Tasmánský tygr

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

Poslední tasmánský tygr byl odchycen v roce 1933 a zahynul v zoologické zahradě v Hobartu v roce 1936. Existující fotografie nejsou nejlepší kvality, spíše toto vačnaté zvíře známe z kreslených obrázků.
Je překvapujcí, kolik má tento dravý vačnatec (Thylacinus cynocephalus) českých synonymických výrazů: vakovlk psohlavý, vlkovec psohlavý, vlkoun zebří, vlkoun vačnatý, tasmánský tygr – stále jedno zvíře.
Před nedávnem jsem viděl v australské televizi reportáž, ve které amatérský zoolog tvrdil, že vakovlk nevymřel a ve velmi malém počtu žije na nepřístupných místech tasmánské přírody. Toto tvrzení nebylo bohužel objektivně doloženo, video záznam a odlitky stop budily jisté pochyby.

Vakovlk byl přírodozpytecky popsán na začátku 19. století a byl původně zařazován k americkým vačicím (opossum), později k vačnatým kunovcovitým (Dasyuridae). K diferenciaci napomohly moderní metody, zachovaný kousek nevyčiněné kůže vakovlka umožnil serologické srovnání s jinými vačnatými čeleděmi.
Takže teprve před šedesáti lety se pro něj vytvořila čeleď vakovlkovitých (Thylacinidae) obsahující je jen druh – vakovlka psohlavého. To, že se pokládal za příbuzného americké vačice, nebylo tak neopodstatněné, kosterně byla shledána nápadná podobnost s fosiliemi vyhynulého jihoamerického vačnatce “borhyaena“. K označení tygr vděčí tvaru těla a hřbetním tmavým pruhům od kohoutku až ke konci ocasu, vlk zase pro vlčí vzhled hlavy včetně mohutných čelistí a zubů.
Samec byl o něco větší než samice stejného stáří, staré záznamy ukazují, že k chovnému období docházelo v zimě, t.j. od června do září či října, přesto že vak samice byl opatřen čtyřmi bradavkami, byla v něm pouze dvě až tři mláďata. A co se týká dravosti, lovil jednotlivě či v páru podle čichu, hlavním zdrojem jeho výživy byly druhy středních a malých klokanovitých.
Vakovlk žil tam, kde měl naději na kořist, v otevřeném a nepříliš hustém lese. Tasmánie byla oddělena od australské pevniny před 12 tisíci lety, před příchodem psa dingo, který vakovlka z Austrálie vytlačil. V Tasmánii se vakovlk udržel až do příchodu evropských kolonistů a zavádění chovu ovcí, ty byly tomuto dravému masožravému vačnatci snadnou kořistí. Farmáři tygra pronásledovali a od druhé poloviny 19. století za jeho “skalp“ dostávali od správních úřadů peněžitou prémii – to znamenalo tygrův konec.

Úplný konec? Zoologové a biologové se nevzdávají, v muzeu v Sydney zůstal neporušený samičí fetus vakovlka konzervovaný v etanolu v roce 1866, je tam úplná kostra tohoto zvířete a kousky usušené kůže. To dovolilo genetickými metodami mnohonásobně zmnožit DNA. Další fáze tohoto projektu se pokusí “okopírovat“ genetické schéma vakovlka tak, aby se mohly zkonstruovat syntetické chromosomy. Pak bude nutné sestavit “silniční mapu“, aby geny mohly být správně uspořádány, pomůckou by mohly být “mapy“ žijících a vakovlku příbuzných vačnatců jako mravencojed žíhaný (Myrmecobius fascinatus) nebo ďábel medvědovitý (Sarcophilus laniarius). Vyklonování vakovlka pak bude spočívat ve vložení umělých chromosomů do jádra vajíčka získaného z jednoho ze zmíněných příbuzných vačnatců. Vajíčko by se chirurgicky implantovalo do dělohy samice příbuzné vakovlku, která by pak plod donosila.

Pokud by se tento zdánlivě fantastický projekt podařil, mohl by to být vědecký odrazový můstek vedoucí ke “vzkříšení“ jiných vyhynulých zvířecích druhů. Zůstává otázka, zda by tak vyklonovaná zvířata byla schopna normálního rozmnožování. Tyto snahy jsou provázeny jednak naprostou nedůvěrou, že něco takového bude vůbec možné, a jednak obavami vytvořit jedince, který již nemá “sociální zázemí“ vlastního druhu. Civilizační vlivy minulého století i současnosti mohou také vést ke zničení přirozeného prostředí vzkříšeného druhu a stresu adaptace na nový a neznámý habitat.

MVDr. Miloš Ondrášek, 56 Woodhouse Grove, Box Hill North 3129, Australia

OHLASY NA ČLÁNEK

Dobrý den,
existuje video záznam zachycující onoho posledního Tasmánského tygra v hobartské ZOO, viz. například zde:
http://www.nej-videa.cz/video-zachycujici-vyhynuleho-tasmanskeho-tygra/

S pozdravem
Alexander Doktor
06.01.2008
doktor(a)poradce.net

 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 02. 2007.