Helena Dohnalová: Na houby
Rubrika: Literatura – Povídky
| Asi nikdo pořádně neví proč, ale obyvatelé Česka jsou národem houbařů. Zatímco příslušníci ostatních národů, konzumují obyčejně jen uměle vypěstované žampiony, hlívu ústřičnou, hříbky a také šii-take, Češi zbaští kdejakou prašivku. Možná je houbaření oblíbené proto, že je to jediný lov, který se dá provozovat bez jakýchkoli povolenek, honebních či rybářských lístků a nákladného vybavení. Houbaři, bývají vyzbrojeni nožem a proutěným košem a v lese se chovají jako lovci. Mnozí mají svůj osvědčený revír, kam vyrážejí s rodinou. Tam rozvinou rojnici, takže málo která houba ujde jejich pozornosti. Houbaři, stejně jako lovci, nazývají to, co si z lesa odnášejí, úlovkem, a proto se s houbami často fotí, stejně jako lovci se skoleným lvem.. Občas se stane, že někteří houbaři dělají v lese pěkný kravál. Původně jsem si myslela, že se prostě v lese chovat neumí, ale časem jsem došla k tomu, že si pravděpodobně svým řevem vytyčují teritoruim, podobně jako ptáci zpěvem, s tím rozdílem, že ptáky je radost poslouchat. Jejich hulákání ale většinou splní svůj účel, protože většina ostatních houbařů se jim raději klidí z cesty a oni mají svůj rajón pro sebe. Lidé nechtějí místo, kam chodí na houby, často prozradit ani svým nejlepším přátelům.  Vášeň pro sběr hub sdílíme u nás tak nějak všeobecně. Vždyť dnes a denně můžeme zaslechnout rozhovor našich bližních: "Tak co rostou?" Ať už bude odpověď znít "rostou" či "nerostou", víme, že se téma netýká švestek nebo třeba vlasů, ale pouze a jedině hub. Někde jsem dokonce zaslechla, že mnozí cizozemci na nás pro konzumaci divoce rostoucích hub pohlížejí jako na hazardéry. V pojídání v lese nasbíraných hub vidí stejné riziko, jako v pojídání japonské jedovaté ryby fugu. Pokud vám akreditovaný kuchař nepřipraví fugu správně, bylo to vaše poslední jídlo v životě. Tam kde mají Japonci svého akreditovaného fugu kuchaře, my máme Smotlachu a jeho následovníky. Oni mohou neznalému sběrateli poradit, zda jíst či nejíst. V tomto případě otázka vskutku hamletovská, protože stačí jediná nesprávná houba ve vaší smaženici a můžete se s celou rodinou ocitnout v lepším případě na ÁRU, v horším v márnici. Nevím jestli jste si toho všimli, ale většina lidí konzervativně sbírá houby, které sbírali, jako děti s rodiči či prarodiči. Když někdo až do své dospělosti nenašel na louce žampión, ve středním věku si ho už do košíku nešoupne. Podobně ten, kdo v se v dětství nepotkal s bedlou, odmítá ji pozřít až do konce života. Přitom bedla má napsáno jedlá dokonce v názvu, a žádné jedovaté houbě se nepodobá. Ačkoli, kdybychom dvacetkrát zvětšili muchomůrku tygrovanou, jako by bedle z oka vypadla. Sbírání hub u nás považováno za činnost kladnou a v době výskytu hub hojně provozovanou, soudě podle toho, že v tomto období je u lesů více automobilů, než před supermarkety. Přesto, když se řekne, že je něco na houby, znamená to, že je něco na levačku, na pendrek, špatné, k ničemu, zkrátka, že s tím nejsme spokojeni. Na houby může být leccos, dokonce i počasí. Řekne-li vám ráno váš drahý: "Dnes je počasí na houby," neznamená to, že máte jít nabrousit rybičku, oprášit košík a připravit si repelent na klíšťata. Vůbec to není tak, že je venku teplé vlhko a z lesů se páří. Naopak venku se budou čerti ženit, padat trakaře nebo bude vedro k zalknutí. Zkrátka nic, co by se houbám líbilo, takže pokud se vydáte do lesa, najdete houby. Totiž nic. Když mám maso na houby, nemusí jít o maso zkažené. Prostě se ho chystám udusit na houbách a předložit rodině se smetanovou omáčkou. Jenže na houbách nemusí být jen maso. Na houbách bývají také děti. Že jste je ještě nejedli? Ještě aby! To se jen tak říká, že děti, než se narodily, byly na houbách. Jako dítěti mi to přišlo hodně divné a přemýšlela jsem, jak se vejdou maminkám do bříška s nožíkem a košíkem. A jak se pak s tím vším nářadím dostanou ven? Až časem jsem zjistila, že si košík ani nožík neberou s sebou. Naštěstí. Dovedete si představit, jak by bolel porod košíku? |
| OHLASY NA ČLÁNEK |
| Milá paní Dohnalová, jako starý milovník lesů a houbař Vám děkuji za hezký článek. Jsem rád, že jste zmínila i ty "takyhoubaře", kteří kazí naše dobré jméno a hlavně les. Přeji Vám pěkné úlovky (letos moc nebyly a už ani asi nebudou) a pevné zdraví, abyste se (na rozdíl ode mne, který už má tuto krásnou zálibu ve svém věku bohužel za sebou) ještě dlouho těšila z úrody našich krásných hvozdů! Luděk Ťopka, Praha, 28.9.2008 ludek.topka(a)entrum.cz |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 09. 2007.
