| CHRÁM HUDBY
Do jaké míry zaplní vnitřní čistou planinu osobnosti rodina a první vlastní zkušenost? Co a kdo dokáže ovlivnit její talent, nasměrovat kroky k místu pro položení vlastního základního kamene života? Jaký tvar a rozměr pak stavba života má? K čemu je určena?
ARCHITEKTURA
Kupkové ze Slavětína přenesli tradiční výchovou víru na svého potomka Františka (narozen 23. září 1871 v Opočně). Víra plnila jeho duši. Později, kromě zájmu o mnohé obory, se jeho duše sytila zájmem o druhy náboženství, o posmrtný život a o mystiku, jimiž byla jeho rodná krajina Podorlicka přímo prodchnuta.
Kupkovu citlivost a vznětlivost rozdmýchávala – dá-li se to tak říci – celých třináct měsíců po narození vznešenost zámeckého Opočna.
Poté Dobruška se svým společenským rozmachem a s písmáky souzněla s rozvojem Františkových vloh a intelektu. Jeho kreslířský talent doporučil rozvinout dobrušský měšťan Jakub Archleb výtvarnou průpravou v Jaroměři a následným studiem.
Archleb uchránil tak sedlářského učně před budoucím životním údělem, jaký dostihl například Aloise Beera. František Kupka prohluboval svůj zájem o národní mytologii. O barokní sochařství, především v dílech Braunových. V bájných Vambeřicích nabírala jeho mladá duše ze všech zde dostupných vlivů umění. Při návštěvách kostela v rodném Opočně si vroucně přál (dle vlastních slov) propojit osobní touhu po fantazii a vytváření krásy s transcendentním světem a s vírou ve vše božské. Tak položil základní kámen své životní stavby.
Z důkladné průpravy k výtvarnému studiu a z vlastního malířského výrazu, který si vytvořil na Akademii výtvarných umění, vztyčil František Kupka dva hlavní sloupy své architektury: sloup symbolistní orientace a sloup impresívní smyslovosti. Ty zpevnil prohloubením studia různých oborů, především filosofie – hlavně v malbě a v exaktních vědách.
Stejně studiem literatury německých filozofů a básníků při pobytu ve Vídni. V Paříži širokou působností své tvorby již naplno rozvinul zdivo své stavby do vysoké, velkoryse prostorné a neobvyklé architektury své tvorby. V monumentálně pojatých dílech, především ve Vertikálních plánech uplatnil svislé motivy chladných i teplých tónů.
V Dělení prostoru přísnou geometričností důsledných vertikál a klidných rovnováh vybudoval hlavní i postranní lodě. Dynamiku průniků kruhovitých a elipsovitých forem vyklenul v Modrém žebroví. Křížovou klenbu vzedmul motivem růstu a prorůstání v Duši lotosu a v Listech. Stavbu zastřešil řetězenými kaskádami forem v plátnech Tvoření a Kosmické jaro. Ve vnitřním posvátném prostoru pak vytyčil svému Spasiteli i Bohu Izraele místa nejdůstojnější. K nim lze dojít po tvůrcově Cestě ticha, abychom zde mohli rozjímat nad jeho Počátkem života i nad Vzdorem. Nad Vlastní podobou. Umělec v duchu Filosofické architektury tak dokončil svůj DOMUS DEI.
HUDBA
František Kupka se v sobě stále vracel k místům prodchnutým nejen modlitbou, ale především tóny varhan a chórem. A ptal se pravděpodobně sám sebe, nač mu bude vlastní chrám bez hudby a zpěvu?
Kupka – Umělec věděl o bájném Orfeovi, který byl zosobněním hudebního a hlasového projevu v jednolitém celku. Tento pěvec se stal pro malíře symbolem k vytvoření nového směru Orfismu. Orfismu ve výtvarném pojetí: kdy barevnými, konkrétně nic nezobrazujícími a čistými tvary zaplněná plocha navodí pocity, jaké se vybavují při poslechu melodie a zpěvu.
Malíř, hudbou prodchnut a jí inspirován k výtvarným technikám a projevům a – s odvahou, vlastní jen největším tvůrcům – začal zcela vědomě vyjadřovat ve tvarech, v barevných škálách a v tónech nejen světlo, ale především hudební osnovu a stupnice, rytmus a zvuky. A to takovým způsobem, že dodnes rozechvívají a rozehrávají lidskou schránku i duši, že umožňují naší fantazii a kráse, aby vystoupily z hlubin nitra.
Kupka – Virtuos dokonale dotvářel prostor svého chrámu výtvarnými díly, přímo prostoupenými intenzívní hudebností a zvukomalebností. Bravurní SKLADATEL MALBY dokázal i tuto kresbu obohatit o tektonickou složku.
V mnohovrstevnatém Autoportrétu představuje sebe sama jako bytost značně barvitou a dynamickou, přemýšlivou a hloubavou, prostoupenou velmi mocným, hudbu navozujícím pocitem. Ještě ukázněné plátno Sólo hnědé čáry či tlumenější zpřítomnělá Amorfa-Dvoubarevná fuga jsou melodikou bohatě naplněna. Tóny se vznášejí ve Výškách/Élévation nebo se koupou v Teplé chromantice.
Vystupňovány v „chorálním“ Rytmu historie působípak jako mohutná skladba varhan, propojená s filozofickou oslavou života v Tanci i v Písni písní. Sošnou stupnicí pastelových odstínů od temně fialových přes tóny zelené a žluti až k jednolitému akordu korunní zářivé v Plánech podle barev umělec zdůraznil vlastní vnitřní vývoj k hluboké víře a k pokání. A v Modrém a červeném Prométheovi stále zní v již jediném chóru hlavní refrén: že pouze z temně rudé oběti může povstat jasně modrá naděje.
Kupka – Univerzální tak naplnil dávnou touhu svojí duše po VÝTVARNÉ MELODII v onom propojení s transcendentnem a se vším božským.
Dílo Františka Kupky, obohacené o melodizaci tvarů a barev, je bezednou studnicí a inspirací pro mnoho současných umělců. Pro autora samotného se stalo jedinou a jedinečnou transformací – od počáteční temné exprese a životní vzrušené impresívnosti přes mocné paprsky prozření až k trvalé proměně v klidu a ve světle.
(24. června 2008 – v den úmrtí F. K.)
K poctě duchovního odkazu Františka Kupky
K Mezinárodnímu sympoziu „František Kupka – Čech, Francouz, Evropan“ (Hradec Králové 7. – 8. října 2008) O Františku Kupkovi se ještě více dovíte na stránkách Pozitivních novin:
Tamara a Vlastimil Markovi: Geniální malíř vizí František Kupka
Pavel Loužecký: Pocta Františku Kupkovi v Opočně |
