Zde může být i Váš OHLAS...  

(712) Jiří Michl, 27.1.2012
Ohlas na článek Ondřej Suchý: Helena Loubalová, zpěvačka písní o růžích a tulipánech

velmi hezké, pro mně také poučné, i když ke konci trochu smutné. Mrzí mě ale, že nikde nemohu objevit její nejznámější písničku - Píseň o růži. Pokouším se ji sehnat už kolik let, zatím marně. To víte, krásná písnička připomínající mládí. Ani v archivu ČRo ji prý nemají. Poradíte? Děkuji.

Jiří Michl, Poděbrady, 27.1.2012

(711) Vladimír Vondráček, 23.1.2012
Ohlas na článek Pavel Novotný: O té naší vzdělanosti...

Vážený skorosousede – pane Novotný – chválím bezvadné podchycení „potěmkinády“ naší současné doby a dovoluji si dodat, že podobné to je i s inflací „prezidentů“ různých firem, festivalů atd…

S pozdravem Vladimír Vondráček, 23.1.2012

(710) MUDr. Anna Kubátová, 9.1.2011
Ohlas na článek Martin Kašpar: Pozitivní zprávy

(709) Pavel Novotný, 8.1.2012
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

ZNÁM RUCE TVOŘÍCÍ…

Vážený a milý Pavle,

ten titulek jsem zvolil jako adekvátní pro oslavu všech, kteří se řídí tvůrčími principy. Ale nejenom mých kolegů výtvarníků. Patří Ti v plné míře, jakkoli rukama dočasně nevládneš. Těch více jak 365 nekonečných dní a nocí, kdy koloběh svítání i západů slunce se v jednotvárnosti slévá v jediný film, představuje mimořádně náročnou zkoušku na Tvoji psyché.

V příspěvcích ostatních kolegů a známých či neznámých přátel čtu o Tvé statečnosti. Já bych rád zdůraznil nejenom ji, ale fakt Tvé nezdolné síly a vitality, které je bezesporu zapotřebí k zdolávání všech každodenních rutinních úkonů obslužného personálu, kterému patří i můj dík, ale i Tvojí spolupráci, bez které by šlo bezesporu vše mnohem hůř.

Nedokáži si představit mechanizmus práce myší ústy, že to jde, o tom svědčí Tvůj článek na který teď reaguji – ale právě proto Ti skládám svůj hluboký obdiv. Ve svém poděkování na moji Pfku konstatuješ, že přátel nemá člověk nikdy dost a že mezi ně patřím a přeješ mi hodně dobrých nápadů. Srdečně Ti já teď děkuji za tato útěšná slova. Vzpomínám si na ta Tvoje, která jsi vyslovil pár měsíců před svým tragickým úrazem. Na ten text „DIETA SRDEČNÍ A CÉVNÍ“… jsi tehdy reagoval konstatováním, že jsem si musel prožít „hotové peklo“… To je ovšem ve srovnání s Tvým stavem, trvajícím déle jak rok, naprosto nesrovnatelné. Já sice sotva stojím na nohou, ale jsou to nohy mé vlastní, cítím je… To je nejdůležitější. Až ty pocítíš jejich stav v bolesti i klidu, bude to známka toho, že se něco zásadním způsobem mění k lepšímu. A to Ti přeji z celého srdce. Jsem s Tebou, aniž bys o tom věděl a přeji Ti, abys měl příležitost „dobíjet baterky“. Kde onu pozitivitu ovšem stále brát, je velkou otázkou. Budiž jsou tyto řádky jedním z pozitivních impulsů.

To Ti přeje z celého srdce Pavel Novotný, 8.1.2012

(708) Marta Urbanová, 1.1.2012
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Vážený pane Loužecký,

pravidelně čtu Pozitivní noviny, přestože jsem začala publikovat na Czechfolks.com Plus. Když jsem se vloni dočetla o Vaší nehodě, zdála se mi neuvěřitelná. Ale nyní, když jsem si přečetla Vaše slova, jsem si plně uvědomila Vaši nemoc a skutečnost, s jakou jí čelíte. Jsem v této těžké chvíli s Vámi a nechť je moje přání všeho dobrého k novému roku pro Vás povzbuzením. Děkuji Vám za vše, čím jste mne na PN potěšil.

Marta Urbanová, 1.1.2012

(707) Beáta a Július Patakyovi, 30.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Milý Pavle.  Známe se už spoustu let a tak trochu jsme byli i u kolébky Pozitivních novin. Váš životní příběh má pro nás nesmírně inspirativní význam.
Tak především vzniká logicky otázka, proč se Vám to stalo. Přesnou odpověď zná jenom Pán Bůh. Ale my běžní lidé s malým nadhledem a nechápající všechny souvislosti se můžeme pouze domnívat. Vycházejíc z nynějšího stavu plyne, že se nemůžete ani hnout. Není v tom symbolika? Člověk, který byl předtím vysoce aktivní, až by se dalo říct workoholik, neustále pracující nebo o něco se snažící teď najednou nemůže nic. Po velké aktivitě náhlé zastavení.
Pro nás všechny, kteří to s tou aktivitou přeháníme z Vašeho neštěstí plyne velké poučení: zastav se ještě předtím, než jsi k tomu donucen. Uvědom si, co máš, co jsi dokázal, čeho jsi dosáhl a hlavně buď za to vděčný. Vždy existuje něco, za co můžeme být vděční. A dokonce i Pavel, i přes svůj žalostný stav, dokáže být vděčný. Je vděčný svým nejbližším, kteří o něj pečuji a snaží se mu pomoct. Je cítit i jeho vděčnost za to, že ještě žije a může aktivně přispívat do života nás ostatních s myší v puse skrze Pozitivní noviny.
Ve východních filosofiích se trénování vděčnosti považuje za jednu z možností, jak svůj život zušlechtit, dokonce, jak se stát osvíceným člověkem.  Když se naučíme být vděční úplně za všechno, co nám život přinese, za určitou dobu to dokonce změní i chemické procesy v samotném člověku. Vyjádřeno jednoduše pH se posune od překyselení k zásaditosti. Okamžitě se zlepší zdraví, nálada i chuť do života. Ale změní se i vnější okolnosti praktikujícího. Lidi, se kterými se setkává, jsou mnohem přívětivější, pozornější a milejší.
V podstatě se jedna o proces otevírání srdce. Srdeční čakra, která pracuje s energii lásky se velmi svižně otevírá nebo zavírá, podle toho, v jakém citovém rozpoložení se nacházíme. K dosažení změny postojů a tedy k udržení otevřeného srdce, je potřeba neustálé snahy a je to nikdy nekončící příběh. Existují i různé pomůcky, usnadňující toto snažení.
Mezi nejdůležitější patří ranní meditace. Tím se dosáhne lepší kontroly mysli a možnosti okamžitě reagovat na vzniklou situaci. Pomůže člověku nenastoupit znovu do rozjetého vlaku obvyklého myšlení a něco se svým životem udělat. Chce to prostě těsně po probuzení 5 minut nemyslet to, co mysl nabídne, nemluvit to, co mysl nabídne a neudělat to, co mysl nabídne. Tím se generátor myšlenek zastaví a mysl může konečně sloužit tomu, co potřebujeme my. S myslí je to jako s ohněm: je dobrý sluha, ale zlý pán.
Další výbornou metodou je recitace, nebo zpěv manter. Krásnou a účinnou je mantra vděčnosti:
DANYAVAD, DANYAVAD, DANYAVAD ANANDA.  Mimochodem v jednom z více než 900 jazyků Indie, hindštině, danyavad znamená děkuji. Všimněme si, že v ní dominuje samohláska „a“. „A“ je samohláskou 4. čakry. Její vibrace s ní souzní.  
Pro člověka, dříve vysoce aktivního je náhle hození do klidu absolutní tragédií. Má ještě vůbec smysl žít? Co vlastně nemohoucnost, totální závislost na pomoci druhých, může člověku dát? Zdá se, že vůbec nic. Jak je možné, že Pavel je schopen i v tomto stavu ještě pociťovat vděčnost? Odpověď je možné hledat pouze v duchovní rovině. Nekompromisní realita tvrdě promývá všechny úrovně osobnosti, nemá žádné slitování s potlačovanými city a zákoutími duše. Vše je Pavlovi obnaženo až na holou kost.
Ve světě existuje dobrovolná paralela s touto situaci, kdy vysoce rozvinuté duše tibetských lámů je vedou k tomu, že se nechávají na dlouhá léta, někteří i do konce života zazdít do kobek. S vnějším světem je spojuje pouze malý otvor, skrze který jim bratři mniši podávají potravu a odnášejí exkrementy. Ve změněném stavu vědomí jsou pak schopni svým astrálním tělem létat po světě a pomáhat lidem. Služba lidem je pro ně nejsmysluplnější náplní života.       
Milý Pavle, v porovnání s Vaší situaci  je „tragedie a neštěstí“ některých lidi pouhým vtípkem. Proto s myší v puse bude mít každé Vaše slovo nesmírnou cenu a váhu. Pomůže spoustu trpícím poznat, že utrpení je relativní a má svou mez, jak zpívají v překrásné písni Helenka s Jirkou. To by mohlo být dobrým naplněním Vašeho života. Děkujeme Vám za to.

Beáta a Július Patakyovi, 30.12.2011

(706) Václav Čapek, 30.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Milý Pavle,

jeden z mnoha Tvých přátel a obdivovatelů je potěšen tím, jak na Tebe stále mnozí a mnohé rádi a rády vzpomínají a všichni pevně věří, že se všichni dočkáme Tvých dalších skvělých nápadů až se opět uchopíš šéfredaktorství. Ale můžeš být spokojen, že Tvá manželka i Tvoji potomci se snaží kráčet ve Tvých stopách a daří se jim udržet Pozitivní noviny při životě. Je toho jistě mnoho, co Ti přátelé a známí přejí, ale to nejdůležitější asi je to známé : mít pevné zdraví a pevné nervy. A to je také to, co Ti chci přát. Nejsem jistě sám a jistě bychom se i my všichni - kdyby to nějak šlo - rádi podělili o kus svého zdraví s Tebou. Nicméně věřím, že péče odborníků, přátelství mnohých Tvých přátel a známých Ti už brzy umožní vrátit se ke Tvé záslužné a obdivuhodné práci a hlavně mezi nás.

Moc Tě pozdravuji - i všechny Tvé.

Václav Čapek, 30.12.2011

(705) Jana Stuchlíková, 29.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Milý Pavle,

Jakmile rozkliknu Pozitivní noviny, pokaždé, a to bez výjimky, si na Tebe vzpomenu. Nedokážu si vůbec představit, čím vším jsi v uplynulém roce prošel, a přitom nehoda, ve svých důsledcích podobná té Tvé, se může kdykoli přihodit komukoli z nás. Za tuto dobu jsi urazil kus své Cesty, která pro Tebe byla od základu jiná, než jakou sis kdy představoval. Že byla především obtížná a nesnadná, je nade vší pochybnost. Z Tvých slov, ale zaznívá vděk, přijetí toho co je, a jasné odhodlání zvládat.

Pavle, tohle dokáží jen lidé duchem Velcí. Vždyť jak snadné je sklouznout k sebelítosti, obviňování, nerudnosti a uzavřenosti před světem. Mám radost, že ses vydal opačným směrem a zároveň hluboce smekám před Tvou silou, vůlí, trpělivostí a pokorou, se kterými přijímáš své dny. Věřím, že Tvůj zdravotní stav se vyvíjí stále už jen k lepšímu, moc Ti přeji, ať Tvůj vnitřní oheň, který Tě s jistotou vede, je zdravý a silný, a přeji také nám všem, abychom se na tomto místě spolu setkávali.

Jana Stuchlíková

(704) Ivan Kolarik, 29.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Mily Pavle,

Tvoje tragicka nehoda mne, zrovna tak jako asi mnoha jinym ctenarum, otevrela oci. Divam se na svet a posuzuji situace v zivote z jineho uhlu. Prkotiny hazim za hlavu. Soustredim se na veci, ktere v zivote davaji cloveku smysl.  

Byl jsi otcem Pozitivnich novin, moudre si je ridil, vazil jsi si autoru, ktere jsi spolecne s Tvym byvalym sefredaktorem Vaclavem Zidkem dovedl ocenit. A vim, ze dusi jsi stale s timto obdivuhodnym periodikem. Vim take, ze jsi pysny na praci dobre odvedenou pod Tvym jmenem Tvym synem, Jitkou Vykopalovou a dalsimi nadsenci, kteri se, doufam ze pouze docasne, nez se opet objevis na scene, ujali zezla. Imponoval jsi me svymi napady a svou nesmirnou vitalitou, ktera se samozrejme odrazela na urovni Pozitivek. Nevim co dodat. Jitka napsala uzasne lidsky dopis pod ktery bychom se mohli vsichni podepsat. Jsem za Tebe moc rad, ze jsi obklopen lidmi, kteri Te miluji, kteri si Te vazi. To jiste povzbudi a doda mentalni sily tolik nutne k zlepseni Tveho zdravotniho stavu.

Na Silvestra ma byt v Melbourne 34 stupnu. S radosti pozdvednu cisi a pripiji si na Tebe, velkeho cloveka.

Srdecne zdravi,
Ivan Kolarik

(703) František FrK Kratochvíl, 29.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Vážený pane Loužecký,

přečetl jsem si Váš článek v PN a reakce na něj mi nedala spát.Vaše velká práce na chodu PN a pestrost těchto internetových novin jsou příkladem pro mnohé novináře a tvůrce jakýchkoliv novin.Proto Vám do příštího roku přeji postupné vyzdravování,hodně síly a trpělivosti a životního optimismus, kterým jste nás všechny nakazil.

František FrK Kratochvíl

(702) Jiří Heller, 28.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Pavle, přeji Ti do nového roku 2012, aby se Ti všechny dovednosti postupně řádně navracely... Mám Tě rád...

Jiří Heller, 28.12.2011

(701) Jan Filip, 28.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Dobrý den!

To že potkalo pana Loužeckého neštěstí jsem pouze tušil. Velmi mě to potrefilo, co se opravdu stalo. Myslím, že pan Loužecký patří mezi ty lidi, kteří dokážou takové osudové ráně čelit, asi líp než jiní. Přeji mu, aby měl ve své duši přeci jen nějaké "teplé" místečko, kam se může uchýlit, když je někdy slabý, jako my všichni. Věřím v naději, že se jeho stav zlepší. Budu na něj myslet.   
 
Jan Filip

(700) Martina Fialková, 28.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Milý pane Loužecký,

přečetla jsem si Váš pozdrav a dík.... a chci Vám také poděkovat. Nejen za to, jaké skvělé internetové noviny jste vymyslel a přivedl k životu, ale také za to, jak velkou naději dáváte nám všem. Z Vašeho příkladu máme my všichni,
kdo si tento vzkaz přečteme, možnost, vzít si mnoho energie. Nesmírně pozitivní energie. Jeden můj známý často říká "nomen–omen" – a uvádí pro toto rčení výstižné příklady lidí, jejichž jméno jakoby určovalo jejich povahu nebo to, co dělají. Nevím, jak je to možné, ale opravdu to někdy funguje. Tak jako Vás vystihují Pozitivní noviny, jistého doktora Pomahače, o kterém byl včera odvysílán v TV velmi zajímavý dokument, vystihuje to, že pomáhá lidem navracet jejich lidskou podobu.
To je ten úžasný český lékař, který v USA provedl již několik přímo zázračných transplantací - celého obličeje, či obou rukou... "nomen–omen"

Přeji Vám proto, abyste s pomocí svého nesmírně pozitivního myšlení překonal vše, co Vám současný stav znemožňuje a našel co nejdříve nějakého svého "doktora Pomahače" s jehož pomocí, a za přispění Vašich blízkých, tu obrovskou energii a vůli k uzdravení zrealizujete. Jak se zdá, je to na dobré cestě.

Martina Fialková, Praha

(699) Rudolf Křesťan, 28.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Paní Dolejšová,  

buďte tak laskavá a vyřiďte prosím moje pozdravení panu Loužeckému.

Když jsem v Pozitivkách četl jeho slova z 26. 12., uvědomil jsem si, co všechno za každým z těch slov je. A taky to, jak je osud někdy nespravedlivý. Zároveň i to, jak obdivuhodně statečný je to člověk.

S pozdravem
Rudolf Křesťan

(698) Honza Maruška, 28.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Milý Pavle,

nikdy  bych si nemyslel, že Ti budu přát vše nejlepší do nemocnice. A už vůbec ne ve výročí něčeho, co se nedá jinak popsat než "děsně blbej osud". Znám pár lidských hovad, co ublížili a žijí si nad poměry. U Tebe to beru tak, že se Pánbůh hrozně spletl. Ten loňský rok byl i v mojí rodině Rokem bludných kořenů, ale nějak se to obrací k lepšímu, protože to chtějí doktoři, rodiny a koneckonců i ti postižení. A tak Ti přeju, aby doktoři udělali maximum (i když se
o nich lecos říká, nedám na ně dopustit), aby Tvoje ženuška a děti věděly, že jsi ten nejlepší manžel a táta na světě a že se k nim v pohodě vrátíš a aby jsi Ty sám chtěl a bojoval ze všech sil. Jsi stále šéfem Pozitivních novin a dobře jsi věděl, proč se tak mají jmenovat.

Z Helsinek
Honza Maruška

(697) Eliška Peroutková, 28.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Vážený pane Pavle Loužecký,

klikla jsem včera na PN, protože mám v paměti, že úraz se Vám stal 27.12.,tak právě proto. Jsem velmi ráda, že jsem nalezla Váš vzkaz.Myslím, že slova jsou zcela zbytečná...

Věřte, že jen s velkou pokorou se skláním před Vaší rodinou. Vzpomněla jsem na Vás často i na Vaši maminku. Myslím, že to jsou situace, kde slova skutečně nestačí.

Že Vám přeji to jediné, zdraví, to je jasné, z celého srdce a štěstí ;-) a s ním návrat...

Srdečně zdravím Vás a Vaší rodinu a děkuji Vám za přízeň.

Eliška Peroutková

(696) Šárka Svobodová, 28.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Milý Pavle,

dnes jsem po nějaké době opět navštívila Pozitivní noviny a dozvěděla se o Vašem úrazu více. Opět se mi potvrdilo to, co se ke mně dostává ze všech stran - stačí mžik a člověku se rázem změní jeho dosavadní život. Dnes a denně si uvědomuji jaký dar ve svém zdraví máme a jsem za něj nesmírně vděčná.

Před rokem jsem se rozhodla, že opět začnu studovat a fotografování šlo, bohužel, tak trochu stranou. Studium homeopatie mě opravdu pohltilo a žasnu nad tím, co všechno tato "věda" dokáže. Jak jsem zjistila, je to studium na celý život, ale pro mě je důležité, že vím, že to má smysl. Každý den se přesvědčuji, že homeopatie opravdu pomáhá a to tak, že spousta lidí tomu stále odmítá věřit. :-)

Velice obdivuji Vaši statečnost a touhu toto nepříjemné období zvládnout. Moc Vám přeji ať jste stále tak statečný a Vaše krůčky k uzdravení jsou čím dál delší. Věřím, že to dokážete!!!

Přeji Vám spoustu trpělivosti, energie a štěstí na Vaší cestě k uzdravení a držím palce.

Šárka Svobodová, Poděbrady

(695) Iveta Kollertová, 28.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Milý Pavle, jak jinak bych ti mohla popřát zlepšení zdravotního stavu a jak jinak vyjádřit soucítění než v řádkách, mně vlastních:

Chtěla bych tě dál poponést,
já vím, jak chutná bludný kruh.
Čeká nás ještě mnoho cest,
nevzdáš se, vždyť jsi dobrodruh.

I lítosti jsou zbytečné,
když myslím, tedy živa jsem.
Píši ti tedy horečně
že já jsem syta pohledem.

Posílám tobě naději,
té není nikdy přece dost.
Ať dlaně druhých zahřejí
a úsměv navrch pro radost.

Iveta Kollertová

(694) Ing. Pavel Victorin, 28.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Nečetl jsem uveřejněné ohlasy, nýbrž pouze příběh pana Pavla Loužeckého. Je to strašně silný příběh, zasahující samotnou podstatu bytí! Oceňuji popisovanou aktivitu jmenovaného a moc mu přeji, aby se jeho duševní síla v jeho fyzické stránce materializovala v co největší zdravotní progres! PF 2012!!!

Se zdvořilým pozdravem
Ing. Pavel Victorin

(693) Jitka Krpensky, 28.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Dobrý den pane Loužecký,

během tohoto roku jsem na Vás mnohokrát myslela, jistě jako spoustu dalších, kterým jste dodával zábavu, poučení a optimismus až do domu. Moc bych si přála abychom  Vám mohli splatit náš „dluh“, a věřím, že se to naše společné a opravdu od srdce míněné přání vyplní. BRZY SE UZDRAVTE.

Hodně síly a úspěchů.   

Jitka Krpensky

(692) Miroslav Sígl, 27.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Milý Pavle,

Tvůj příběh mne zarmoutil a v duchu jsem byl mnohokrát s Tebou od chvíle, když jsme se všichni dozvěděli zprávu o Tvém neštěstí. Z Tvého textu je cítit Tvoje pevná vůle, která v takových případech opravdu všechno zmůže.

Vím přesně, o čem hovořím. V říjnu 2003 mne postihla mrtvice na půlce levého těla, díky pohotovému zásahu mé manželky, která přivolala Rychlou záchrannou službu, jsem byl po okamžitém operativním zákroku uváděn do náležitého zdravotního stavu na Jednotce intenzívní péče. Trvalý následek zůstal: brní mne stále levá ruka, ale naučil jsem se s tím žít.

Nám neděkujte, říkali lékaři, poděkujte své ženě, ta Vás zachránila. Tato slova se potvrdila v případu mého dlouholetého přítele asi dva roky po mé příhodě. Jenomže on otálel, k lékaři odmítal jít, celý život byl zdravý, sportovec, tenista, basketbalista. Až jeho žena na stálé odmítání nic nedala, ale už bylo pozdě. Po půl roce skonal, když předtím nikoho nevnímal, přestaly fungovat všechny jeho životní funkce, Pán Bůh ukončil jeho trápení, které ovšem nevnímal a zejména trápení a zármutek celého okolí, které přes všechnu péči, jakou mu věnovali, mu už nemohli pomoci.

Od mého případu, z něhož jsem se dostal na začátku roku 2004, jsem v rekonvalescenci sepsal populárně naučnou encyklopedii Co víme o smrti,(416 stran vyšla v roce 2006) zpracoval další encyklopedii kdo byl a je kdo (648 stran, vyšla v roce 2007 celkem 1750 medailónů osobností, 70 měst a obcí Mělnicka, Kralupska a Neratovicka), Almanach českých novinářů (360 stran vyšel roce 2008), Události pravdy, zrady a nadějí (544 stran, vyšly v roce 2009), Události totality, svobody a demokracie (496 stran, vyšly v roce 2010), posledními jsou mé e-book, které visí na internetu od července a srpna 2011 – O kom–o čem (576 stran) a Od koho – komu (382 stran). Kromě toho téměř dvě stovk y článků pro Tvé Pozitivní noviny a další desítky pro internetové portály včetně Neviditelného psa.

To není chlubení, jen ukázka mé tvrdošíjnosti, silné vůle po novém životě, protože jsem se nakrátko ocitl mimo tento svět. V té době mi bylo 77 let a letos jsem se dožil 85 let svého věku. Za vše děkuji svému Bohu, své manželce, svým třem dětem, šesti vnoučatům a dvěma pravnučkám.

Podobných případů jsou desítky, proto Ti přeji, aby ses i Ty brzy vrátil ke své milované práci a užíval života plnými doušky. Jak jsem Tě poznal, Ty to dokážeš, a vlastně už to dokazuješ, soudě podle fotografie, přiložené k Tvé upřímné zpovědi. Všichni Tví přátelé kolem Pozitivních novin jsme s Tebou...

Mírek Sígl (*1926)

(691) Zdeněk Pošíval, 27.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Vážený pane Loužecký,

poslední léta jsem si zvykl na naše pravidelné kontakty, na vymýšlení nových projektů i na to, že kdykoliv jsem si nerozuměl s počítačem, což je mým osobním permanentním úkazem, pokaždé jste mi velmi ochotně pomáhal najít nějaké řešení. Uplynulý rok jsem Vás silně postrádal. Chybíte mi, často na Vás myslím. Věřím, že se jen tak nevzdáte a mám radost, že se zlepšujete.

V úctě Váš Zdeněk Pošíval

(690) Anastázie Mahovská, 26.11.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Milý Pavle,

dneska jsem si přečetla Vaše poděkování v Pozitivních novinách. Tyhle řádky Vám píši s pokorou k Vašemu daru moudrosti. A připojuji nevšední vzpomínky na chvilky, kdy mi bylo dovoleno těšit se z Vaši přítomnosti.

Čas neuvěřitelně pádí a mě potkalo vrchovatě různých starostí, ale taky mnoho neobyčejných radostí. Občas jsem ve spěchu nakoukla na stránky Pozitivních novin a věděla jsem, že se Vám něco nepříjemného přihodilo. Nechtěla jsem vyzvídat, a proto Vám nyní děkuji, že jste zveřejnil důvod Vaši nepřítomnosti na internetu.

Ani nevíte, jak často si na Vás vzpomenu a kolik jste mě toho naučil. Přijměte prosím za Vše moje vroucné poděkování a neutuchající přání Vašeho návratu do veřejně prospěšného života k potěšení Vaši rodiny a všech Vašich přátel.

Na Vaše uzdravení se těší
Anastázie Mahovská z Mladé Boleslavi

(689) Pepa a Tomáš Fousek, 26.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Milý příteli,

znám Tě dobře, a tak můžu s jistotou tvrdit, že svůj boj nikdy nevzdáváš. Máš kolem sebe velkou rodinu všech těch, pro které jsi po léta hnacím motorem. Teď Ti mnozí Tvoji energií vrací - ať na dálku či zblízka. Pro Tebe, pro Tvou rodinu a přátele je určena má báseň z roku 1961, kterou jsi jako jednu z prvních umístil i na stránkách Pozitivek, za což Ti patří můj dík. Posílám Ti její rukopis tou pro mne nepochopitelnou "sítí".

Tvůj kamarád Pepa Fousek

P.S. Pavle, připojuji se k dálkovému přenosu pozitivní energie. Po tom, co jsem Tě viděl před pár lety ve Stockholmu Tvou plynnou pražskou češtinou pro nás objednat bez mrknutí oka u rodilé Švédky kompletní snídani, a ona servírka s úsměvem po trpělivém vyslechnutí Tvé, třikrát pomalu přeříkané, objednávky vše do puntíku připravila, o Tvé všemocné síle nepochybuji.

Tomáš - ten, co vysílením na švédských lavičkách usínal, zatímco Ty a můj tatínek jste neúnavně debatovali plni života o tisíci různých tématech.

(688) Blanka Kovaříková, 26.11.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Milý Pavle,

jsem občasná čtenářka Pozitivních novin, do nichž jste kdysi tak pěkně napsal o mých webových stránkách a o mé knížce. Dnes jsem si rozklikla PN a přečetla si dojemnou zprávu o tom, co se vám stalo před rokem a jak statečně s tím bojujete.

Je mi to opravdu líto – vůbec jsem neměla tušení... Přeji vám proto, aby se váš stav v roce 2012 stále zlepšoval a chci Vám poděkovat za všechny vaše čtenáře a příznivce.

Blanka Kovaříková

(687) Zdeněk Wachfaitl, 26.11.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Vážený pane Pavle Loužecký,

držím stále palce a přeji ve Vašem zdravotním léčení všechny možné a myslitelné náznaky postupu v léčení a zlepšení zdravotního stavu. Měl jsem kdysi v roce 1993 také těžký úraz při autonehodě, dokáži si alespoň rámcově představit bezmoc člověka na lůžku a duševno Vaší osobnosti, které se nemíní vzdát návratu ke své práci a životu.

To Vám, vážený pane Loužecký, přeji z celého srdce , aby se vše pro Vás v Novém roce 2012 podařilo pro Vás obrátit léčení k lepšímu současně se Zimním slunovratem, který otáčí den a noc a míří k nejdelšímu dni jako paprsek naděje. Nic jiného člověka v nemocnici nepovzbudí, než jakákoliv i sebemenší změna zdravotního stavu k lepšímu.

Vážený pane Loužecký, děkuji Vám za možnosti publikovat mé zážitky a úvahy na Vašem serveru Pozitivní noviny. Za to jsem Vám osobně hluboce vděčen. Věřím, že z této komplikované situace ještě dostanete.

S přáním všeho dobrého pro Vás a pro Vaše blízké

Zdeněk Wachfaitl, Praha

(686) Karel Novák, 26.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Milá Jitko,

děkuji Vám za velice hluboký a lidský článek Vašeho přítele a kolegy, kterého dosud znám jen z Pozitivních novin. Na takovýto článek se nedá nereagovat. Jsem sice lékař, ale geriatrik a mé lékařské znalosti v tomto nestačí. Mám ale zato dost velké zkušenosti právě s pacienty, jejichž léčení je dlouhodobé. K tomu několik slov:

Obdivuji Pavla, je rozhodně hoden být šéfredaktorem právě Pozitivních novin! Vyšel z hesla finského prezidenta Paasikiho: „Začátek každé moudrosti je uznání faktu.“ Tedy Pavel začal tím, co zranění nepostihlo. Tím je mozek.

S dnešní počítačovou technikou se dopracoval velkých výsledků, soudě dle jeho článku; kdybych neznal obsah, nepoznal bych rozsah jeho zranění. Tak se má postupovat v moderní medicíně, postupně uvádět do činnosti to, co jde. Dnešní rehabilitace tím ale nekončí, já občas v lékařských časopisech a v Time čtu o ohromných pokrocích americké medicíny u úrazů a u zranění amerických vojáků. Zejména vojenská medicína stále zkouší zrekonstruovat, transplantovat a napojovat to, co je poškozeno, tedy i nervy.

Mnoho pozdravů Vám i Vašemu příteli Pavlovi a držím mu palce. Teď již to může být jen lepší, tak jen aby ty kousky zlepšování byly tak velké, aby to cítil. Po přečtení článku věřím, že na to má i sílu.

Váš Karel Novák, Stockholm, Švédsko

(685) Otakar Štorch, 26.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Milý příteli!

Velký projekt vymiňuje velkého člověka! Založil jsi Pozitivky! I lidé jako jsi Ty, Pavle, bývají, žel, někdy vystaveni kruté zkoušce tím, že nešťastná náhoda jim podrazí základní zdraví. Ty svým úrazem všem, kteří jsme doposud nemuseli projít Tvou, nám sotva představitelnou situací, dokazuješ neuvěřitelné, a to, že navzdory svému současnému stavu jsi základně zůstal pozitivní. To dokáže jen velký člověk, jímž Ty, Pavle, jsi!

Nám všem je známo, že moderní lékařská věda jde velkou rychlostí vpřed, takže naděje v obrat i v Tvém dnešním stavu není, Pavle, bez vyhlídek!

Otakar Štorch, jenž Ti především ze srdce i rozumu přeje v roce 2012 obrat k lepšímu!

(684) Jitka Vykopalová, 26.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Milý, nejmilejší Pavle,

zpráva o Tvém tragickém úrazu mě tehdy před rokem nesmírně zabolela a ochromila tak, že ten stav trvá dodnes… Velmi dlouho bylo a vlastně stále pořád je moc těžké se s tím smířit. Od okamžiku zvěsti této zprávy jsem začala více přemýšlet o životě a mám k němu více pokory a pohlížím na něj a vše dění kolem nás jinýma očima. Také druhé k tomu nabádám.

Měl jsi plno skvělých plánů na mysli a já jsem se na ně tolik těšila. Byli jsme v týmu taková, mohu-li říct ”sourozenecká trojice” a Ty jsi skoro každý den přicházel se svými nekončími nápady a projekty. Nechápala jsem, kde na to všechno bereš čas? Ty jsi však nejen sršel nápady, ale byl jsi neuvěřitelně rychlý v každé práci, promiň mi ten výraz, ale byl jsi ten nejtypičtější workoholik, kterého jsem kdy potkala :-)

Založil jsi a právem jsi hrdý na své Pozitivní noviny, které získaly a neustále si drží popularitu nejen v Česku, ale i v zahraničí – a to nejen u krajanů ve Švédsku, ale v mnohých jiných zemích, jak o tom například svědčí nedávný dopis od Johna Nashe, vnuka Dr. Jana Antonína Bati ze Spojených států amerických – ale díky našim autorům například až u protinožců v Austrálii.

Redakční práce ve vydávání Pozitivek, která byla pro mne vším, byla dvakrát narušena velkými tragediemi; poprvé to byl plánovaný odchod šéfredaktora Václava Židka, věrného Tvého kolegy. S tím nešťastným stavem ses musel smířit a poprat sám, což nebylo bez bolesti a ani jinak jednoduché, ale zvládls to. Druhou, zcela nesrovnatelnou tragedií byl před rokem Tvůj těžký úraz…

Nesmírně obdivuji péči a obětavost zdravotnického personálu a Tvé manželky Daniely a Tvé rodiny. Nikdo, kdo nepřijde do blízkosti takové tragedie, si nikdy nedokáže představit, co to znamená. Avšak nejvíce obdivuji Tebe! Tolik neskutečných útrap, tolik probděných nocí, tolik přemýšlení… a přesto sis do jisté míry udržel ”své pozitivní já”… Alespoň tak se mi to zdálo, když jsem Tě byla v nemocnici navštívit, alespoň tak se mi to zdá, když jsem si přečetla Tvůj dnešní příspěvek. Jako by ses řídil moudrým asijským úslovím, které praví: ”Člověk nemá lkát nad tím co není, ale těšit se z toho, co bylo…”

Vydávat s Tvým synem Martinem a Jitkou Dolejšovou Pozitivky dál bylo samozřejmou a neoddělitelnou, i když ne lehce proveditelnou myšlenkou. Netřeba dodávat, že nám všem chybí Tvá nezaměnitelná stopa v Tvých milovaných Pozitivkách. Každá práce byla pro Tebe nejen prací, ale i obrovským koníčkem (!), vždy ses neodkladně pustil do každé výzvy.

Vím, že jsi velký bojovník a nevzdáváš se jen tak lehce. A i když jsem věděla, že ve snaze navázat komunikaci s ostatním světem vyzkoušels díky Martinovi a jeho přátel pracovat na počítači ovládaném očima (!) a že to bylo velmi náročné a i když jsem věděla, že se pokoušíš ovládat počítač jiným způsobem, pomocí speciální tyčinky v ústech, tak přesto jsem byla nesmírně překvapená a potěšená zároveň, když mi přišel od Tebe po mnoha měsích první mail! Nechápavě jsem kroutila hlavou a usmívala se na všechny strany a všem kolem říkala: ”Yes! Pavel to dokázal!” Nic není nemožné pro člověka, který se nevzdává!

Začali jsme Ti pozvolna posílat některé příspěvky – k přečtení, abys věděl, co se v Pozitivkách děje, ale požádali jsme Tě i o názor na nějaké sporné záležitosti. Pak přišly nějaké zdravotní obtíže. Snad je Tvůj stav momentálně takový, že si můžeme opět trošku psát, na což se moc těším. Víš, já na Tebe totiž myslím poměrně často – z mnoha důvodů – jak Ti asi je, nač myslíváš…, chybí mi si s Tebou popovídat o Pozitivkách, chybí mi Tvé počítačové rady, chybí mi dozvědět se Tvé názory na dění kolem nás, chybí mi Tvé krásné články... Proto se nepodivuj, když Tě teď a tady na tomto místě prosím a vyzývám :-), aby ses – pochopitelně dle svých ohraničených možností – s námi opět více zapojil do další tvorby Pozitivek!

Zajisté jsi velmi mnoho o velmi mnohém přemýšlel, avšak ty myšlenky nejdou tak rychle zaznamenat do počítače, jak vzniknou. Ty nám však můžeš dát základní myšlenku a krátký návod či pár bodů, co by sis přál, abychom v Pozitivkách udělali nového. Inovace byly přece Tvým velkým koníčkem :-) A my se pokusíme Tvé myšlenky realizovat. Souhlasíš? Mohli bychom to zkusit? Začneme hned? Například já v hlavě nosím již poměrně dlouho jednu velkou myšlenku, ale stále mi nezbývá dostatek času na její realizaci. Možná tu myšlenku zbytečně příliš komplikuji. Když se Ti o ní zmíním, třeba Tě napadne vhodnější forma. Ale to tady veřejně již nebudeme rozebírat :-), to je ze zákulisí redakce a jisté překvapení pro čtenáře, se kterým vyrukuji až to bude hotové…

Mí švédští přátelé, a to nejen ti, které jsi tady při návštěvě Švédska potkal, ale i ti další, kteří Tě znají jen ze čtení Pozitivek, se mě na Tebe občas ptají a chtějí Ti vyřídit pozdrav, což ráda za ně činím. Dokonce někteří, které jsem právě potkala, Ti napsali pár vřelých slov – viz ohlasy níže…

Já v tuhle chvíli bych Ti chtěla poslat upřímný a srdečný pozdrav, ke kterému se přidává náš společný kamarád Derek Colloredo-Mansfeld, se kterým jsem mluvila a který se mě na Tebe ptal. Všichni tři máme na naše první setkání na Opočně jen ty nejhezčí vzpomínky. Velmi Tě obdivuje a soucítí s Tebou a vyjádřil přání Tě v nemocnici navštívit. Příležitost k tomu se naskytne na jaře, kdy se spolu v Praze setkáme a přijdeme Tě určitě navštívit!

Jitka Vykopalová, Stockholm, Švédsko

(683) Jitka Dolejšová, 26.12.2011
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Děkuji za vše…

Milý Pavle,

Tvůj příspěvek mne velmi potěšil i dojal.

Človíčku statečný, kolik síly a energie musíš vynaložit, abys poskládal jednotlivá písmena do slov a pak do vět! Všem nám tím dokazuješ, že to jde, pomalu, pomaličku, ale jde to, a tak docela maličkými krůčky, ale vytrvale, postupuješ ke svému uzdravení.

Prohlížím si na monitoru každé slůvko, které je důkazem Tvé nezlomné vůle. Vzpomněla jsem si přitom na slova Jana Wericha, kterého tolik obdivuješ pro jeho humor a přístup k životu. On přece říkal: Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí. Čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to štěstí větší.

A Ty, milý Pavle, teď navlékáš písmenkové korálky na šňůrku, smotanou z myšlenek a citu, a píšeš nám všem tak krásné psaní od srdce…

První zpráva do Pozitivních novin po roce - ta by si zasloužila rámeček. Kdepak, žádný zlatý, ale ze samých rozesmátých slunečnic. Protože Tvoje psaní je nejen první po roce, ale otevírá cestu dalším dopisům, které budou putovat od Tebe k nám. Cesta vede přes most, který už má pevné základy. Takže piš, piš, a klidně nám i vynadej, jako správný šéfredaktor, pokud v redakci nebude všechno tak, jak si představuješ.

Máš kolem sebe spoustu dobrých lidí, úžasnou milující rodinu, ženu, děti, maminku, sestru. Tolik lidí na Tebe myslí, že kdyby při každé vzpomínce Ti zazvonilo v uších, slyšel bys mnohohlasou zvonkohru ve dne v noci…

Co bych si moc a moc přála – abys ode dneška za rok už mohl napsat „druhou výroční zprávu“ obouruč ze svého domova, pak bys vstal od počítače, protáhl se a šel bys ven, s oblíbeným foťákem v ruce, na malou procházku vánočně zasněženou Prahou … Když si něco moc přeješ, přání se prý splní, a nejen o Vánocích. Tak se drž!

Posílám kamarádskou pusu na čelo.
Jíťa (Dolejšová)

(682) Ľubica Juricová, 23.12.2011
Ohlas na článek Dobromila Lebrová: Agatha Christie, anglická spisovatelka detektivek

pro Vás jsem neznámá, ale občas čtu Pozitivní noviny. Výhradně Vaše články o slavných lidech! Konečně jsem se odhodlala napsat Vám, protože Váš životopis Agathy Christie, o které jsem si myslela, že snad všechno vím, mne "dostal". Moc Vám za něj děkuji i za ostatní články a přeji Vám (a je to sobecké přání!), ať studnice Vašich novinářských nápadů nevyschne.

Ľubica Juricová, 23.12.2011

(681) Zdeněk Bulíček, 13.12.2011
Ohlas na článek Dobromila Lebrová: Franz Lehár, rakouský skladatel maďarského původu

chtěl bych vám poděkovat za článek o Franzi Lehárovi. Já ho velmi obdivuji a osobně ho považuji za jednoho z nejgeniálnějších skladatelů. V Bad Ischlu jsem byl a jeho pomník v parku jsem navštívil. Děkuji.

Zdeněk Bulíček, 64 let, Pardubice, 13.12.2011

(680) Richard Fux, 9.12.2011
Ohlas na článek Jarmila Kocourková: Svatá Lucie bosonohá

Zdraví
Richard Fux, 9.12.2011

(679) Ing. Zdeněk Pitner, 4.12.2011
Ohlas na článek Miroslav Horníček: HOVORY H /1968-1969/

(678) Josef Dologh, 2.12.2011
Ohlas na článek Michal Ezechel: Vzpomínka na Jiřího Vašíčka

(677) Míla Mercurio (dříve Vašíčková), 1.12.2011
Ohlas na článek Michal Ezechel: Vzpomínka na Jiřího Vašíčka

ráda bych se připojila k článku o Jiřím Vašíčkovi a doplnila to, o čem se nikdy nepsalo.

Poznala jsem Jirku v r. 1952 v Souboru Julia Fučíka. Zpíval ve sboru 2. bas a mě zařadili do 1. altu. Jezdili jsme po republice rozdávat písničkami radost a dobrou náladu a v této atmosféře vyrostla naše láska. V parku na lavičce mně Jirka zpívával všechny tehdejší šlágry, ale na veřejnost si netroufal. Jednou náš dirigent v souboru hledal sólistu pro novou písničku a já prozradila, že má Jirka nádherný hlas. S velkou trémou to zkusil zazpívat a uspěl, od té doby se mu sóla jenom hrnula.

Později, když probíhala v rozhlase soutěž “Hledáme nové talenty”, přihlásila jsem ho a doslova uprosila, aby to zkusil. Výsledek byl fascinující, po první zkušební písničce následovala jedna nahrávka za druhou. To už jsme byli manželé a čekali rodinu. Nikdy nezapomenu, jak jsem po porodu držela malého Jirku v náručí a v porodnici se z radia ozýval hlas “táty”.

Jirka brzy odešel z továrny a věnoval se výhradně zpěvu se známými orchestry. I já jsem se vrátila k muzice, zpívala jsem v kavárnách k tanci.

V 60. letech, po narození našeho druhého syna, jsme s Jirkou podepsali smlouvu v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Vystupovali jsme na koncertech i v televizních pořadech a v rozhlase natočili řadu hezkých duet.

Bohužel, jak to bývá, i nás to štěstí pomalu, ale jistě opouštělo. V r. 1970, po automobilové nehodě, kdy jsme oba utrpěli vážná zranění, se naše cesty definitivně rozdělily. Jirka se v Reha podrobil dlouhodobému léčení a já jsem po pár měsících byla schopná starat se o novou existenci. Odjela jsem pracovat do Německa, kde jsem se po rozvodu znovu vdala. Vystěhování mně stát povolil, ale dětem zamítnul, veškeré dramatické snažení bylo marné. Chlapci žili u mých rodičů, kteří se o ně vzorně starali. Navštěvovala jsem je pravidelně a stále doufala, že se časy změní. Jirka se také znovu oženil, byli jsme stále v kontaktu a zůstali až do jeho smrti dobrými přáteli.

S pozdravem
Míla Mercurio (dříve Vašíčková), 1.12.2011

(676) Hana Navrátilová, 22.11.20011
Ohlas na článek Jitka Dolejšová: Kultura na dosah ruky – Terakotová armáda

děkuji Vám mnohokrát za krásný článek. Věřte mi, že přesně takové pozitivní reakce dávají našemu konání ten správný smysl. Zdravím Vás a ještě jednou děkuji za Vaše slova.

Mějte se moc krásně.

Hana Navrátilová, 22.11.20011

(675) Míla Jiřičková, 19.11.2011
Ohlas na článek Jan Hora: Sběratel dobrodružství (1) Hledání Zlaté hory

dočetla jsem povídku Hledání zlaté hory, moc se mi líbila, čekala jsem jestli dobře dopadne a dopadla.

Díky, Míla Jiřičková, 19.11.2011

(674) Soňa Kučerková, 16.11.2011
Ohlas na článek Helena Lehečková – Jan Maruška: Profesorka českého jazyka nechce jít k čertu

za tento článek jsem Vám velice vděčná. Paní Helenu znám osobně a moje děti znají velice dobře její Trucajdu a ostatní kamarády.

Mrzí mě jen, že se nedá sehnat vydavatel na dětské knihy, které se hemží neuvěřitelnými výrazy a které krásně podporují dětskou fantazii.

Zdravím, Soňa Kučerková, 16.11.2011

(673) Věrný čtenář, 14.11.2011
Ohlas na článek Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (19)

Věrný čtenář, 14.11.2011

(672) Mgr. Ivana Kozárová, 11.11.2011
Ohlas na článek Hana Tomková: Zázrak na Piavě

dnes jsem vzpomínala na svého dědečka, kterého v 17 letech sundali ze štaflí jako malířského učedníka a poslali do války... Bojoval na Piavě. Dostal tam později už v zajetí tyfus a křivici. Vzpomínal na situaci, kdy mu nějaký spolubojovník kradl jídlo z ešusu. On sám neměl sílu jíst, při vysokých horečkách vzal ten ešus a praštil s ním toho člověka po hlavě a ztratil vědomí...
Celý život si vyčítal, jestli mu tím nějak neublížil... Prý střílel vždycky jen do vzduchu, nechtěl zabíjet. Tak mi ožily vzpomínky na dědu, který nikdy ani kuřeti neublížil a do války musel. Jen už pak po návratu přestal chodit do kostela. Myslím, že ztratil víru a asi nebyl sám. Váš příběh je ale nádherný svým šťastným koncem. Zázraky se dějí. Díky.

Mgr. Ivana Kozárová, 11.11.2011

(671) Jaroslava Srbová, 09.11.2011
Ohlas na článek Blanka Kubešová: Fiktivní rozhovor

Hodně zdraví a krásný Nový rok přeje

Jaroslava Srbová, 09.11.2011

(670) Vladimír Vondráček, 5.11.2011
Ohlas na článek Pavel Landa: Z hudebního zeměpisu USA (1)

(669) K. Bůna, 22.10.2011
Ohlas na článek Jitka Dolejšová: Oceán

K. Bůna, Broumov, 22.10.2011

(668) Jan Balej, 19.10.2011
Ohlas na článek Ivo Šmoldas: Ó dvě ó

píši to čerstvě po přečtení Vašeho rozhovoru s Dr Ivo Šmoldasem a tak jste mne "dostal", že se stávám Vaším trvalým čtenářem a obdivovatelem.
Dr Šmoldase jsem zažil živě, jezdí na pravidelnou každoroční výstavu obrazů Vltavotýnské dvorky a jeho příspěvky si nic nezadají s těmi Vašimi.
Prosím pozdravte ho, má o dalšího člena Fan klubu víc a Vy ovšem o čtenáře také.

Jan Balej, 19.10.2011

(667) Ondřej Suchý, 17.10.2011
Ohlas na článek Machmud Ešonkulov – Peter Závacký: Karikatúra je pre mňa všetko, nemôžem žiť bez jej kreslenia

Milý pane Závacký,

sleduji Vaše fundované články o současných karikaturistech (a další aktivity) a smekám před Vámi, děláte práci, které se dnes - až na
pár výjimek - prakticky nikdo nevěnuje. A to je velká škoda. Tak alespoň Vy.

Máte můj obdiv!
Ondřej Suchý, 17.10.2011

(666) Miloš Novák, 6.10.2011
Ohlas na článek Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (11)

Dnes jsem si k večeři udělal topinky podle paní Šejbalová a na mou duši jsou skvělé.
Pane Suchý svými články jste myslím vyprovokoval více čtenářů než si myslíte. Né všichni mají vedle plynového sporáku poštovního klienta, s jehož pomocí by mohli vyjádřit svůj obdiv. Já mám a tak to tedy činím. Díky, díky, děkuji.

Miloš Novák

(665) Milada Kratochvílová, 5.10.2011
Ohlas na článek Edita Pavlasová: Kdo odchází a co zůstává

Dobrý den,

vím, že je to už dost dávno, ale teprve před časem jsem na internetu našla odkaz o Petrově odchodu ze světa lidí. Znali jsme se ještě v době kdy o podnikání zatím jen uvažoval to bylo po vojně a oba jsme byli bez závazků. Jen jsem chtěla vědět co se přihodilo a nezdálo se mi vhodné ptát se rodiny.

S díky za pěkný článek
Milada Kratochvílová

(664) Miroslav Sígl, 26.9.2011
Ohlas na článek Významné jubileum autora Pozitivních novin Miroslava Sígla

Vážení a milí gratulanti,

vyspal jsem se z „kocoviny“, bez níž se přece nemohla obejít ani oslava mých 85. narozenin, abych usedl k milované klávesnici a napsal pro Vás všechny toto mé velké, velikánské poděkování.

Všem Vám, milá rodinko, příbuzní, přátelé a známí, všem Vám z celého srdce děkuji za Vaši účast, za Vaše milé dárky a květiny, za Vaše slova obdivu k mé chátrající předkremační schránce, za muziku, básničky a rozličná jiná písemná a nesmírně vřelá blahopřání, za neopakovatelnou atmosféru, která nás všechny provázela po celé nedělní odpoledne.

Nedivte se dědkovi, že jsem dojatý, že nedokáži všechny pocity a dojmy ještě vstřebat, přehrát si je ve své hlavě a vzpomínkách jako nádherný film, o němž se mi nezdálo, ale který jsem s Vámi všemi natáčel za režie mne neznámého, ale obdivuhodného režiséra, zatímco fotografujících a účinkujících Vás bylo mnoho.

Byli jste skvělí, mám Vás všechny moc rád, bez Vás bych si nedokázal svůj život představit, bez Vás by to nebyl ani život. Jste pro mne vším a sám nebudu váhat ani na okamžik, abych pro Vás rovněž neučinil to, oč mne požádáte, protože o každém z Vás jsem po včerejšku znovu přesvědčen, jak jste neobyčejně citliví, ale zároveň rozumní, vnímaví a pozorní, povznešení nad všemi neduhy světa, které nás obklopují, ale nedokážeme k nim být smířliví. Jen zbabělci si zoufají a takoví mezi námi nejsou. My nikdy své usilování na této zemi nevzdáme.

S každým z Vás jednotlivě jsem měl možnost prohodit alespoň pár slov a vyslechnout Vaše názory. Obdržel jsem od Vás ten nejlepší honorář za celý svůj dosavadní život. Sám jsem naopak velkým dlužníkem a dokud Pán Bůh dá, budu-li tu ještě pár dnů žít, nepřestanu všechny své životní dluhy splácet.

Váš Miroslav Sígl

(663) Josef Krám, 23.9.2011
Ohlas na článek Pavel Matuška - Peter Závacký: Kreslený výtvarný humor pro mne znamená určitou seberealizaci

Vážený pán Závacký, 

s radosťou som si dnes čítal v Pozitívkach o výbornom karikaturistovi Pavlovi Matuškovi, kedysi študentovi rychnovskej priemyslovky a jej maturantovi z roku 1962 (nastúpil som ako mladý kantor do tej istej školy vo februári 1960). Dokonca jednu z jeho vecí som použil - s jeho súhlasom - vo svojom DVD (o ňom aj o mne www.rychnovskypruvodce.info); túto jeho kresbu TGM si vyvoláte v mojom eBooku na www.rychnovskypruvodce.info/pageflip - kresba je na strane 40.

Želám všetko dobré,
Josef Krám

PS.: Je to náhoda - dnes v PN je publikovaný aj môj text o čipkárke Martine, ktorá je cérou kedysi mojej žiačky na tej istej priemyslovke Jany Štefkovej... Ak je ten svet malý :-)

(662) Ivan z Melbourne, 9.9.2011
Ohlas na článek Jitka Vykopalová: Vladimír Půhoný - Ženská těla

Dovolte mne, abych podekoval a zaroven pogratuloval Jitce Vykopalove za nesmirne zajimavy clanek. Vladimir Puhony za sveho plodneho zivota ve Svedsku byl uzasny ambassador ceskeho kumstu; tedy umeni, ktereho si Evropa diky tvurcim genium jeho typu, pravem vazila. Vrele diky pani Jitce za jeji obetavou a mravenci praci, kterou nam priblizila zivot tohoto neobycejne nadaneho umelce. Doufam, ze i pres svoje pracovni vytizeni pani Jitka bude navstevovat stranky PN svymi clanky, ktere ctenare obohacuji a rozsiruji mu horizont poznavani.

Ivan z Melbourne

(661) Vladimír Vondráček, 2.9.2011
Ohlas na článek Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (6)

Milý pane Ondřeji - děkuji za Váš milý ohlas na mé "hudební střípky", a když pominu to, že Vaše literární činnost mi činí potěšení už řadu let (což Vás jistě nepřekvapí), pak i připomínka Mariky Rökkové mi příjemně zabrnkala... a teď ani vlastně nevím kde? (Že by v duši?) Za války jsem viděl jeden její film, který byl podobný Zasněžené romanci. Nejsem si jist, ale snad se jmenoval Měj mě rád a také tam krasobruslila a "učila" bruslit hokejistu. No - a její pomazánku v různých variantách má moje drahá polovička "na repertoiru" poměrně často!

Ještě jednou děkuje a zdraví
Vladimír Vondráček

(660) Ondřej Suchý, 19.8.2011
Ohlas na článek Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb Od embrya po sklerózu (65)

Milý pane Vondráčku,

ač je mezi námi nějaký (ale neveliký) věkový rozdíl, svým vyznáním muzikantům jako byste kopíroval moje pocity a můj vkus - počínaje Studiem 5, až třeba po filmy Dvě děvčátka a námořník, Z deště pod okap, Zasněžená romance...no prostě, co jméno, co název filmu anebo název orchestru, to nádhera, která i mně dělala a vlastně dělá dodnes život radostnějším! Děkuji Vám za Vaše vzpomínky! Však Vám je časem budu také oplácet, pokud už se tak někdy v minulosti nestalo.

Srdečně Vás zdraví a na další Vaše Střípky paměti se těší

Ondřej Suchý, 19.8.2011

(659) Milan Turek, 18.8.2011
Ohlas na článek Egon Wiener: O ruštině – O němčině – O češtině

Chvalozpěvy na český jazyk mají své opodstatnění stále, i když asi největší podporu potřeboval v období po třicetileté válce, kdy Ferdinand II. habsburský, po potlačení stavovského povstání vydává Obnovené zřízení zemské. Výrazně se snížil počet obyvatel válečnými ztrátami a to nejen v armádách, ale i v civilním obyvatelstvu. Navíc desítky tisíc Čechů, zvláště inteligence odcházelo do emigrace.
Přišedší Slované na území později označovaného jako Království české, tedy Češi v době stěhování národů mluvili jakous takous řečí nejspíše svých předků ze zemí východu. Tam už dávno existovala vyspělá kultura i jazyk nabyl výrazné podoby, schopný kreslit děje v různých podobách, poezie, románu, dramatu nebo odborných pojednání. Kultura Afriky, Byzancie, Řecka a Říma byla na vysoké úrovni.
Odtud také k nám přinesli písmo svatí Cyril a Metoděj. Jejich zásluhou mohl být jednak český jazyk uveden do normativní podoby a zároveň byl schopen zaznamenávat děje jako ostatní jazyky. Na zásluhy těchto vědců zapomínáme a jejich zásluhy náš národ nedoceňuje. Podobu staroslověnštiny a staročeštiny dotvářeli kněží a mniši na celém území, Je pravděpodobné, že český jazyk podporovaly české stavy bez rozdílu až do onoho likvidačního Obnovení.
Zdokonalení češtiny pak přinesl Mistr Jan Hus, ale poklad jazyka byl uchováván především v projevech lidu, kronikářích, ale i hradních zápisech a soudních knihách. Odstranit češtinu z území Království českého se však nemohlo Habsburkům podařit ani masívní kolonizací. Jazyk lidu nezlomili a navíc nastoupili disidenti. Lidé, ať už to byli učenci, šlechtici, sedláci nebo obyčejní tkalci, řemeslníci, v zahraničí, především v Německu zakládají nové české osady nebo části měst. Bylo tomu například v Drážďanech, nové obce zakládají v Lužici jako Niesky nebo Ochranov. V řadě lužických obcí získávají výsadní postavení např. Žitava byla po staletí s převažujícím českým obyvatelstvem.
K zachování češtiny a jeho podporu vznikají české spolky, ale výrazně vystupují jedinci, kteří za velice obtížných podmínek vydávají české knihy. Špalíčky Jana Kleycha v desetitisícových nákladech putují tajně do Čech, na vozech, po nocích. Někdy biřici náklad zabavují, zatýkají Kleycha, jenže on bojuje a vydává na šedesát knih, které pašoval do Čech. Knihy vozil až na Slovensko, tam neměl s pašováním problémy. Vedle Kleycha v Lužici působí řada kazatelů, editorů českých knih. O propagaci myšlenky Jednoty bratrské se zasloužil Jan Amos Komenský, ale neméně důležitou úlohu sehrál Kristián David, zakladatel Ochranova. Během deseti let rozšířil myšlenku Jednoty bratrské do celého světa včetně eskymáků.
Dalšími vlastenci v Německu, kteří podporovali český jazyk byli syn a otec Peškovi, Morávek ze Žitavy, další vlastenci například v Nieskách nebo Drážďanech.
Emigrantská aktivita pokračovala i v devatenáctém století a do Lužice se vydávají mnozí čeští literáti a obroditelé. Vzniká tak celá řada kontaktů s Lužickými Srby s tradicí od třicetileté války. Nebylo tudíž divné, že politici žádali připojení Lužice k Československu a to jak v roce 1918, tak v roce 1945.
Čeština se vyvíjela v jazyk srovnatelný s jazyky západoevropskými a její literární díla se stala součástí evropského jazykového pokladu. Chvalozpěvy si však zaslouží i dnes. Co nedokázala ruština, snadno získává angličtina, věk počítačů deformuje český jazyk v jeho obecné podobě, k politování však i v podobě spisovné. Řada veřejných institucí český jazyk natolik przní, že klasici by asi v hrobech se obraceli, kdyby viděli a slyšeli jak čeština zní a jak se píše.
Svým příspěvkem k článkům o jazycích libereckého Egona Wienera jsem chtěl především poukázat na význam emigrace po třicetileté válce pro český jazyk. O tom se málo mluví a ještě méně píše. To, co disidenti v Žitavě a celém Sasku dokázali, bylo opravdu nezapomenutelné pro češtinu a český národ. Ale i tak pějme další chvalozpěvy a milujme náš jazyk.

Milan Turek, 18.8.2011

(658) Miroslav Sígl, 28.7.2011
Ohlas na článek Miroslav Sígl: O kom – o čem (na 576 stranách)

Udělali jste mi velkou radost, že jste v dnešních Pozitivních novinách upopzornili na moji novou knihu O kom – o čem. Je dokladem rodícího se nového fenoménu v naší knižní tvorbě, jak mne o tom ujišťují četní její první čtenáři.

Od 1. července, kdy jsem „zavěsil“ knihu na internet, nemine den, abych neobdržel e-mail; spočítal jsem jich k dnešnímu dni na třicet. Mezi prvními se ozval Jiří Hochman, posrpnový emigrant, žijící v USA na Floridě, když předtím působil jako pedagog na univerzitě ve státě Illinois. Píše a glosuje, publikuje, brouzdá po internetu a objevil mých 576 stránek: “Celé jsem to pročetl, je to vlastně kronika, vypadá to až dojemně…Vytiskl jsem si celý „Obsah“, abych měl lepší přehled…“

To jsem ještě netušil, co bude následovat. Z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR mne překvapili sdělením: „Vaši knihu jsem si stáhli z internetu, vytiskli a dali svázat, abychom ji mohli zařadit mezi knižní fondy…“

Její rozsah byl také důvodem, proč jsem si netroufal přijít za nakladatelem s takovým počtem stránek. Národní knihovna ČR přidělila mé knize v její elektronické podobě - jako první podobné knize u nás vůbec - mezinárodní číslo ISBN, a sice 978-80-260-0191-1 (dříve byla čísla desetmístná, nyní jsou třináctimístná, jak se na tom dohodla mezinárodní porada knihoven, která tato čísla přidělují). „Začíná se u nás pomalu pracovat na pilotním projektu, na jehož konci by měla být změna zákona o povinném výtisku, který by se vztahoval i na online publikace (e-knihy) - vysvětlují mi v dopisu.

Každému autorovi přeji takovou radost a štěstí, jakého se mi dostalo v roce mých 85 narozenin. Děkuji i Vám – redakci Pozitivních novin za pěkný dárek a blahopřání. Zůstanu Vám věrný!

Miroslav Sígl, 28.7.2011

(658) Miroslav Sígl, 28.7.2011
Ohlas na článek Jan Řehounek: Miroslav Sígl - Mým přátelům

Milý Honzo, příteli z nejmilejších,

udělal´s mi velkou radost svým poněkud předčasným článkem k mým narozeninám (budou až 25. září). Vím Tě, znám Tě, především jako pracovitého, nápaditého manažéra a současně nesmírně lidského autora, jakého potřebuje mít každý region. Polabí může být šťastné, že má neúnavného Řehounka. Navíc – Ty umíš psát roztomilé knížky pro děti, po jakých je sháňka.

Vidíš, já Ti děkuji a současně Ti skládám poklonu. Když už jsi o té knížce prozradil, že jsem Ti ji poslal jako jednomu z prvních, pak by je měla mít především nynější redakce „Pozitivek“. Jakmile dostanu od děvčat adresy, pošlu jim ty básničky též, aby netiskly něco, o čem ví jen zprostředkovaně.

Jak se říká, vzalo mě to u srdce. A proto Ti slibuji, že psát nepřestanu, budu tu stejně jen až do smrti, ale živého mne nedostanou!

Miroslav Sígl, 28.7.2011

(657) Jitka Dolejšová, 18.6.2011
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Tudle – nudle – Gogole aneb Brouzdání po internetu…

Milý pane Sígle,

díky za zajímavý příspěvek. To mi připomnělo, jak jsme nedávno na jedné návštěvě u tety řešili dilema, zda někdo „kouká jako sůva z nudlí“ nebo „ jako sůva s nudlí“. Zatímco teta obhajovala stanovisko, že sůva má rýmu a nemá kapesník, proto kouká tak nějak zvláštně, manžel zastával názor, že sůva sedí na pytlíku s nudlemi (bezvaječnými, ty jsou zdravější) a čučí, aby jí je nikdo neukradl.

Závěr této filozofické debaty zněl, že sova sedící na nudlích byla v průvanu, a tudíž dostala rýmu. Ze všeho pak vyplývá, že takováto sůva kouká, jako by nadloubal volovi, jako čerstvě vyoraná myš nebo tři dny stará veverka. Taky by mohla zírat jako tele na nová vrata, ale vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, zda je rozdíl v pohledu telete na vrata nová a vrata stará, a navíc v lese u sůvy v průvanu se pravděpodobně žádná vrata nevyskytují, shodli se všichni diskutující a přihlížející, že problém nechají koňovi z důvodu jeho větší hlavy.

S přáním moha další inspirace
Jitka Dolejšová

(656) Jitka Vykopalová, 17.6.2011
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Tudle – nudle – Gogole aneb Brouzdání po internetu…

Vážený pane Sígle,

vřelé díky za krátký, výstižný a vtipný fejetoník na velmi známá rčení o "nudlích a nudlích-tydlích". Je to taková hříčka s českými slovy zamíchaná do dnešního IT-světa a zcela určitě by mohla sloužit jako logopedická pomůcka logopedům nebo pokročilejším žákům studia českého jazyka :))
Moc jste mě tím pobavil, ale také nenápadně "dodal i osvětu" stavu některých souvislostí.
Velmi povedené, gratuluji!

S přátelským pozdravem
Jitka Vykopalová, Stockholm, Švédsko

(655) Miroslava Hlušková, 5.6.2011
Ohlas na článek Osud jedné pamětní desky

Čítala som článok o Rudolfovi Šmatlavovi a musím sa pochváliť, že to bol nevlastný brat mojej starej mamy.
Ďalej mám len dotaz na chybičku krásy, a to že Rudolf nepochádzal z východného Slovenska, ale z oblasti stredného Slovenska (konkrétne žilinský kraj, pri poľských hraniciach) :-)
Chcem povedať, že hoci si ho nepamätá ani moja mama, lebo sa narodila o rok neskôr po jeho smrti, starká mi o ňom často rozprávala. Zmienila sa aj o tom, že mu komunisti chceli postaviť obelisk, ale jeho otec to odmietol. Keď som nedávno bola s mamou upratovať hrob už zosnulej starkej, zastavili sme sa aj pri Rudovom hrobe, ktorý nie je vôbec ničím výnimočný, písmená vyblednuté, fotka tiež. Má v podstate taký maličký biely pomník a nikto o neho nezavadí. Akurát na základnej škole má zavesenú pamätnú tabuľku a na jeho počesť sa každý rok poriada futbalový turnaj Memoriál Rudolfa Šmatlavu.
Záverom by som chcela poďakovať českému autorovi za článok. Pri spomienke na Rudolfa cítim hrdosť, že tú zbraň nezložil :-)
Miroslava Hlušková

(654) Jitka Vykopalová
Ohlas na článek Ivan Kraus: Na obědě

Obzvláště ráda si čtu inteligentní humor Ivana Krause, miluji jeho fejetony!
Tak tomu bylo i tentokrát - velmi jsem se u toho pobavila. Mám totiž dosti velkou a bujnou fantazii, tak jsem si lehce vybavila jak to asi v té restauraci vypadalo... :))
Doporučuji článek si určitě přečíst!

S přátelským pozdravem
Jitka Vykopalová, Stockholm, Švédsko