nic nebude. Snad jen ty děti by sem tam mohly pomoci ...
Vím, že skepse je mocná čarodějka, ale když se nebudeme o nic snažit, tak nikdy nic nevznikne. Jsem přesvědčen o tom, že každý pokus je důležitý, byť nakonec z nejrůznějších důvodů nedopadne ....
To víte, my pozitivně naladění lidé prostě musíme takto uvažovat :-)  Možná, že když budete pravidelně sledovat Pozitivní noviny, tak najdete i něco výhodného pro Vás.
S přáním krásného dne
Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin


Pane Loužecký,
díky za Vaší odpověď i za to, že někdo má zájem o dědky. Rád budu sledovat, a to Vám slibuji, Vaše Pozitivní noviny.
S pozdravem  Jan Pastuszan
15  ► Dáša Schindlerová, 27.10.2006

Vážený pane Loužecký,
odkaz na vaše stránky jsem dostala od internetové přítelkyně. Dovolte, abych vás malou chvilku zdržela. Fanouškem PC byl v naší rodině vždy můj manžel. Sám se učil pomocí knih, pokusů a omylů. Já jsem se počítače bála. Lépe řečeno, bála jsem se ztrapnění. Jsem v invalidním důchodu, a i když jsem velká čtenářka, přesto knihy jako takové mně nedostačovaly. Chyběli mě lidé.
Začínala jsem mít deprese. Můj manžel se snažil přesvědčit mě, abych zahodila svoje obavy a zkusila si PC omakat. Podařilo se mu nejdříve mě nalákat na hru pasiáns, kterou snad hrál už každý. A tím u mně na dlouhou dobu práce s PC končila. Hrála jsem si kartičky, poslouchala hudbu a po určitou dobu jsem byla spokojená.
Pak mě začal manžel tlačit do práce na internetu. Bože, jak já se bála. Každou chvíli jsem běžela za mužem s nářkem, že jsem počítač rozbila. To většinou, když se mi objevilo něco jiného, pro mě do té doby neznámého. Pak se stal zázrak. Objevila jsem stránky, kde se schází lidi, kteří většinou také příliš neovládají práci s PC, a tak nás najednou byla celá internetová třída. Učili jsme se navzájem a nikdo se nikomu neposmíval, že hned nepochopil problém.
Věřte, že to byla a je pro nás nádhera. Menší problém ovšem ve všech našich rodinách nastal ten, že jsme obsazovali počítač častěji a častěji, a původní vlastníci začínají protestovat. Pro většinu z nás je přece jenom pořízení nového počítače záležitost finančně skoro nemožná.
Jedno řešení bych ale možná viděla. Vím, že ve státních úřadech se po určité době používání počítače vyřazují a pořizují se výkonnější. Podle mých informací prý není možné tyto použité PC, které by ještě určitě našim potřebám dostačovaly, odprodat. Prý se likvidují. Myslím, že tato možnost by byla výhodná jak pro stát, tak i pro seniory, kteří by tyto PC ještě mohli používat. Vím, že mezi skupinkou lidí, se kterými se denně scházíme, jsou například i lidé, pro které je internet jediný styk s lidmi.
I když svým datem narození (1950) ještě nespadám tak úplně mezi seniory, ale mně dnes PC a internet dává strašně moc. Vlastně vše, o co jsem ochuzena svoji tělesnou invaliditou. Tělo chátrá, ale mozek se díky tomu udržuje čipernější. Takže, ať žijí počítače a internet.
S pozdravem Dáša Schindlerová 
14  ► Eva Sedláčková, 23.10.2006

Vážený pane Loužecký,
chtěla bych Vás pochválit za nové noviny, které jsou opravdu milé a nikoho nezarmoutí. K Vaší akci "Senioři k počítačům!" bych chtěla trošku přispět svojí zkušeností. 
Počítač - jako chytrý psací stroj - jsem používala ještě ve svém aktivním životě, ale s internetem jsem se začala kamarádit až někdy v letech 2002 - 2003. Naučili mne to v Internetové školičce, kterou pro důchodce organizuje za velmi přijatelnou cenu společnost ELPIDA, která se přestěhovala do Prahy 10, Limuzská 8. Vyučují tam študáci, jsou velmi trpěliví a vstřícní - naučí i ty, kteří se zatím počítačů bojí.
Srdečně zdraví  Eva Sedláčková
13  ► Růžena Vrbická, 23.10.2006

Vážený pane Loužecký,
zdravím Vás a ještě jednou děkuji za pěkné obrázky. Mohu Vám sdělit, že tuto kampaň zcela podporuji. Já sama jsem sice do styku s počítačem v devadesátých letech přišla, ale za sedm let, kdy jsem byla v důchodu, se hodně změnilo. Když mě před dvěma lety zavolali zpět do zaměstnání, myslela jsem, že to nezvládnu. ZVLÁDLA JSEM TO. Snažila jsem se přesvědčit svého muže (povoláním strojní inženýr), který odešel do invalidního důchodu koncem 80.let a s počítači nepřišel do styku, aby si počítač pořídil. Nechtěl o tom ani slyšet. Loni k vánocům jsem mu počítač koupila. Řeknu Vám, že to byl ze začátku horor, ale nyní suverénně počítač využívá. Já sama si teď počítač také pořídím, protože si život bez něho neumím představit. Zabývám se genealogií, a k tomu je počítač nepostradatelný. V cizině senioři běžně počítač používají. Mám známou Holanďanku, které je přes 80 let, a ta nejenže počítač používá, ale každý rok jezdí do Čech s ohromným karavanem, který sama řídí a pátrá po svých předcích. Takže doporučuji všem seniorům aby z nedostatku činnosti nevysedávali v parcích a na náměstích na lavičkách a nebáli se počítače. Obohatí si tím i prodlouží aktivní život. 
Zdraví  Růžena Vrbická 

12  ► Jan Drocár, 22.10.2006

Nejlepší se mi zdá myšlenka sestavovat počítačovou nabídku na míru seniorům. Mluvil jsem o tom dnes asi dvě hodiny se svými rodiči, a je to dobrá zkušenost, ptát se právě jich ... Je jim 80 a najednou mají nápady, co by mělo být na počítačích pro ně zvýrazněno atd.. Oni poprvé objevili, že nemusí s každým píchnutím k doktorovi, kde ve frontě čekají čtyři hodiny, a potom jim doktor třeba ani na jejich neduh neodpoví adekvátním způsobem, a oni jsou pak zklamáni.
Dnes otec zjistil (zatím s mou pomocí), že s problémem, který mu znepříjemňuje dennodenní "provoz" a na který mu doktoři několik let odpovídají, že je to stářím a ať se s tím smíří, se může vlastně obrátit na internet. Zjistil, že po ránu otékají nohy mnoha dalším lidem, a on s nimi může komunikovat, předat si zkušenost, najde tam i řadu rad od doktorů, kteří odpovídají na podobné dotazy na internetu atd. Nemohl jsem ho doslova odtrhnout od počítače, protože najednou viděl možnost pomoci - možná malé, ale určitě takové, aby stálo za to jí vyzkoušet ...
Jan Drocár

11 ► Miloslav Zeman, 21.10.2006

Vážený pane Loužecký,
právě dnes je mi 80 let a vaše včerejší vystoupení v televizním pořadu "Barvy života "mě přimělo reagovat na vskutku geniální počin, kterým jste doufám, odstartovali projev vstřícnosti vůči nám, jimž odcházejí nejen fyzické ale i duševní síly. Nejsme na tom všichni stejně, někdo je v sedmdesáti stařec, jiný v devadesáti křepčící Jura. Ale všichni bez rozdílu potřebujeme, aby nás mladší generace vnímala s pochopením a usnadnila nám prožít poslední úsek života na přijatelné úrovni. O to se samozřejmě musíme pokoušet i my sami. A tak si myslím, že Pozitivní noviny jsou a budou tím inspirujícím prvkem, který nás vtáhne zpátky do života.
Za to vám i všem spolupracovníkům patří dík a uznání, a kdybych měl tu moc, pak se nebudu rozpakovat a navrhnu vás na nějaký řád či jiné veřejné ocenění...
Srdečně zdravím a budu se těšit z rozvíjející se činnosti Pozitivních novin.
Miloslav Zeman
10 ► Libuše Wernerová, 20.10.2006

Děkuji za dnešní Barvy života,kde jsem měla možnost seznámit se s Pozitivními novinami.Hned jsem sedla k počítači a dala se do čtení.Vím,že se na tyto stránky budu velmi často vracet.Nejen my senioři,ale i mladí by měli být obklopeni pozitivními myšlenkami a ne jen tolik častými negativy:Já jsem 10 dní po operaci a věřím, že seznámení s Pozitivními novinami přišlo v pravou chvíli. DĚKUJI.      
S pozdravem Libuše z Ostravy   :-)
9 ► Květa Rosová, 20.10.2006

Milý pane vydavateli,
už vidím tu hromadu mailů, které se vrhají do Vašeho počítače po dnešním televizním vystoupení. Při navýsost prozaické činnosti -  žehlení velkého prádla - jsem zbystřila pozornost, když jste mluvil v tel. pořadu Barvy života. Nenechalo mne to lhostejnou. Je to super nápad, velmi vám fandím. Co do obsahu Pozitivních novin, i co se týče sympatické snahy "kropit živou vodou" nás - seniory.
Celý život jsem pracovala v redakcích /slovenských, i školy mám slovenské - jsem ale Češka/. Pár let před odchodem do důchodu jsem musela začít pracovat na počítači, a teď, když jsem se s manželem přestěhovala na vesnici, dala jsem si nainstalovat internet. Není dne, kdy bych litovala 500 Sk měsíčně. Mám spojení s dcerou na Moravě, s druhou v Anglii a oběma dětma v Bratislavě. S kámoškama si posíláme recepty i fotky vnoučat. Vtipy vydařené i méně. Dostala jsem se o krok dál, a moje děti i vnuk mi rádi pomohou. Hodně toho ještě neumím, troufla jsem si ale přijmout spolupráci se známým slovenským vydavatelstvím, a do připravované encyklopedie sháním ilustrace. Tuto práci bych bez internetu dělat nemohla.
Často do noci "žbrouzdám" po krásných stránkách, zajímám se o starožitnosti, výtvarné techniky, šperkařství, přírodu... Nejraději mám webovou stránku www.nahuby.sk. Muž si ze mne dělá legraci, že při obrázcích chráněných hub a nádherných úlovků vyluzuji zvuky nehodné dámy v letech.
Přeji vám hodně zdaru, trpělivosti, a že jsem sama pozitivně myslící, ráda budu sledovat Vaše stránky.
S pozdravem  Květa Rosová, Studienka na Záhorí
8 ► Pavel Ján Buvala, 20.10.2006

Vážený pane!
Blahopřeji Vám k realizaci perfektního nápadu!  Neuměle jsem cosi zkusil v menším na http://duchodce.proprio.cz. Ale na profíky holt nemám!! Dědek se od krystalky dostal k notebooku. Toť pr...!!! Ale i coby penzista nemíním zakrnět. I když můj vyjadřovací jazyk je silně federální!!  (R.Křesťan by to hezky oglosoval.)
Dověděl jsem se o Vás dnes z ČT 1, kde jste exceloval spolu s p.O.Suchým. Bylo to ňuňo!! Bude to možno někde si stáhnout pro propagaci Internetu mezi důchodci všeho druhu? I členy Svazu důchodců ČR Liberec.
Furt dobrou a ještě lepší náladu Vám přeje  Pavel Ján Buvala.
Vážený pane!
Od 2.11.2006 náš výcvik v ovládaní PC, notebooku, mobilů (snad) se plně spouští! Svaz důchodců ČR Liberec jede z kopce!!!! I když mnozí EDELWEIßOWÉ to nechtějí pochopit tvrdíce: "... na to mám vnuka. Já jdu na pívo!" Ale to by bylo na dlouhé lokty. Já však tvrdím, že když jsem to zvládl  já   -   může to zvládnout každý penzista! 
I pod 150 kg živé váhy... ! 
Pavel Ján Buvala.
7 ► Jiří Krejčí, 20.10.2006
Senioři, skamaráďte se s počítačem!
Dnes jsem sledoval na ČT1 pořad Barvy života, ve kterém jsem se dověděl nejen o Vašich Pozitivních novinách, ale i o Vašem projektu Senioři k počítačům, který se mi velice zalíbil a kterému jsem začal fandit.
Sám jsem téměř celý svůj produktivní věk pracoval s počítači. Nejprve analogovými a později i číslicovými. Když jsem v roce 1990 odešel do penze, pověsil jsem počítače, jak se říká, na hřebíček. Ne proto, že bych na počítače zanevřel, ale proto, že jsem věděl, že je to svým způsobem „droga“, která člověka jen tak nepustí. A my jsme se s manželkou chtěli plně věnovat cestování a turistice, pokud jsme ještě zdraví a při síle.
V roce 2000 jsem sice dostal od mladšího syna, který také pracuje s počítači, pécéčko s modemem k připojení na internet. Manželka nebyla příliš nadšena mým vysedáváním u monitoru, ale když jsem nezanedbával ani turistiku a cestování, ani jiné povinnosti, postupně si zvykla.
Dnes, kdy se asi půl roku oba pohybujeme pomocí francouzských holí, a na cestování a turistiku už není ani pomyšlení, tak si naopak začala mé vysedávání u monitoru pochvalovat, protože se nenudím, jako manželé mnohých jejich kolegyň.
A tak na základě těchto zkušeností si dovoluji doporučit všem seniorům, těm méně nebo zcela nepohyblivým obzvláště, začněte se kamarádit s počítačem a internetem. Je to mnohem zábavnější, než celodenní dívání se na televizi, kde většina programů, bez ohledu na vysílatele, nestojí za nic. Mnozí asi namítnou, že já jsem to měl lehké začít v sedmdesáti s počítačem, když jsem se tím téměř celý produktivní věk živil. Budou však mít pravdu pouze v tom, že znám počítače do větší hloubky, než běžný uživatel, kterému stačí znalosti mnohem menší, než mám já. Pro začátek mu plně postačí, když se naučí počítač zapnout, připojit se k internetu, surfovat po internetu, odpojit se od internetu a počítač vypnout. Později vymazat z disku přebytečná data a defragmentovat disk. Dále už bude záležet pouze na jeho osobním zájmu, do jaké hloubky bude chtít své znalosti prohlubovat.
Byl bych velice  rád, kdyby se Vám podařilo získat redakci Barev života pro uspořádání pravidelných lekcí o práci s počítačem v tomto pořadu pro seniory. Když už Vás tam pozvali jednou, snad by se to mohlo dařit i nadále. Přeji Vám hodně úspěchů ve Vaší prospěšné práci.
Váš Ing. Jiří Krejčí, šestasedmdesátiletý penzista z Dobrušky.
6 ► Jarmila Petrovská, 20.10.2006

Vážený pane,
právě jsem se díky televizi dozvěděla o Vašich stránkách - Pozitivní noviny. Moc za ně děkuji, určitě je budu pravidelně navštěvovat. Také je předvedu své 83-leté mamince. Počítači sice nerozumí, ale když ji máme doma na návštěvě, posadíme ji k této mašince a ukážeme jí nejnovější fotky její rozvětvené rodiny (dvě vdané dcery, 5 vnoučat a 5 pravnoučat). Jarmila Petrovská
5 ► Dr. Pohanková, 20.10.2006

Vážený pane Loužecký,
náhodou jsem zaslechla jenom kousíček Vašeho rozhovoru v televizi a zjistila jsem, že jsou ještě lidé, kteří jsou schopni a ochotni publikovat i pozitivní zprávy. Ještě jsem si Vaše noviny neprohlédla, protože Vám okamžitě píšu. Děkuji Vám. Kéž by se podařilo dostat ta pozitiva i do normálních zpráv. Je mi 79 let a přiznám se, že jsem už přestala zprávy poslouchat, protože mě to míchne slyšet jenom o katastrofách, vraždách, politických hádkách atd. Takže díky a jdu si teď prohlídnou Vaše noviny. Zdravím a přeji všechno dobré. Dr. Pohanková
4 Libuše Čiháková, 19.10.2006

Slepice
Pochopit  základy počítače a internetu není pro nikoho, obzvlášť pro ty starší, žádná legrace. Mně tato technika, a to jistě nejsem sama, dává pořádně zabrat každou chvíli. Ale co dokáže okolo počítače vyvádět moje kamarádka, to přesahuje hranice i mého chápání. Když mi nedávno volala jestli nevím proč ji nejdou tisknout barevná písmenka, zjistila jsem po krátkém dohadování, že nemá barevnou tiskárnu. Na otázku „proč  že se zase, proboha“ nemůže připojit k internetu, jsem jí poradila, ať si zkontroluje heslo jestli ho má správně napsané „Nejsem blbá,“ ohradila se. „Dávám přesně takový jako mi tam dával kamarád, dívala jsem se mu přes rameno.“ „A jaké je to heslo?“, zeptala jsem se s mírným podezřením. „No přece pět hvězdiček...“ Když mi volala, proč jí zmizí spořič z obrazovky pokaždé, když ťukne na myš, tak jsem ji poradila ať si vybere. Buď spořič, nebo myš. Ale když mi před chvíli volala, že jí nefunguje tiskárna a pořád jí to pořád píše „Tiskárna neexistuje“ a ona ji má pořád na stejném místě a kouká na ni, tak jsem jí prostě řekla, že je Káča pitomá a ať jde raději štupovat ponožky! Kupodivu se neurazila. Vynadala mně až když hledala nějaký program a já jí poradila, aby ťukla na Start a našla si tam... “Ježíš, nezačínej hned s těma technickejma detailama,“ ječivě mně přerušila prohlášením „Já nejsem Bill Gates!“  A protože jsem jí už měla víc než dost, zaječela jsem taky: „To teda opravdu nejsi, protože ty jsi slepice! Ani bych se nedivila, kdybys příště do telefonu místo mluvení začala kvokat.“ Od té doby nezavolala. Ale jak ji znám dlouho klid mít nebudu. K narozeninám jsem jí totiž koupila knížku „Žena a počítač“ a tak čekám, že se brzy ozve s otázkou, jestli nemají někde knížku pro slepice, protože ona té knížce přece nemůže, a taky  vůbec, ale vůbec nerozumí.“ A budu ji mít zase na krku.  Libuše Čiháková
3 Jana Šulcová, 13.10.2006

Dobrý den,
sama mám do seniorského věku daleko, ale Váš nápad opravdu vítám. Mám v tomto ohledu dvě praktické zkušenosti.
Jedna je negativní v tom smyslu, že když jsem se snažila jedny rodiče seznámit s PC a internetem, tak mají k tomuto doslova negativní postoj. Řekla bych, že se bojí cokoliv nového do svého života přijmout. Technické věci, jako PC a jiné vymoženosti dnešní doby odmítají s tím, že tomu nerozumí a že to nepotřebují. Přitom jsou vzdělaní. Vím, jak složité bylo pro celou rodinu jim vysvětlit funkci mobilu a ještě těžší je bylo mobil  přinutit používat.  Dodnes ho používají jen na příjem hovorů, na SMS vůbec. Je to nechuť cokoliv nového se učit a o návodech k technickým věcem jako je mobil, televizor, video a jiné, odmítají. Pokud jim něco nového koupíme, tak to končí uložené v orginálním obalu, protože návod je pro ně složitý. Řekla bych, že je to pro ně opravdu nechuť se něčemu novému učit.
Druhá zkušenost je opačná a to pozitivní. Otec asi v 69-ti letech se seznámil s mobilem a hned si šel koupit stejný jako já. Podotýkám, že je po těžkém infarktu, mozkové příhodě a vážných zdravotních problémech a stará se nepřetržitě o svoji nepohyblivou manželku. Když mu bylo 71 let, tak chtěl, abych mu vysvětlila a ukázala funkci počítače. Vzal si do ruky tužku a papír, dělal si poznámky a celé dvě hodiny se zajímal o vše, co se počítače týká. Odejel s tím, že si to promyslí a dá nám vědět. Za pět dní volal, aby jsme mu koupili počítač. Tvrdil, že mu v jeho věku moc rychle utíká čas a tak ho musí co nejlépe využít. Dnes otec doslova komunikuje přes PC se světem, postupem času si počítač vyměnil za výkonnější, pořídil si Skype, scener, kameru, nový plochý  monitor a je s využitím PC dále než já. Otci se blíží 80 let a já před jeho vitalitou, která je hodně omezena zdravotními problémy opravdu smekám.
 Tolik jen malá zkušenost, která se váže k Vašemu projektu.
 S přáním hezkého dne  Jana Šulcová Canadia@atlas.cz
2 Libuše Čiháková, 4.10.2006

Brnkačka
Zapomnětlivost postihuje hlavně starší lidi, a nikdo by neměl svou paměť zatracovat  a propadat pesimismu. Účelnější je dělat vše pro to, aby se situace nezhoršovala. Zážitky by se měly sledovat všemi smysly, jak to praktikují východní kultury, kdy vzniká jakási řetězová reakce, která postupně vyvolá celý obraz. Dobré je důsledně dodržovat ve věcech pořádek a ukládat je na stálé místo.  Rozšiřovat si slovní zásobu, nevyhýbat se společnosti, o všechno se zajímat, diskutovat, hodně číst a psát si deník. Je to prý účinná terapie a s využitím počítače navíc "brnkačka".
 
Nedávno mi poslal známý tuto legrácku: "Rozhodnu se umýt si auto. U dveří na stole leží dnešní pošta. Než si umyji auto, podívám se, kdo mi píše. Nechám klíče na stole, vyhodím letáky, a ejhle plný koš na odpadky. Srovnám si účty do psacího stolu a vyprázdním koš. Když už jsem otevřel zásuvku psacího stolu, mohl bych vlastně hned proplatit účty. A sakra!!! V šekové knížce je jen jeden šek. Další mám v druhé zásuvce. Na stole stojí sklenice s džusem. Napřed ji musím postavit jinam, je příliš blízko u počítače. No, ale ten džus už můžu dát rovnou do ledničky. V kuchyni si všimnu, že květiny potřebují zalít. Postavím sklenici s džusem na stolek, a juchů!!! Tady jsou brýle, které jsem hledal celé dopoledne! Raději je hned uklidím. Nejdřív ale naplním konvici vodou a zaliji kytky. Koukněme! Tady je dálkové ovládání k televizi, které jsem včera hledal. Odnesu ho tam, kam patří. Při zalévání květin jsem polil podlahu, jdu to uklidit. Dálkové ovládání odložím na kanape a jdu k domovním dveřím. Přitom celou dobu myslím na to, co jsem to vlastně chtěl původně udělat? A výsledek na konci dne? Auto neumyté, účty nezaplacené, džus stojí na stolku v  kuchyni, v šekové knížce je pořád jen jeden šek, a ať dělám co dělám, nemůžu najít klíče od auta! Celý den jsem pracoval a nechápu, proč se mi nepodařilo nic dodělat.“
 
Legrace, co? Když si ale člověk uvědomí, že podobné situace zažívá i on, smích ho většinou přejde. Rozumný člověk, když se dostane nad věc, se tomu nakonec musí zasmát. Co jiného mu  ale asi tak zbývá?
Libuše Čiháková
1 Vladislav Drahoš, 25.9.2006

K sedmdesátce mi syn daroval počítač s T602. Na 75. narozeniny to byl od něho mobil. A  osmdesátku mi oslavil novou sestavou s bezdrátovým internetem. Škoda, že při této frekvenci narozeninových darů se zřejmě už nedočkám žádné další technické vymoženosti. Jsa dost konzervativní, sám bych se asi pro tyto věci nerozhodl. Nabývání čehokoliv totiž prosívám kriteriem: potřebuji to skutečně,  využiji to?, nebo se mi to jenom líbí? Ale jak jsem poznal, internet není věc. Jeho využívání  je - i pro nás staré - určitým způsobem života.
Vladislav Drahoš (*1925) Banská Bystrica

Vladislav Drahoš - Pavel Pávek: Rád putuji alespoň v duchu

SVÉ OHLASY POSÍLEJTE NA E-MAIL:   vydavatel@pozitivni-noviny.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 03. 2007.