Ivan Kott: Anglický král pro zrak i sluch

Rubrika: Literatura – Doporučení

Nového vydání, těžko říci kolikátého již, se dočkala knížka BOHUMILA HRABALA, jejíž filmovou podobu budeme mít brzy možnost shlédnout na plátnech kin ve zpracování režiséra Jiřího Menzela. Ano, jedná se o příběh autorem nazvaný OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE, který byl svého času asi jedním z nejvíce opisovaných a v různých samizdatech vydávaných textů. Tentokrát se ovšem jedná o vydání velmi výpravné a nákladné, pro nějž své síly spojila nakladatelství Prostor a Mladá fronta, aby mohla vzniknout kniha ne příliš obvyklého formátu (25 x 23 cm) s dobře připraveným textem doplněným ilustracemi a zvukovým nosičem.
Takže nejprve k tomu textu. Editor Kristián Suda spolupracoval s Jiřím Menzelem na scénáři Anglického krále, takže byl s dílem dlouhodobě v kontaktu a přišel do styku s několika rukopisnými i tištěnými verzemi, kde nacházel některé drobné odlišnosti či chyby.
Pro vydání, na němž pracoval společně s Richardem Štenclem, tedy zvolil podobu, která vznikla porovnáváním samizdatového strojopisu z roku 1973 signovaného autorem, vydání v Jazzové sekci z roku 1982 a podoby připravené pro Sebrané spisy B. H. Karlem Dostálem a Václavem Kadlecem v roce 1993. O tom všem oba editoři informují zvídavého čtenáře v závěrečné poznámce. Novinkou jsou ilustrace, kterými jsou moderní obrazy Michala Machata vytvořené metodou digitální malby, které jistě budou předmětem diskuze čtenářů i odborníků.
Významným doplňkem knihy je kompaktní disk, na němž je ve formátu MP3 nahrána celá kniha čtená Miroslavem Masopustem. Tomu totiž asi v roce 1973 půjčil rukopis Anglického krále výtvarník Jiří Anderle, který ho získal od svého přítele Bohumila Hrabala, a pan Masopust byl tímto dílem tak nadšen, že ho na přelomu let 1973-74 postupně načetl na magnetofonové kazety.
Osvědčil se při tom i jako režisér a hudební redaktor, když text oživil hudebními vstupy, jejichž úkolem nebylo ani tak připomenutí doby děje odpovídajícími skladbami, jako spíše uvedení jednotlivých kapitol a vytvoření dramatických pauz v toku vyprávění. Za poslední větou příběhu je ještě připojena závěrečná autorova poznámka o tom jak psaní probíhalo, kterou na mikrofon přečetl v letošním roce Oldřich Kaiser.
Celková doba četby je více než osm a půl hodiny, takže poslouchat všech pět kapitol na jeden zátah by asi bylo příliš náročné, ale dojem z poslechu je naprosto jedinečný. Posluchač má možnost si ještě více než při své vlastní tiché četbě uvědomit bohatost a originalitu Hrabalova jazyka, jeho fantazii i hlubokou lidskost celého vyprávění, které graduje závěrečným pobytem hlavního hrdiny v samotě uprostřed drsné horské přírody. Existují nahrávky několika Hrabalových povídek v podání našich herců i autora samotného, ale nic z toho není tak působivé, jako nahrávka tato. Miroslav Masopust jako by ve svém projevu s hrdinou Janem v průběhu četby také vyzrával – od pikolíka poznávajícího život a svět až po stárnoucího, vyrovnaného muže, ohlížejícího se za uplynulými léty, která ho však navzdory smršti dramatických událostí nezlomila.
Četba této knihy bude opravdovým svátkem jak z hlediska obsahu, tak díky jedinečné grafické úpravě a sazbě Luboše Drtiny, která podtrhuje výjimečnost tohoto vydání. A skutečným bonbónkem je možnost přepnout ze zraku na sluch a některé partie prožívat stejně jako se to před více než třiceti lety podařilo nadšenému čtenáři a vypravěči panu Masopustovi, který na začátku každé z pěti kapitol vysloví tu proslulou větu pana Hrabala:
Dávejte pozor, co vám teďka řeknu!

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 12. 2006.