Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (9)

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

Co všechno se člověk nedozví! Poslal jsem do Kodaně jedné známé milovnici psů Lupinovu fotku a přišla mi od ní tato zpráva: „Váš Lupino je krásný! Víte, že v Dánsku začal být krysařík velice populární? Mají jej hlavně Fru Hansen, nebo-li „paní Hansenová“mladé dívky, plné ambicí prosadit se ve světě, alias superstar...“
Tu chválu na Lupina mi napsala paní Zuzana Vasa, kdysi zpěvačka a herečka z divadla Paravan, známá jako Zuzana Princová. (Její otec byl kdysi populární komik a zpěvák Ruda Princ.) Dodnes si broukám Zuzaninu nejznámější písničku: „Já mám doma bratra - a ten je vám zatra - cený kluk…“ Také od ní občas dostanu nějakou fotografii jejího psího mazlíka. Je to prý „dánsko-švédský statkový pes“. Letos oslavuje sedmé narozeniny a jmenuje se Fru Hansen, nebo-li „paní Hansenová“. ►
Škoda, že se s Lupinem osobně nikdy nepoznají. Ale to nevadí, já mu alespoň o Fru Hansen budu vyprávět veškeré novinky co se ze Zuzaniných emailů dovím! Ostatně o kamarády on nemá nouzi.
Jezevčík Arnošt hostinského Límana, stejně jako jezevčík Arnošt Jiřího Bartošky v Praze, byť bydlí tady i tam doslova za rohem, přece jen jsou pro tak malého pejska až kdesi na kraji světa. Zato sousedky-jezevčice Lízu Kamarádi po mejdanua Sáru má za plotem doslova u nosu. Nu a pak jsou tu ještě návštěvy! Švagrová Marta s bíglem Vojtou a fenečkou Kikinkou, přátelé Miloš s pudlicí Peggy, Jirka s labradorkou Andulkou, Petr s ridžbekem Kukim - co víc si Lupino může přát? Díky nim neměl ani čas si pořádně uvědomit co se děje, když jsme s ním museli vyjet do nedalekého Mělníka, aby mu tam na veterinární klinice vytrhli zoubky, které těm novým v tlamičce už začaly překážet! Osm jich bylo! „Tak co, Lupajzne? Ani to nebolelo, viď?“ podrbal pan doktor Uman Lupina za ušima, jakmile se probral po uspávací injekci a začal nechápavě mžourat kolem sebe po světě. „Byl statečnej a hodnej,“ pochválil nám ho pan doktor a jeli jsme zpátky. Žena okamžitě začala Lupínkovi vyvářet masové kašičky a já jen z povzdálí vzdychal: Kdyby se takhle chtěla každý den starat o mě! Tedy – ne že by to muselo být zrovna nějaké „hovězí pyré“, nebo co to Lupinovi chystala. Já bych se spokojil třeba jen s takovou prostinkou svíčkovou, nebo se španělskými ptáčky, s řízečkem a domácím bramborovým salátem…
Jéžiš, o čem jsem se to tady rozepsal?!
Raději už končím toto pokračování svých měsíčních hlášení ze života našeho milovaného Lupina, rozeného Cardinála Nermina. Je letní ráno a on se důrazně dožaduje toho, abych mu dodal jeho polštářek na místo, kam začalo svítit slunce. Až se tak stane, začne každodenní přenášení hraček. Vždyť ty se také potřebují na sluníčku ohřát! To dá přece rozum, no ne? 

                     Lupino s nenovinářskou kachnou    " ....v bazénu není voda!" 

Foto © z archívu Ondřeje Suchého a Zuzany Princové

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 09. 2007.