Alena Heinová: Chuť dneška a zítřka…?
Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...
V pondělním večerním zpravodajství Televize Nova ( 18.února 2008) jsme mohli vidět další přehlídku lidské tuposti a krutosti. Záběry z jatek v USA, kde zaměstnanci nemocné a zraněné krávy, které se nemohly postavit na nohy, „povzbuzovali“ ranami, bodáním do očí, kopanci a najížděním auta na týrané zvíře.
Jsme otřeseni tím, co vidíme v kamerovém záznamu z jatek – a přece je to jen důsledek řady příčin, z nichž vidíme jen „špičku ledovce“. Jak víme od našeho spolupracovníka, známého ochranáře zvířat dr.Jana Čejky, dlouholetého člena vědecké poradní komise při organizaci Humane Society of the United States a spolupracovníka řady národních i zahraničních organizací na ochranu zvířat – právě ve Spojených státech je neohlášený vstup do velkofarmy kvalifikován jako federální zločin a trestá se dlouholetým vězením.
Bojujeme často za ochranu našich nejbližších kamarádů, psů, koček, těch drobných i větších milovaných zvířecích bytostí, jejichž dobrý život nám leží na srdci. Všímejme si více i těch zapomenutých zvířat, každodenně nás živících svým masem, mlékem, vejci, o jejichž životě víme tak málo a nechceme vědět víc, protože nám náš nadřazený vztah ke zvířatům připadá jaksi samozřejmý a „přirozený“. Zřejmě jenom člověk, nadměrně sebevědomý pocitem vlastní „moci“ nad ostatními živými tvory, je schopen podřezávat si pod sebou větev životního stromu. Vždyť živočišné produkty, které prakticky denně konzumuje – jsou-li z těl surově zabíjených, stresovaných, nekvalitně živených a v přirozeném chování omezených zvířat, nepřinášejí do lidského organismu prakticky nic z proklamovaných živin a zdraví prospěšných látek. Domníváme se, že panujeme nad zvířaty a přírodou a přitom nedokážeme vládnout ani sami sobě. Emoce, která dokáže nakonec vybuchnout jen ve zničující strach nad tím, co jsme sami způsobili, je zřejmě naší nejperspektivnější sebevražednou zbraní. Pud sebezáchovy, který funguje s tak obrovským zpožděním, svědčí o tom, že nám, lidem, opravdu už „svítí červená“. Neptejme se, co s tím uděláme? - ale něco s tím udělejme! Začít můžeme tak, že nebudeme působit utrpení tím, že mu nebudeme bránit. Právě nevšímavost a lhostejnost stály nejčastěji u všech lidských katastrof a neštěstí. Aspoň tuto zkušenost, kterou udělal snad každý z nás, bychom si už konečně měli připustit… |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 02. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Blanka Kubešová | |
Jaroslav Vízner | |
Ivan Rössler | |
Zdeněk Pošíval | |
Ivo Šmoldas | |
Jan Vodňanský | |
Jiří Suchý | |
Vladimír Just |