Miroslav Sígl: Díky profesoru Františku Černému

Rubrika: Publicistika – Postřehy

Spolu se Zprávami Společnosti bratří Čapků (číslo 87/2007) vypadla z obálky i útlá publikace – či zvláštní číslo Acta Čapkiana k 60. výročí založení Společnosti bratří Čapků (6. března 1947), kterou sepsal prof. PhDr. František Černý, DrSc. Byl v letech 1992 – 98 jejím předsedou a je velmi dobře známo jeho úsilí o vybudování pomníku oběma slavným bratřím v Praze.

Oceňuji velice její sepsání a vydání. Patří bezesporu k těm vzpomínkovým memoárům, jejichž autoři nemají důvod nic přikrašlovat ani zastírat. Se zájmem jsem si ji přečetl včetně málo známého rozhovoru o Karlu Čapkovi s Olgou Scheinpflugovou z března 1963, včetně desítek jmen, spojených se životem a dílem obou protagonistů, zejména pak včetně vylíčení doslova dlouhodobého „zápasu“, který s panem profesorem Černým v čele musela svést Společnost bratří Čapků, vytvořená Nadace a její příslušný komitét.

Myslím, že je to vůbec poprvé, kdy takto otevřeně se čtenář a jeho zásluhou i další občané Prahy a naší vlasti dozvídají o atmosféře, která všechny ty přípravné akce provázela. Ovlivňovali ji neblaze samotní zástupci hlavního města a její části Prahy 2, a snad nejvíce prof. Milan Knížák, rektor Akademie výtvarných uměn – „do sebe zamilovaný génius“, jak ho trefně autor vzpomínky nazývá.

Dočkali jsme se snad největšího paradoxu, spjatého se jménem našich velkých demokratů - humanistů a tvůrčích osobností, když v nepříliš rovnocenném hlasování zvítězil návrh sebevědomého bohéma Pavla Opočenského, smutně později proslulého soudními procesy za své amorální a svérázné chování vůči školačkám. Stal se mediálně známým neuznáváním a zneužíváním zákonů, za což byl odsouzen nakonec k šestiletému vězení, z něhož byl podmínečně propuštěn v roce 2006. Ještě v době odpykávání trestu se oženil s přítelkyní o 27 let mladší a stal se posléze otcem. Co však víme o jeho vztahu k Čapkům? Kde a co o nich kdy tento pán řekl či napsal?

Jeho jedenáctitunový blok tmavého dioritu na vinohradském náměstí Míru, odhalený v dubnu 1995 (v den, kdy uplynulo 50 let od smrti Josefa Čapka v německém koncentračním táboře Bergen-Belsenu), je dnes spíše vnímán jako dílo sochaře – společenského výtržníka a ve své době nejznámějšího českého vězně. Chodíme bezděčně kolem, žádné akce se zde nepořádají.

Díky, pane profesore, že aspoň nyní po mnoha letech zaujímá Společnost bratří Čapků Vaším jménem otevřený názor ke všem událostem, spojeným s pomníkem, a k němuž se takto vyjadřuje. Netroufám si říci, že je nám spíše cizí. A toto zjištění je pro každého ctitele našich osobností a bratří Čapků více než zarmucující.

Pomník není v celé historii Společnosti bratří Čapků rozhodující. Opět dík panu profesoru Černému, že přichystal pro letošní „osmičkový“ rok (v němž nechybí smutné výročí smrti Karla Čapka) svoje vzpomínky, které mohou povzbudit ještě další autory a pamětníky.

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Olga Janíčková

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 04. 2008.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.