Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (7)

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

Herec Jaroslav Dušek má čtrnáctiletého psa, který se jmenuje Bertold Brecht. Když ho Duškovi dostali jako štěně, jmenoval se prý Pepíček. Jenomže byl tak aktivní, že ho Jaroslav velmi záhy přejmenoval na Bertíčka (že by vzpomínka na čertíka Bertíka Štěpánky Haničincové?).
K Bertoldu Brechtovi to už byl jen kousek.
„Ale proč zrovna Brecht?“ ptal jsem se Jaroslava.
„Přece proto, protože Bertold Brecht byl na herce pes,“ odpověděl mi se svou obvyklou samozřejmostí.

Náš pražský krysařík Lupino, původním jménem Cardinál Nermin, je také aktivní. Řekl bych, že přímo hyperaktivní. S manželkou tráví 24 hodin denně, já však s ním přijdu do styku jen několikrát za den. To když vylezu ze své pracovny buď abych se protáhnul, anebo abych něco snědl.
V tu chvíli jsem pokaždé pro Lupina předmětem maximálního zájmu. Donedávna mi to dával najevo tak, jak to pejsci dělají – obíhal mě radostně kolem dokola, dral se mi na klín, olízal mi obličej až za ušima.
Pravda, to všechno dělá i nadále, jenže v poslední době přibyl nečekaný prvek. Přichází ke mně po zadních! Chvíli panáčkuje, pak natáhne přední packy a začne tančit, jako šohaj na moravské svatbě! Otáčí se na zadních, odskakuje ode mě pozpátku a několikrát už mě šokoval „tanečními kroky“, které jsem viděl v životě jen jednou, v podání komika Járy Kohouta v jeho bláznivé taneční kreaci ve filmu Vy neznáte Alberta.
Tuhle jsem mu schválně jeho taneční výkon počítal na vteřiny. Tančil přede mnou dvanáct vteřin, aniž by se předními packami dotkl země!
Ono to vypadá, jako že dvanáct vteřin není nic moc, ale jen se zkuste podívat na vteřinovou ručičku hodinek a představit si svého pejska, jak tak tančí kolem vás. To už je opravdu výkon hodný cvičeného psíka ruského cirkusu. Jenomže Lupinovi nikdo „taneční hodiny“ nedává, o nějaké drezúře nemůže být ani řeči a v době, kdy běží v televizi Bailando, už dávno spí!
Paní Ivanka Krčková, z jejíž chovatelské stanice Lupínka máme, se zhrozí až zjistí, že její odchovanec dodnes neumí chodit na řemínku a že povely jako „sedni!“ nebo „lehni!“ jsou pro něj španělskou vesnicí.
Půjde-li v budoucnu náš Lupino na nějakou soutěž či přehlídku pražských krysaříků, už dnes pochybujeme, že se dočká ocenění. Ledaže by porota přihlédla ke skutečnosti, že máme psa s mimořádně vyvinutými tanečními schopnostmi.
Zvažoval jsem, jak na ně nenápadně upozornit. Co takhle nějakým příjmením? Baryšnikov? Ne, to není ono… Jediné příjmení, které by snad připadalo v úvahu, je Harapes.

Foto © Johana Suchá

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 06. 2007.