Jiří Vlastník: Stando, hraj!

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

V kasařské romanci Pěnička a Paraplíčko, kterou nedávno uvedlo v premiéře Metropolitní divadlo Praha volá pražská galerka na potulného harmonikáře – Oskare, hraj! A ten hraje tak, že diváci nešetří aplausem na volné scéně. Vždyť onoho muzikanta představuje legenda českého divadla – Stanislav Fišer.
Herec, kterého zlá nemoc připravila o hlas se tak díky režisérce Daně Bartůňkové a producentce a spolumajitelce divadla Simoně Vlkové vrátil zcela překvapivě na scénu. Můj profesor matematiky říkával, že má-li člověk nedostatek přátel, měl by se zamyslet nad tím, žije-li tak, jak se žít má.
Vzpomněl jsem si na jeho slova 14. prosince 2006 v přeplněném klubu divadla ABC. Stanislav Fišer zde slavil narozeniny, a podle počtu těch, kteří mu přišli popřát, je nepochybné, že dle teorie mého profesora prožil svých prvních 75 let skutečně zdařile. Ostatně - vyjádřil to ve svém vyznání, které za něj přečetl „Ťulda“ Brousek - „Co je život? Jen takový krátký sen, ale nádherný…“

Herci, který se objevil na plátně již v roce 1948 ve filmech Červená ještěrka, Křížová trojka či Na dobré stopě, stal se benjamínkem rodiny oficiála Tříšky, zazářil ve filmu Smrt černého krále a třech desítkách dalších, poctivě pracoval na jevištích pražských divadel, kdy se jeho i epizodní role měnily vesměs v herecké exhibice. Mezi své blízké přátele mohl počítat Jana Wericha i Sašu Rašilova, a ovšem - stal se nezapomenutelným českým Vinnetouem. Přišla pogratulovat celá garnitura bývalých kolegů v čele s ministrem kultury Martinem Štěpánkem, ale i několik desítek mladých, kteří si teprve své místo na hereckém sluníčku hledají a Standa Fišer je pro ně velkým vzorem. Nejen hereckým uměním, ale svým vztahem k lidem i životu obecně.

V klubu ABC tak rozhodně nezněly tóny politování, ale neobyčejně přátelská až bujará nálada a všeobecné potěšení přítomných z toho, že mohou být tomuto herci a nyní i malíři nablízku.
V klubu slavného divadla nikdo nepřišel - jak to často bývá - jen pojíst něco z bohatého pohoštění, popít kvalitního vína a předvést své nové šaty a projekty, kterými ohromí svět. Abych parafrázoval klasika – ve všeobecném ruchu a veselí jsme všichni měli dojem, že by tady někde mohl být dobrý člověk. Herec s pozoruhodnou minulostí, kterého se snažíme přemluvit k psaní pamětí.
Stanislav Fišer před celou společností prohlásil, že má již šedesát stránek hotových a slavnostně slíbil, že v díle již nebude pokračovat. Což jsme ovšem jakoby přeslechli, na knížku se těšíme a hlavně přejeme milému herci, malíři a člověku Standovi Fišerovi k jeho permanentnímu mládí řádnou hromadu zdraví, ještě nějaké ty divadelní či filmové role. Jedna je již na obzoru. V červnu čeká Stanislava Fišera premiéra v ABC. 



      
      

Foto © Lenka Kučerová a autor

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 12. 2006.