Olga Szymanska: Cimrmanův kámen

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

„Jára Cimrman se zrodil v den, kdy byl objeven. Dokud o něm nikdo nevěděl, neexistoval. Dnes jeho jméno rozezní alespoň v Čehách tu chudší, tu bohatší hru představ a pocitů, což způsobuje, že někteří považují otázku, jak ke svému jménu přišel, málem za nejvzrušivější tajemství. Akt pojmenování má zřejmě magickou moc.
…Jára Cimrman je však opravdu dobré jméno. Tvarem ,Jára´ se obyčejný Jaroslav mění v umělce, bohéma. Tak ho těžko pojmenovali nad kolébkou rodiče. Tak si patrně po první vlastní básni začal říkat sám. Příjmení ,Cimrman´ zapsal matrikář nejspíš jako Zimmermann. Dospěvší vlastenec chtěl však nepochybně jméno ryze české. V přiměřeném věku navštěvoval pravděpodobně školu, mohl mít sourozence, musel mít rodiče …“

Tolik úvodní text z knihy „Divadlo Járy Cimrmana“ coby důkaz o původu, vlastenectví a češství velkána.

Určit rok Cimrmanova narození není vůbec snadné. Jára, po matce Rakušan a po otci Čech, zapadlý po první světové válce, prožil plodný život. Díky matrikáři IV. vídeňské farnosti Franzi Huschovi nelze dodnes s jistotou tvrdit, zda se manželům Marlen a Leopoldovi Cimrmanovým narodil synek v mrazivé noci roku 1857, 1864, 1867 nebo 1887. Podle matrikářova nejistého rukopisu bychom mohli připustit i rok 1888. Mohli bychom si tedy ještě v roce 2007 připomínat (dle zvoleného roku) více možnostmi Cimrmanovo narození, stejně tak i v roce příštím. A to, přiznejme si, se jen tak někomu nestane! Cimrmanovo foto z maturitního tabla

Ke členům rodiny: Vycházíme-li z fotografie (z citované knihy) malého Jarouška s rodiči a sestrou, byla tato mladší. Později se zjistilo, že byla ve skutečnosti starší a že Jára, jak známo, nosil zřejmě po ní do svých patnácti let dívčí šaty. Géniova údajně třikrát provdaná sestřenice Irma Tichá, dříve Röslerová, ještě dříve Kuličová, rozená Jebavá, naň řadu let dotírala, aby ji dostal k divadlu. Cimrman, znechucen jejím naléháním, ji zapůjčil svému švagrovi jako živou figurínu do výkladu skříně jeho obchodu.

Potomci: Podle kroniky obce Liptákov víme, že se tu Jára objevil roku 1902 a že v místní lesovně zkoušel své divadelní hry za časté nepřítomnosti pana nadlesního Schmoranze. To zavdalo příčinu k pomluvám o paní nadlesní a Cimrmanovi. Jak známo, v Liptákovské kronice z roku 1904 je záznam, jež nasvědčuje, že potomek zde být mohl. Nepřekvapí tedy, že se texty Cimrmanových her v Liptákově našly dobře uschovány a přepsány úhledným ženským rukopisem. O dalších příbuzných i potomcích Járy Cimrmana prameny mlčí.

O různých oborech (kromě často zmiňovaných), do nichž mohl proniknout, se prameny nezmiňují. A zde si dovolím doplnit snad jedno z bílých míst v jeho životě. V katalogu, vydaném roku 1984 ke 100. výročí založení Střední uměleckoprůmyslové školy v Turnově, v části Absolventi ročníku 1908, jsem narazila na jméno Cimrmanovo loučení při jednom z jeho odchodůCimrman J. S přihlédnutím k výše uvedeným možnostem roku narození mohl na této škole Cimrman studovat a své studium roku 1908 zakončit ve 20, 21, 31 či 44 letech, případně v 51. roce svého věku.
Absolutorium studia, zvláště ve vyšším věku, zde bylo i u geniálního Cimrmana možné: do ročníků běžně přicházeli studenti již vyučení v některém z uměleckořemeslných oborů i mající určitou praxi.
Ojedinělé však je, že jako jediný z ročníku má Cimrman J. uvedeno rozmezí studia 1908 – 1909. Buď mohl projít již zmíněnou možností, tj již vyučený v oboru a znalý praxe nastoupit na školu hned do vyššího ročníku a po dvou letech studium zakončit závěrečnou zkouškou. Nebo mohl být po nástupu na školu jako řádný student hned od prvního ročníku v hlavních předmětech – zlatnictví, klenotnictví, glyptika a zpracování drahokamů, doplněné rytectvím – tak výborný, že absolvoval s vynikajícími výsledky již za dva roky!
Druhá možnost se zdá pro Járu pravděpodobnější. Ne dosti na tom: Na plakátech a propagačních tiskovinách k výstavám a výročím školy se objevují v dalších letech sotva čitelné, přesto však rozeznatelné iniciály J. C.
Lze tedy soudit, že Cimrman po absolutoriu na škole zůstal v roli určitého propagačního pracovníka. Se svými schopnostmi mohl plnit i funkci dnešními slovy public relations. Technologie tmelení materiálů uměleckého oboru rytectví kovů ho přivedla také k roli prostředníka mezi profesorským sborem a studenty. Svými moderními názory a smělými nápady posiloval sebevědomí obou stran a pomáhal při jejich vzájemném stmelování. Jako první absolvent v historii školy začal na její půdě tedy působit přímo, aniž by ji mezitím vlastními botami opustil. Zároveň tato činnost naplňovala Járovy ambice a tmelila vlastní životní rány.
Zrnakoč
A co více: V této době (dle záznamů) Cimrman oprášil staré výrazivo odborných předmětů, například pro různé nerosty a kovy, materiály a nástroje, technologie i zpracování, stejně jako pro konečné uměleckořemeslné výrobky školy. A nebyl by to on, kdyby se nesnažil prosadit jejich užívání v odborných předmětech. Nejdéle snad přemýšlel nad výrazy Carbunculus-Granatus, které mu v Českém ráji jako pravému vlastenci zněly stále poněkud cize. A jako milec českého jazyka přišel na ojedinělý a krásný výraz pro surový a plamenem zbarvený kámen, hustě rozesetý po kraji, který se již v té době hojně užíval pro výzdobu šperků a předmětů na jeho škole“. Nazval ho ZRNAKOČ, později připustil výraz Granát.

Proto vzdejme hold Járu Cimrmanovi, neboť Zrnakoč se používá do dnešních dnů – viz katalog k výstavě Sedmnáct století českého granátu (Národní muzeum 2002).  

Copyright © Olga Grossová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 16. 11. 2007.