Hudební festival Beautiful Days 2006 (1)

Rubrika: Publicistika – Fotoreportáže

Jakýsi člověk mne zavolal. Mně neznámého jména. Na mobilní telefon. Jeden teplý červencový den. Blahopřál mi k výhře. Prý jsem správně tipoval počet návštěvníků koncertního turné skupiny Divokej Bill. Ano, byl jsem na jaře na jejich koncertu v Písku. A že prý jsem vyhrál vstupenku na hudební festival. Na festival Beautiful Days. Srpen 2006 v jižní Anglii. A také letenky a odvoz z letiště na místo festivalu.

Pozorně jsem sledoval osoby okolo sebe. Fotografoval jsem tehdy kamarádovi svatbu. Jako vtip se mi to líbilo. Leč všichni svatebčané byli v hodovní síni, nikdo nedržel v ruce telefon. A osoba na druhém konci mobilních vln po mně chtěla datum narození a číslo pasu...
Dohodli jsme se, že mi pošle elektronickou poštou potřebné otázky a já odpovím.

Vtip mohl gradovat setkáním na letišti, kde mně a ještě čtrnácti výhercům jednotlivých soutěží měly být v časných ranních hodinách předány letenky. Leč já a další osoby vybavené spacákem, stanem a nezbytnou zdravotní výbavou, která obvykle sestávala z lahve becherovky nebo slivovice, jsme letenky od zástupce společnosti AMEBA opravdu obdrželi. Od společnosti, která pečuje o koncerty a marketing skupiny Divokej Bill, od společnosti, která je organizátorem festivalu Rock for People, od společnosti, která nás skutečně vypravila vstříc čtyřdennímu neznámu....

Let do Londýna a asi čtyřhodinová jízda velmi luxusním autobusem byla korunována instalací barevného kroužku na naše zápěstí. Stali jsme se dobrovolně prvky obřího lidského mraveniště. Deset tisíc návštěvníků, několik stovek hudebníků asi v padesáti kapelách, desítky pořadatelů, stovky lidí pečujících o nabídku jídla a hlavně pití, prodavači různého v desítkách umně vystavěných stánků, péče o bezpečnost i vzorná služba o odpadky. Všeho druhu. K poslednímu se jistě vrátím ve svých vzpomínkách. Právě o pocity se s Vámi chci rozdělit. O pocity, které byly velmi příjemné. 


      
  


Festivalu samotnému věnuji druhý díl mého obrazového svědectví. Nyní se věnujme fotografiím české skupiny. Zapomněl jsem Vám říci, moji společnost ve čtyřech vedlejších stanech mi tvořily krásné české dívky. Šikovně se domluvily mezi sebou. Zatímco já a můj nový kamarád jsme měli každý vlastní stan. Tento handicap při cestování jsme se snažili proměnit ve výhodu. Nu, pánové měli jednolůžkové komfortní ubytování.

Hned první večer jsme samozřejmě navštívili a ze všech hlasových sil podpořili „hosta z východu“, naši skupinu Divokej Bill. Na konci jejich vystoupení byl stan pro dva tisíce diváků zcela zaplněn. Po jejich úspěšných písničkách jsme s nimi krátce pohovořili. A zhotovili společnou fotografii u největší nafukovací hvězdy. Zatímco jsme se těšili na další hudební prožitky v Devonu, Billové o den později, v sobotu, již hráli opět v Čechách, na festivalu na Okoři.



  
  
  

Ponechme si tedy festivalové zážitky na příště. Podstatně menší autobus s námi v pondělí vyrazil k londýnskému letišti. Však na řidiče mikrobusu čekalo cestou nemilé přerušení. Nejprve se zařadil do levé strany vozovky. Tak byl zřejmě domluven s ostatními, neb v tom problém nebyl. Cestou však více než zuřivě používal svůj mobilní telefon. Pojednou jsme zastavili na velké dálniční křižovatce. Někteří z nás využili přestávku k poslednímu nadýchání anglického vzduchu či k cigaretě. Po několika málo minutách k nám přijeli policisté. Striktně nás vykázali za ochranné pásy. I osoby dosud sedící v autobusu A pak přijel druhý řidič, který měl prvního vystřídat. Řidič původní nesměl na letiště vzdálené necelých deset kilometrů dojet, překročil by povolený limit.

Let do Prahy a rozloučení nových kamarádů na letišti. Třídenní intenzivní hudební zážitek. Setkáme se ještě? Nebo alespoň někteří z nás? Budeme si alespoň psát? Čas ukáže...

Mé poděkování patří zejména
•  hudební skupině Divokej Bill
•  produkční skupině AMEBA
•  pořádající skupině Levellers
•  organizátorům festivalu BD
•  léku Valetol, který mi pomohl překonat mé pohybové nesnáze.

ing. Jiří Heller
fotograf

www.heller.cz  
jiri@heller.cz  



  
    

 /  část 1  /  část 2a  /  část 2b  /

foto © Jiří Heller

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 01. 2007.