Jitka Dolejšová: Aby odpad neodpad

Rubrika: Literatura – Inspirace

ABY ODPAD NEODPAD
a když odpadne, aby odpadl cíleně ...

                                      


Vážení přátelé, dámy a pánové, vítám vás na přednášce, která se týká odpadu.
Dejte recyklaci šanci!
Nakrmte kontejnery na tříděný odpad! Třídit odpad má pozitivní dopad!

Nevím, co tady vlastně dělám. Kdyby nebyl můj táta zástupcem starosty, tak bych touhle dobou byla úplně někde jinde, než na nějaké trapné přednášce o odpadech. Ale prý musíme jít místním občanům příkladem... Tak tu sedím a poslouchám toho chlápka v brejličkách, co je nervózní jak sáňky v létě.
 

Co je to vlastně odpad, ptáme se,
a hned si můžeme odpovědět:
Odpad je movitá věc, které se zbavujeme, případně máme úmysl nebo povinnost se jí zbavit.
 

Co je odpad – hm. Takhle kdyby to bylo téma na slohovou práci, hned bych věděla, co napsat.
Odpadnout může závodník v průběhu běhu.
Odpadnout může tělocvik (ach jo) nebo hodina statistiky (hurá), taky omítka (kutil amatér) či stěna (zemětřesení).
Odpad jsou exkrementy, zbytky, přebytky, věci nepotřebné, znehodnocené, okoukané, rozbité, roztrhané, špinavé, zbytečné, nadbytečné, nehodící se, nefungující, zastaralé, příliš malé, příliš velké, nejedlé, jedovaté, zkažené, zapáchající a jiné.
Odpad jsou věci, které nechceme, ať už k tomu máme nějaký pádný důvod či nikoli.
Tak co, paní profesorko na češtinu, měla bych to za jedna?
 

Odpadu stále přibývá.

No, to nám řekl novinku. Kvůli tomu tady nemusím dřepět.
S tím se, hochu, budeš muset smířit - odpad vytváříme, vytvářeli jsme a budeme vytvářet. On se vlastně tak nějak vytváří sám. Ale tváří se, že se nevytváří.
 

Je nutné, opakuji, velice nutné předcházet vzniku odpadu.
 

Tak povídej, ty chytrej...
 

Přátelé, musíte nakupovat uvědoměle a vyhýbat se zboží ve zbytečných obalech.
 

Naše rodina je uvědomělá, a to i v nakupování. Některému zboží se vyhýbáme velkým obloukem. Vyhýbáme se zboží předraženému, a to bez předchozího zkoumání, zda je obaleno zbytečně nebo tak akorát, případně zda je zcela neobaleno.
 

Zamyslete se, prosím, zda věc před vyhozením nemůžete opravit či jinak využít, nebo zda ji nemůžete věnovat na charitu.
 

Pch, už vidím, jak budu, jako naše máma, donekonečna látat díry na ponožkách, abych nedejbože nezvětšila množství odpadu. I když, ona je schopná všeho. Když jsem byla malá, tak nám s bráchou pořád naplétala pyžama a mikiny, takže od lokte a od pasu dolů už to byly jen různobarevné kousající náplety. Přece to nevyhodím, říkala, a vždycky si povzdychla – děti, vy tak rychle rostete...
Taky si vzpomínám, jak jsme se chtěli inteligentně zbavit starého slamníku po pratetě. Ostatně, stejnou touhu už pojal kdysi jeden klasik. Otázku kam s ním jsme vyřešili nekompromisním upálením na hranici, tedy na ohništi na chatě. Sice jsme kouřem zamořili celou chatovou osadu, ale je pravda, že to na čas vyhnalo i dotěrné komáry a jiné breberky. (Sousedka už s námi zase mluví).
Na charitě už před námi zavírají dveře. Minule jim tam mamka dovezla v pytli smíchaných asi tři tisíce kousků z různých puzzlí, samozřejmě bez předloh. Prý, že kdo si hraje, nezlobí. Když se smutně vrátila zpátky i s plným pytlem, prohlásila, že s tím aspoň na chatě zatopí.
 

Důležitou součástí v oblasti nakládání s odpady je recyklace, kdy z materiálů, které by se jinak staly odpadem, jsou cenné zdroje.

Člověče, kdybys nás znal, tak bys věděl, že my jsme rodina přímo vzorově uvědomělá a  odpad třídíme ukázkově, protože mamka je v tomhle hrozný puntičkář. Některý odpad ale stejně nenávratně mizí v propadlišti dějin či záchodové mísy.
 

Odpad může být nebezpečný.
Nebezpečný odpad je nutno odevzdávat ve sběrných dvorech
a mobilních sběrnách. Nebezpečné jsou elektrické akumulátory, oleje, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky, elektropřístroje z domácností, elektroodpad, baterie, chemikálie, ředidla a lepidla, léky, obaly od sprejů, znečištěné textilie, obaly s neznámými látkami...
 

Občas do naší ulice přivezou kontejner na nebezpečný odpad, kam slavnostně vyhodíme naši celorodinnou sbírku čtyř monočlánků, dvou obalů od deodorantu,
a prázdnou ulepenou tubu od lepidla – a zase máme na pár měsíců vystaráno.
 

K odložení tříděného, bezpečného odpadu slouží kontejnery neboli sběrné nádoby.
 

To snad už vyplývá z logiky věci, že pokud existuje odpad nebezpečný, musí zákonitě existovat i odpad bezpečný.
Sice mi není zcela jasné, co je třeba na skleněných střepech nebo igelitovém pytlíku bezpečného, ale budiž.
 

Sběrné nádoby jsou barevně rozlišeny.

Vím, ne? Tyhle kontejnery bývají modré, žluté, zelené, někde jsem viděla snad i oranžový. Některé vypadají jako běžné kontejnery. Jiné připomínají UFO nebo obrovský klobouk.
 

Dámy a pánové, pište si:
Modrý kontejner je na papír.
Patří tam: starý papír, nezamaštěné papírové obaly, lepenka, kartony, krabice (v rozloženém stavu), knihy, časopisy. Nepatří tam: celofán, obalové krabice s plastem a hliníkem (tetrapak), fotografický a voskovaný papír, mastný papír.
 

Copak jsem ve škole? A hele, támhle si nějaký nadšenec vytáhl blok a píše. Ne, on si vlastně luští sudoku.
Škoda, že mne to nenapadlo, mohla jsem si sem vzít nějakou knížku na čtení. Ale ostatní, zdá se, poslouchají docela pozorně. Pan Brejlička se snaží. Jestlipak taky doma třídí odpad?

Žlutý kontejner je na plasty.
Patří tam: PET lahve sešlápnuté či slisované, plastové obaly od jogurtů a nápojů, igelity.
Nepatří tam: plasty s příměsí dalších materiálů, polystyren, molitan, linoleum a další výrobky z PVC.
 

Naše rodina by si v tom případě zasloužila „Řád splácnuté flašky“. Lahve, které už fakticky chceme vyhodit, sešlapujeme. Kelímky vyhazujeme dokonce umyté. Na chatě kelímky využíváme na sazeničky a z lahví jsou vytvářeny různé ptákoviny, jako lapače na vosy, odpuzovače krtka, odháněče ptactva od jahod, větrníky a UNC (= univerzální nádoby na cokoliv). Nedávno mamka přišla s progresivním nápadem, že plastové lahve už nebudeme kupovat vůbec. Abychom naši planetu nezahltili odpadky. No jo, ale to by musel udělat každý, aby to mělo smysl.
 

Zelený kontejner je na sklo.
Patří tam: různé druhy skla, láhve bez uzávěrů, tabulkové sklo.
Nepatří tam: zrcadla, drátěné sklo, autosklo, skleněné láhve od chemikálií, keramika, porcelán.
 

Sakra, ulomil se mi nehet na ukazováčku.
Kde mám pilníček na nehty?

Oranžový kontejner
je na nápojové kartony.
 
 

Nudááááá! ÁÁÁ, zívám na celé kolo. Stará paní přede mnou se pohoršeně otočila. Provinile se zašklebím.
Snad se tolik nestalo...
 

Nedílnou součástí třídění a sběru odpadu je bioodpad, který se v naší čtvrti na jaře a na podzim sváží z určených stanovišť na sběrných trasách.
 

Bioodpad – to bude asi listí a větve a hlína. Pojem sběrná trasa je legrační. To asi vymyslel Brejlička sám. Kolik mu asi je? Nebude zas až tak starý. Dvaadvacet, třiadvacet?
Kdyby neměl ten příšerný oblek a neškrtil se v té staromódní kravatě, docela by ušel. Táta říkal, že je to nějaký vysokoškolák, který se věnuje ekologii a takhle si přivydělává.
 

V oblasti nakládání se směsným komunálním odpadem došlo k úpravě pro výpočet velikosti sběrné nádoby, a to hlavně v sídlištní zástavbě. Bytové domy – sídlištní zástavba = 5-7 litrů na osobu a den; bytové domy – činžovní = 4-6 litrů na osobu a den; rodinné domy = 4 litry na osobu a den.

Proč neřekne rovnou, že jde o ostatní odpadlý nepořádek? Čísla mě nebaví, a kdo to bude zkoumat, jestli jsme vyprodukovali odpadu míň nebo víc. To, že kontejnery „přetékají“, je na některých sídlištích už asi normální. Kontejnery „na všechno“ jsou v našem okolí vítaným cílem hledačů „pokladů“, kteří se v nich často prohrabují a přehrabují. Vyzbrojeni dlouhými holemi, taškami na kolečkách nebo igelitkami, bedlivě střeží svá teritoria. Jednou, to bylo brzy po ránu, jsem viděla, jak se do sebe pustili dva hledači-hraboši, a mlátili se těmi holemi hlava nehlava a tělo netělo. Vyhrál místní Béďa. Ten sem nikoho nepovolaného zkrátka nepustí.  
 

Pravidelně jsou přistavovány
kontejnery velkoobjemové.
Ty jsou určeny na odpad z provozu domácností, které nelze pro jejich objem odložit do nádob na směsný komunální odpad.

To je pravda, čas od času se na rohu naší ulice objeví velikánské kontejnery. Už od půlnoci jsou někteří obyvatelé sídliště připraveni v zákoutích a přikrčeni za keři, aby ihned po přistavení kontejneru přemístili ze svých domovů, sklepů
a garáží všechno harampádí a haraburdí a až po okraj naplnili kontejner věcmi nedefinovatelnými a neidentifikovatelnými. Běžný pracující člověk, který včas „nečíhal“, má smůlu
a svého odpadu se jen tak nezbaví, protože v odpoledních hodinách je kontejner našlapán a odpad navršen do obrovské kupy. Jen co se sešeří, vybíhají „lovci“. S baterkami či jen po hmatu vybírají, co se někomu jinému nehodilo, co se zahodilo a vyhodilo - a oni by to využili. Sídlištní burza trvá do pozdních nočních hodin. Brzy ráno kontejnery zmizí a s nimi i to, co se nehodí už opravdu nikomu.
 

A na závěr mi dovolte, abych přednášku uzavřel větou, že odpad je součástí našeho života, a abych vám poděkoval za hojnou účast.
 

Jojo, odpad je součástí našeho života.
Součástí docela veselou a dosud nedokonale probádanou.
 
 

Děkuji Vám za pozornost, dámy a pánové, a těším se , že se zase někdy shledáme.

Fakt je ten Brejlička docela dobrej. To víš, že se zase někdy shledáme, ale na přednášce už v žádném případě.
Náhodě přece můžeme napomoci.
Co kdybych mu po přednášce třeba nadhodila, že mi ve čtvrtek odpadá odpolední vyučování, takže v podstatě jde o odpad, a že by mi s tím, tedy kdyby chtěl, mohl nějak poradit? No a dál – to by se vidělo.
Filozoficky vzato, takhle bych mohla docílit toho, že by odpad (v daném případě škola) mohl být naplno využitelný (potenciální rande).
Tak mě napadá – neměla bych jít po střední škole studovat filozofii?
 

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Mgr. Zuzana Šíblová, http://www.sjuzi.wgz.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 06. 2008.