Petra Timurová a její zrcadlo

Rubrika: Publicistika – Rozhovory

 
ROZHOVOR SE ZRCADLEM                                                              Pravidla projektu
 
Určitě jste ve svém životě četli spoustu rozhovorů, v nichž se redaktoři snažili klást více či méně známé osobnosti různě smyslné či nesmyslné otázky. Pravdou je, že většina lidí o sobě nerada hovoří, snad i proto, že se jich mizivě investigativní žurnalisté neptají na to, na co by právě oni měli chuť odpovídat.
A proto jsme se rozhodli dát šanci naší OSOBNOSTI poodkrýt zrcadlo své duše netradičním způsobem: Požádali jsme jí totiž, aby si popovídala sama se sebou, se svým druhým já viděným v zrcadle, a to s následujícími pravidly:
Ilustrace: František FrK Kratochvíl1)      nikdo vám nepoloží nevhodnou, nevkusnou, zbytečnou, provokující, záludnou... otázku;
2)      můžete se ptát sami sebe a zároveň si odpovídat jen na to, co zajímá výhradně vás, co byste rádi našim čtenářům sdělili, jen se vás na to bohužel zatím nikdo nikdy nezeptal;
3)      rozhodnutí, zda vy budete zpovídat své druhé já v zrcadle nebo zda bude vaše druhé já zpovídat vás, je pouze ve vaší kompetenci;
4)      ve svém autorozhovoru můžete oba mluvit bez ohledu na to, kdo se ptá a kdo odpovídá, čímž opět netradičně rozrušíte obvyklý stereotyp běžných rozhovorů: krátká nezáživná otázka redaktora – dlouhá „záživná“ odpověď autora;
5)      pouze na vás bude, jaký zvolíte styl: humorně-ironický, informačně-prezentační, nadhledově-moudrý, meditačně-vážný, chladně-nezúčastněný, sebestředně-odvážný, emočně- vypjatý... nebo úplně-jiný, možno i v libovolné kombinaci všech předešlých možností;
6)      máte absolutní fabulační, stylistickou a obsahovou volnost s vědomím, že vše, co sami sobě o sobě sdělíte, jste jen vy sami, takoví jací chcete být viděni, slyšeni, cítěni, vnímáni a přijímáni veřejností;
7)      nemusíte se omezovat počtem slov, ale zato se pokuste vybrat ze svého osobního archívu fotografie, které ideálním způsobem zdokumentují vaše slova, činy, pocity, stavy, myšlenky. Ty budou otištěny spolu s vaším rozhovorem, aby tak mohly vytvořit neopakovatelné slovní a obrazové spojení.

Co je tedy vaším cílem?
Vytvořit svůj životní rozhovor, který už nemůže být žádným způsobem překonán, neboť nikdy nikdo nebude vámi, ve vaší kůži, nikdo jiný vám lépe neporozumí, nebude o vás všechno vědět a hlavně si nebude stoprocentně jist, že tento netradiční rozhovor lze udělat ještě lépe, než takto.

Pavel Loužecký, vydavatel Pozitivních novin

Petra Timurová obrazy, fotografie, poezie, grafika...

Petra TimurováZJ: Ahoj Petro, jak se vede mému lepšímu Já?

 

J: To měla být ironie? Ty jsi potvora… Ale ta káva co jsem si uvařila je výborná, tak si na tebe udělám čas a popovídáme si, dobře?

 

ZJ: Jasně a ráda…Vlastně ani nevím proč jsi se do toho projektu "Rozhovor se zrcadlem" pustila?!

 

J: To je jednoduché, beru to trošku jako relax a pozitivní adrenalin současně. Je to zvláštní,  v každém člověku, den co den, probíhá spousta takových soukromých debat. Jsem vážně ráda, že mi nikdo do hlavy nevidí :) Myslím si, že to možná pomůže trošku setřídit myšlenky, takže proč tuhle výzvu nepřijmout.

 

ZJ: Sama dobře víš, že jsi kapánek komplikovaná osobnost, často mateš tělem. Postupně se odhalit, to je jako odhrabávat Mount Everest čajovou lžičkou.

 

J: Co tím chceš říct?

 

ZJ: Že neumíš odpočívat a měla bys! Obrazy, sochy, plastiky ze dřeva, prostorové objekty, koláže, mozaiky, počítačová grafika, muzika, poezie...

 

    

 

J: Den má jen 24 hodin a doma mám dvě téměř desetileté puberťačky, takže občas je to docela náročné, ale co se týče umění, nedá se to lámat přes koleno. Někdy mám i pár dní, kdy na plátno nesáhnu, dobíjím baterky a relaxuju s kytarou, jindy maluju do rána. Když jsem unavená z malování, nebo mi to nejde, tak dělám grafiku nebo píšu poezii. Co se týče prostorových objektů a soch, ráda zkouším nové věci. Pracovat třeba s pískovcem nebo lipovým dřevem mne lákalo už dřív, ale k tomu je třeba prostor, proto přijímám pozvánky na výtvarná a sochařská sympozia. Všechny tyto projekty vznikly v Kulturním centru v Řehlovicích. Je to bývalý pivovar, který má úžasnou atmosféru. Díky uměleckým projektům ho majitelé dávají zase do kupy. Tam vznikla moje prvotina, socha z pískovce PROBUZENÍ.

 

 

J: A je hezké, že máš o mne starost, odpočívat budu možná v jiném životě.

 

ZJ: Ty na ně věříš?

 

J: To je otázka do pranice. Není to věc, nemůžeš si na to sáhnout, ale věřím na energie a životy v jiných galaxiích. Takže ano - nic nezatracuju, ale na druhou stranu, nejsem žádný fanatik. Stojím nohama pevně na zemi.

 

ZJ: Občas na tebe mám vztek, když si třeba i malbu komplikuješ. Proč nemaluješ jako ostatní? Tvoje olejové obrazy strukturální abstrakce výtvarníci řadí do škatulky surrealismus nebo Art Brush.

V čem si myslíš, že je ta tvá technika Alla prima oslovila?

 

J: Nejsem si jistá čím oslovila, ale mám dobrý pocit z toho, že jsem na výstavách, internetu ani festivalech neviděla nikoho, kdo by maloval mým stylem. ALLA PRIMA je v podstatě vroubkování. Na obraze při pohledu z různých úhlů poskytne jedinečnou hru světla a stínu, které vytvářejí na obraze geometrické tvary. Vysvětlovala jsem to několika výtvarníkům, kteří tvrdí, že olejem se tohle vytvořit nedá.

Na Czech Art Festivalu v Českých Budějovicích mi jeden návštěvník říkal, že musím být strašně bohatá, protože si myslel, že na plátno maluju přímo tubou a ta že tam dělá ty stejnoměrné linky. Jiný návštěvník se ptal, jestli to maluju hráběma :) Ale vroubky vznikají pomocí speciálně upraveného štětce a olejovými barvami, bez přidaného oleje, tzv. suchým štětcem. Docela dobře to je vidět na detailu obrazu SAMA V SOBĚ.

 

                      

 

ZJ: A proč maluješ zrovna abstrakci? Třeba něco reálného, domeček, jelena, portrét.... A proč Alla prima?

 

J: Každý okamžik života je jiný a to mě baví. Nepolapitelné emoce. A proto abstrakce. Zajímají mne pocity, které obrazy v lidech vyvolávají. Občas by se mi líbilo, kdybych mohla být na chviličku neviditelná a mohla poslouchat, co si na mých výstavách návštěvníci povídají. Technika Alla prima je jedinečná v tom, že se nanáší v jedné vrstvě bez podmalby. Je to takový živější přístup k malbě, víc spontánní.

 

ZJ: Jenže když maluješ obraz o jednom pocitu třeba měsíc, tak se ty tvé pocity u něj mění, ne?

 

J: Je to jednoduše složitý, nebo složitě jednoduchý. Když maluju obraz pocity a vjemy z reality se den se dnem mění, stejně o nich přemýšlím. Je to jako klubíčko vlny, které nemá jen jeden konec. Nitky ze kterých se skládá jsou různé úhly pohledu. Když jsem malovala obraz ZUŘIVOST, zažívala jsem dost emotivní období. Je o člověku, který ačkoliv se snaží svůj naturel krotit, lidi z něj mají strach, i když je uvnitř křehký a zranitelný.

 

ZJ: Na složitosti jsem u tebe zvyklá. Co takhle něco veselejšího.

 

J: Chceš říct, že jsi zapomněla na to, jak jsem šla po ulici a oslovila mne holčička: „Ahoj tetoooo,  já tě znám, viděla jsem tě na plakátě, ale placatou.“ To mne rozesmálo.

 

ZJ: Na to si vlastně vzpomínám :) Ty tvoje plakáty s pozváním na výstavu nebyly vůbec špatné. Nebo taky na  reakci spolužáka tvých dcer, který asi zahlédl tvé webové stránky www.timurova.cz a malinko to popletl. Prý... „Ona je tak slavná, že se o ní prodávají hry o nakupování!“

 

J: Je fakt, že mne hodně těší, když mě lidi rádi vidí a zeptají se, co je nového a na čem dělám, kdy budu mít výstavu a tak.

 

ZJ: Tak kdy budeš mít výstavu?

 

J: Teď vystavuji v Praze 8, Občanské sdružení OSM, Zenklova 27.  Výstava je retrospektivní, jsou tam  k vidění moje začátky a současnost, od temperových obrazů po počítačovou grafiku. Retrospektiva končí 28.2.2008.

A výstava obrazů strukturální abstrakce, malované technikou Alla prima od 15.2.2008 - 15.4.2008 v Galerii  KEY INVESTMENTS a.s., Růžová 15, také v  Praze.

 


ZJ: Tak to nám ten nový rok 2008 dobře začal, což…?

www.timurova.com

Copyright © www.timurova.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 21. 02. 2008.