Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (11)

Rubrika: Publicistika – Rozhovory

„Nejlepší investice…“

„Američan Warren Buffett vyrazil na čtyři dny do Evropy, kde chce nakoupit pár firem. „Udělat si radost“ pro něj skutečně není problém. Jeho „peněženka“ v podobě investiční firmy Berkshire Haway ukrývá 560 miliard korun…“

Tímto citátem z Metra mě Vlasta Korbová přivítala. Zprvu jsem nechápala, jakou souvislost má tato informace o americkém miliardáři s přípravou dalšího článku o myšlenkách Dale Carnegie. Brzy jsem to pochopila.

Na internetu je o Warrenu Buffettovi mnoho informací. Na serveru TIME in partnership with CNN se můžeme dočíst :
„Great teachers are also great learners, and Warren is no exception. For instance, although he's famous for being a natural public speaker, it didn't come easily to him. In fact, Warren once told me he used to be terrified of public appearances. So, years ago, he took a class in public speaking. The certificate from Dale Carnegie Training is still hanging on the wall of his office in Omaha, Neb.“
přeloženo:
„Vynikající učitelé jsou také dobrými studenty, Waren není výjimkou. Například, ačkoliv je vynikajícím řečníkem, nebylo to pro něj vždy lehké. Jak mi jednou Waren řekl, bylo pro něj děsivé objevit se před publikem. Ale před mnoha lety absolvoval kurs řečnického umění. Certifikát Dale Carnegie Training visí stále na stěně jeho pracovny v Omaze v Nebrasce.“
Jinde se dočteme, že je ještě dnes hrdý na to, že se v roce 1951 účastnil Dale Carnegie Kurzu. „Nejlepší investice, kterou jsem kdy udělal, byla do kurzu Dale Carnegieho“ – citují noviny jeho slova.

Vlasto, vrátíme se k naší realitě. Povídáme si tu už po jedenácté o myšlenkách a radách Dale Carnegieho. Snažíme se najít všechny důvody, proč by se měl člověk jeho radami řídit.

Naposledy jsme dost podrobně rozebíraly pravidla, kterými by se měla řídit vůdčí osobnost. Tu jsme si definovaly jako někoho, kdo může, ale také nemusí být ve vedoucí pozici. V knížce "Jak získávat přátele a působit na lidi“ je uvedena spousta zajímavých příběhů lidí, kteří se pokusili jednat v duchu těchto rad. My jsme systematicky došly až k pravidlům, která stojí na vrcholu vůdčích dovedností.

Jak je definovaná další rada ?

„Přikazujte otázkou namísto přímých rozkazů“. Odpor, který dovede vyvolat přímý příkaz, může v člověku zůstat dlouhou dobu, dokonce i v případě, že byl vydán pro dobro věci. Tím, že klademe otázky, nejen že děláme příkaz stravitelnější, ale často v oslovené osobě podnítíme tvořivost. Lidé snadněji přijmou příkaz, když mohou o věci spolurozhodovat.

Není ale lhostejné, jakým způsobem je otázka pronesena. Například, pokud řekne manželka s despektem: „Mohl bys laskavě taky jednou vynést koš?“ není to ten způsob, který Carnegie doporučuje. Jde o získání spoluúčasti na řešení a nikoliv zdůraznění převahy toho, kdo příkaz vydává.

Máš pravdu. Ze své zkušenosti a z promluv mnoha účastníků kurzů vím, že člověk tím, že na tyto věci myslí a že si v každé situaci uvědomuje, jak by měl jednat a také tak jedná, snadněji postupem času získá určitou citlivost a sám sebe začne korigovat. Tak se tyto postupy stanou součástí jeho jednání. Je to ale velmi dlouhý proces.
S touto radou souvisí i další pravidlo
„umožněte druhým, aby si zachovali svou tvář.“ Předpokladem pro aplikování tohoto pravidla je schopnost vcítit se do pocitů druhého člověka. Nejen na pracovišti, ale i v rodině je třeba šetřit hrdost druhého člověka.

Každý chybuje, ale je rozdíl, když při hodnocení činnosti vedoucí řekne – jsi nemožný, takhle to přece nemůžeš dělat, nebo. když o stejném problému řekne: „Tohle jsi udělal dobře, ale toto by mohlo být uděláno jinak“. Pak vyzní druhý příkaz daleko přijatelněji. Často si vzpomínám na večerní hodnocení lekcí kurzu DC, kde jsem asistovala. I to mělo svá pravidla. Každý z nás řekl, co udělal v lekci dobře – třeba se mu povedla dobře vzorová promluva, nebo dobře koučoval kroužky diskuse. Následovala další a vždy stejná otázka k sobě - co příště udělám lépe?… Nebylo to negativní „co jsem zkazil“, nebylo to hodnocení a výtka lektora, jakou chybu v práci viděl on. Svůj výkon takhle hodnotil každý z nás a lektor jen dodal radu, jak toho lepšího výsledku dosáhnout. Tato dvojice otázek se mi vybavuje doma i v práci. Mohu Ti říct, že se mi osvědčuje.

Ano, to je ten postup, který se doporučuje i pro vedení porad. Když si člověk sám uloží úkol, který by mu pravděpodobně chtěl uložit nadřízený, má potom k jeho splnění pozitivnější přístup. Carnegie říká: „Dokonce i když máme naprosto jistě pravdu a druhý se zcela jistě mýlí, jednejme opatrně: Když kvůli nám druhý ztratí tvář, obvykle tím pošramotíme jeho sebevědomí. Legendární průkopník letectví ve Francii a spisovatel Antoine de Saint-Exupery napsal: Nemám právo říci nebo udělat nic, co by mohlo druhého ponížit v jeho vlastních očích. Podstatné totiž není, co si o něm myslím já, ale co si myslí on sám o sobě. Když zraníme hrdost druhého, dopouštíme se zločinu“.

To je silné vyjádření, kdybychom to takto posuzovali, mohli bychom říct, že je kolem nás mnoho obětí, a jak jsi říkala, jsou nejen v zaměstnání, ale i doma...

Teď bychom se mohli zamyslet nad tím, jak druhé povzbuzovat k úspěchu. A co Carnegie radí? „Vyzvedněte i sebemenší zlepšení, pochvalte každé zlepšení, buďte upřímní v uznání a nešetřete chválou“. Touha po uznání je lidem vlastní a jsou pro ni ochotni udělat první poslední. I pochvala zdánlivé maličkosti může člověka velmi povzbudit. Často si lidé takové uznání pamatují léta.

A jistě je to motivuje.

Síla pochvaly je magická, dokáže druhé inspirovat a s její pomocí mohou rozpoznat schopnosti, které v nich dosud jen dřímaly. Americký psycholog a filosof William James říká: „Ve srovnání s tím, co bychom opravdu mohli být, jsme jenom z poloviny probuzeni. Užíváme pouze malou část svých duševních a tělesných předpokladů. Obecně řečeno, lidská bytost se dosud pohybuje v omezených hranicích. Vlastníme totiž schopnosti nejrůznějšího druhu, jichž nevyužíváme.“

Ty bys mohla vyprávět, kolik takových probuzení jsi viděla …

Je pravda, že metoda, kterou vymyslel pan Carnegie a která je doposud využívána, se v tomhle směru osvědčila u statisíců absolventů kurzů Dale Carnegie training po celém světě. O její kvalitě svědčí i to, že z ní čerpají i mnohé další vzdělávací agentury. Jedinečnost originálních tréninků spočívá dnes i v tom, že pomáhají vytvářet společnou firemní kulturu v organizacích, které mají pobočky v různých zemích světa. Je to kultura, která je založena na etických hodnotách, což je rozměr, který v podnikání, zejména u nás, mnohdy postrádáme. Jde nejen o to, přinášet novou hodnotu do života, ale jak jsme říkaly v úvodu, jde o to co nejvíc rozvinout své schopnosti, abychom v sobě objevili to, v čem jsme opravdu dobří tak, jak se to podařilo Warrenu Buffettovi.

Nechci, aby to vyznělo jako reklama, ale když teď už rok procházíme myšlenkami Dale Carnegie, často si uvědomuju, jak jsem ráda, že jsem měla možnost se s nimi podrobněji seznámit. Vypadá to jako část z poslední, dvanácté lekce – otázka „co mi kurz dal?“ .....

Ale to si necháme až na další společné povídání. Ještě máme před sebou poslední tři pravidla z knihy „Jak získávat přátele a působit na lidi“.

Tak dobře, tedy na konec obvyklé ... „pokračování příště“ ...

V článku byly použity úryvky z knihy Dale Carnegie "Jak získávat přátele a působit na lidi",
v překladu Svatoslava Gosmana.
 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 07. 2008.