Josef Fousek: Bílá pohádka
Rubrika: Publicistika – Fouskův svět
Miluji Vánoce a přiznám se, že je mně lhostejné, zda té době předvánočních nervozit říkají kýč, chaos, hektická doba nebo nervák... S každým rokem se má radost vrací a není založena na množství a láci dárků. Pokaždé říkáme: „Tyhle Vánoce nebudeme utrácet!“ A znovu utratíme všechno. Obraz Vánoc − sedím v koutě v panelákovém bytě, a pociťuji klidné blaho. Děti a vnoučci rozbalují dárky, voní vánočka, čaj s punčem a umělý stromeček září světélky z vietnamského tržiště. Stárnu, zuby odcházejí. „Můstky mám v ústech umělé, stromeček máme umělý, ale ta radost, ta je pravá! Ježíšek přichází!“ volám z kuchyně a cinkám lžící o sklenici. A za okny sněží. Padá z nebe ten Boží zázrak, jako by chtěl zakrýt všechnu lidskou bolest, trápení a samotu. Zjizvené ulice, silnice, města, všechno je v bílých šatech z Půjčovny svatého Petra. Pod okny capou dědečkové, babičky, nesou v kastrolech černou omáčku, kapra se salátem, balíčky s plyšovou kočičkou, a za nimi se ihned zakrývají stopy, jako by chtěly tu vánoční chvíli uchovat na věky. „Dědečku, proč je sníh bílý?“ ptá se mě vnouček. Snažím se vysvětlovat: „To je déšť a je zmrzlý!“ A vnouček mne opravuje: „To by byly kroupy, dědečku, chápeš to?“ A já vysvětluji dál: „Sníh je jemný déšť, a tam nahoře každou kapku malují andělé bílou barvou a tu barvu jim dává Pán Bůh ze skladu.“ Vnouček přikývl: „Sníh je bílý jako peřiny, ale nesmí se v něm spát, protože bys, dědečku nastydnul.“ Vnouček Matěj se věnoval svému skládacímu autíčku a ke mně se vrátila vzpomínka. S kamarádem Vláďou jsme usnuli na jedné toulce v lese u obce Doksy. Víno zavinilo, že jsme se nebáli hustého sněžení. Na štěstí jsme spadli z lavičky. „Pepiku, já myslel, že jsme v Nebi!“ Napili jsme se vína na počest života. Tuhle cestu jsme spolu udělali na oslavu přežití mého infarktu v roce 1987. Bylo hodně po půlnoci a já jsem cítil ohromně krásný pocit štěstí. „Už je půl hodiny Štědrý den.“ Přikývl jsem. Byla to noc, která se nikdy nevrací. Vnouček vyprávěl mé ženě Jarmile: „Babičko, andělé barví kapky deště na bílo a tu barvu kupuje Pán Bůh v Baumaxu v Kročehlavech u rybníka.“ |
POJĎ SE MNOU NOČNÍ PRAHOU Haló pojď se mnou noční Prahou Kam stíny nemohou Tou nocí krásnou vlahou Co šeptá pod nohou Že prý zná touhy lidí Na cestách za štěstím Haló pojď se mnou noční Prahou Měsíčním náměstím V lucernách tančí víly A zvony vyzvání Líbej mne ještě chvíli Než přijde svítání Haló z Vltavy racek vzlétá A bloudí v podloubí Bojí se konce léta A to je na "houby" Milenci zmizí z parků Zavoní listí dým Na tácek z Pražských párků Napiš mi něžný rým Já Ahasvera svedu Aby šel s námi tmou Snad nemá srdce z ledu Až spatří náruč mou Haló činžáky Josefova V jarmulce tichý splín Franz Kavka škrpál zouvá Na dlažbě kopretin Na Hradčany se dívám Z kavárny Slávie Básníkům sbohem dávám Má Praho adié /bufet v metru − Praha 2004/ |
Ukázka z nové knihy Josefa Fouska: "Dobré jitro člověče" - vydal Euromedia Group -Knižní klub |
Foto © Josef Fousek
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 12. 2007.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
RNDr. Vladimír Vondráček | |
Milan Markovič | |
Jiří Suchý | |
PhDr. Jiří Grygar | |
Ivo Šmoldas | |
Zdeněk Pošíval | |
Ondřej Suchý | |
JUDr. Ivo Jahelka |