Marie Chatardová – Jitka Vykopalová: Moje poslání ve Švédsku

Rubrika: Publicistika – Rozhovory

Středa dne 24. října 2007, kdy se konala oslava státního svátku České republiky, byla pro mnohé, nejen pro krajany, okamžikem slavnostním. Letos byla oslavou o to významnější, že se ten den Velvyslankyně M.Chatardová ve své pracovněloučila Marie Chatardová se svou funkcí velvyslankyně ČR ve Švédsku a že se recepce konala nikoliv v prostorách ambasády, jako obvykle, ale v rozsáhlém foajé Historického muzea za decentního muzikálního doprovodu krojované cimbálové muziky, kterou si paní velvyslankyně oblíbila při jejich opakovaných vystoupeních u krajanů, a proto si ji zvolila jako vhodnou a milou kulturní vložku na této akci.
V tento slavnostní večer se s ní přišlo rozloučit nevídané množství lidí, nejen krajanů, ale i dalších významných hostů z řad velvyslanců a diplomatů z jiných zemí působících ve Švédsku a osobností ze švédského veřejného života, se kterými se po své pětileté funkční období setkala či pracovně stýkala.

Po jejím úspěšném působení ve Švédsku a následném návratu do Prahy požádala redakce Pozitivních novin paní Chatardovou o rozhovor, který nám ráda poskytla.

• Co bylo vaším posláním jako velvyslankyně českého státu ve Švédsku?

 

Hlavním posláním každého velvyslance je reprezentovat svůj stát v přijímající zemi. Úkoly diplomatických misí jsou obecně definovány v článku 3 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích z roku 1961, a jsem přesvědčená o tom, že náš zastupitelský úřad Českou republiku ve Švédském království důstojně reprezentuje. Během mého působení ve Švédsku navštívil tuto zemi dvakrát prezident republiky, dvakrát premiér, přijelo několik ministrů, mnoho delegací na úrovni náměstků, ředitelů. Soustředili jsme se také na spolupráci krajů a měst, slibně se rozvíjejí vztahy např. mezi Středočeským krajem a Västra Götaland, doufám v možnou hlubší spolupráci mezi Libereckým krajem a Gotlandem. Dále jsme organizovali České dny, prezentace obchodní, kulturní, podporovali kontakty mezi školami, vědeckými institucemi.

 

M. Chatardová si se zájmem prohlíží dárek (rodokmen) určený pro krále• V jaké oblasti patří Švédsko díky členství našich zemí v EU do oblasti většího zájmu spolupráce? Na co se naše země zaměří při společném předsednictví EU v roce 2009?

 

S nadcházejícím předsednictvím v Radě EU (pozn.redakce: ČR v 1. pol. 2009, Švédsko v pol. druhé) se ještě prohloubily již tak vynikající bilaterální vztahy. Koordinační schůzky již byly zahájeny a určitě se Švédskem nacházíme společné priority. Švédsko se ztotožňuje s motem našeho předsednictví „Evropa bez bariér“, tzn. že má obdobný liberální přístup k otázkám volného pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb jako ČR. Se Švédskem se shodneme i v mnoha věcech týkajících se zahraniční politiky, spolupráce v oblasti justice a vnitra atd.

 

• Které události či akce patří do těch významnějších, na které pohlížíte s uspokojením a potěšením, že nastaly nebo se uskutečnily vaším přičiněním?

 

Naštěstí není akce nebo událost, které bych za mého působení ve Švédsku litovala, kde bych měla pocit, že jsme to nezvládli. Velmi ráda vzpomínám na České dny v regionech, třeba v Östersundu. Jsem také moc ráda, že se podařilo po téměř čtyř letech jednání úspěšně završit digitalizaci Ďáblovy bible a její zapůjčení do Prahy.

 

• Zájem o vstupenky na výstavu Ďáblovy bible v Praze přesahuje kapacitu plánované zápůjční doby a výstava má být prodloužena o pár měsíců. Vy, jako jedna z významných osob, pod jejíž záštitou se výstava koná, musíte mít krásný pocit z tohoto obrovského zájmu návštěvníků. Nezačalo se již uvažovat – vzhledem k této skutečnosti – o zapůjčení nějaké další „sporné válečné kořisti“ ze Švédska do Česka?

 

Mám velkou radost z obrovského zájmu o tuto výstavu v Praze. Ještě před odjezdem ze Stockholmu jsem hovořila s ředitelem Královské knihovny o možnosti jejího prodloužení a vše nasvědčuje tomu, že se tak stane. Negociace o případných zapůjčeních dalších děl z válečné kořisti již přenechám svým nástupcům.

 

Světoznámý fotograf J. Všetečka na autogramiádě při své výstavě ve Stockholmu  2005• Vaše pracovní období ve Švédsku po pěti letech skončilo. Čemu se věnujete po návratu do České republiky? Prozradíte nám, kde pracujete nyní?

 

Od 16. listopadu 2007 jsem nastoupila do funkce ředitelky Diplomatického protokolu Ministerstva zahraničních věcí, což je oblast, která mě vždy velmi zajímala. Důkazem toho je, že jsem již zhruba před rokem přislíbila, že po návratu do Prahy budu externě vyučovat diplomatický protokol na UK, a to jsem ještě vůbec netušila, že později dostanu nabídku právě na místo ředitelky DP. Takže jsem si k pracovnímu vytížení na MZV přidala kolem sedmdesáti studentů, a z jejich reakcí si dovoluji soudit, že je téma baví také.

 

• Dnešní mladí lidé touží dříve a rychleji po velké pracovní kariéře. A kariéra diplomata je velkým lákadlem. Jak se člověk vlastně stává diplomatem? Mohla byste alespoň v kostce vysvětlit kvalifikační požadavky a předpoklady k této dozajista zajímavé práci?

 

Základním požadavkem je ukončené vysokoškolské vzdělání a dobrá znalost cizích jazyků, angličtina je naprostou podmínkou, plus nejméně jeden další světový jazyk. Dále je nutno projít výběrovým řízením, které sestává z písemných i ústních testů a z testů psychologických. Pokud kandidát ve všem uspěje, může nastoupit na MZV a pak postupuje jeho kariéra v souladu s Kariérním řádem.

 

• Jaké vědomosti a zkušenosti byste chtěla studentům předat ze své dlouholeté praxe v diplomatických službách?

 

Domnívám se, že je velkou výhodou vědět, co „dělají“ poučky z učebnic v praxi. Právě to se snažím studentům vysvětlovat: jak se zachovat v krizových situacích, když se např. zkomplikuje příprava důležité akce, když musí nenadále pronést proslov před mnoha lidmi apod.

       Benoit Chatard se svými syny     Spokojení manželé Chatardovi na závěr večera na rozloučenou v Historickém muzeu  (říjen 2007) 

• Jste vdaná, máte tři děti, věnujete se zcela své práci. V českých domácnostech bývá téměř pravidlem, že zatímco muž buduje kariéru, žena se věnuje dětem a domácnosti. Vy jste „moderní rodina západního typu“ - váš manžel, přestože má vysoké ekonomické vzdělání a znalostí cizích jazyků je také velmi dobře vybaven, podporuje vaši diplomatickou vrcholovou kariéru a naopak zůstal v domácnosti s dětmi on. Lze si to vysvětlit tím, že není národností Čech, ale Francouz a tudíž má na tuto emancipační otázku jiný názor?

 

Ale vůbec ne, ve Francii rozhodně není náhled na tyto otázky jiný než v ČR. Je to vždy věc osobní volby a mám pocit, že i u nás se začínají hýbat ledy a sama vím o několika párech, které zvolily obdobný model.

 

• Vaše zodpovědná funkce zcela jistě vyžadovala mnoho času, a to ne jenom pracovního, ale i soukromého. Myslím si, že pro člověka, který může své hobby spojit s povoláním, nemůže být nic lepšího a musí být šťastný – práce ho baví. Bylo tomu tak i ve vašem případě, nebo měla jste své zájmy, kterým jste se nemohla věnovat?

 

Příliš jsem si nepřipouštěla úvahy o stíhání či nestíhání svých koníčků. Snažila jsem se volný čas trávit co nejvíce s rodinou. Při dobré organizaci a hlavně sebekázni to šlo poměrně dobře.

 

Úvodní proslov Marie Chatardové na kulturním večeru v Muzeu tance (červen 2007)• Můžete mi prozradit co vás baví a čím se nejraději zabýváte, když vám zbude čas?

 

Ráda chodím na procházky – po městě i do přírody. Nikoliv do obchodů. Baví mě četba, zejména historických knížek, politologie, knihy a články na různá zahraničněpolitická témata. Také klasická hudba. A přes svoje děti jsem se naučila mít ráda i pohádky.

 

• Čím vás Švédsko potěšilo, mile překvapilo a naopak zaskočilo, vůbec nepotěšilo či snad dokonce zklamalo?

Zkusím hádat, že např. velkým překvapením pro vás byla (tak jako pro mnohé) sladká chuť mnohých švédských potravin, především chleba a předlouhé tmavočerné noci v zimním období…

 

Na Švédsko mám pouze příjemné vzpomínky. A ten černý sladký chléb jsem nakonec také byla schopná pozřít, i když se sýrem skutečně ne! Lidé jsou ve Švédsku vesměs milí, vůbec ne tak chladní a uzavření, jak se o nich někdy říká. Počasí mě nepřekvapilo, byla jsem připravená.

 

• Během toho dlouhého švédského období jste se setkala s velkou řádkou významných osobností ze švédského veřejného života, ale i krajanů. Kdo z nich vám zanechal výrazné stopy v mysli či v srdci a proč?

 

Nechci jmenovat někoho, protože bych v danou chvíli mohla opomenout jiného a později by mě to mrzelo. Každopádně jsem ze Švédska odjížděla s pocitem, že jak mezi Švédy, tak mezi krajany přátele mám a pevně věřím, že tato přátelství s mým odjezdem ze Švédska neskončí.

 

• Letošní oslava státní svátku České republiky byla spojena s vaší rozlučkou v úloze velvyslankyně ve Švédsku a konala se netradičně, ale o to více slavnostně, v prostorách Historického muzea ve Stockholmu za účasti několika set pozvaných hostů z řad velvyslanců a vysokých diplomatů z jiných zemí, osobností ze švédského veřejného života, ale samozřejmě také mnoha místních krajanů z celého Švédska. Nikdo si nechtěl nechat ujít tuto slavnostní chvíli, která byla podbarvena krásnou lidovou muzikou a překrásnými kroji prostřednictvím Týnecké cimbálové muziky z Týnce u Břeclavi, která přijela na vaše pozvání.

Vy pocházíte z Moravy, jaký je váš vztah k folklóru a co si myslíte o úrovni folklórních hudebních a tanečních sdružení a folklórních slavností v ČR ve srovnání se zahraničními, pokud máte možnost U příležitosti výstavy Alfonse Muchy - houslistka Jana Vonášková - Nováková a klavírista Petr Novák ve společnosti velvyslankyně M.Chatardovésrovnání?

 

Ta recepce zůstane uložena hluboko v mém srdci. Až mě dojalo kolik přišlo hostů a ještě jednou chci poděkovat všem na ambasádě za pomoc a úsilí, které její přípravě a průběhu věnovali. Folklór je nedílnou součástí naší kultury. Narodila jsem se ve Znojmě, kde jsem prožila prvních devět let života a cimbálovka je tedy „mé dětství.“ Zdá se mi, že se u nás folklór stále udržuje, a to i mezi mladou generací. Nedávno jsem v Praze navštívila folklórní festival, zájem byl veliký. Ke srovnávání s jinými zeměmi se necítím být dostatečným odborníkem.

 

• Byli jsme nejednou svědky vašeho upřímného ocenění práce a zásluh zdejších úspěšných krajanů při různých setkáních, není proto divu, že vaše upřímná a dojemná závěrečná řeč na tomto slavnostním večeru krajany velmi potěšila a některé dokonce dojala až k slzám.

Jaký je váš názor na krajanské spolky v zahraničí, konkrétně ve Švédsku – na jejich činnost, na jejich dnešní význam. Jakým směrem by se podle vás měly orientovat? Co by mělo být jejich smyslem a náplní, aby se staly více „moderní“ a přišly s něčím novým a také aby přilákaly mladé lidi?

 

Skutečně velmi oceňuji práci našich krajanských spolků ve Švédsku, které přispívají k dobrému jménu ČR. Spolky mohou pomoci udržovat české tradice, jazyk, kulturu. Je důležité, aby všichni: děti krajanů, jejich děti i další generace, byli schopni hovořit česky, znali díla našich slavných spisovatelů, skladatelů, malířů. Neexistuje univerzální návod na úspěch v této oblast, určitě vše začíná již výchovou v rodině. Za velmi užitečné pokládám např. letní tábory pro děti krajanů v češtině, výměnné pobyty či studijní pobyty na univerzitách v ČR.

   

Jitka Vykopalová a Pozitivní noviny děkují paní Marii Chatardové za poskytnutý rozhovor. 


ZKRÁCENÁ VERZE PROSLOVU Z OSLAVY STÁTNÍHO SVÁTKU ČR V HISTORICKÉM MUZEU VE STOCKHOLMU A ROZLOUČENÍ PANÍ MARIE CHATARDOVÉ S JEJÍ SVOU FUNKCÍ VELVYSLANKYNĚ VE ŠVÉDSKU V LETECH 2002-2007.

 

Vážené dámy a pánové, vážení přátelé,

 

stalo se už tradicí, že u příležitosti recepce ke st. svátku provádíme stručné shrnutí toho, co se stalo za uplynulé období, a já jsem vám před rokem říkala, že si vždycky u recepce ke st. svátku uvědomím, jak čas rychle letí a nejinak je tomu i letos a je to ještě akcentováno tím, že jsem si vlastně uvědomila, jak rychle uplynulo těch pět roků, co jsem tady s vámi ve Švédsku strávila. Dokonce si myslím, že říct uplynulo nebo uteklo je málo, protože těch pět let doslova odsprintovalo -  to je ten správný výraz pro mě...

Já jsem byla včera u švédského krále na závěrečné audienci a shodli jsme se, že bilatelární vztahy jsou skutečně excelentní a že se budou ještě prohlubovat, a to tím, jak začínáme připravovat společné předsednictví v první polovině roku 2009 a Švédsko v polovině druhé. Pan král zná velmi dobře Českou republiku, často tam i jezdívá a má jen ty nejlepší vzpomínky, zvláště vřelý vztah má k Českému Krumlovu.

A teď mi dovolte jednu velmi, ale velmi osobní poznámku a poděkování.

Já jsem během těch pěti let tady nezaznamenala naprosto žádné nepřátelství, já bych hrozně moc chtěla poděkovat těm, kteří mě podporovali a musím říct, že si hrozně vážím toho, jaké štěstí mám na lidi, kteří kolem mě jsou, ať se jedná o moji rodinu, ať se jedná o moje spolupracovníky na ambasádě, ať se jedná o krajanskou komunitu nebo osoby blízké krajanské komunitě. Samozřejmě z těch zmíněných osob jsem si některé osobně vybrala, ale jiné jsem si nevybrala, a stejné platí i pro vás, vy jste si mě také nevybrali, vy jste mě dostali, a přesto si myslím, že jsme si během těch pěti let nikdy vzájemně neublížili, že se nám povedla spousta dobrých věcí a že jsme se vždycky v rozhodujících okamžicích podpořili. Moc si přeji, abyste na mě měli jenom ty nejlepší vzpomínky, já jsem se skutečně hodně snažila, aby tomu tak bylo.

Jedno české úsloví praví  „odcházet s čistým stolem“. Mně se tohle úsloví vůbec nelíbí, protože mně to připomíná jako spálit za sebou mosty, a to bych nerada, takže já tady prohlašuji, že neodcházím s čistým stolem, po mně zůstane spousta otevřených projektů, spousta nápadů, myšlenek, které, doufám, můj nástupce s vaší pomocí zrealizuje. Já myslím, že v životě jsou okamžiky, kdy má člověk chuť se vším praštit. Já musím fakt říci, že já jsem během těch pěti let nikdy takovou chuť neměla, a to z velké části skutečně díky vám. Hrozně moc vám za všechno děkuji, přeji vám všechno nejlepší, doufám, že se s vámi nevidím naposledy a že při některé z mých návštěv Stockholmu, ale zejména vašich návštěv Prahy, se uvidíme. Zatím nemám ještě žádný jistý telefon v Praze, ale kdykoliv budete v Praze, tak mi napište e-mail, já se s vámi ráda uvidím.

Chtěla bych si s vámi připít na všechno, co se nám povedlo a popřát vám, ať se vám tady všem moc daří. Děkuji vám všem hrozně moc!

 

... Následoval velký potlesk a poté zpěv české (na popud slovenských krajanů i slovenské) hymny za muzikálního provedení Týnecké cimbálové muziky. 


      Společné foto z celostátního setkání krajanů v Kyrkekvarnu (květen 2007)

 

Foto © Jitka Vykopalová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 12. 2007.