Zde může být i Váš OHLAS...  

(638) Vladislav Drahoš, Banská Bystrica, 19.8.2010
Ohlas na článek:  Miroslav Sígl: Eduard Štorch se dočkal v Lobči muzea

Za dětství mi Štorchovy knihy s neodmyslitelnými ilustracemi Zdeňka Buriana nahrazovaly indiánky, kovbojky a podobnou literaturu. Při otevření Štorchova muzea v Lobči oceňuji, že a jak Miroslav Sígl připomenul tohoto autora mládeže mnoha generací nejen jako spisovatele, ale s celou jeho záslužnou činností.

Vladislav Drahoš

(636) Marta Kaňovská - Pospíchalová, Praha, 18.8.2010

Mám husí kůži a je mi ouzko z návrhu radních o vytvoření "tábora" pro bezdomovce a sociálně slabé!!! Je to vůbec možné? Kde jsou lidská práva v této rádoby demokracii? Za chvíli se někomu znelíbí barevní, židé , přestárlí a pod rouškou dobročinnosti se budou odvážet do ghet, která si pamatuji z války a o nichž se stále točí filmy a reportáže. To je budou nahánět jako dobytek násilím? Už v koncentrácích měli lidé "jídlo" denně, "střechu nad hlavou" a hlavně "lékařskou péči" pana dr. Mengeleho, zvaného smrt a jemu podobných.
Nechce se mi věřit, že se o tom vůbec jedná a nejedná se o tom, jak by měl STÁT zajistit, aby se bezdomovcům a lidem v nouzi důstojně pomohlo. Tolik bezcitnosti k lidem, ke zvířatům, k přírodě, mne děsí. To přece nemůže zůstat bez povšimnutí takové jednání "radních", kteří z našich daní žijí nad poměry a z jejich pozice se jim dobře mluví. Neměli by zapomínat, že lidské bytosti jsou si rovny a takové návrhy zavánějí fašizmem a naprostým zoufalstvím a zase strachem, aby člověk nepřišel o práci, aby neonemocněl, neztratil střechu nad hlavou a svou lidskou důstojnost.
Ti, kteří takto smýšlejí a navrhují takové zavrženíhodné plány by si měli uvědomit pocit souvislostí a neměli by zapomínat, že dnes se stát bezdomovcem je mnohdy rychlejší, než se stát zbohatlíkem. "Chudoba cti netratí ",říká jedno staré přísloví, ale bohatec uchem jehly neprojde .......
Všichni jsme smrtelní a jedna z nejzákladnějších lidských vlastností by měl být soucit a povinnost pomáhat těm, kteří měli méně štěstí ! I bezdomovci a jiná etnika ať mají barvu pleti jakoukoliv a víru odlišnou, ale stále jsou to především LIDÉ. My slušní občané nedovolme, aby vůbec takové návrhy vznikaly. Stačí jít k volbám a kroužkovat! Zvolení Jsou tam za naše daně a jsou povinni službou nám daňovým poplatníkům.

Marta Kaňovská - Pospíchalová Praha

(634) Ivana Šimánková, 2.7.2010
Ohlas na článek Zdeněk Pošíval: Režisérka televizní obrazovky

Dobrý den, pane Pošívale,
Režisérku televizní obrazovky jsem si přečetla, mám moc ráda nahlédnutí do životních osudů těch, kterých si můžu vážit, i tentokrát mi podvědomí říkalo ano, takhle, ano, to je ono, přestože jsme se s ní v PN bohužel  vlastně loučili.... Ale ta její cesta tady zůstává, i její otisk ve světě umění, a to je asi ten správný výsledek pro život člověka. Když po něm něco dobrého zůstane. Přesto vím, že je Vám smutno a je mi to líto.Ale asi to tak je správné. S pozdravem 
Ivana Šimánková

(632) František Pavlík, 29.6.2010
Ohlas na článek: Dr. Batmanghelidj - M.Adams: Léčba vodou

Dobré letní ráno,
děkuji za tento článek o důležitosti vody pro zdravého člověka.

Je málo lidí zabývajících se tímto tématem, a pokud ano, nejde jim zpravidla o kvalitu, ale bohužel o tržby.
Kvalita vody je jedním z důležitých faktorů pro zdraví člověka, neboť vše, co s vodou přichází, přináší život nebo smrt. To je citát.
Příroda je mocná a mnohdy vlivem člověka nemocná. Proto je potřeba se pozastavit nad lidským faktorem v řetězci života na zemi. Apeluji na kupující balené vody. Když už ji musíte kupovat a necháváte tady po sobě téměř nesmazatelnou stopu v podobě plastového obalu, nepohazujte prázdné láhve po okolí, zkuste je prosím donést do kontejnerů k tomu určených. Buďte láskyplnými rodiči svých, ale i ostatních dětí a odpusťte si tuto lahůdku. Používejte vodu z kohoutku, a pokud Vám nechutná, je spoustu možností, jak ji dochutit.

Dovolím si ještě jeden čerstvý vlastní zážitek, který se vztahuje se k důležitosti vody v organizmu. Byl jsem na návštěvě, a po silnici před domem šly do kopce maminka s asi jedenáctiletou dcerkou. Paní volala již zdáli, jestli bychom děvčeti dali do láhve vodu, samozřejmě že ano, děvče se rozeběhlo a podávalo mému známému láhev, její výraz ve tváři vypovídal o vyčerpání a ruce se jí třásly jako stařeně. Jakmile dostala vodu do rukou, okamžitě ji pila s takovou vervou, že bylo nutno ji zpomalit, aby nedošlo k prudkému ochlazení. Tento výjev ve mně nechal hluboký zážitek a utvrdil mě v tom, že takové články o významu „obyčejné“ vody by měly být zveřejňovány v hojné míře.

Člověk může kvalitu vody ovlivnit modlitbou, pozitivní energií a sílou lásky. Nejlépe je začít u sebe a vysílat lásku těm, co milujeme. Lásku tu nejvřelejší a opravdu bezpodmínečnou. Voda ovlivněná vyslanou láskou nejlépe působí v těle příjemce, metabolizmus je v harmonii a klidu.

Doporučuji všem úžasnou knihu autora Masaru Emoto: „Léčivá síla vody“.

František Pavlík, pavlfra/a/seznam.cz


Doplnění (Jitka Dolejšová):
Vážený pane Pavlíku, děkuji Vám za přínosný a zajímavý ohlas. Na doplnění uvádím informace k uvedené knížce:

Léčivá síla vody - Masaru Emoto a Jürgen Fliege,
vyd. Eminent, 1. vydání r. 2005.

Řadu let fascinují celý svět ojedinělé výzkumy, které provádí japonský badatel Masaru Emoto. Používá k nim „obyčejnou“ vodu. Tento pradávný symbol lidské duše však dokáže zjevit neuvěřitelné skryté skutečnosti. Výpravná publikace Léčivá síla vody, na jejíž přípravě se podílel německý pastor Jürgen Fliege, podává přesvědčivé důkazy toho, o čem psali zasvěcenci všech dob, co věděli i staří alchymisté a velcí duchovědní badatelé. Voda, jak se dozvíte na stránkách této strhující knihy, je schopna vstřebat a předat dobré nebo špatné vibrace a myšlenky, má vynikající sotva očekávanou paměť a lze ji různými způsoby ovlivnit, a to jak pozitivně, tak i negativně. Voda vnímá hudbu, protože reaguje na její vibrace. Dokonce se ukazuje, že „umí číst“, že je schopna reagovat na duše a podstatu slov a jejich morfogenetická pole.

(631) Václav Janouš, Canada, 20.6.2010 
Ohlas na článek: PhDr. Miloslav Rejzl: Važme si krásného rodného jazyka

Vážený pane doktore,
četl jsem Váš zajímavý článek o naší mateřšťině a v mnohém s Vámi souhlasím.Zejména v oblasti nesmyslného přejímání slov z angličtiny a to i v případech,kdy máme v češtině přesně odpovídající výrazy.
Nicméně,dovolil bych si podotknout,abychom si tolik zas nefandili,pokud se týká bohatosti našeho jazyka,který je v mnoha případech nelogický.To,co se dá vyjádřit v češtině,se dá přesně vyjádřit i v jiných jazycích,jenže pochopitelně trochu jinak.Je to jen otázka znalosti jazyka.
Příkladem by nám snad mohl posloužit za mnohé jiné Shakespeare,nebo Goethe.Je snad vyjadřovací schopnost jejich jazyka menší?
Čeština má mezi jinými jazyky i nesmysly,jako například dva zápory ve větě,což je velmi nelogické.Nebo vezměme nic nevyjadřující přechodníky,či nesmyslné přechylování cizích ženských jmen (Bushová,
Streisandová atd).
S pozdravem

Václav Janouš
vajanous/a/sympatico.ca

(628) Luděk Ťopka, 2.6.2010
Ohlas na článek: Dagmar Slivinská: ...vařila myšička kašičku...

Vážená paní Slivinská,
k Vaší hezké vyprávěnce o myškách a lidech chci jen potvrdit, co píšete o léčení arthristických kloubů. Je mi už 82 let, a tak mi můj ortoped navrhl místo kyčelní endoprotézy novou léčbu vlastními buňkami. Je to neinvazivní a šetrnější způsob léčby, ve světě už zavedený a u nás používaný teprve nedávno. Má jen jednu vadu na kráse - zdravotní pojišťovny jej nehradí ani zčásti. Takže v mém případě by bylo třeba šest těchto zásahů, přičemž jeden každý za cca 5 000,- Kč. Celková léčebná procedura tedy za 30 000,- Kč. Tak jsem to vzdal! Protože moje arthritida dosáhla "teprve" 3. stupně a není to zatím ani na endoprotézu, doufám, že se ve svém věku už čtvrtého stupně nedožiji a ušetřím sobě útrapy té těžké operace a VZP, jež mne má v péči, značné náklady.
Přeji Vám bezbolestná kolínka a hezký den
Luděk Ťopka

(627) Miloslava Rýznarová, 31.5.2010 
Ohlas na článek: Olga Janíčková - Slavomír Pejčoch-Ravik: Ostrov Kilián / Jak se hledají poklady

Včera mě dcera poslala esemesku z cesty po vodě na ostrov sv.Kiliána......že tam jsou zbytky benediktinského kláštera....dumala jsem nad tím a tak si dnes zadala v počítači Ostrov Sv.Kiliána a ejhle...co jsem neobjevila......byla jsem moc překvapená Vaším krásným a hlavně obsažným článkem o ostrově za ilustrace Olgy Janíčkové( tedy jestli jsem tomu dobře rozuměla).Neměla jsem vůbec tušení že takový ostrov vůbec existuje,ale dcera se zeťem koupili nedávno chatku v Davli a tak podnikají výpady po řece a objevují nepoznané a pěla velikou chválu na toto místo.A já,protože miluji také historii,a podnikám zas výlety po souši po ruinách, zříceninách a zajímavých místech,tak mě to zaujalo a abych o tom věděla víc,začala jsem hledat......Takže veliké díky za krásný článek!!

Miloslava Rýznarová

P.S. O svých výletech píši na www.venušanka.cz.v rubrice: Boty toulavý pod nickem: Brumlinda

(626) Marta Pospíchalová, 22.2.2010
Ohlas na článek: Jiří Suchý napsal dopis Pavlu Bobkovi

Vážení,
chtěla bych se jen zmínit s velkou pokorou a obdivem k PANU Suchému, že se vůbec divím, že se mu vůbec chtělo reagovat...... Měla jsem tu čest být u založení Semaforu a bez Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra a dalších vzácných hostů, typu pana Horníčka, Kopeckého, prostě Semafor přestal být tím, čím byl. Potkávám pana Bobka v naší ulici, a zvláště po jeho "rozhovoru" je mi ho jen líto. Bez odlesku slávy divadla Semafor by byl zapomenutelným zpěvákem. Ale chápu, že pro jiné má jinou cenu. Bylo to od něj nejen hloupé při jeho vzdělání, ale také velmi nemoudré.
Přeji panu Suchému zdraví i když vím, že iluze mu nevrátím. Není to v mé moci. Jsem pyšná a šťastná, že jsem žila v jeho době a je přímo ostudné, že právě ON nemá v TV svůj pořad, aby se bylo nač dívat.....

Marta Pospíchalová

(625) Vladimír Vondráček, 21.5.2010
Ohlas na článek: Jiří Suchý napsal dopis Pavlu Bobkovi

Jsem o čtyři roky mladší než pan Jiří Suchý a o dva roky starší než pan Pavel Bobek, a jistě alespoň datem narození patříme ke stejné generaci. A přesto se mi zdá, že ačkoliv jsem věkem „blíže“ tomu mladšímu, názorově jsem bližší tomu staršímu! Oba dva jsem samozřejmě viděl a slyšel mnohokrát „na živo“ a na různých „prknech“ a oba dva jsem vždy obdivoval. Co mě ale donutilo napsat tento ohlas.
Vždycky mě moc zarmoutí, když se dozvím či dočtu, že dva z mých favoritů či favoritek se dostanou do nějakého rozporu. Domnívám se, že pan Bobek se mohl ve svém názoru na páně Suchého „žárlivost“ trochu více „žinýrovat“, a že pan Suchý se zhostil své odpovědi velmi „kulantně“, abych použil jeho oblíbených termínů.
A protože jsem nenapravitelný šťoura, pokoušel jsem se hledat příčiny takovýchto nepříjemných nedorozumění, kterých je zejména v uměleckém světě habaděj. I dospěl jsem k následujícímu poznatku.
Jak jsme se dozvěděli, nejen oba dotyční pánové, ale zřejmě i další různí protagonisti semaforské éry si vykali a vykají! A zdá se, že zde je „jádro pudla!“
Vím, že jsou typy „tykací“ a typy „vykací“, a že tykání přichází v úvahu zejména mezi tvory stejné krevní skupiny a pak ani tolik nezáleží na generačních rozdílech. Já patřím k tomu prvnímu typu a nedovedu si dobře představit, že bych dlouhá léta pobýval ve společnosti lidí typu „vykacího“. K mému velkému překvapení a zklamání zřejmě bylo v Semaforu těch krevních skupin více, než bylo zdrávo. C’est la vie!
Doufám, že krevní skupiny pánů Suchého a Bobka nejsou „nemísitelné“, a že i nadále a co nejdéle budou oba oblažovat diváky a posluchače doslova všech krevních skupin!

Vladimír Vondráček

(624) Lenka Střížovská, 19.5.2010
Ohlas na článek  Miroslav Sígl: Smetanův Lamberk zněl áriemi z Prodané nevěsty

Dobrý den, děkujeme za úžasný článek Miroslava Sígla - Smetanův Lamberk zněl áriemi z Prodané nevěsty. To jsou opravdu pozitivní zprávy, milé a příjemné. Jen tak dál!!!!!!!!!!

Vaše věrná čtenářka
Lenka Střížovská

(623) Juraj Šebo, 12.5.2010
Ohlas zaslaný Ivanu Rösslerovi

Dobrý deň pán Rossler,
So záujmem sledujem vaše Pozitvní noviny. Nedávno som tam našiel zaujímavý článok a Alfonsovi Jindrovi alias Langerovi, ktorý spolu s manželkou udržiaval priatelské styky s mojimi rodičmi. Pamätám sa na nich obzvlášť na pani Linny, ktorú som si ako decko chcel zobrať za manželku. Bohužial nebola volná. Priložene posielam fotku z nejakej rodinnej seanse okolo roku 1950 kde je pán Jindra aj s manželkou.

      

Zaoberám sa trochu minulosťou, zatial mi vyšli dve knihy, ktoré sa dobre predávajú. Teraz pracujem na päťdesiatich rokoch, ktoré som čiastočne ako chlapec prežíval v Prahe.

S pozdravom
Juraj Šebo

Moje knihy sa predávajú aj v Čechách , nájdete ich na:
http://knihy.heureka.cz/zlate-60-roky/specifikace/
http://knihy.heureka.cz/normalne-70-roky/obchody-pobliz/

(621) Luděk Ťopka, 8.5.2010
Ohlas na článek Mário Perták: Madona s Jezulátkem

Milý pane Pertáku,
s potěšením jsem si přečetl Vaše vyprávění a pobavil se nejen jejím obsahem, ale i Vaším hrabalovským stylem. Jste opravdu dobrý, pište dál, rád se zase nad něčím novým zasměju.
Luděk Ťopka

(620) Kristýna Loužecká, 6.5.2010
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Až ti skončí věk dětské nevinnosti (5) Životní filozofie

Drahý táto,
vím, že tenhle začátek mého článku ti připadá povědomý, ale snažila jsem se být originální i vtipná, jak mi píšeš ve svých radách. Ty články pro mě jsem si přečetla až ve svých 12 letech, protože jako malá bych jim asi moc nerozuměla. Vždy když jsem přišla ze školy, šla jsem do tvého pokoje a spustila:“Tatí! Jsem doma! A dostala jsem jedničku z němčiny!“ Ty ses na mě tak zvláštně usmál (nejspíš sis kladl otázky, o kterých píšeš) a řekl jsi něco jako, že to není možné, že podvádím a dělal jsi zklamaného. Já jsem ale z hloubi duše věděla, že to tak nemyslíš. A když jsem přišla a řekla ti, že jsem dostala trojku, tak jsi řekl:“No konečně trocha spravedlnosti.“
Za to, že ses na mě nikdy nenaštval, jsem ti vděčná. Vždycky jsi mi byl oporou. I když ve svých radách píšeš, že se má člověk spolehnout jenom sám na sebe, myslím, že ale stejně potřebuje nějakého jiného člověka k tomu, aby ho miloval a chápal. Hrozně mě dojalo, jak o mně píšeš. Skoro každý den přijdeš a prohodíš něco vtipného. Když jsem si četla, co o mně píšeš, tak jsem se neudržela a dala se do breku dojetím. Vypotřebovala jsem asi tři kapesníky. Nebo to bylo tou rýmou? Už nevím. Každopádně jsem brečela. Nikdy jsem netušila, jak velký vztah může mít otec s dcerou. Vidím v tobě obrovský vzor a jednou bych chtěla být jako ty, protože tvůj život je skvělý. :-))) Jsi ten nejúžasnější, nejvtipnější a nejkreativnější táta na světě, kterého by si jen dcera mohla přát. Ne, já tě nemám ráda, já tě miluji, jak jen dcera může milovat otce.
Z lásky
Tvoje dcera Kristýna :-)

(619) Hana Kučerová, 2.5.2010
Ohlas na článek Iveta Kollertová: Nechte zvony a zvonky znít!

Milovaná Ivetko,
sleduji PN a děkuji ti za dobrá semínka, která vkládáš do srdcí lidiček, klíčí z nich pozitivní rostlinky,a to je v dnešní době tak hodnotná věc, jako je voda k pití a chléb k nasycení. Dnes má svátek Zikmund, největší zvon v naší drahé vlasti. Přejme mu ještě dlouuuhá léta, ať nám zvoní jen a jen pro mírový život a pro radost.

Zdravím tě, ty anděli s lidskou tváří
Hana Kučerová

(612) Štefan Kušik, 8.3.2010
Ohlas na rubriku SENIOŘI K POČÍTAČŮM!

V Á Ž E N Á  R E D A K C I A

Už nejakú dobu sledujem vašu stránku a som ňou nadšený či už pre jej obsah, grafiku, ale aj zaujímavé nápady ľudí podieľajúcich sa na ich vytvorení. Obdivujem ľudí, ktorý aj v seniorskom veku sa snažia dať luďom okolo seba toľko informácií. Za takého považujem aj J.P.T.BUVALU. Takému človeku sa môžem pokloniť, v jeho veku tá vitalita a spektrum záujmov je obdivuhodný. Cez internet sa poznáme asi 2 roky osobne. Asi rok ako bol u mňa v Žiari nad Hronom na návšteve. O čo mi je srdcu bližší je to, že patrí medzi fandiacim železnici.
Moja manželka, pretože sa u mňa schádza partia rušňovodičov dôchodcov nielen zo Žiaru ale aj z Kremnice a zo Zvolena, nás volá šibnutých oceľovými priamkami a podľa nej po smrti by naše pozostatky mali naložiť do mraziaceho vagóna a voziť násm aby sme aj potom počuli klepot kolies. Berie to z humorom a tak to berieme aj my, ale nikto nás od toho neodradí. U nás sa hovorí, že hrbatého ani truhla nenapraví.
A preto Janko - nedaj sa, robíš správnu vec, je len na škodu, že u nás na Slovensku sa podobné akcie nerobia.
A preto ti prajem, aby sa tvoje snaženie ujalo a tvoj nick dědek na vlaky.net.ešte dlho svietil.

G.P. ZVOLEN 8.3.2010
Kušik Štefan

(611) Stanislav Hošek, 5.3.2010
Ohlas na článek  Stanislav Moc: Ahoj mámo

Dobrý den.

Docela náhodou jsem při dělání pořádku ve svých odkazech narazil na web www.pozitivni-noviny.cz a na něm si přečetl text z dnešního dne nazvaný "Stanislav Moc: Ahoj mámo“. S úsměvem si tak říkám, že by bylo dobré, kdyby dneska v činžáku, v němž bydlím, bylo víc takových těch pootevíraných dveří. Alespoň by určitě někdo viděl toho, či ty, kdo vykradl byt sousedům pod námi. Zvláště když to bylo v pravé poledne a, jak ukázalo vyšetřování, událo se v průběhu maximálně 45 minut, v nichž vstup do domu nesledovali důchodci sedící v letním slunci před ním na lavičce.
S pozdravem

Stanislav Hošek

(610) Vladimír Vondráček, 3.3.2010
Ohlas na článek Ondřej Suchý: Proč se Jaroslav Marvan nezastal Vlasty Buriana

Vážený a milý pane Ondřeji,
(děkuji na Váš pozoruhodný článek o Jaroslavu Marvanovi. I dle mého skromného názoru byl tento náš jistě skvělý herec asi člověk s poněkud problematickou morálkou. Je to zvláštní, že před chvílí jsem viděl na obrazovce rozhovor s naším bývalým výborným hokejistou A. Bubníkem, kde samozřejmě pouze okrajově zmínil pravděpodobný podíl někdejšího idolu V. Zábrodského na kauze našich hokejových mistrů světa v roce 1950 !
A když se člověk zamyslí, našel by – bohužel – mezi našinci celou řadu velikánů s podobným osudem. Jen namátkou – Sabina, Fučík, Baarová, Kundera, a kdybych chtěl provokovat, tak možná by mezi ně patřil i Jan Žižka!
Ano, v těžkých dobách se těžko žije, člověk je nádoba chatrná, ale hoď kamenem, kdos bez viny (nebo bez selhání?). Dob těžkých je bohužel stále více, než dob lehkých. Určitě bychom si zasluhovali více synkop… 

Vladimír Vondráček, 3.3.2010  

(609) Petr Kalista, 24.2.2010
Ohlas na článek Janina Svobodová: Mám "ďábla" seniora

Přečetl jsem si o učení starších lidí pracovat s počítačem a smál jsem se. Úplně chápu.
Je mi 67, někdy v 80-tých letech jsem musel, namísto předávání rukopisů jakýchsi technických protokolů sekretářce oddělení, aby je přepsala, pochopit k čemu je klávesnice a k čemu myš. Ano, na počítači ze Slušovic, kterým nahradili sekretářku. Čas běžel, zvykal jsem si, posléze přibyl Internet a dneska jsem s počítadlem téměř srostlý: spojení s lidmi, pošta, informace, vlastní i pro jiné webové stránky, nějaké ty letáčky, sdělení, statistka v excelu ........
S bratrem, o devět let starším, jsme mnoho společných zájmů neměli. Až do doby pořízení si počítačů domů. Dnes přes ICQ, mailem či IP telefonem trávíme spolu docela dost času.
Můj den začíná stažením pošty, nakouknout do zpráv a pak teprve vše nutné, co začínající den po mně žádá.
Někdy v roce 2000 můj bratranec, ročník 27 (dnes mi už dost chybící) se od devadesátých let zabýval rodokmenem svého rodu. A všechno na psacím stroji, kopírování někde v krámě i fotografie přes kopírku....
A tak jsem mu začal trošku "vymývat hlavu", jak je právě pro tohle užitečný počítač. Ze začátku se bránil, ale podlehl ukázkám, koupil si starší počítač a pak jsem ho učil, co jsem se kdysi naučil já.
Od té doby jsem přesvědčil řadu známých, vesměs starších ročníků, aby si pořídili počítač, a po čase mi děkovali. Také jsem pořídil počítač jakémusi spolku pamětníků starého Žižkova, a tam, kdo má zájem, naučí se metodou ne nepodobnou té o těch trpaslících, zapnout, podívat se na internet, napsat text a vytisknout, poslat mail a přečíst si zprávy o kdečem. Nemám s takovými žáky větší problémy, jen se na ně nesmí s nějakou teorii a vysvětlováním co v té bedně je, co se tam děje. Jeden problém se ale pravidelně objevuje - ovládání myši, resp.
koordinace toho, co s rukou myší dělají a co se děje na monitoru. Kurzor nasměrují, leč poťukat, popojedou s myší a stěhují ikony, klikaji na plochu a dost dlouho trvá, než to zvládnou. O pravém a levém tlačítku nemluvě. To si ale pamatuji i z mých začátků. Mluvím o lidech přes sedmdesát, kteří s podobnými věcmi nikdy neměli nic společného. Zvládnout myš pro ně bývá docela obtížné.
Ale když pak objeví, co všechno se dá na internetu najít, že dopis, ve chvíli kdy zmáčkli tlačítko odeslat, má obratem někdo v tu chvíli doma, že se dá poslat stejně rychle fotografie vnoučat a pod., mají nepředstavitelnou radost, a popravdě možná ještě větší radost z toho mám i já.
Tak ať se vám daří.

Petr Kallista
kallista/a/seznam.cz

(608) Marta Pospíchalová, 22.2.2010
Ohlas na článek:  Ladislav Štaidl - Jan Krůta: Kytara přes palubu

Vážení,
je mi také osobně líto, že Láďa skončil velmi předčasně ...a cítím, že je to velká škoda!
Mám tu čest patřit mezi jeho přátele a protože vím, že je to i velmi slušný a prozíravý člověk, nedivím se, že i on věděl, co se bude dít po tzv. sametové....
Já taky bláhově zvonila klíči, ale zázraku, že "láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí" jsem se bohužel nedočkala. Naopak.
Pane redaktore děkuji za krásný rozhovor, ale s takovými lidmi je to radost. I já měla to potěšení, Láďa mi poskytl můj úplně první rozhovor pro "Krásnou paní" a odstartoval moji novinářskou minikariéru.
Protože jste "pozitivní noviny", nebudu se rozepisovat, napadají mne samá negativa a ta mohu zúročit v jednom krásném časopise, kde mám svou rubriku "CO MĚ ŠTVE" - a obávám se, že skoro všechno.
Jsem ráda, že existujete a já se proto dozvídám i o spoustě pozitiv, za což jsem vděčná v této "lidské " džungli.
Ale naděje prý umírá naposled, tak všem přeji krásné a pozitivní dny a do toho umírání hodně let!

Marta Pospíchalová
pospichalovam/a/chello.cz

(607) Petra Haasová, 11.2.010
Ohlas na článek   Ivo Fencl: Rychlé šípy sportovaly! 

Milý Ivo,
ani nevíte, jak mě těší Vaše "maniakální psaní" o Rychlých šípech. Když jsem byla malá, našla jsem v tátově skříni hromadu "Šípáků" a od té doby jsem každou chvilku někde v koutku louskala Foglarovky ostošest. A myslím, že jsem se i trošku zamilovala - už nevím, jestli do Mirka nebo do Jindry, každopádně mě všichni kluci inspirovali ke spoustě věcí. Tedy - velekolo jsem se naštěstí zkusit nepokusila :-)), protože bych stoprocentně místo babky jablíkářky hodně zprudka objala nějaký strom, to vím jistě. Ale dost dobře si pamatuji ponaučení o pití vody na třešně (aniž bych to vyzkoušela), skákání uhřátá do vody a zbytečné volání o pomoc. Možná to zní jako klišé, ale asi jsem spíše byla akorát v tom správném věku, kdy se Vám spousta věcí zaryje do paměti. Jejich čistě sportovní časopis jsem nikde neviděla, ale kdyby, dám určitě vědět. A pokračujte v "Rychlošípácké maniakálii" - fakt. Už jenom Váš slovní popis mi živě připomněl každý jejich pohyb a grimasu (hlavně Rychlonožkovy :-))). Bodejťbyne, když jsem ty časopisy četla asi jenom dvěstěkrát...A navíc nevědomky děláte super reklamu knize - musím se po ní poohlédnout. Takže ještě jednou díky za připomenutí.
Mějte se hezky
Petra Haasová

(606) Jitka Vykopalová, 9.2.2010, Stockholm
Ohlas na článek Ivan Doležal - Zdeněk Pošíval: Westerny, thrillery, Porta a my

Vážený pane Pošívale,
přiznám se, že nestíhám číst všechny Vaše příspěvky hned když v Pozitivkách vyjdou, ale když si tu a tam najdu volnou chvilku a zabrousím do starších článků, čtu si je s velkým zalíbením a pokyvuji spokojeně hlavou nad tím, jak zajímavě jsou Vaše rozpravy napsány. Obdivuji o kom píšete a čeho ti lidé v životě dosáhli, i když to mnohdy nejsou mediálně známé osobnosti. A co víc; z Rozprav lze vycítit, že jsou to příjemní lidé, a to je na tom to hezké. To mě totiž vždy utvrdí v tom, že „dobrý člověk ještě žije“… :-)
Dnes mě však v nadpise hlásající téma přilákalo k okamžitému přečtení. Tím námětem jste totiž „zahrál na mou strunu“, jelikož já, někdy až s posvátně nostalgickou náladou, se nějakým filmem či komiksem, když mám příležitost, ráda pokochám, ale bohužel tomuto žánru se ve Švédsku moc nefandí; se zklamáním musím říct, že např. knížky Karla Maye tady neznají...
Rodokapsy se mi bohužel do rukou nikdy nedostaly, o těch vím jen z vyprávění mého již zesnulého tatínka, který si je prý četl tajně se spolužáky ve škole pod lavicí. A tak když jsme se spolu dívali na TV, ať již šlo o nějaký western nebo dobrodružný film typu J. Bonda, agenta 007, téměř vždy dopředu věděl, co se ve filmu stane.
K velkému potěšení mého manžela, který tento žánr má (jak jinak?) nesmírně rád, jsme při naší vánoční cestě do Česka koupili několik takových filmů – a hádejte, co jsme sledovali na obrazovce při nedělní chvilce u kávy?
Prozradím Vám to: tentokrát to byl „Petrolejový princ“ z kolekce Karla Maye... :-)
A country a folkové písničky? Loni jsme pozvali báječnou bluegrassovou kapelu DUEL z Plzně do Švédska na celostátní setkání krajanů, a již od Vánoc máme koupené vstupenky na dubnový koncert bratrů Nedvědových v Olomouci!

S přátelským pozdravem
Jitka Vykopalová, Stockholm, Švédsko

(605) Vlasta Křiváková, 9.1.2010
Ohlas na rubriku SENIOŘI K POČÍTAČŮM

Uzasna akce. Patrim tez k seniorum, ikdyz si to uvedomuju az posledni mesice, kdy me prepadlo stari. Tak zakerne. S chorobou. Pred ni jsem byla holka aktivni, vydelavala jsem si stale nejakou petku, abych mela na ¨nadstandart¨ /tomu se tak ale rika jen u nas v CR/. Ve svych aktivitach jsem zrcadla zamerne mijela, nechtela jsem pozorovat viditelne znamky pribyvajiciho veku. Ted se sice neopiram o parapet, ale vysedavam u pocitace. A momentalne za oceanem. Sem, na Long Island, me na tri mesice vytahla ma dcera se slovy, rehabilitovat, cvicit muzes i tady a u pocitace vysedavat tez.
Az se vratim, coz bude bohuzel az koncem dubna, rada se pripojim k panu Buvalovi /ikdyz jsem obyvatelka periferni Prahy/.
Redakci Pozitivnich novin zdravi Vlasta s dcerou Danou z tez zamrzle Ameriky fotem

(603) Lenka Kocierzová, 27.1.2010
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Lidový písmák a kronikář Kadlína

Velmi hezky napsaný článek o zajímavém člověku ze zajímavého místa. I když je vesnička Kadlín "na konci světa", dýchá v ní ještě lidství. I proto tam ráda již deset let jezdím a s nadějí se vracím pak zpět do Ostravy.
Lenka Kocierzová

(602) Marta Motlová, 14.1.2010
Ohlas na článek Jiří Vlastník: S Kristýnkou mezi Vikingy - Richard Adam

(601) Pavel Ján Buvala, 4.1.2010
Ohlas na článek  Jan Řehounek: Brigádní generál Karel Kutlvašr

Vážený pane Řehounku, milý Jene!
Tisíceré díky za Váš článek o gen. KUTLVAŠROVI. Kolik lidí dnes ví, jak draze se rodila samostatnost lidu československého! Je irelevantní, kdo a jaké národnosti jsme, kde – ve které zemi - jsme uzřeli světlo tohoto světa. Rozhodující je, zda jsem se jako člověk narodil a zda jsem a chci i nadále člověkem býti.
Gen. Kutlvašr byl takový člověk československý. I když Neználkové Rudoknižcí mu odepřeli vše, co jemu a jeho rodině patřilo, patří a bude patřit. Je lhostejno, zda jsem v předklonu na východ či západ; lípa stojí rovně! … a že gen. Kutlvašr stál a zůstal stát. Nechť Váš článek svítí pochodní na cestu všem, jež československy myslí, jež lidmi býti nepřestali!
Jsou to pouze Pozitivní noviny, které si vzpomněly na tohoto člověka s velkým Č. Díky vám všem; díky redakci; díky vydavateli. Všem vám patří do nakročeného roku 2010 moje přání stálého zdraví, přátelé!
Pavel Ján Buvala

(599) Přátelé, spolupracovníci a příznivci Pozitivních novin, prosinec 2009



 



 
           Vladimír Vondráček s manželkou                                    Rudolf a Magda Křesťanovi

   





 

 
         Jiří Bernard                                                     Lenka Novotná - Nedoklubko

 
manželé Bradovkovi ze slovenské Nadobuly                           Jarmila Moosová se synem Staníkem 

 a celá řada dalších gratulantů ....

(598) Ivo Novotný, 6.12.2009 
Ohlas na článek Ivo Fencl: Večerníčková nostalgie (ale i strohá fakta)

Děkuji pane Fencl,
jsem ročník 1961 a tak jste mi mnohé připomněl. Konečně jsem se letos dočkal - po téměř 40 letech - opakování Kodýtka. Stejně tak vzpomínám na Pardoubka a Žambourka - byli to dva čertíci, lumpíci. Nejhorším večerníčkem byl Já a můj pes - o vánocích 1971. Byla to pantomima Ladislava Fialky a také už ji neopakovali.
Také si pamatuju O Vítkovi a Majdalénce, to bylo tuším v roce 68 okolo Mikuláše, Bertíkův pohádkový zvěrokruh, Pohádky tety Boženky (Jitka Frantová to uváděla, po 68. emigrovala a tak proto tuším i skončil malý robotek Emil), O pradědečkovi...
- tyto české večerníčky také televize neopakuje, neopakovaný zahraniční byl také mj. Pepa Bublina a Kozlík Matěj, co spěchal do Kapustova, do té "země vytoužené"...
Ptejme se v České televizi, kterou i naše rodiče povinně platili a v archívu to musí být: PROČ to není uváděno?

S pozdravem
Ivo Novotný, 6.12.2009 

(597) Ondřej Suchý, 27.11.2009
Ohlas na článek Ivana Rösslera Nejskromnější člověk na světě

Vážení čtenáři Pozitivních novin,
nevěřte tomuto článku Ivana Rösslera - nejsem ani nejskromnější, ani stomatolog!
Ale jinak mě Ivánek potěšil jak tím, co všechno si pamatuje, tak i tím, že ani po létech neztrácí smysl pro ptákoviny.
Když jsem si nevěřícně přečetl článek o "nejskromnějším člověku na světě", vybavila se mi jedna legrácka z doby ne zas tak dávno minulé. V době, kdy se vynořila aféra kolem údajného doktora práv Jana Kalvody, vystupoval zrovna můj sourozenec na kterémsi velkém koncertě (myslím, že v Lucerně) a když přistoupil k mikrofonu, představil se slovy: "Jsem doktor Jiří Suchý a titul užívám neoprávněně!"
Škoda že kdybych dnes užil podobnou větu já, byl bych zase až druhý. Proto závěrem jen zkonstatuji: Dnes mi Pozitivní noviny zúsměvnily celé ráno, za což upřímně děkuji!

Ondřej Suchý
27.11.2009

(594) Milan Dubský, 28.10.2009 
Ohlas na článek Barbara Semenov: 1918

Milá paní Barbaro Semenov,
Váš článek 1918 , který přinesly 28.10.2009, Pozitivní noviny s datem tak často opakované a tím až osudové osmičky, byl pro mne, v tomto dnešním pošmourném ránu v Praze, nádherným a hřejivým východem slunce. Příběhem o svém otci jste připomněla v úžasné zkratce velké události našich národních dějin a při tom jste nemusela použít žádných frází a floskulí, které čteme tak často, když se takřka z povinnosti píše o významných dnech. Z Vašich vět vyzařuje láska nejen k Vašemu otci, ale i k Vaší rodné zemi. Kulturnost je cítit z každého slova. Obdivuhodné předivo citu, vzdělání , nadhledu a přirozené sdělování věcného obsahu, s vyjádřením Vašeho postoje, unáší čtenáře přesně k cíli, kam směřuje Váš text.
Moc Vám za to děkuji.
Milan Dubský

(592) Marie Hradecká / Olga Čuříková, 19.10.2009
Ohlas k článku Jan Řehounek: Kniha k narozeninám

Vážení,
dovolte mi, abych připojila něco málo řádek od paní Olgy Čuříkové (Vlaštovky), která mne požádala, abych níže uvedené Vám zaslala:

"Byla jsem poctěna být u prezentace knihy Miroslava Sígla "Události pravdy, zdrady nadějí", vydanou v Akcentu v roce 2009. Uplynulo pár dní - mohla jsem knihou jen listovat, nikoliv ji přečíst. Navíc není to literatura, kterou může laik přečíst od začátku do konce - na "jeden zátah". Je to ten druh literatury, k níž se může člověk čas od času vracet, aby si uvědomil určité dějinné souvislosti - ať už v souvislosti historické či osobní. Zůstanu u pojmu "osobní". Pro mne 60. léta znamenala profesně nejvyšší možný vzestup (včetně televizního ocenění "Zlatý krokodýl v r. 1968") a zároveň pád až na dno, kdy mně v září 1969 bylo sděleno, že svou práci před kamerou musím skončit, abych "tak zvaně negativně politicky nepůsobila na své mladičké diváky". Ten verdikt s odstupem let chápu jako ocenění, nikoliv odsouzení. Není to fajn, když vás zloduch odkopne jako neschopného být po vůli jeho zlořádným ambicím?!

Teď bych měla udělat silnou čáru pod svým osobním vyznáním. Ale vše se vším souvisí. Nikdo z nás nežije sám o sobě, ale v určitém lidském společenství, které je nám po srsti či proti srsti. Síglova knížka - doufám, že to nevyzní nadneseně - bude pro mne "biblí 60.let". Kdykoliv si budu chtít něco připomenout zalistuji v ní - k připomnění a zapamatování. A tu pamět připomínám! Jak snadné je zapomínat……"

Olga Čuříková v Praze dne 18.října 2009

Srdečně zdravím a přeju "Pozitivním novinám" jen samé pozitivní zprávy a ohlasy.
Marie Hradecká, přítelkyně paní Olgy Čuříkové, která nevlastní internet, natož vlastní e-mailovou schránku.

(584) Eva Rydrychová, 16.9.2009
Blahopřání Ondřeji Suchému k narozeninám

Zářioví lidé. Zrozenci ve znamení Panny, lidé plní energie a zvídavosti. Pan Ondřej Suchý je zářným vzorem všech těchto zářijových Panen. A myslím, že ho chápu, jsem také "věčnou Pannou". Ovšem náturu, kterou nám, a panu Ondřejovi zvlášť, hvězdy daly, si přeci jen v životě uzpůsobíme k obrazu svému. Za sebe mohu říci, že si vážím oné typicky panenské pečlivosti, občasné rýpavosti, citlivosti i vnímavosti citů jiných, fantazie, tolerantnosti, ale i náročnosti a mnoho jiných vlastností. Jako typická Panna také báječně shromažďuje informace a obratně z nich sestavuje neocenitelné poznatky. Přičemž stále zůstává Ondřej Suchý sám sebou, vždy poznáme jeho osobitý hlas v rádiu, laskavou češtinu v článcích i knihách.
V Egyptském horoskopu je ve znamení boha Totha, boha moudrosti, učenosti, dobra, spravedlnosti, zákonů, písma a písařů, jako vynálezce řeči, a někde byl dokonce uctíván jako stvořitel světa. Což samo za sebe mluví o jeho duši a o něm samotném.
Jsem ráda, že jsem ve stejný čas tady na tom světě. Že mohu sledovat všechno co stvoří.
Gratuluji ke dni, kdy jste prvně spatřil světlo světa, kdy jste se prvně nadechl, ačkoliv to už nějaký pátek je. Chtěla bych přát ještě mnoho báječných rozhlasových pořadů, mnoho literárních počinů a hlavně pevné zdraví, protože bez toho zdraví toho na tomhle světě moc nenaděláme.

S pozdravem
Eva Rydrychová
a celá rodinka!
evussa7/a/gmail.com

(582) PaedDr. Slávek Hrzal,  9.9.2009
Ohlas na článek: Ondřej Suchý: Poslouchejte dětské rádio!

Vážený pane Ondřeji,
mockrát děkuji za "veřejně vyseknutou poklonu". Veřejně oznamuji, že si jí velice vážím. Patří především dětem (a dnes už i dospělým lidem), které v minulosti Dětskou tiskovou agenturou a internetovým Rádiem Domino prošly. Mnozí s námi spolupracují i nadále, z některých se stali dokonce novináři a rozhlasáci.
Těším se na další setkání s Vámi buď při poslechu Padesátníku za korunu nebo třeba osobně na Dětské notě.
Hezký den
PaedDr. Slávek Hrzal
Dětská tisková agentura www.dta.cz  

(579) Eliška Krausová, Columbie, Ivan Kraus, Německo, 4.9.2009
Ohlas na článek: Miroslav Sígl: Před 100 lety se narodil otec velké rodiny Krausů

Milý pane Sígle!
Dostala jsem přes Honzu (tj. moderátora Jana Krause) Váš článek o tatínkovi. Moc jste mne s ním dojal a připomněl ho takového, jaký opravdu byl. V pondělí 7. září by slavil 100 let a pro nás všechny to bude opravdu významný den. Děkuji Vám co nejvřeleji.
Eliška Krausová, Columbie

*****

Vážený pane Sígle,
s chutí a radostí jsem si přečetl Vaši vzpomínku na našeho otce. Je pozoruhodná nejen tím, jak je napsaná, ale i tím, že je to vzpomínka někoho z "druhého břehu".
O některých lidech, s nimiž otec spolupracoval, jsem se dozvěděl, ale zdaleka ne o všech - zejména ne o jeho přátelích v oněch hrozných padesátých letech.
Snažíme se spolu se sourozenci - /nebo se to alespoň domníváme/ - dodržovat jisté zásady a snahy obou rodičů. Vaší vzpomínkou jste nám je opět připomněl.
Děkuju Vám proto velice za Vaše řádky.
S pozdravem
Ivan Kraus

P.S.
Jsme právě se ženou ve Frankfurtu, kde hrajeme. Otec by možná řekl, že bavit zdejší publikum je ta nejlepší "revanš" za někdejší příkoří...

*****

Vážený pane Sígle,

Vaše dojemná vzpomínka na Otu Krause mě velmi potěšila. Vím, že si otec Vašeho přátelství velmi vážil, ale neměl jsem nejmenší tušeni o tom, za jakých složitých okolností vzniklo. Vaše pozoruhodné svědectví o nelehkých letech padesátých určitě oslovilo i jiné čtenáře. Obdivuji Váš pozitivní přístup k životu, a přeji Vám (i sobě), aby Vám to pěkné psaní ještě dlouho vydrželo.

Se srdečným pozdravem
Michael Kraus, pravidelný čtenář Pozitivních novin
Middlebury, Vermont, USA
10.9.2009

*****

Článek o Otu Krausovi v Pozitivních novinách jsem si přečet moc rád. Připomněl mi, že jsem Otu měl jednu dobu za šéfa, nejlepšího za celý život. Věděl vždycky přesně, co chce a nikdy „nebuzeroval“. Ale byl velice náročný – nejvíce na sebe! A že byl eso, to nemusím zdůrazňovat. Byli jsme s Krausovic rodinou několikrát na dovolené v Peci pod Sněžkou – i tam byl báječný. Takže mám taky nač vzpomínat.
Jaroslav Mužík,
bývalý redaktor ČTK
16.9.2009 

(577) Pavel Ján Buvala, 22.8.2009
Ohlas na článek: Milan Turek: Vůně duše

Děkuji Ti a gratuluji k výstižnosti. Nemám co bych dodal, Milane! ZÁVĚR je dokonalý: „…Požehnaný chléb z maminčiny ruky byl nejchutnější, dával nám život i ducha, denně se za Boží dar modlila „chléb náš vezdejší dej nám dnes…“
Ne vždy ho bylo dost; ne vždy se dnes zachází jako s DAREM a nikoli pouhým zbožím! Važme si veškerého dědictví dobrého po předcích, zachovejme ho i budoucím.

P.J. Buvala
buvala(a)post.cz

(576) Jiří Kříž, 16.8.2009
Ohlas na článek Dobromila Lebrová: Joachim Barrande, francouzský inženýr, geolog a palentolog - 210. výročí narození

Vážená redakce,
Paní Lebrová uveřejnila velmi kvalitní článek o životě a díle Joachima Barranda. Z článku je vidět, že prostudovala většinu toho, co bylo o Barrandovi napsáno. Blahopřeji!
Jiří Kříž.
Česká geologická služba, Praha

(574) Renata Jedličková, 10.8.2009
Ohlas na článek: Lenka Nováková: Růžový slon

Milá Lenko,
díky za tvůj článek, plně s ním souhlasím.
Velmi brzy jsem u svého prvního dítěte pochopila, že co nechci aby dělal, je třeba mu vysvětlit, ukázat a nejlépe. nechat ho vyzkoušet. Druhé dítě bylo často nemocné, takže byly chvíle, kdy byl můj hyperaktivní synek bez dozoru. Když jsem zjistila, jak ho láká plynový sporák, naučila jsem ho, že "ta kolečka" se neotáčejí "jen tak", ale že se plyn zapaluje sirkou ( a jak se s ní správně škrtá)
a že když do plamene strčí ruku, tak to pálí.
Všecho si několikrát vyzkoušel za mé přítomnosti, úspěšně zapálil každý hořák, jednou se trochu spálil, a sporák ho na pár let přestal zajímat.
Někdo by mi řekl, že jsem blázen že jsem 4leté dítě naučila zapalovat plyn, ale pro mne to bylo jediné řešení.
V současné době mám starosti spíše sama se sebou :po šedesátce se člověku obvykle okolo 3.-4.hodiny ráno vynořují ( a budí ) myšlenky na problémy,
které buď jsou, nebo by mohly nastat ..vím, že je neovlivním, ale těžko se sama přemlouvám, abych na to nemyslela.
A tak se snažím vymyslet si, co bych někdy v budoucnu ráda namalovala, přemlouvám se, abych si představila ten imaginární obraz,
do kterého se (možná někdy ) pustím... a občas to pomáhá.
Co nejvíce pozirivním myšlenek
přeje

Renka
jedlickova(a)jktrading.cz
10.8.2009

(572) Pavel Ján Buvala, 1.8.2009
Ohlas na článek Petr Chalupa: Radiová koncese

Tisíce děkovných dopisů píši IHNED po přečtení si tohoto článku! Nemoc poúrazová mi zabránila obratem reagovat na akci „pana“ autora „povoláním poznamenaného“, jak sám sebe v jednom ze svých článku v PN označil, a vyslovit mu hluboký dík!! Dnes málokdo pochopí co to byla „radiová přijímací stanice“ poloviny XX. století! Málokdo chce pochopit, co peněz to stálo; rodiče na to nedali – NEMĚLI!! Dnes, když osůbka do prvních tříd základní školy chodící mobil mající, počítačem vládnoucí, i na takovýchto skutečných dokladech – POKLADECH se může přesvědčit, jak šel a JDE vývoj!! Že žádná modrá kráva mléko nedává, že mobil  měl své předchůdce apod.
Děkuji Vám, p. Petře Chalupo; jen houšť a větší kapky; hodně zdraví a sil do Vaší sběratelsko-tvořivé práce. Budeme společně volat: Senioři, k počítačům! ? 
Pavel Ján Buvala
buvala(a)post.cz

(567) JUDr. Jan Adam, 20.7.2009
Ohlas na článek: Ondřej Suchý: Karlu Gottovi k dnešním narozeninám

Vážený pane Suchý,
moc díky. Karlovi jsem to přeposlal. Jen nevím, kdy se dostane k tomu, aby si to přečetl, protože té pošty z celého světa je vážně moc. Váš příspěvek se mi moc líbí a rád bych ho umístil na Karlův web. Můžete mi, prosím, poslat internetový odkaz na tehle skvost od Vás? Předem moc díky.
S pozdravem
JUDr. Jan Adam
www.karelgott.com

http://www.karelgott.com/cesky/main.htm

(565) Hana Jirkalová, 13.7.2009
Ohlas na článek: Eliška Peroutková - Zdeněk Pošíval: Malířka něžné básnivosti

Dobrý den!
Velmi ráda sleduji Vaše opravdu krásné noviny a velmi lituji, že jsou jen internetové, protože je mnoho dalších zájemců o Vaše články, kteří bohužel nemají vlastní internet ani k němu jiný přístup. Někdy některé Vaše články vytisknu a rozdám je svým neinternetovým přátelům.

Jsem vždy zvědavou čtenářkou Rozprav ZP i dalších literárních dílek pana Pošívala, napjatě očekávám, co nového se z jeho vtipných článků dovím. Úplně mne nadchla informace o tom, že kamenné Městské divadlo v Českém Krumlově je starší než pražské Národní divadlo! To si naši předci opravdu více vážili své kultury než to děláme bohužel nyní… Ale i Pozitivními novinami se snad začíná blýskat na lepší časy, alespoň tomu věřím.

Ovšem dnešní Rozprava s Eliškou Peroutkovou, mou spolužačkou ze základní školy v Michli v Praze 4, mi udělala opravdu velkou radost. Její i moji rodiče se spolu stýkali desítky roků již od svých mládežnických let a jejich kamarádství přerostlo i na nás do další generace. Bohužel života běh nás po ukončení základní školy odvál každou jinam, ale celou dobu jsme o sobě stále věděly. Až v posledních letech se spolu opět intenzivněji stýkáme a obdivuji, jak bohatou uměleckou dráhu má již Eliška za sebou a kolik smělých plánů před sebou. Držím jí všechny své palce, aby se jí vše dařilo a zdraví sloužilo i přes velké zlé rány, které jí dosavadní život přinesl. Rovněž přeji hodně zdaru i jejímu šikovnému synovi Lukášovi, který se právě nyní dožívá svého prvního čtvrtstoletí. Protože se dobře znám i s jejím mladším bratrem Karlem Ejemem, s kterým náhodou chodil do třídy na základce můj bratr Ota Trejbal, věřím, že i Karel a rodiny jeho synů budou mít z dnešních Rozprav upřímnou radost.
Celý život se snažím držet hesla mé milé babičky Toušovské: Žij tak, abys neotěžoval, ale pomáhal ostatním. Ona se opravdu tak vždy chovala a všichni jsme ji měli rádi.
Proto považuji za normální, že podle svých skromných sil pomůžu, když je to možné. A raduji se, když má malá pomoc má smysl.
Děkuji za pěknou a zajímanou Rozpravu s Eliškou Peroutkovou a přeji všem zúčastněným hodně zdaru a zdraví.

Se srdečným pozdravem
Hana Jirkalová

(561)  Arnošt Bednář, 4.6.2009
Ohlas na článek: Vlastimil Marek: Tlupa šimpanzů

Milý pane Vlastimile Marku. Váš článek „Tlupa šimpanzů“ hodlám užívat k obhajobě své teorie, podle které člověk nepochází z opice, ale že šimpanz se kdysi oddělili od člověka a nyní se chová moudře. Smůla je v tom, že i geny lidských samiček už civilizační procesy poškodily až tak, že asi nejsou schopny domluvit se a eliminovat nebezpečné lidské samce, o kterých jsem se i já kdysi zmínil, např. v textu článku. „Gorilí mravy politiků“.
Příjemný pobyt v korunách stromů české džungle Vám přeje
Arnošt Bednář

PS: kdyby odkazy názvů článků nefungovaly, jde o :
http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2006121263
a http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-gorili-mravy-politiku-dra-/p_spolecnost.asp?c=A061120_183928_p_spolecnost_wag

(560) Miroslav Hubert, 30.5.2009
Ohlas na článek:   Miroslav Sígl: Vltava, slavné parníky a lodě s loděnicemi 
 
„Udělal jsem mi velkou radost a bezpochyby i nakladatelství Mare Czech, které vydává publikace o lodích a plavbě. Trochu mi jen vadilo, že hned vedle mého jména se objevil portrét Vojtěcha Lanny, takže může vzniknout dojem, že se jedná o mně. Stavitel lodi je vzpomínán až v závěru článku.

K těm hezkým vzpomínkám o sněženkách v Obříství bych rád upozornil i na další blízkou botanickou zajímavost, kam pravidelně zajíždím. Je to kuželovitý hřbet u vesnice Kopeč. Už v březnu na něm kvete hlaváček jarní a spousta kopretin. A na kopci Beckov bylo zase velké množství konvalinek, když jsem tam před několika dny byl.

Klukovskou vášeň pro lodě jsem získal na Dunaji. Můj otec, bývaly ruský legionář, tam sloužil za první republiky jako četník. V roce 1935 byl ale poslán do předčasného invalidního důchodu na základě zranění z bitvy u Zborova a na Sibiři, takže jsme se vrátili do Čech.

Ještě jednu pozoruhodnost vyvolal ve mne ten článek v Pozitivních novinách. Rád bych se o ní v některé své další knížce zmínil. V obci Úžici, kde je cukrovar, se narodil Anthony G. Ruston, otec Andrey Hepburnové, slavné herečky. Jeho rodiče vlastnili zdejší cukrovar jako dědictví po otci – legendárním Josephu Johnu Rustonovi (1809-95), slavném konstruktéru a podnikateli, který přišel do Čech s Johnem Andrewsem. Pro něj také postavil první český parník Bohemia, s nímž byla provozována paroplavba po Labi v letech 1841-51, a to z Obříství do Drážďan. Historii tohoto rodu znám dost důkladně a už dlouho se chystám ji sepsat…

Asi před třemi týdny jsme projeli trasu z Mělníka podél plavebního kanálu k Vraňanům a pak dál k Velvarům. Ve Vrbně byla právě letos obnovena pozoruhodná kaplička z roku 1707 s několika zajímavými nápisy. Stojí rozhodně za vidění...“

Tak to je výňatek z dopisu od autora knížek o české paroplavbě a další parnících, které brázdily naši „sladkou“ vodu. Narodil se v roce 1925, ale chuti do života, práce a turistiky má tolik jako kdysi za mlada. Přečtěte si některou z jeho knížek, určitě vás zaujmou, protože je napsal člověk tělem a duší spjatý s našimi vodami a jejich parníky.
Miroslav Hubert

(559) Novák Mojmír, 21.5.2009
Ohlas na článek Josef Zeman - Marta Urbanová: Perla Sibiře – Bajkal

Dobrý den,
Jsem nadšen článkem pana Zemana ve spolupráci s paní Urbanovou o jezeru Bajkal  "Perla Sibiře". Sám jsem tyto místa za dob hluboké totality navštívil a tolik informací co pan Zeman popsal ve své článku jsem snad ani tenkrát nebyl schopen vstřebat, vyjádřete poděkování za tento příspěvek samotnému autorovi.
Děkuji, s pozdravem
ing. Novák Mojmír
Praha 5

Na Vaší internetové stránce je článek pana Eduarda Světlíka Hokejové reminiscence. V příloze Vám posílám zdůvodnění proč se podařilo v obou zápasech se SSSR zvítězit. Před 40 lety komletní sestava národního mužstva takhle napsaná kolovala mezi lidmi, možná si někdo i vzpomene. Odůvodnění je tučně svisle.
Zdravím a děkuji za uveřejňované články.
Novotný, Horní Jelení

(556) Blanka Kubešová, 1.5.2009
Ohlas na článek Pavel Loužecký: ZMĚNY V POZITIVNÍCH NOVINÁCH

Milý Václave...

Zpráva o Tvém odchodu z místa šéfredaktora Pozitivních novin mě naplnila smutkem, jak jinak. Věděla jsem, že k tomu jednou bude muset dojít, přesto mě to zaskočilo a jsem si jistá, že v tom nejsem sama.
Trochu s nostalgií myslím na obětavou a vpravdě nekonečnou, doslova a dopísmene mravenčí práci, kterou jsi coby spoluzakladatel, redaktor i kmenový autor novinám odvedl; na to obrovské množství článků, které jsi pro své čtenáře vybojoval a připravil takřka na koleni.
Na tu spoustu nových rubrik, autorů i ilustrátorů, které jsi pro noviny s nadšením získával; na těch hodin strávených u počítače, těch nekonečných telefonátů a dopisů s autory i se čtenáři... Kolik autorů, mne nevyjímaje, jsi podržel a pomohl jim v jejich vlastní práci, pochybách a snažení. To vše na úkor vlastního času, vlastního odpočinku. Nepřeháním, když řeknu, že jsi byl páteří novin a že jste s vydavatelem Pavlem Loužeckým byli jednoduše silná dvojka.

Tohle ale nemá být žádný nekrolog a není čas na smutek. Přeju Ti i dál v Tvém soukromém životě hodně zdraví a úspěchu a taky spokojenosti ze smysluplné a dobře vykonané práce, a to je v životě možná nejdůležitější.
Nepochybuju, že Ti dosavadní činnost bude scházet a pevně věřím, že se na stránky PN budeš dál v nějaké formě vracet, přinejmenším jako autor a čtenář a že se s Tebou budeme čas od času dál setkávat.

Díky, Václave!
Tvoje Blanka Kubešová

Dobrý den, pane Loužecký!
Srdečně Vás pozdravuji a přikládám stručný výtah z chystaných změn v PN z minipoznámkami.

1/ ZRUŠENÍ RUBRIKY AKTUALITY – naprostý souhlas!!!
3/ ZMĚNY VE ZPŮSOBU ILUSTROVÁNÍ VYBRANÝCH ČLÁNKŮ – praktické!
4/ OHLASY – naprostý souhlas!
6/ OMEZENÍ POČTU VYDÁVANÝCH ČLÁNKŮ – obecně praktické
• Vzhledem k velkému počtu velmi kvalitních článků, které si mnozí čtenáři možná dosud neměli možnost přečíst, ani zaregistrovat jejich existenci, a s ohledem na avizovaný preciznější výběr nových článků, určených k uveřejnění, dojde zároveň k omezení počtu nově vydávaných článků z původních 3-4 denně na polovinu. Naprostý souhlas!
• Současně s tím však chceme dát mnohem větší prostor k návratu hodnotných článků z archívu PN na titulní stranu, aby i tato díla dostala znovu šanci zaujmout vaši pozornost a nezapadnout v tom obrovském množství textů, které již Pozitivní noviny obsahují. - To je relativní, aby se při nadměrném opakování z archivu nemusely složitě lovit novinky...
7/ PŘEBÍRÁNÍ JIŽ OTIŠTĚNÝCH ČLÁNKŮ - v zásadě rozumné, musí ukázat praxe.

Obecně jsme přesvědčen, že popsané změny (ne odstoupení V.Židka z pozice šéfredaktora) povedou ke zvednutí standardu PN.
Mějte se krásně, třeba se někdy setkáme na pár slov...

Zdraví
Jaroslav Volf

(552) Jarmila Zídková, roz. Kolaříková, 28.04. 2009
Ohlas na článek Ludvík Petr Rössler: Lodžské ghetto (2/2)

Vážený pane Rösslere,

ano, tak bych Vás měla oslovit, ale mám takové vnitřní nutkání napsat „Milý Petře“, neboť mám před očima toho chlapce, kterému krutý osud v podobě nacistické mašinérie rozmetal dětství, připravil jej o domov a uvrhl do tak absurdního a zničujícího kouta světa, jakým byl koncentrační lágr.

Protože jsem se narodila necelé tři roky potom, co se můj tatínek po skoro pěti letech pobytu z takového místa vrátil, provázely mne jeho hrůzné vzpomínky a  vyprávění od útlého dětství. Později jsem každé prázdniny opisovala na stroji rukopisy jeho pamětí, vždy po deseti kopiích přes kopírák, abychom pak ty sešity mohli darovat příbuzným a půjčovat známým a každému, kdo měl zájem si o těch hrůzách páchaných na člověku číst. Tatínek po roce 1989 také navštěvoval školy, kde vyprávěl své zážitky žákům a pomáhal provázet výpravy v Malé pevnosti v Terezíně. Tím plnil svůj slib, který si dal, když mu osud dopřál dočkat se osvobození.

„Léta nesmírného utrpení v koncentračních táborech jsou za námi. Jsme z  mála těch, kteří mají to štěstí spatřit znovu světlo svobody. My, živí, kteří se vracíme do vlasti, budeme podávat svědectví proti těm, jejichž zvěrstva nemají v dějinách lidstva obdoby. Jsme tím povinni těm nepřehledným zástupům mužů, žen a dětí, kteří v příšerných mukách a utrpení umírali…“

Pane Rösslere, jsem moc ráda, že jste napsal své vzpomínky na události v Praze a celou další anabázi Vašeho dětství tolik poznamenaného holocaustem. Není to vůbec veselé čtení, ale troufám si napsat, že přesto pozitivní. Má silný náboj autentického svědectví tehdy mladého chlapce a mělo by se dostat hlavně k mladým lidem, které má velikou šanci oslovit. Takových svědectví je v dnešní době nesmírně zapotřebí. Denně se z médií dovídáme, že zase někde, bohužel už i u nás v republice, po dlažbě dupou mladí neonacisti, popírači holocaustu a různí krajní extrémisti zasévající rasovou a náboženskou nenávist. Jak víme, dějiny mají tendenci se opakovat, a proto je nutné takové plíživé zrůdné ideologii bránit všemi prostředky a stále připomínat, připomínat a zase připomínat.

 Za to, že jste na tomto poli stále činorodý, Vám posílám do krásné Austrálie  veliký dík a přeji do dalších let pevné zdraví a hodně radosti prožité s vnoučátky.

Se srdečným pozdravem

Jarmila Zídková, roz. Kolaříková
Roudnici nad Labem
jarmila.zidkova(a)seznam.cz 

(551) Jarmila Kocourková, 22.04.2009
Ohlas na článek Jitka Vykopalová: Eva Pilarová a Josef Fousek - Pohlazení

Tak tohle bylo pohlazení na Pohlazení. Děkuji Jitce Vykopalové za EXCELENTNÍ upoutávku na knihu, kterou bych jinak mohla minout. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí ze života obou autorů, dokonce jsem měla možnost knihu "ochutnat"! Nechala jsem se nalákat, knihu si určitě koupím.

Skvělé, paní Jitko, jen tak dál.

Vážený p. Čermáku,

(547) Ludvik Petr Roessler, 17.04.2009 
Ohlas na článek Josef Čermák: Dva příběhy z obludného času

Vazeny pane Dr. Cermaku,
Vas clanek mi by preposlan mym ceskym pritelem, ktery jako ja zije jiz leta v Australii, ja v Sydney, on nedaleko. Clanek dvou pribehu se me moc dotkl a jsem vdecen, ze jste jej napsal.
Jsem Petr Roessler, rozeny v cervnu 1930 v Praze, prezivsi deportace v rijnu 1941 do ghetta Lodz, kde oba moji rodice a mnoho pribuznych zahynulo (nekteri v Chelmnu) - bratr take prezil, ale pred lety v Australii zesnul - Osvetimi a dalsich lagru. Jsem byvaly chemik, ted v duchodu a jsem dobrovolnikem, pruvodcem v nasem Sydney Jewish Museum, kde pravidelne povidam skolakum o svych valecnych zazitcich.
Film o Wintonovi jsem videl. Jsem clenem sydneyske skupinky 'Child Survivors of the Holocaust' - v kvetnu bude uverejnena knizka 'The Words to Remember it' obsahujici eseje 30 clenu skupiny, ma je jednou z nich.
Mam ve Vancouveru pratele, nekdy do Kanady jezdim.
Znovu dekuji za prilezitost si Vas clanek precist.

Ludvik Petr Roessler
rosslerp(a)bigpond.com

P.S. Prominte, ze se na Vas obracim ještě s dotazem: Existuje Vás clanek take v anglictine? Rad bych jej preposlal znamym kteri cestinu neznaji. Snad jej sam prelozim. 

Ale tak, jak jste to napsal Vy, vážený a milý pane Ťopko, je to naprosto přesvědčivé a věřím, že se tato příhoda skutečně stala.

Že nevyústila do očekávaného happy endu, to je jen potvrzením její pravdivosti a přesvědčivosti.

Je vlastně dobře, že jste se o osudu svého kamaráda z mládí a jeho rodiny nedozvěděl. Náhlé zmizení porevulučních emigrantů  mělo spíš jinou příčinu, než že se jim podařilo dostat se na Západ...

Vladislav Drahoš, Bánská Bysrica 
15.04.2009
vladislav.drahos(a)zoznam.sk

(543)  Miroslav Sígl, 7.4.2009
Ohlasy na návštěvu 44. prezidenta USA v Praze 

Už dlouho jsme nebyli u nás svědky takové významné události, jakou byla návštěva 44. prezidenta USA Baracka Obamy. Také stránky Pozitivních novin přispěly k té vzedmuté náladě svým dílem. Ale ještě než stačil tento charismatický představitel své země opustit naše české pohostinství, rozezněly se telefony, zběsilou rychlostí ťukaly klávesnice počítačů tak, aby co nejvěrněji zachytily nedělní, ba co víc - sváteční atmosféru, která nás prostoupila, protože promluvil k nám člověk, politik, státník, který se hrdě přihlásil k odkazu našeho prvního prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, u jehož sochy na Hradčanském náměstí odezněly věty, na které tak rádi slyšíme a které si potom čteme znovu a znovu, abychom se ujistili o jejich pravdivosti.

Děkuji Vám, Praho! Díky za vřelé přijetí… Naučil jsem se oceňovat dobrý smysl pro humor a dobrou náturu Čechů… Po více než tisíc let byla Praha vždy výjimečná, poznali jste časy mírové i válečné… Vedli jste revoluce v umění, vědě, v politice i v poezii… Pražané vždy trvali na tom, že půjdou svou vlastní cestou a že určí svůj vlastní osud… Jsme zde díky odvaze těch, kteří zaujali postoj – a přijali riziko – a řekli, že svoboda je právem všech lidí nezávisle na tom, na které straně zdi žijí… Jsme zde díky Pražskému jaru, protože jednoduchý a principiální boj za svobodu a příležitost zostudil ty, kteří mohli potlačit vůli lidí jen silou tanků a zbraní… Sametová revoluce nás naučila mnoho věcí.. Ukázala nám, že malé země mohou hrát ve světových událostech klíčovou roli… A dokázala, že morální vůdcovství je mocnější než jakákoli zbraň…To jsou ty hlasy, jejichž ozvěnu je stále ještě slyšet v ulicích Prahy. To je odkaz roku 1968! Nikdy se k vám neotočíme zády…Posilme naše naděje… Přijměme naši odpovědnost za to, že zanecháme tento svět bohatší a pokojnější, než jaký jsme ho dostali… Společně to dokážeme…Děkuji vám, děkuji Praho…

Nemohu v tomto článku zdaleka postihnout vše, co v nás Barack Obama svou návštěvou probudil, ale přece rád bych svěřil ani ne tak svými pocity, jako ohlasy těch svých přátel, známých a také čtenářů Pozitivních novin, kteří psali přímo na moji e-mailovou adresu. Patří mezi ně například historička PhDr. Marie Neudorflová, Ph.D., která žila dlouhá léta v emigraci a po listopadu 1989 začala pracovat v Masarykově ústavu Akademie věd ČR, která absolvuje velké množství besed po naší vlasti, aby neúnavně připomínala humanitní ideály TGM, jeho morální postuláty a vyjádřila i jistou sklíčenost nad neutěšenými politickými poměry v naší zemi.

Kdo jiný by se neměl ozvat, že moji přátelé z Českého ráje, nadšený vlastenec Václav Jenšovský, jehož tatínek vyučoval na gymnáziu a jeho syn pokračuje zdárně v otcových šlépějích. Baracku Obamovi poslali z Turnova pozdravnou petici, z níž ocituji několik vět:

Vítáme vás s patřičným entusiasmem a co nejhlasitěji, přestože náš hlas v současném, tzv. globalizovaném, tedy zejména hrubě a necitlivě konzumním světě, je záměrně téměř neslyšitelný. Avšak přes tyto zábrany jsme i právě v tomto světě barnumských tsunami ještě stoupenci velkých a tolik dnes životně potřebných humanitních ideálů tvůrce našeho moderního státu, prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Toho Masaryka, který i podporou své milované manželky, pokrokové Američanky, a s pomocí tisíců Čechů a Slováků žijících v USA, jakož i nejpřednějších politických činitelů, zejména pak tehdejšího prezidenta Woodrowa Wilsona, dosáhl obnovy česko-slovenské státnosti a samostatnosti na vysoce demokratických základech…

Členové občanského sdružení Paměť Českého ráje a Podještědí ve svém poselství Baracku Obamovi píší: Rádi bychom právě dnes, při Vaší první cestě do Evropy po Vašem zvolení, cestě, která jistě usiluje o podporu evropské demokratické jednoty, Vás mohli podpořit v myšlence, jejíž realizací velkého Kingova snu (=“I Have a Dream !“) usilujete i Vy o tytéž myšlenky a cíle, jaké měl celý život před svýma očima i náš T. G. Masaryk.

Svět bez jaderných zbraní - tak zní hlavní poselství Baracka Obamy z našeho hlavního města. Ovšem do toho vstupuje jakoby naschvál mezikontinentální raketa, kterou Severní Korea chtěla pohrozit tomuto světu… Ano – to je rub světa, v němž žijeme, ale nemůžeme nikdy za žádnou cenu ustoupit násilí a věříme americkému prezidentovi, že učiní se svou administrativou a pracovníky v americkém vojenství všechny kroky, vedoucí k uskutečnění této myšlenky, třebaže víme, že nemůže být uskutečněna rychle nebo jednoduše.

Máme toho na srdci všichni mnoho, posilujeme se navzájem a je to tak dobře. Víme o sobě a dokážeme to dát najevo vždy v oněch klíčových událostech a situacích. Přesvědčil jsem se o tom ve svém životě již mnohokrát. Naposledy při nádherném setkání s Josefem Fouskem, které dokázali jeho přátelé připravit k oslavencovým 70. narozeninám. O tom se jistě na stránkách těchto novin bude ještě mnohé psát. Ale ani tady jsme nezapomněli na skutečnosti, v nichž žijeme. I tady zaznělo mnohokrát jméno Baracka Obamy. Jsme jím a jeho slovy naplněni na dlouho dobu svých životů. A díky takovým básníkům Fouskům se nám ovšem žije snáz a lépe!

Miroslav Sígl
miroslav.sigl(a)seznam.cz

(542)  Pavel Pávek, 2.4.2009
Ohlas na článek Blanky Kubešové: Kdo seje plevel, nemůže očekávat, že sklidí obilí

Milá Blanko Kubešová.
Když se v Pozitivních novinách objevila rubrika Na hraně, byl jsem nadšen. Nadšen proto, že jsem přesvědčen, že mluvit či psát jen o věcech pozitivních neboli kladných je totéž jakoby grafik zarputile trval pouze na používání bílé barvy a sveřepě tiskl na bílý papír. Jedna barva, jeden tón nejsou ničím… Více barev tvoří obraz, z řady tónů vzniká hudba.
Nadšen jsem byl také z Vašeho článku o setí plevele a sklízení obilí. Vím, nejste politická komentátorka. Jste spisovatelka; dovoluji si tvrdit, že jedna z nejlepších v Čechách zrozených, a tak máte proti zmíněným komentátorům ohromnou výhodu. Nejen, že umíte pozorovat okolní dění, ale při jeho popisování a glosování navíc vytříbeně vládnete jazykem, máte dar komentátorům nezřídka chybějící.
Z Vašeho článku jsem byl tedy nadšen. Z jeho obsahu i z jeho pravdivé výstižnosti. O poznání méně mne však nadchlo jeho umístění v rubrice Aktuality, v systému Pozitivních novin naprosto specifické, neboť obsahuje texty a pozvánky, vztahující se k určitému datu nebo termínu. Nějak jsem však nepochopil, při mé čtením denního tisku poněkud otupělé chápavosti se zase tolik nedivím, kam, koho a na kdy svým článkem zvete. Nějak bych ho spíše hledal ve zmíněné rubrice Na hraně, protože není jen a pouze bílý, je patrně pro někoho až moc barevný. Mrzí mne, že Vaše slova budou časem vymazána a nestanou se součástí archivu Pozitivních novin. Vlastně nemrzí. Váš text jsem si totiž okopíroval a v mém archivu zůstane zachován. A já vím, že velice dlouho.
Váš
Pavel Pávek
Pavel.Pavek(a)seznam.cz

Reakce Pavla Loužeckého na e-mail P. Pávka:
Důvody, proč výše zmíněný (a níže uvedený) článek nemohl být publikován na "hlavní straně" v Pozitivních novinách, jsou jasně uvedeny ve "stanovách" Pozitivních novin, z nichž vybírám to nejpodstatnější:

Jaké články odmítáme a proč

ŽÁDNÁ POLITIKA A KONFRONTACE
■ Pozitivní noviny se snaží být důsledně apolitické a politika v nich nemá své místo. Politika je zdrojem největších problémů, nesvárů, nepochopení, konfrontací a slovních útoků. Navíc je vždy úzce spojena s místem, časem a konkrétními osobami.
■ Díky tomu, že se Pozitivní noviny snaží o to, aby články v nich otiskované měly neomezenou časovou platnost, tzn. čtenář, který si dnešní článek přečte za pět let nesmí mít dojem, že jde "o starou věc", odmítáme publikovat články, v nichž budou komentáře týkající se jakkoli aktuálních politických témat, kauz, postřehů, návrhů či analýz.
■ Tyto články jsou bezesporu velmi důležité a užitečné, ale své nezastupitelné místo mají v jiných sdělovacích prostředcích, především na internetových zpravodajských serverch a v tisku.

***
Já osobně považuji článek Blanky Kubešové za skvělý a mohu na svou čest prohlásit, že se s jeho obsahem naprosto ztotožňuji a podepisuji ho. Nesporně patří na titulní stranu celostátních deníků, nesporně patří do Neviditelného psa, do Britských listů, nesporně patří do všech zpravodajských médií zabývajících se politikou a dalšími záležitostmi, které hýbou (nebo by alespoň hýbat měly) naší republikou.
Jediné místo, kam ze zásady nepatří (a to ani do rubriky NA HRANĚ), jsou právě Pozitivní noviny, neboť tento článek JE POLITICKY ZAMĚŘENÝ, NEMÁ ČASOVĚ NEOMEZENOU PLATNOST a prakticky od prvního do posledního písmene OBSAHUJE KOMENTÁŘE NA AKTUÁLNÍ POLITICKÁ TÉMATA, tzn. že je - dle našich vlastních kritérií -  "hluboko pod hranou".
Jistě uznáte,  že by bylo velmi nefér vůči všem dlouholetým čtenářům Pozitivních novin, kteří v tomto magazínu NECHTĚJÍ ČÍST POLITICKÉ KOMENTÁŘE A ZABÝVAT SE AKTUÁLNÍMI PROBLÉMY NAŠEHO STÁTU, jichž jsou mimochodem plné noviny, časopisy, televize a rádia, navíc v mnohem vyváženější podobě než zde, abychom je připravili o iluzi, že i na tomto místě přicházejí o jeden z posledních mediálních ostrůvků, který se pokouší nabídnout jim jakýsi malý azyl, ojedinělý prostor, v němž se snažíme chránit ty, kteří o to stojí, před špatnými zprávami a kde jim nabízíme především takové články a příspěvky, díky nimž mohou čerpat pozitivní energii. Nic víc, nic méně.

Přesto však jsem se rozhodl, že dotyčný článek paní Blanky Kubešové přesunu z nestálé rubriky AKTUALITY do stálých OHLASŮ právě proto, jaké ohlasy vzbudil a stále vzbuzuje.
Odmítám však vést na stránkách Pozitivních novin jakékoli diskuze pro a proti tomuto rozhodnutí či důvodům, které mě k tomu vedly, protože jsem si jist, že podobá diskuze by rychle vedla k jedinému konci: ke konci Pozitivních novin.
Omlouvám se proto za své budoucí mlčení k Vašim ohlasům na toto téma i za to, že nebudou nadále otiskovány ani v OHLASECH.
Jedinou výjimkou je a bude OBŠŤASTNÍČEK Vladimíra Vondráčka č.8 z 8.4.2009, kterým tuto kapitolu uzavírám.
Děkuji za Vaše laskavé pochopení.

Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin 
8.4.2009

(542a)  Mimořádný ohlas na aktuální události, 30.3.2009
Blanka Kubešová:  Kdo seje plevel, nemůže očekávat, že sklidí obilí

V den pádu vlády jsme se vraceli z Prahy do Švýcar. Bylo pošmourno a obloha slibovala déšť. Střežili jsme se zapnout rádio. Všechno bylo přece jasné od chvíle, kdy Jiří Paroubek opětovně požádal o vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka. Uprostřed českého předsednictví Evropské unii a ekonomické krize následně nechala malost a nezodpovědnost ČSSD padnout českou vládu.

Neexistují ideální strany, právě jako neexistuje ideální stát. Skoro vždy je nutné hledat nikoli neexistující, absolutně ideální stranu, ale takovou, která se pravděpodobně lépe vypořádá se zlem a požadavky, které se jeví – právě v té době – jako nejnaléhavější. Nežijeme v totalitě a je jen pochopitelné, že dochází i k výměnám vlády demokratickou cestou. To, co předvedl Jiří Paroubek, jeho strana a několik přeběhlíků, však mělo k demokracii hodně daleko a kroky, které nakonec dosáhly svého, byly hodně nestandardní. Nehlasovalo se totiž podle svědomí a národních zájmů, vrch neměla ani „pouhopouhá“ touha po moci, ale vedoucím motivem byla osobní rivalita, soustřednost na sebe sama, závist a zášť. Jaký div, že výsledkem „vítězství“ je rozpačitost, a to dokonce i v samotné ČSSD.

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com

(540) Blanka Kubešová, 23.03.2009
Ohlas na článek Olga Wister: Krutý rok, na který nikdy nezapomenou...

Milá Olinko,

Tak jako jsem vděčná Pozitivním novinám za rubriku Na hraně, tak jsem vděčná všem, kteří do ní přispěli a přispívají. Kdysi jsem o tuto rubriku usilovala, ale pak jsem si vylámala zuby – těch nepotrestaných zločinů komunismu je na mne příliš a voličů této zločinecké organizace ještě víc.

Děkuji všem, kteří neztratili elán, které ještě nepoložily na lopatky výroky typu „vždyť se vlastně nic nedělo a kdo žil spořádaně, měl se dobře...“ Přesně těmito slovy byly – nikoli komunisty, ale řadovými spoluobčany - obhajovány kupříkladu zločiny bachaře Grebeníčka. Že to s tímto příběhem nesouvisí? Právě naopak, nebýt těchto lidí, nemohla být 40 let pošlapávána třeba mezinárodní práva, o nichž byla v článku řeč.

Milá Olinko, Váš příběh jde pod kůži a je dobré mít naši historii neustále na paměti. Děkuju Vám!

Blanka Kubešová

(539) Alena a Milos Kavicky, 20.03.2009 
Ohlas na článek Jan Molič: Viním média z krize

Velmi děkujeme.
Ono to je jako s inflací.
Inflace by normálně nepřišla. Stačí však vzbudit obavy a lidičky konají takové přípravy, jež tu inflaci vyprovokují. Něco podobného je to z krizí. Rozhodně by nebyla dejme tomu tak agresivní, kdyby se lidé chovali stejně jako před importací krize. To očekávání krize lidmi tu krizi pouze již jenom otvírá.
Díky vašim pozitivním novinám, však příště možná lidé budou chytřejší.

Ještě jednou velmi děkujeme.
Alena a Milos Kavicky, 20.03.2009 
camberete(a)email.cz

(538) Jan Kopecký 17.03.2009
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Cesty do pralesa se štětcem a mačetou

Vážený pane Sígl,
jsem velice rád, že alespoň někdo si všimne dobrých počinů, ale jakožto předseda České Iberoamerické společnosti, bych chtěl vyjádřit skutečnost, že je to naše Společnost, která tuto přednášku s ukázkami filmu p. Šimka pořádá a Instituto Cervantes nám umožnil tak učinit v jeho prostorách. Proto mne více než mrzí, že jste si nedal ani tu nejmenší práci, abyste se někde v článku o nás zmínil. Naopak vyzdvihujete p. Dunkela, který o této přednášce ani neví a nebude tudíž přítomen. Ono to totiž nebude jen o o né slavné cestě na spojnici mezi Orinokem a Amazonkou. P.Šimek bude povídat obecně o svých cestách zejména v oblasti Peru, tedy i o cestě po stopách Pátera Fritze.
Tolik pouze na vysvětlenou.

S pozdravem
Jan Kopecký
president České Iberoamerické společnosti 
 

(537) Mirek Koutsky, 16.03.2009
Ohlas na článek Josef Fousek oslavuje sedmdesátiny. Gratulujeme! ,
který nám zaslala od čtenáře PN šéfredaktorka Českého dialogu pí. Eva Střížovská.
Gratulaci rádi dále předáme.
Redakce PN

Ahoj, Evo,
diky za upozorneni na narozeniny Josefa Fouska. Pokusil jsem se napsat na ohlasy Pozitivnich novin, ale jelikoz jsem stale jeste desny computerovy bridil, tak se mi to nepodarilo odeslat. Kdyby jsi se s nim snad v brzku setkala, tak bych Ti byl moc vdecny, kdyby jsi mu mohla i za mne pogratulovat. Ackoliv jsem ho nikdy nevidel, tak doslova hltam jeho clanky v Pozitivnich novinach. Vyzaruje z nich opravdove clovecenstvi, vrelost a srdecnost. Vsiml jsem si, ze vetsina gratulantu mu poslala sva fota. To ja nemuzu, ponevadz bych si nechtel vzit na svedomi jeho jiz ctvrte "narozeni"!!!

(536) Jana Pilátová, 14.03.2009
Ohlas na článek Tomáš Zářecký: Děsivá závislost
Milý Tomáši,

je to vskutku tak - neumíme si (ne všichni) představit svět bez různých návyků, které nám byly poskytnuty, nabídnuty či vnuceny...
Když se na to člověk ppodívá z té světlejší stránky, dojde mu, že o co by byl "mediálně chudší" o to více bohatství by najednou nalezl prostě kolem sebe. Třeba by opět lidé začali mít k sobě blíž a navštěvovali by se, povídali si a co já vím - třeba znovu jako za starých časů drali peří a semleli páté přes deváté ze sousedství.

Ono totiž to, co nás zdánlivě spojuje (internet, mobilní telefon...) ve své podstatě tvoří mezi lidmi nelidskou studenou bariéru vystavěnou z tištěných spojů a závislou na produkci energie... ano, spousta lidí by ze dne na den přišla o své identity nebo pseudoidentity, ale třeba (a v to stále doufám) by v sobě najednou mohli objevit nový rozměr lidství a nahradit jím netečný prostor, který nyní zabírají civilizační vymoženosti.... například zjišťuji, že nebýt pravidelných firemních porad, ze kterých musím klasicky ručně (notebook mají pouze zaměstnanci na vyšších pozicích) pořídit zápis, pravděpodobně by mi již činilo problémy psát rukou...

Přeji Vám méně starostí o budoucnost bez internetu atp. a to i přesto, že by spousta věcí přišla vniveč... doufejte více v potenciál lidí poradit si v situacích, ze kterých zdánlivě není úniku:-)

S přátelským pozdravem,

Jana Pilátová
               +420 777 221 696        
http://pilatka.webgarden.cz 

(536) Jana Pilátová, 14.03.2009
Ohlas na článek Josef Fousek oslavuje sedmdesátiny. Gratulujeme!

V duchu Vám milý pane Fousku tisknu ruku a od srdce přeji hodně zdraví a štěstí - to ostatní si člověka najde vždycky samo :)
Nechť je Vaše krásná duše stále tak čilá a milá tak jako dosud!

S přátelským pozdravem

Jana Pilátová
               +420 777 221 696        
http://pilatka.webgarden.cz

(535) Miroslav Sígl, 13.03.2009
Ohlas na článek Josef Fousek oslavuje sedmdesátiny. Gratulujeme!

Než Tě andělé zavolají k sobě,
kéž napíšeš ještě pěkných knížek pár.
Žijeme všichni v rozjitřené době -
a Tvoje příběhy jsou pro nás velký dar!

Miroslav Sígl (*1926)
miroslav.sigl(a)seznam.cz

(532)  Iveta Kollertová, 7.3.2009
Ohlas na článek: Blanka Kubešová: Otevřený dopis TV NOVA o Ivetě Kollertové

Milí, pozitivně naladění, přátelé!

Po přečtení článku od Blanky Kubešové mi to nedalo a chtěla bych vysvětlit svůj pohled na souhlas s reportáží a následné ohlasy, které mi přicházely do emailové schránky.
Hlavním důvodem, pro který jsem souhlasila s natáčením, byla naděje. Naděje na vyléčení, naděje na život.
Pravda, není možná tak bohatý a pestrý jako životní styl zdravých, ale jedno máme společné. Chceme se několik dalších let usmívat, dýchat čerstvý jarní vzduch, užasnout nad pestrostí přírody nebo lehce moknout v letním dešti.
Nicméně, čas je vzácný, takže na ty pravé stesky a problémy, prostě místo nezbylo. Pevně věřím, že poselství tohoto pořadu bylo naplněno. Píší mi nemocní, dostávám ohlasy od členů rodin, jejichž drazí jsou zrovna ve stejné situaci jako já. I díky těm několika mým slovům začínají svů boj s rakovinou. Možná se ozvou instituce, které nám dodávají tolik potřebné pomůcky, snad se najdou i lékaři, kteří by nabídli pomoc při léčbě mých nepohyblivých nohou.
Málokdo si uvědomí, že množství oněch pomůcek pro lepší život je tak nehorázně omezeno. Plen nedostávám sedm balíků, pouze tři, což znamená 145 kusů na dva měsíce. Každý si jistě spočítá, kolikrát se mohu převléknout.
Mým prvním počinem bude vyžádání si RTG pánve, abych věděla, které kosti mi vlastně chybí a přiznám se, mým největším štěstím by bylo přetočení se na bok. TV Nova bude nadále můj životní příběh sledovat a není tedy vyloučeno, že dostanu prostor i k nastínění a řešení všech našich problémů, které se týkají života nejen na vozíku. Málokdo tuší, že se mohu na kamna v kuchyni pouze dívat mezi úzkými dveřmi, koupelna je neřešitelný problém. Pokud chci na procházku, projíždím sedmery dveře a běda, jak se zasekne výtah (na jehož tlačítko na přivolání, koneckonců, nedosáhnu).
Přesto pevně věřím, že reportáž ukázala, jaké mohou mít lidi problémy. I přes nemoc, která má naše tělo, jsme plni touhy po normálním životě a vzdát se bez boje, nelze.
Milí přátelé, není všem dnům konec a já doufám, že příští reportáž ukáže, jak nesnadné je naše každodenní žití a jak lehké je podat pomocnou ruku.
Zdravím a mějte se hezky

Iveta

PS: obrázek mi poslala sedmiletá holčička :-)

Kde mne najdete?
http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rsautor=254&rsrazeni=datum_90
http://www.peprnet.cz/oko/peprnici/mejsehezky.html  
http://www.peprnet.cz/celebrity-forum/celebrity-o-sobe/iveta-kollertova.html  
http://www.peprnet.cz/celebrity-forum/ruzovka/dokud-myslis-jsi.html  
Měj se hezky:o)

(531) Ivan Kraus, 1.3.2009
Ohlas na článek: Ivan Kraus slaví sedmdesátiny! Gratulujeme!

Užasl jsem nad akcí Pozitivních novin u příležitosti mých - tin.
Vnitřní cenzor ve mně vynechává zbytečné konkrétní číslo, neboť čas je přece do jisté míry iluze.

Chci touto elektronickou cestou poděkovat všem milým přispěvatelům za pochvaly před nastoupenými stránkami Pozitivních novin a také za to, že přání jsou nejen milá, ale hlavně pozitivní, tedy jak se na tyto noviny sluší a patří.

Myslím, že náš člověčí úspěch projeví se nejvíc tím, když ti, kterých si vážíme, dají nám najevo svou přízeň.
V seznamu gratulantů a gratulantek nenalézám nikoho, na koho by se tohle měřtko nehodilo.
Takže jsem hrd, nafouknut, pyšen, nadmut, zpozitivněn, rozjařen a velice potěšen.

Děkuju moc všem!
S pozdravem


  Ivan Kraus
  1.3.2009

(530)  Peter Lieskovský, Prešov, 26.2.2009
Ohlas na článek: Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (9)

Iba nepresne si spomínam na text z dávno čítanej kniha Jiřího R. Picka "Monoléčky muže s plnovousem":

Je lépe býti nerudným než rudným,
neb býti rudným - těžili by ze mne.

A ešte upozorňujem na absurdnú dvojicu slov, ktorú majú naše jazyky spoločnú: u Vás nevěsta / věsta, u nás nevesta / vesta (uznávam, že Vy to máte absurdnejšie, lebo věsta nejestvuje vôbec).

Peter Lieskovský
2peterel(a)gmail.com

(524) Daniel Novotny, 12. 02. 2009
Ohlas na článek Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (7)

Dobry den,
 
obavam se, ze ve pan doktor udelal hned dve chyby - pokud si dobre vzpominam na to, co do me cpali ve skolnich skamnach, druhu slov je deset (kampak se nam z uvedeneho vyctu zatoulaly predlozky?) a nejdelsim slovem je "nejneobhospodarovavatelnejsimi"; spocitani slabik a pismen prenecham panu doktorovi.
 
V ucte 
Daniel Novotny
requin(a)seznam.cz

Dobry den,

S velkou chuti jsem si precetla clanek "Totalny vypredaj!" ve Vasech novinach, ktery mne velmi pobavil.
Nicmene priznam se, ze mne sokovalo a zarmoutilo, ze krasny fejeton pana Markovice bylo nutno ze slovenstiny do cestiny prekladat !!!

Jako bychom se za par let stali absolutnimi negramoty, kteri i jazyku tak blizkemu nasi rodne reci nerozumime (nebo mozna nechceme rozumet ?).

Na argumenty tech, kteri tvrdi, ze dnesni mladi Cesi jiz slovensky skoro nerozumi a proto musi mit k dispozici "cesky prezvykanou verzi", bych namitla, ze jednim ze zpusobu, jak je naucit slovenstine rozumet, by bylo jejich castejsi vystaveni slovenskemu slovu bez berlicek a prekladu…

Jako Ceska zijici v zahranici povazuji schopnost Cechu a Slovaku vzajemne si dokonale rozumet, navzdory tomu, ze kazdy mluvi vlastnim jazykem za velke plus, ktere nam zbytek Evropy casto zavidi. Je mi lito, ze v soucasne dobe je beznou praxi slovenstinu v CR nebo cestinu v SR systematicky prekladat a to i mimo oblasti, kde je to nezbytne nutne kvuli bezpecnosti, nebo presnosti (napr. Navody k pouziti nebo informacni letaky k lecivum).

Je smutne, ze ve svete a v Evropske unii, ktera ruznorodost a mezikulturni dialog podporuje, my stavime absurdni a zbytecne prekazky, tam kde drive nebyvaly a to dokonce behem naseho vlastniho predsednictvi pod heslem Evropa bez barier !

Vzdyt tim, ze se systematicky pripravujeme o chapani slovenstiny neprimo pripravujeme sami sebe a svoje deti o schopnost tolerovat jakoukoli odlisnost, nemluve o schopnosti ucit se jine, ty opravdu "cizi" jazyky...

Proto bych chtela podekovat panu Markovicovi i ostatnim, kteri se aktivne snazi primy dialog mezi Slovenskem a Ceskem udrzet a poprosit je, aby to nevzdavali... Porad jsou tu jak v Cechach tak na Slovensku lide "bilingvni" neboli "dvojjazycni", kteri Vasi snahu oceni a ti ostatni... no ti se mozna znovu nauci pouzivat svoje usi i to kulate mezi nimi.

Se srdecnym pozdravem

Zdenka Dobiasova
Zdenka.Dobias(a)seznam.cz

(519)  Josef Čermák, Kanada,  28.1.2009

Vážená redakce PN!
Dostal jsem e-mail od prasynovce z Prahy. Píše: "Teď jsem někde četl, že Pozitivní noviny chce koupit kdosi z ČSSD."
(Zatím, pokud vím, jedinou vzdálenou návaznost jsem zahlédl v humorné črtě pana Fouska s názvem "Blbá nálada", v níž ho někdo obviňuje, že nahrává ČSSD.)
Zajímalo by mne - a nepochybně spoustu čtenářů i spolupracovníků PN - jak by vydavatel, a snad i redakční rada na nabídku reagovali. Děkuji.

Josef Čermák, Toronto, Kanada

***

Odpověď Pavla Loužeckého:

Vážený pane Čermáku,
Váš ohlas mě velmi pobavil. Neumím si představit, že by nějaká politická strana měla zájem o koupi něčeho - a to pro jakoukoli politickou stranu - tak galakticky vzdáleného, jako jsou Pozitivní noviny, které se snaží lidem dodávat především pozitivní energii, inspiraci, dobrou náladu a optimismus. 
Což jsou všechno podle mého názoru hodnoty, o které dnešní politika naše občany především bezostyšně okrádá.
I kdyby by se snad v nějaké politické hlavě zrodil nápad kalkulující s myšlenkou přihřát se na sluníčku naší pozitivní vlnky, byl by mnou a potažmo celou redakcí zcela nepochybně okamžitě zašlápnut a smeten se stolu jako obtížný hmyz. 
Jsem si naprosto jist, že zpráva o koupi Pozitivních novin pochází z rodu jobovek "jednapanípovídala", které možná dokáží na našich tvářích vyloudit shovívavý úsměv, ale to je tak všechno.
Neobávejte se proto, prosím, ničeho. I když se snažíme proti blbé náladě, o níž tak trefně hovoří Pepa Fousek, usilovně bojovat, naše malé mediální bitvy se odehrávají v drtivé většině případů pouze na úrovni slušných lidí.
A nemohu se zbavit pocitu, že na tuto úroveň se politika v našem státě bohužel ještě nedostala.

Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin

(517) Marie Červenková, 12.01.2009
Ohlas na článek Jan Řehounek: 110. výročí narození spisovatelky Amálie Kutinové

Děkuji, za článek věnovaný paní Amálii Kutinové, její knížky a humor o Gabře a Málince mě provázely celým dětstvím.

Knížky mám bohužel v dezolátním stavu a ráda bych si koupila novou verzi vydání všech dílů. Velmi ráda bych se něco dozvěděla o osudu sestry Amalie Kutinové, Gabriely, pokud je to možné.

(515) Miloš Novák, 10.01.2009
Ohlas na článek Ondřej Suchý: Třikrát sláva písničce ze Snadného života

Děkuji pane Suchý,
za článek, který zpracováním tématu, vám jistě blízkému, dokazuje jak velkou chybu dělá Český rozhlas tím, že vám omezuje vysílací časy.

S pozdravem
Miloš Novák,
mnovak(a)fspnet.cz

(514) Ing. Zdeněk Vohradník
Ohlas na článek: Pavel Loužecký: Vám musí náležet pozornost, úcta a zájem společnosti…

Dobrý den pane Loužecký,

Vašeho článku ve Třetím věku jsem si všiml až když byl přemístěn do další desítky, kde by můj komentář asi zapadl. Proto využívám tuto cestu.

Blahopřeji k Vašim nápadům jak podpořit skupinu obyvatel 50+. Já se věnuji spíše skupině 60+, protože jsem 70+. Nicméně máme něco společného. Vaše i moje zájmová skupina nejsou z hlediska spotřeby tak neperspektivní, jak se manažeři výrobních a obchodních organizací mylně domnívají. V této věkové skupině dochází totiž k velké obnově bytu i šatníku. Počet lidí v důchodovém věku loni překročil dva miliony. To je nejen velký počet spotřebitelů, ale také dva miliony potencionálních voličů. Budu rád, když jim to v Pozitivních novinách připomenete.

Já budu dál radit mým kolegům jak být duševně mladý i v tomto věku, podle učitele pozitivního myšlení dr. J. Murphyho a mých životních zkušeností. Teď mě napadá, že pozitivní myšlení podle J. Murphyho a Vaše Pozitivní noviny mají asi něco společného. Možná to je Vaše zásada ŽÁDNÁ POLITIKA A KONFRONTACE. Srdečně zdraví

Ing. Zdeněk Vohradník
vohradnik(a)hlinecko.cz

(513) Pavel Herot, 2.1.2009

Drazí (nemyslím finančně), ale osobně, přátelsky!
Nemohu se ubránit pocitu, tedy nemohu se ubránit pocitu, že mne samotného vlastní PF děsí! Je to ovšem pouhý pocit, a ty se různí podle daného rozpoložení. Prosím Vás, nepolekejte se sami sebe, nebo snad i mne. Nakonec i toho roku 009. Byl jsem focený při mé úchylce - rozcvičování obličejového svalstva.
Ke všemu na mém PF zpívám, byť tomu tak není ku poznání. A to text písně neznámého rockokového kavalíra:
„Z louže květ, do hlavy vzlét-lll-lalala. Neboj se a nekraď. Řek mi Řek. Athény, Athény,pohleď. Řím, Řím vím! Vím. Vím. Praha samá věž. Paříž, Londýn též. Evropa, Evropa, Evropa. Brusel samý Čech. V hlavě květ."
Takže opravdu, ale opravdu se není čeho bát! Pouhá recese, slovo velkého světového pojetí. Jsem komediant života a tím i recesista. Buďte i Vy - ku radosti a smíchu ostatním, protože i oni jsou směšní, především Ti, co se tváří vážně. Zároveň Vám přeji hodně zdraví, duchovního vnímání a lásky. V tomto roce i jindy! Váš

Pavel Herot
p.herot(a)seznam.cz