Vaše ohlasy (červenec 2006 – prosinec 2006)

Rubrika: Ohlasy

Vážení čtenáři,

tato rubrika je určena pro vaše dopisy, náměty, sdělení či upozornění k obsahu Pozitivních novin, které nemají ambici stát se samostatným autorským článkem.
Vyjadřovat se můžete jak k jednotlivým článkům, nebo k Pozitivním novinám jako takovým. Své příspěvky můžete zasílat na e-mail ohlasy@pozitivni-noviny.cz. Děkujeme za váš zájem a důvěru.

Redakce Pozitivních novin

(144) ? Alois Novák,  12.12.2006

Dobrý den pane Loužecký,
sleduji Vaše zajímavé články o všem možném;) a proto Vás chci upozornit na výjimečný server, a sice www.PravoOnline.cz  Jde o právní poradenství poskytované netradičním způsobem prostřednictvím webového rozhraní. Hlavním mottem autorů je rychlost a spolehlivost. To se osvědčilo i mě – hledal jsem řešení svého problému ve stavebnictví a nyní se na Právo online obracím již podruhé;)
Pokud Vás tedy již nebaví chodit zdlouhavě za advokátem, zde Vám vaše dotazy zodpoví v co nejkratší době! Řešením právních problémů však nabídka tohoto webu nekončí, našli jsme na něm i užitečné zákony týkající se právě našeho oboru. Při volbě způsobu platby jsem ocenil nabídku více možností plateb, a to i přes e-banku!
S přátelským pozdravem
Alois Novák
(142-143) ? Alexander Paul Rozehnal Mainz, Německo,  8.11.2006
Ohlas na článek 
VELETRH UMĚNÍ  Czech Art Festival 2006

Vážená redakce a čtenáři,
Hned první informace - CzechArt Festival v Českých Budějovicích. Jsem malíř a kreslíř, a tak to byl hnací řemen. Okamžité spojení s ředitelkou Kotrčovou. Bylo po termínu, ale byl jsem přijat. Všechno fungovalo tak, jak má. Spojení, fotografie obrazů, zaplacení. Byl jsem nadšen, že se něco děje.
Dělám výstavy třikrát do roka, ale tohle bylo něco zcela nového. Uvedení zprávy ve vašich novinách i o minulém ročníku mne úplně nadchly (jsem také občasným společným vystavovatelem malířské skupiny Chagall z Ostravy), ale na Festivalu v České republice jsem ještě nebyl. Nelákala mě možná výhra výletu na Floridu, ale česká atmosféra mezi kumštýři. Poznat pár nových kamarádů a možná známé z minulých let.
Pozval jsem také na festival pana Olivera Gemerotha z města Bingen (výrobce napínacích malířských rámů), měli jsme společný stánek hned vedle vchodu. Já jsem předváděl své obrazy a on napínání pláten na rámy. Byla to pro nás velmi zajímavá kombinace. Celé dva dny bylo u našeho stánku plno. Tedy skoro plno.

Hned v sobotu dopoledne přišli první návštěníci. Nadšenci přes umění, galeristé, zastupitelé firmy Lyra, paní Trajková, Koh-i-Noor a kupující. Organizace Festivalu vypadala velmi organizovaně. Slavnostní zahájení v 13 hodin. Kytarový přednes pana Raka byl tak, jak má být. Přidal Festivalu velký výraz profesionality.
Ale tak, jak to už bývá u nás, lidí, po nějaké době opadne spontánnost a začneme pozorovat okolí. Potom přijdou první kroky k seznámení se s vedlejšími kolegy.
Večer společná večeře v Hotelu Malý pivovar (bez uvítání a představení vystavujících účastníků, žádné noviny a nebo dokonce televize. Do příštích ročníků by o tom měli pořadatelé pouvažovat, chybělo to i při samotném zahájení výstavy).
V neděli v 10 hodin nastalo nové hemžení kolem našich výtvorů a dílek. Jakoby spadl řemen. V mém okruhu jsem začal poslouchat a pozorovat kolegy umělce. Jako u Suchánků, prohodil jsem.
Zůstávali jsme tam čím dál více sami. Hlad a žízeň nás nutily odcházet do vzdálenějších prostorů Teska a hned zase zpátky ke svým dílkům v naději, že někdo má zájem (v pavilonu Z chybělo totiž občerstvení, tak jsem chodil na kávu a kousek zákusku s novým kolegou a nebo zákazníkem. Kafeautomat a voda to moc nezachránila). Odpoledne přišlo ještě pár diváků, ale každý už nemom čekal na vyhlášení a hajdy domů.
Moje osobní poznatky: Mluvím totiž zásadně jenom sám za sebe. Pocit z celého festivalu byl jakoby více orientovaný na Floridu. Organizace se více orientovala na umělce hovořící anglicky, a také na to, co letí v Americe. Byly tam práce mnohem kvalitnější (podotýkám, že se dívám na věci očima výtvarníka a umělce), také ta motivace výtvarníka asi vedla k pocitům nervozity - kdo bude vybrán na Floridu. Myslím, že to tak Festivalu trochu ublížilo. Soutěžení je velmi zdravá věc.
Mé osobní vítězství na tomto festivalu bylo, že jsem potkal nové známé jako Mirku Oberreiterovou, která předvedla velmi kvalitní práce ve svých obrazech, a také shlédnutí obrazů pana Svatoše v reálu a pár jiných umělecky velmi kvalitních děl. A přesto všechno jsem byl na tom správném místě, moje obrazy občas lidé pochopili a nebo se zeptali. Bohužel jsem se asi netrefil do myšlení a představ organizátorů. Ztvárnil jsem na plátnech úžasnou českou barokní arichtekturu. Tak, jak si to česká země zaslouží. Co  dokázal český řemeslník dříve, potvrdil i dnes, při návštěvách Čech a mé rodné Moravy (Uherské Hradiště).
V posledních pěti letech vidím, co se zameškalo a co vyrostlo. Jsem hrdý na svoji českomoravskou zemi.

Vážená redakce. Napsal jsem toho asi hodně a nevím, jestli dobře. Psát česky mi jde čím dál hůř, ale dávám se na cestu nápravy. Nadšený čtenář PN
Alexander Paul Rozehnal Mainz
 
žiji v Německu 20 let a v posledním půl roce brouzdám internetem (na radu mých synů). Byl jsem hodně proti, ale nacházím i staré přátele a spoustu informací o české zemi. Získávám tak přehled. Tak jsem se dostal až k vám do Pozitivních novin.

REAKCE NA VÝŠE UVEDENÝ OHLAS

Dobry den, pane Louzecky,
zasnu, ze mezi vsemi temi skvelymi ohlasy, se prave jedna jednina kritika na nas Czech Art Festival dostala az do Pozitivnich Novin. Kdyby tak ti vsichni, co posilaji dekovne dopisy a opravdove pozitivni ohlasy, psali Vam a ne jenom me. Tim by pak cely svet vedel, ze festival byl uzasny a nejen skvela prilezitost pro vytvarniky, ale i pro verejnost.Samozrejme se mezi 80 ucastniky vzdy najde nekdo, kdo byl mene uspesny, ci mel jina ocekavani, nez bylo v ramci druheho rocniku realne.
Czech Art Festival 2006 v Ceskych Budejovicich se velmi vydaril. Verim, ze kazdy vytvarnik si neco z akce odnesl.At uz to byla nova pratelstvi, dobry pocit ze sve tvorby nebo nejake ty penizky z prodaneho dila.
Rada vytvarniku sva dila prodavala, cca 20 jich ziskalo vystavu pristi rok v ceskych galeriich, talent Festivalu Stanislav Steif, jun. ziskal cenu Best of Show 5000,-Kc a jeden z deseti navrzenych vytvarniku bude mit pristi rok vystavu v galerii v Miami-USA. 
Z pohledu nas organizatoru, byl tento rocnik velmi uspesny. Vystavu shledlo na 1000 navstevniku.Usmevave tvare a srdecna objeti loucicich se vytvarniku, bylo nejvetsi odmenou pro nas organizatory. Dnes si rikam, ze me pulrocni odlouceni od manzela a televize, nescetne hodiny dobrovolne prace, staly opravdu za to.Verim, ze zacatek budovani tradice veletrhu umeni v Ceske Republice je na dobre ceste.

 Instalace festivalu Marcela Kotrčová se Zdeňkem Hajným Talent festivalu Stanislav Steif junior
 Svetlana Zamatevskaja, Rusko Petra Timurová Miroslava Oberreitová
Jak se v jedine kritice o festivalu zminil vytvarnik Paul Rozehnal z Nemecka, ze se na nasem festivale mluvilo moc anglicky, k tomu snad jen dodat, ze jedinym anglicky mluvicim clovickem na akci, byl pouze muj kubansky manzel. Byl ale take jednim, kdo se pred dvemi lety rozhodl, ze by mohl pomoci ceskym vytvarniku a vytvorit tuto uzasnou akci v nasi zemi.
Nelenil a necekal az mu do klina pripadne nejaky ten grant z EU ci Ministerstva kultury a vrhl se s nadsenim do sponzoringu cele teto akce jiz od pocatku. Sama jsem behem organizace uvolnila take nejake ty finance ze sveho vlastniho stavebniho sporeni.
To byly nase zacatky a proto, kdyz vidim podobnou kritiku od cesko-nemeckeho vytvarnika, premyslim, proc nekdo z nasich lidi ci z Deuschlandu neinvestoval svoje vlastni zdroje pro to, aby vytvarnici v CR mohli prezentovat a prodavat krasu sveho dila touto skvelou formou?Ze by v tom byl mensi zisk, nez ve vyrobe automobilovych soucastek? Inu, kazdy si domysli sam...
Na zaver zasilam foto s nekterymi vytvarniky, kteri ziskali vystavy v ceskych galeriich (kazdy v jine, podle toho, ktera galerie si je na Art Festivale vybrala). Techto pet bylo take mezi 10 navrzenymi pro vystavu v USA v r 2007. V soucasne dobre jen zalezi na galeristovi, jaka dila jej oslovi. V prosinci by melo byt jasno. Vse se objevi na nasi www.artfestival.cz

Budeme se tesit na dalsi, kazdym rokem lepsi a lepsi rocnik :)
Dekuji vsem vytvarnikum, dobrovolnikum a navstevnikum, ze jste prisli.

Marcela Kotrcova, 15.11.2006

foto z festivalu www.artfestival.cz
(141) ? Tomáš Franke,  8.11.2006

ČT Rodina

Televizních programů nabízejících násilí a zločin je na našem trhu dostatek. Prakticky po kteroukoliv denní dobu je k dispozici nějaký pořad zobrazující násilí, psychické nebo fyzické týrání člověka, nebo jeho ponižování.
Existují však i lidé, kterým se násilné pořady nelíbí, nebo jim z nějakého důvodu vadí. Dokonce existují tací, kterým může takový "krvák" způsobit i psychické problémy. A také děti, které by takové pořady vůbec neměly vidět, z eticky výchovných důvodů.
Ti všichni dohromady nejsou zanedbatelnou diváckou skupinou. Mají právo mít svůj vlastní televizni program. Bez ponižování lidí, bez té odporné módy které se říká reality show. Se státní garancí, že se zde neobjeví žádný návod na likvidaci člověka, nejméně do 20:00, nebo do 22:00 v případě, že následuje den kdy děti zůstávají doma a jdou tedy později spát.

Navrhuji vytvoření veřejnoprávního televizního programu ČT Rodina.

Koncept programu je jednoduchý:
V době, kdy se ve zvýšené míře dívají děti, budou vysílány programy hlavně pro ně. Dobrodružné filmy, pásma typu Vega a Magion (pamatujete??). Důraz je kladen na pořady, ukazující dětem, že jsou i jiné hodnoty, než svalovci se zbraní v ruce. Například přátelství, odpovědnost, ale třeba i odvaha a pomoc příteli v nouzi.
V době kdy se děti příliš nedívají, vysílá ČT Rodina pamětnický program. V archívu ČT existuje spousta pořadů, které byly po natočení uvedeny jednou nebo dvakrát a poté už nebyly nikdy vysílány. To se týká nejen pořadů vyrobených před rokem 1989, ale i pořadů vyrobených v například v 90.letech. V zásadě se zde může objevit i zahraniční pořad, pokud spadá do stejné kategorie. Také v archívech tehdejší Ústřední půjčovny filmů se najde spousta zajímavých filmů, které nebyly 10 i více let vysílány.

Můj návrh pokrývá více skupin diváků než stávající "digitální" programy ČT24 a ČT4 Sport. Ty jsou jednoúčelové, pokrývají zájmy jen jedné skupiny diváků. Tento návrh pokrývá zájmy jak dětí, tak ostatních, kterým se už okoukaly "krváky", dále pak zájemce o retro kanál, kterých je České republice poměrně hodně.

Dále navrhuji zavést divácké hlasování o pořad na přání. Diváci musí ČT odvádět zákonem stanovený poplatek, bez ohledu na to, jak jsou s jejímprogramem spokojeni. Tento poplatek bude v konečné fázi dosti vysoký, divák ale nemá nejmenší šanci ovlivnit, co za své peníze uvidí.

Navrhuji, aby zvyšováni koncesionářského poplatku bylo podmíněno zvyšováním podílu pořadů volených metodou všelidového hlasování. Požaduji, aby taková povinnost ČT byla zakotvena přímo do zákona o veřejnoprávní televzi.

ČT již vlastní technologie, které jsou nutné k vybudování takového hlasování. Na současných webových stránkách
http://www.ceskatelevize.czexistuje systém, který umožňuje hodnocení pořadů diváky. Upravit takový systém na hlasování o pořad na přání je pro zkušeného webmastera otázkou několika dní. Jako alternativní možnost hlasování je možné použít hlasování pomocí SMS, tak jak to známe z diskusních pořadů s politiky. Když je možné hlasovat pomocí SMS a Internetu o nejoblíbenějšího Čecha, proč by nebylo možné použít stejných technologií i k hlasování o pořadu na přání? Zpočátku by se hlasovalo o pořadu uvedeném v hlavním víkendovém čase na programu ČT1 a ČT Rodina a o tom, kteý hraný seriál bude nasazen v odpoledním pásmu pro děti na programu ČT Rodina. Tak abyse divák stal z konzumenta spolutvůrcem své televizní stanice. Tím bude naplněno poselství, které má ze zákona veřejnoprávní televize a také diváci budou více motivováni k vlastní tvůrčí činnosti.

Tomáš Franke
(existuje i jako podnět v NDOP)
(140) ? Mirka Bulová,  29.10.2006

Vážený pane Vlastníku,
nejprve posílám pozdrav z královského věnného města, z Mělníku. Jsem pravidelnou čtenářkou Pozitivních novin. Každý den čtu nové příspěvky, vracím se k již uvedeným, zajímají mě ohlasy, zkrátka Pozitivní noviny jsou pro mě každodenním společníkem. Mám ráda publicistiku.  Moc se mi líbí články pana Drocára, pana O. Suchého, ale především Vaše.  Každým svým článkem jste mě potěšil, poučil a pobavil. Jsem ročník 1961, už od mládí jsem měla ráda filmový a divadelní svět. Vaše články vždy dokáží představit známé, ale i často opomíjené nebo zapomenuté umělce. Je to pro mě vždy nádherné čtení.  V lednu tohoto roku se mi moc líbilo Vaše vzpomínání pana Stanislava Fišera. Měla jsem ho vždycky velice ráda, jeho herectví, nezdolnou energii a smysl pro humor. Zažila jsem v divadle ABC několikrát jeho „přídavky“ do role, drobné poznámky, gesta. Bavili jsme se my diváci, ale i kolegové herci.Všichni tleskali a on byl spokojený. S napětím jsem proto sledovala jeho boj s těžkou nemocí. Když jsem ho v televizi viděla v pořadu 13. komnata, bylo mi smutno.  Nedávno jsem na internetu objevila malou zprávu, snad jen zmínku o tom, že by měl hrát v nově připravované
divadelní hře Hříšní lidé města pražského, jeho hlas bude nadabován. Nevím, zda je tato zpráva pravdivá, moc bych mu přála, aby tuto práci získal a mohl rozdávat zase radost.
Vážený pane Vlastníku, obracím se na Vás s prosbou. Pan Fišer oslaví 14.12. tohoto roku 75. narozeniny. Napadlo mě, zda byste ho při této příležitosti mohl oslovit pro Pozitivní noviny. Myslím, že by ho to potěšilo a nás čtenáře určitě obohatilo.
Přeji Vám vše dobré, hodně štěstí a těším se na Vaše další články.
S pozdravem   
Mirka Bulová, Vaše čtenářka z Mělníku
(139) ? Vera Scheufler(ová), Holandsko,  24.10.2006
Ohlas na článek  J.Vlastníka 
Trampi, hadráři, Kučerovci

Vážený pane.
Děkuji za článek, který mi připomněl, jak jsme s manželem kdysi nadšeně poslouchali Kučerovce v Lucerně na jednom z těch proslulých koncertech v roce 1956, či kdy to bylo. Byli jsme tak nesmyslně mladí,  je to strašně dávno. Vím jen, že v první řadě, hned pod pódiem, seděl spisovatel Norbert Frýd, který byl vystoupením Kučerovců nesmírně nadšený. On totiž, narozdíl od nich, cestoval po světě, po Jižní Americe -  a byl  v těch zemích, o kterých oni mohli jen snít. Už dávno nežijeme v Praze, ani v Čechách, mnohé jsme viděli a celý krásný svět se nám otevřel, ale na ten koncert  jsme si rádi zavzpomínali. 
Díky za Vaše povídání o lidech a věcech minulých. Je to smutné a tak typické pro lidi se skutečným talentem - pro jejich osud v socialistickém ráji.
Maličkatá poznámka, odpusťte, prosím, ale gurmán není labužník, ale člověk, který rád hodně jí. Jako Gargantua, například. A Vy jste asi chtěl říci, že to byl gurmé (gourmet) ten chudák pan Kučera, to jest labužník. Tato blbost  se v českém tisku pravidelně objevuje, je i v českém slovníku cizích slov. Jsou to přece francouzská slova a nelze jim dávat jiný význam, ani kdyby to kdysi povolilo ÚV KSĆ. Fakt.
Mějte se moc hezky a ještě jednou díky za Váš článek.
Pozdrav z Holandska Vera Scheufler(ová)

Odpověď
Volal jsem právě jedné z největších odbornic na český jazyk, paní doktorce Jaroslavě Hlavsové, která mimo jiné dělá jazykové koutky v rozhlase a poradkyni pro ČTK, a shodou okolností mě učila na gymnáziu. Paní Scheufler pravdu nemá - cizí slova mohou nabývat jiný význam v jiném jazykovém prostředí. Tak i gurmán získalo u nás význam labužník. (Jiný význam získalo třeba označení Anglie, nebo naopak v Rakousku převzali naše slovo povidla a znamená tam něco krapet odlišného, jak mě poučila paní doktorka).  Jiří Vlastník
(138) ? Ing. Karel Melichárek , 16.10.2006
Ohlas na článek  P.Loužeckého 
JAK UDĚLAT REVOLUCI V MÉDIÍCH

Finálním výsledkem zavedení monopolu klientských časopisů by bylo jednostranné informování klientů o objektech a dějích v časopisech popsaných a zneužití k masivnímu masírování mozečků všech klientů k přijetí takové vize světa jakou přinášejí ony časopisy. Odtud je již malý krůček ke zneužití klientských časopisů k mocenským manipulacím davu klientů způsobem, jakým nám to v historii předvedlo katolické náboženství a Goeblsova 100 x opakovaná lež.
Zveřejněte tento názor ve Vašem klientském časopisu zvaném "Pozitivní noviny" a zkuste vypotit nějakou smysluplnou obhajobu Vaší naivní představy.
Přeji pohodový a nápaditý den  
Ing. Karel Melichárek

Díky za názor, je Váš a já Vám ho určitě nebudu vyvracet. Od jisté doby nemám již zapotřebí "potit obhajoby svých naivních představ" u žádného ze svých projektů, který jsem uveřejnil v Pozitivních novinách. Důvody si nechám raději pro sebe, byť jsou veskrze pozitivní (jak jinak, že?  :-))   Pavel Loužecký
(137) ? Ondřej F. Vanke, 16.10.2006

Dobrý den,
vážený pane Drocáre, náhodou jsem přišel na Vaše zasvěcené články o šlechtě, genealogii a historii, zveřejňované v internetových novinách "Pozitivní noviny", a rád bych Vám poděkoval za takovou osvětu. Je škoda, že Vaše články nemohou být otisknuty s médiu se širším dopadem.
Rád bych Vás upozornil na 
www.oslj.cz, internetové stránky Řádu sv. Lazara, jedné z nejstarší charitativní organizace na světě. V jejím čele stojí od r. 2004 JKV princ Charles-Philippe d´Orléans, vévoda z Anjou, v Čechách pak J.E. Jan hr. Dobrzenský z Dobrzenicz. Pokud by Vás zajímaly další podrobnosti, rádi Vám je sdělíme.
Přeji Vám krásný den.
Ondřej F. Vanke
bailli Českého velkopřevorství
 
(136) ? RNDr. Věra Vlasáková, CSc., 15.10.2006
Reakce na článek  aTea:  Diagnóza - PSYCHORACHEJTLE

Přečetla jsem si s údivem a znechucením váš nevkusný článek "Diagnóza: psychorachejtle". Nechápu, jestli to má být pouze primitivní legrace nebo snad analýza žen. Mně to nepřipadá vůbec vtipné. Jenom hloupé a otevřeně agresivní. Máte pravděpodobně středoškolské vzdělání a myslíte si, že jste užasně vzdělaný, chytrý a vtipný, že? Sice jste se alibisticky pokusil v závěru otupit hroty svých jízlivostí, ale to vás nijak neomlouvá. Ženy jsou služkami "pánů tvorstva", za stejnou práci pobírají nižší platy a jsou diskriminovány ve všech oblastech života. Měl byste napsat něco podobného i na muže. Je mezi nimi spousta psychopatů, kteří bijí své partnerky, podvádějí je a vykořisťují. Ale to je zřejmě v naprostém pořádku! Zamyslete se nad sebou, pane "autore"!!  


Odpověď autora:

Vážená paní doktorko. 
Docela chápu Váš údiv i znechucení a rozhodně nehodlám vyvracet Váš legitimní názor o míře nevkusu zmíněného článku. Nepopírám, že je kontroverzní i provokativní a předpokládal jsem, že mnohým čtenářkám "nesedne". Přesně tak, jak se to přihodilo Vám, což je z Vaší spontánní reakce zřejmé. O vhodnosti příspěvků nerozhoduji já, ale Redakční rada. Pokud jde o ironickou poznámku k mému vzdělání, trvalo dvacet a jeden rok. Přesto vím, že inteligence a vzdělání není totéž. Znám řadu moudrých lidí se základním vzděláním i spoustu hloupých vysokoškoláků - dokonce snad hloupějších než já. Asi Vás znovu zklamu, ale psát diagnózu "Pánů tvorstva" asi nebudu. No uznejte... kdo by mi pak ještě podal skývu chleba? Přeji Vám, ať jste obklopena jenom hodnotnými, vzdělanými, chytrými a neagresivními muži. Doufám a věřím, že jsou oproti "nám ostatním" stále v převaze.
Teo Adamy alias aTeo
P.S.: Přemýšlel jsem, zda uvést před své jméno titul, ale přišlo mi to jaksi nevkusné a hloupé... ;)
(135) ? Vladislav Drahoš, 8.10.2006 
Ohlas na článek  
Vladimíra Kulíčka: Jak jsme se v kultuře rozšoupli

Milý a vážený pane Kulíčku,
kdyby ta Vaše roztomilá historka s ochotníky vysokomýtského souboru A. V. Šembera byla situovaná tak o deset, dvacet let dřív, hádal bych, že tou korpulentní dámou byla paní P. Ale začátkem 50. let jí mohlo být už tak k šedesátce, takže zřejmě měla v souboru následovnici podobně tělesně obdařenou. Paní P. byla manželkou učitele a kamaráda mého táty. Prázdniny ve Vysokém Mýtě mi vždycky daly víc, než zbývajících deset měsíců. Když jsem viděl Rozmarné léto, hned mi to připomenulo Mýto, jen místo plovárny to byly tenisové kurty.
Předpokládám  - s určitým rizikem, že se mýlím - že Vaše story je skutečně z V.M. Já tam totiž pamatuju jen předválečné, červeně okalhotované dragouny od devátých, žlutovýložkové těžké kanonýry od 303 (nebo 301.?). a blátošlapy od 30. pluku Aloise Jiráska. Letci tam zřejmě přišli, když už jsem  prázdninový kontakt s městečkem ztratil.
Ale k tomu hlavnímu - ke Kujebině a Kujebákům. Táta to slovo mezi svými vrstevníky a krajany občas použil, ale když jsem se pídil po bližším vysvětlení, nebyl zrovna nejsdílnější. Že ta Kuh byla přijatelná, ale  sloveso ruského původu se pro chlapečka nemělo odhalit? Nebo je snad etymologie docela jiná? Pamatuji, že tehdy o prázdninách, když pršelo, jsem si prohlížel  Dějiny Vysokého Mýta od Hermenegilda Jirečka. Tam jsem ale poučení o té přezdívce nenašel, anebo jsem je přehlédl. U nikoho jiného, nežli u tohoto skutečného rytíře, jsem ono zvonivě znějící křestní jméno neslyšel. Ten pan rytíř sedával ve Vídni ve sněmovně, a buď Rudolfa nebo Ferdinanda (Meyering a Sarajevo) přiučoval češtině. Asi toho druhého. Zato pamatuji, jak stařičká a neprovdaná dcera pana rytíře, Noemi Jirečková, hrávala ve své vile v Mýtě na Vinicích při otevřených oknech na klavír, a my na procházce ji poslouchali.
Dnešním čtenářům Vaší líbezné vzpomínky to slovo Kujebina asi mnoho neřekne, pokud nejsou právě odtamtud. Chtěl jste schválně nechat je hádat, kde ta Kujebina vlastně je? A jak přišla k tomuto pojmenování? Pokud je Vám to známé, podělte se o to se svými čtenáři. Možná by bylo zajímavé pátrat i po dalších přezdívkách jednotlivých měst nebo území.

S pěkným pozdravem a hlavně s přáním dobrého zdraví
Vladislav Drahoš, Banská Bystrica
 
Poznámka redakce:
Vznik jména Kujebina popsal pan Kulíček již ve svém článku  s názvem I v Pentagonu vědí, co dělal Pepa s Ančou v Kujebině

Že nevíte kde je Kujebina? Když prý císař pán František Josef I. Jel do Prahy, přenocoval ve Vysokém Mýtu u nejbohatšího sedláka a také starosty, který se jmenoval Kujeba. Ten měl v troubě pěkně vypečenou husičku k večeři, ale neměl chuť ji císaři obětovat. Tak jej pohostil jinak, podstatně chuději. Když se měl císař odebrat ke spánku, šel kolem kachlíkových kamen s troubou, ze které se linula svůdná vůně. Otevřel najednou troubu a prohlásil: Sie sind aber recht hübsche Kujeben!!!“ A tak už to vysokomýtským zůstalo: Jsou Kujebáci a Vysoké Mýto je Kujebina.
(134) ? Libuše Čiháková, 8.10.2006 
Ohlas na článek  
Heleny Procházkové: Babička

Co jsme to za lidi?
Važ si starce i tehdy, kdyby ze stařecké slabosti pozapomněl svých vědomostí. TALMUD
Na letošní dovolené nám majitel cestovní kanceláře, který byl delší dobu v Indii, vyprávěl při jedné ze svých přednášek, tuto příhodu: Člověk si tak říká, kolik že ještě bude muset uběhnout vody, aby nejen naši zákonodárci, ale i většina z nás zmoudřela natolik, abychom, přestože se jedná o jinou kulturu, dosáhli alespoň úrovně myšlení indických dětí ...

Libuše Čiháková, l.cihakova@quick.cz, 8.10.2006
Spolu s učitelkou z Prahy uspořádali pro indické děti besedu o Praze. Děti chtěly slyšet nějakou typicky českou pohádku. Co takhle Červenou Karkulku?
„Žila byla jedna babička sama v hlubokém lese...“, spustila paní učitelka.
“Ale my nechceme smutnou pohádku, přerušily ji indické děti. „Co jste to za lidi, že necháte svoji babičku samotnou v lese? U nás babičky žijí s námi a my se o ně staráme...!“
Nevím, co následovalo dál tam v Indii.  Zato vím, co následovalo po besedě.
Naše skupina se ihned rozdělila na dva tábory. Nejvíce bylo slyšet:
“To je těžká věc, starat se dneska o rodiče. Byty jsou malé, ženy musí chodit do práce, aby pomohly uživit rodinu...“
Náš známý spolu s manželkou a sedmi nedospělými dětmi, se stará o svou maminku, stiženou mrtvicí. Dojetí z křesťanského postoje celé rodiny však kazí fakt, že manželka, která opustila zaměstnání, aby se mohla o nemohoucí starat, dostává od státu příspěvek 5 tisíc Kč, zatímco  ústavní péče o jednoho člověka, stojí měsíčně náš stát, tudíž nás, daňové poplatníky, víc než jednou tolik. Je dost případů, že pro pacientův důchod si do ústavu LDN pravidelně jezdí děti (a mají na něj ze zákona právo),  které se o rodiče nemohli nebo nechtěli starat. Důchod je pro ně často jediným cílem návštěvy pacienta...

(133) ? Jitka Krpensky, 7.10.2006
Ohlas na článek
Jitky Dolejšová: Poděkujme zvířatům, že mají tolik trpělivosti s námi, s lidmi…

… Vzpomínám na svou první návštěvu Galerie ke světluKřišťálové čajovny.
Musím se tam vrátit. Potřebuji dobít baterky.
Jitka Krpensky, Švýcarsko
Bylo to přímo pohádkové prostředí.  Byla jsem tehdy moc překvapena a okouzlena. Pár kroků od metra a najednou jsi v jiném světě – ne, světě ne. To  je něco jiného – je to asi tak, jak se říká, „něco mezi nebem a zemí.“ V každém případě jsem měla pocit, že je to něco zvláštního, skoro nadpřirozeného. Něco, co dává sílu, vzbuzuje optimismus a hladí duši. Zdálo se mi, že moje problémy nejsou tak hrozné, jak si myslím, a že nakonec stejně všechno dobře dopadne. To se sice nestalo, ale pomoc přece jen přišla. Asi jsem si vzala něco s sebou – dívám se na věci pozitivněji. Snažím se o to víc „nekomplikovat jednoduché věci a dál se rvát.“
 ....
(132) ? Marta Buchetková, 7.10.2006
Ohlas na seriál  Zuzany Kubešové: Touha po Africe

Moc děkuji za zajímavé vyprávění z cesty po Africe, úplně na mě dýchal horký vzduch a cítila jsem tu vodní tříšť u vodopádů. Přeji Vám ve Vašem dalším putování mnoho podobných zážitků.
S přátelským pozdravem
Marta Buchetková (náhodný čtenář Vašich zážitků)
(131) ? Anastázie Mahovská , 6.10.2006

Pane Loužecký,
byla jsem se podívat na hostování divadla L&S v Mladé Boleslavi. Pan
Milan Lasica mi podepsal knížku a článek
Človek nad zlatov PN. Posílám Vám jej jako malé poděkování za Vaši nelehkou, ale tolik záslužnou práci. Je to poprvé, co jsem si byla pro autogram a jsem tomu ráda.  Byl to pro mne nevšední zážitek - setkat se s tak charismatickým člověkem.
Přišel mi trošku unavený a tak jsem chvátala domů pro "medecínu", šestiletou slivovičku z dubového sudu od mého táty. Už jsem jej nezastihla, ale věřím, že mu ji paní z jeho souboru předala a že si společně připili na zdraví.
Anastázie Mahovská
(130) ? Blanka Kubešová, 29.8.2006
Ohlas týkající se zasílání POZITIVNÍCH NOVINEK Jany Stuchlíkové

Milá paní Stuchlíková,
děkuji Vám, že se stále ozýváte se svými Novinkami, i když se asi ne vždycky dočkáte odezvy.
Váš dnešní cyklus O čase mě oslovil dvojnásob. Už coby holka jsem až bolestně cítila, jak mi odtikává Čas. A jak skutečně není větší škody a větší ztráty nad čas ztracený a promrhaný zbytečnostmi. Měla jsem pocit, že každou vteřinu musím chytit, zaznamenat, prožít, naplnit... až otec usoudil, že "ta holka snad není normální."  Pak jsem začala intenzivně číst a psát. Ta úleva! To štěstí z vědomí, že jsem našla své poslání, že můj čas na zemi nebude ztracený! Když se mi narodily za hranicemi dcery, přibylo k tomu všemu ještě poslání další, totiž vědomí, že musím holkám zachovat mateřštinu. A zase - to štěstí, že můj čas věnovaný jejich hodinám češtiny, nebyl ztracený, že se mi to podařilo, ta úleva  (korunovaná třeba cestovatelskými zážitky o Africe mladší Zuzany v PN)!
Skutečně nerozumím lidem, kteří nevědí, "co s časem." Snad jim Váš cyklus O čase připomene, že ho tu na zemi nemáme neomezeně.
Vám, paní Stuchlíková, každopádně za toto milé pozastavení ze srdce děkuji!
Blanka Kubešová
 

Dobrý večer paní Kubešová,
já děkuji Vám za tak milá slova, protože Vaše potěšení je dvojnásob potěšením mým. Jednak, když můžu dát nějakou formu svým myšlenkám a díky PN jimi oslovit, a pak, když se mi dostane takové reakce, jako je ta Vaše. Pak vím, že se ve Vás rozezněla úplně stejná struna, jako ta moje.  
Mějte se moc pěkně,
Zdraví Vás
Jana Stuchlíková
(129) ? Dobromila Lebrová, 23.8.2006

Vážený pane Loužecký,

s potěšením si vždy nechávám Pozitivní noviny na závěr svého studování denních zpráv na zlepšení nálady, a většinou se nezklamu. Myslela jsem původně, že vyplním Váš dotazník, ale nezdá se mi drobit svůj celkový dojem na jednotlivé části PN, zdali je toto lepší a toto horší. Nebo zdali toho redaktora musím nebo nemusím. Pochopitelně, každý člověk má jiný vkus, takže třeba se více raduji z jiného článku o svém oblíbeném žánru - ať literárním nebo hudebním, než někdo jiný. Ale i tak je to pro mě velmi hezké poučení. Asi tak, jako být ve společnosti velmi zajímavých lidí, naslouchat jim a báječně se přitom bavit.
Zažila jsem minulý týden docela úsměvnou příhodu. Poslala jsem její popis několika lidem a oni mi odepsali, že by to třeba pobavilo i jiné lidi. Posílám Vám ho v příloze, chcete-li i k uveřejnění. Ještě nikde uveřejněn nebyl.
Přeji Vám hodně úspěchů a radosti z toho, že radost rozdáváte.

Dobromila Lebrová
(128) ? Květa Veselá, Ottawa, 12.8.2006Ohlas zaslaný Ondřeji Suchému

Mily pane Ondreji,
prave jsem si se zpozdenim precetla  rozhovor ke druhemu vyroci PN. Blahopreji Vam i celemu kolektivu. Ctu si v PN velmi rada a byl to opravdu skvely napad! Preji Vam hodne bajecnych autoru i nametu, aby jsme se stale s Vami tesili, protoze pozitivnich veci a zprav v tomto svete, plnem smutnych udalosti, ne fer jednani, zloby a zavisti,  je opravdu malo. Takze diky za krasne cteni, at se Vam vse dari!

Kveta Vesela
(127) ? Sylvie Adamyová, 11.8.2006
Ohlas na článek  aTea:  Zlitě v žitě

Má odpověď bude znít povzbudivě…ty pravé duchovní hodnoty nemůže žádný zkomercializovaný svět ovlivnit, ať je třeba nakažen mediální hnilobou skrz naskrz. Stačí trocha charakteru a inteligence.
Lidé, kteří mají dostatek příležitosti dosáhnout materiálních hodnot, často nemají o těch nemateriálních  tolik času přemýšlet…a ty nejhezčí, přirozené vlastnosti, které v člověku jsou, se netušeně vytrácí a bublinku po bublince šumí ven. Nezmizí úplně, ale je to jen něco, co z originálu zůstalo. To je ta limča bez bublinek. Taky chutná dobře a je sladká, ale ryzí vlastnost se vytratila a přeměnila v něco, co jenom „jakžtakž jde“... a pořád se dá považovat za limonádu.
Sylvie Adamyová
(126) ? Karel Zatloukal, mlynář, 3.8.2006
                                                                                      
Letní mlynářské pozdravení a malé zamyšlení z Moravy … info@jarosuvmlyn.cz, www.jarosuvmlyn.cz


Dobrý den.  
Vážený pane šéfredaktore,
 
zdravíme Vás z Jarošova mlýna – Muzea řemesla mlynářského ve Veverské Bítýšce a opakovaně děkujeme Vám, všem Vašim spolupracovníkům a autorům, kteří se svými články aktivně podílejí na vysoké úrovni POZITIVNÍCH NOVIN.
Ke druhému výročí založení PN přejeme stále více autorů a zejména spokojených čtenářů. Autoři nechť mají dostatek zajímavých postřehů, nápadů i času ke psaní a stále se rozrůstající počet čtenářů ať vždy najde tu správnou stránku, která svým obsahem jejich den a život obohatí. Všem pro štěstí posíláme na obrázku ze mlýna starou podkovu.
Jsme rádi a vlastně velmi šťastni, že jsme vás všechny v současném světě, který je každodenně zavalený mnohdy zbytečnými informacemi, skandály apod., již před delší dobou našli.
Jste naší pozitivní jistotou, oázou klidu, pohody a radosti, kterou denně potřebujeme a která nám dodává nejen energii, ale i smysl tomu, o co se snažíme a co děláme pro zachování Jarošova mlýna ve Veverské Bítýšce.
Každodenní čtení a doporučování jednotlivých článků v Pozitivních novinách si v naší rodině, mezi našimi příbuznými i přáteli „dáváme“ za odměnu a máme z této společné záliby vždy velkou radost.
Pozitivní noviny jsou obohacením našeho života. Jsou dalším příjemným a laskavým rozměrem pohledu na život jiných lidí a svět kolem nás. Denně nám přinášejí stále nová a zajímavá témata k zamyšlení, k pochopení souvislostí,  k posezení s přáteli apod.
Odkaz na Pozitivní noviny na našich webových stránkách byl již mnohokrát důvodem k tomu, že nám telefonovali a děkovali i zcela neznámí lidé, kteří při čtení našich mlynářských stránek současně objevili velmi zajímavé články v Pozitivních novinách.    
Tato slova píšeme tak, jak je cítíme a se záměrem podělit se s Vámi o výše uvedené prožitky.
 
Děkujeme Vám za Váš čas.
Přejeme Vám hodně zdraví, dostatek energie a příjemný každý nový den …
 
Za všechny z Jarošova mlýna  
s pozdravem
Karel Zatloukal, mlynář
Jarošův mlýn - Muzeum řemesla mlynářského a kulturní památka ČR, Na Bílém potoce 89,
664 71 Veverská Bítýška, tel:.             +420 549 421 444                   +420 777 140 523       
e-mail:

TROCHA HISTORICKÉHO MATERIÁLU DO ARCHÍVU POZITIVNÍCH NOVIN

?  Titulní strana PN z 1.8.2006 při příležitosti druhých narozenin
     s výročním tisícím článkem 
     Ondřeje Suchého a Václava Židka: Pozitivní dvojrozhovor o narozeninách
 
(125) ? Jitka Dolejšová, 29.7.2006

Pozitivní noviny slaví 2. narozeniny Jitka Dolejšová
 
Ráda bych jim popřála:
· hodně zdraví - zdravě optimistických článků, které povzbudí a inspirují, které vyléčí bolavou či smutnou duši
· mnoho štěstí - na dobré autory
· až po okraj hojnosti - kvalitních příspěvků
· plnou náruč nápadů - při tvorbě
· přehršli radosti a pohody - při čtení
· moře spokojenosti -  u čtenářů
· na špičku nože kritiky – jen tak pro chuť a posílení

Pro všechny, co se setkávají na akcích či stránkách Pozitivních novin, bych pak vykouzlila bochník lásky, ze kterého neubývá. Čím častěji se z něj ukrojí a rozdá, tím více lásky přibývá…
(124) ? Pavel Pávek, 27.7.2006   
Ohlas na článek  Petra Adlera a Ondřeje Suchého:  Ztratil se nám Petr Adler?  (I.)

Milý pane Suchý.
Opět po čase Vás zase jednou okrádám o čas, ale prostě musím. Četl jsem totiž v Pozitivních novinách Váš článek o panu Petru Adlerovi a byl jím doslova a do písmene nadšen. Nějak jste mě vrátil do dávných dob mladosti, Mladého světa, My 68, Semaforu, Rokoka a spousty jiných báječných věcí. Díky Vám jsem si dokonce vzpomněl i na články pana Adlera v Mladém světě, které jsem, nejen já, velice rád čítal. Vaše povídání o panu Adlerovi je jedním z textů, který by měli mít co povinnou četbu všichni troubové, sympatizující s bolševizmem. Leč obávám se, že pro jejich tupost a zabedněnost by jim stejně oči neotevřel.
Ale i tak Vám za krásný článek moc a moc děkuji. Mějte se lépe než dobře a bojujte s vedrem.
Pavel Pávek
Právě jsem dočetl a "vydýchal" interview s KČ a uvědomil si, že mě pobavil, nadchnul a ohromil. Ohromil svou plastičností a věrohodností. Tahle montáž se dokonale povedla. Mám problematickou výhodu v tom, že mě jistě nikdo nebude podezřívat z podkuřování. Dokonce jsem měl neodbytný pocit (nesmějte se:), že právě na takovýto počin by se měl udělit multiPašák. Prostě TO nemá chybu a já přemýšlel, jak tento svůj názor dát najevo, aniž bych pochroumal svůj image věčného rebela a provokatéra. Ale pak jsem se oprostil od podobných zvrácených úvah a napsal to, co je výše a níže uvedeno. Přál bych si, aby v PN častěji někdo nasadil laťku tak vysoko. Takže ještě jednou - mám z článku více než dobrý pocit a považuji za svou povinnost dát to veřejně najevo. Děkuji za pozornost...
aTeo
(122) ? SMS, Pavel+3,  9.7.2006
"esemeskový" ohlas na článek v rubrice ZÁRUKA KVALITY o Jarošově mlýně 

DobDen, v PozNov radi cteme vase clanky a nasli jsme odkaz do Jarosova mlyna, kde jsme prave byli. Je to krasny drev.mlyn + mily Pan Otec. Moc pekne! Diky. Pavel+3
(121) ? Radim Pavlík, 3.7.2006

Drzá výzva k popichování diskusi na otázku CHVÁLIT či NECHVÁLIT. Mám na to přirozenou odpověď. Pochválit bychom měli to, o čem si myslíme, že si slovní pohlazení zaslouží, a naopak pokárat to, co se nám nelíbí. Bez ohledu na skutečnost, že je to vytýkáno právě POZITIVNÍM NOVINÁM. Možná ono slůvko POZITIVNÍ může mnoho lidí ovlivnit tím svým “zakletím“, že něco negativního se tu nesluší. Je tomu právě naopak, a budeme-li upozorňovat na nesrovnalosti, vadám a chybám říkat vady a chyby, pomůžeme tímto negativem k ještě větší pozitivnosti Pozitivních novin. Budou nám oblíbené noviny milejší, a to je snad POZITIVNÍ, nebo ne?

Jako velký fanda těchto novin bych se chtěl vyjádřit k 
Jsou pravdivá slova vydavatele v PREZENTACI o tom, jak naše sdělovací prostředky zahlcují jen a jen špatné zprávy - smrt na titulní strany, vražda, krev a sex. Pozitivní noviny jsou jiné, a já si nedokážu bez nich představit byť jen jediný den. Jsem pozitivní závislák. A jako takový chci, aby, sem tam doprovázené i nějakou tou výtkou, došly tyto internetové noviny ke dveřím s nápisem “Pozitivní ráj“. Jsou už velmi, velmi blízko… Radim Pavlík    http://www.subjektivnik.blogspot.com
Lidé jsou spokojení i já jsem spokojen, ale proč nechtít víc, proč se spokojit a neupozornit, nenavrhnout, nenabídnout??? Pozitivní je přeci chtít něco opravit, vylepšit i zkrášlit.
 
Mám zkušenost, že vydavatel na jakékoliv výtky reaguje jejich napravením nebo vysvětlením, proč je to právě tak. Proto do PAŠÁKŮ pašákujme a do OHLASŮ klidně i kritizujme. Určitou roli zřejmě hraje i fakt absence záporného vyznění alespoň jednoho z ohlasů. Vše je tu kladné… je to normální? Pomůžeme tímto Pozitivním novinám k neustálému zlepšování? Je-li tohle má nejoblíbenější stránka, tak to, že jejím tvořitelům napíšu, co se mi nelíbí, co mi nesedí nebo je mi příliš otravné, je vyjádřením mé náklonnosti, nikoli naopak.
 
Jako jeden z velkých popichovačů na tomto světě vyzývám čtenáře k popichování PN. Napišme, co si myslíme…, nebojme se říci si o tu maličkost, co nestojí za řeč, protože vše za řeč stojí a jedna maličkost k druhé… A nakonec nikde není psáno, že to popíchnutí nemůžeme obalit množstvím pochval – vždyť tyto noviny si to zaslouží. Každý, jak to cítí, cítíte-li opravdu všichni do jednoho absolutní spokojenost, tak potom ji vyjadřujte jako doposud. To vám schvaluji! Ale pokud si říkáte - nebudu přece remcat, negativně “narušovat“ to krásné pozitivno, tak v tomto případě děláte chybu.  
 

 
Pozitivní noviny do SCHRÁNKY? No, tak to je lákavá představa. Otázkou zůstává, zda by to byly právě tyto NAŠE Pozitivní noviny, kterými bychom mohli listovat cestou do práce, školy nebo si je jen tak položit na noční stolek a při usínání nasávat vůni čerstvého výtisku. Zůstaly by stejné jako nyní? A co náklady s tím spojené? Co by to znamenalo? Koukněme se na novinové stánky a položme si otázku: Neskončí PN stejně? Půl titulní stránky zabrané inzercí? Moc rád bych se těšil, kdo mě zase “dostane“, zda to bude Martina Pffefer nebo neuvěřitelný Pavel Loužecký, milá Jarmila Moosová či snad Pavel Veselý, Ondřej Suchý, ale to mohu a dělám i tady…
 
Na závěr vám všem DĚKUJI…, jste VÝBORNÍ autoři i čtenáři!!! “Nedostatky“ jsem napsal vydavateli, který sjednal nápravu nebo mi vysvětlil, proč to je právě takto. Napsal vydavateli? Vidíte i já se budu muset moc a moc přemlouvat, tak abych pomohl PN tím, že o tom, co se mi nelíbí, napíšu do OHLASŮ veřejně. Není nakonec právě tohle ona chyba? Kritiku si šeptáme a pochvaly šíříme do světa.
 
Nebo to tak není, a já jsem jen věčně nespokojený, podezíravý člověk, kterému nestačí ani to zdaleka NEJLEPŠÍ, nejen internetové čtení…

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 06. 2007.