"Dobrý den, slečno. Můžeme vás na chvíli přepadnout? Vám už asi bylo osmnáct let, tak bychom se zeptali, zda máte mobilní telefon?"
Stála jsem obklíčena u výstupu metra, v ruce žmoulala starý mobil s rozepsanou esemeskou a nemohla udělat krok vpřed ani vzad. Nemohla jsem lhát.
"Mám Vodafone."
"Výborně. A je to paušál nebo předplacená služba?"
Vypadla jsem ze hry.
"Nó, je to předplacená. Nebo ne - počkejte. Možná to není předplacená..."
Pozorovala jsem obří reklamu na Kofolu na protějším domě a matně vzpomínala, co jsou to mobily, paušály a předplacené karty. V hlavě jsem měla prázdno.
"Víte, nejdřív to byl T-Mobile a to jsem měla..."
"Ale to je přece úplně jiný operátor!" podivili se chlapci upřímně a soustrastně na sebe mrkli.
"Vlastně jo, máte pravdu; takže to byl Oskar. Už si vzpomínám!" matně jsem lovila v paměti, kterého operátora jsem používala před čtyřmi lety, než jsem odjela do ciziny a mobilům dala na dlouhou dobu sbohem.
"Ano, byl to Oskar."
"A teď si kupujete předplacenou kartu, nebo máte nějaký paušál?" zkusili to chlapci znovu.
"???"
"Jak platíte svůj telefon?!"
Tak prostá otázka mne ovšem zaskočila: "Vždyť já ho neplatím!"
"???"
"Já mám takovej telefon, víte, je tam asi dest telefonů - a ony jsou jako dohromady." Jen velmi těžce jsem dávala dohromady status svého mobilního uživatelství.
"To je firemní telefon?"
"Ne, to ne!" byla jsem si jistá. "To jsou skoro stejný čísla a ono se to platí nějak spolu."
"Aha, tak to bude firemní telefon."
"Možná jo, asi máte pravdu, zřejmě je to firemní telefon!" radostně jsem zčervenala, že konečně vím, jaký mám tarif.
"No, tak to nic, tak děkujeme." chlapci se otočili na podpadku a šli se poohlédnout po někom, kdo s určitostí ví, zda používá paušál nebo předplacenou kartu.

Zastyděla jsem se. Před těma klukama jsem vypadala jako blbec. Možná jako ignorant, kterému je moderní svět mobilů na hony vzdálen. Jako že nevím, která bije... Nejen že netuším, zda používám paušál či předplacenou, pletu si Vodafone a T-Mobile, ale dokonce svůj mobil ani neplatím! Jak je tohle možné? Ani do jedné kolonky nezapadám.

Já však mobil mám a také jej, byť velmi okrajově, používám. Vím, že musím jednou za čas (za rok?) zaplatit švagrovi - ano, to je ten majitel "firemního" čísla - ale nijak zvlášť mne to nepálí. Nesleduji módní trendy, nepřemýšlím o změně paušálu či karty, neplatím účty a navíc jsem se zatím dost dobře nezorientovala v těch nových operátorech. Stále mne matou reklamy na O2, chybí mi Eurotel a Pegas...

Ale což! Mávla jsem v duchu rukou a beze spěchu doťukala esemesku kamarádce. Mám se vlastně stydět za takovou svobodu?