Před pár dny jsem zašel po delší době do Zverimexu. Ne snad proto, že bych se cítil osamělý a toužil po nějakém zvířecím společníkovi, i když nabídka zde byla vskutku pestrá. Představa papouška, který by mi neustále připomínal mé chyby či nepřátelsky vyhlížejícího hada, s nímž bych mohl v případě nutnosti strašit sousedku a likvidovat myši na zahrádce, mě nelákala. Ony prosklené dveře jsem otevřel z mnohem prostšího důvodu: venku pršelo a já se neměl kam schovat.

V obchodě se už rozhlížela také mladá žena se synem. Chlapci mohlo být asi kolem deseti a nadšeně pobíhal z místa na místo. Prstem ťukal na každé sklo, za kterým se skrýval živý exemplář. Zvířata i prodavačka z toho byli nadšení, jenže kšeft je kšeft a přece nevynadáte zákazníkovi… Bylo nad slunce jasné, k čemu se tady schyluje. Nějaký nebohý tvor se brzy stane hračkou v rukách toho nezbedy.
Po pár minutách chlapcovu pozornost upoutaly malé želvičky. Sotva dvoucentimetroví výlupci vesele dováděli v malé nádrži, hlavičky nad vodou, třepetající se nožky v zápřahu a vedle nich fixem napsaná přijatelná cena. Matka i prodavačka ožily. Vzápětí jsem zaslechl hovor, který se odehrál přibližně takto:
„Jsou náročné na péči?“ ptala se tichým hlasem potenciální zájemkyně.
„Vůbec ne. Stačí občas vyměnit vodu, tak jednou týdně maximálně. Navíc dnešní filtry pracují skvěle a dělají většinu práce za vás.“
Když želvy vyrostou, musíte čistit nádrž jednou za dva dny. Minimálně. A nepomůže vám ani filtr od bazénu.
„Kolik toho sní?“
„Málo. Stačí pytlík sušených ráčků nebo malá piksla granulí. Vydrží asi na měsíc.“
Na pár dní. Pak můžete krmit své miláčky zbytky od oběda. Sežerou jakékoli maso na tisíc způsobů. A stejně nemají dost.
„Nevyrostou moc?“
„Kdepak.“
Vůbec ne. Ty moje se zastavily na čtvrt metru. Drobečci.
„Jak dlouho žijí?“
Prodavačka mírně znervózní. „No, v přírodě jsou sice dlouhověcí, ale vy se nemusíte bát, doma vám vydrží jen pár let.“
Já už na ty svoje potvory koukám osm let a vsadil bych se, že se na ně budou chodit koukat i moje vnoučata.
„Máme doma ještě malé akvárko s rybičkami, myslíte, že je můžeme dát k sobě?“
„Určitě.“
Určitě, pokud se chystáte redukovat svůj chov. Zpočátku se nic nestane, ale pak vám záhadně začne mizet jedna rybka za druhou. Buď uvěříte, že je unáší mimozemšťané na pokusy, a nebo vás zarazí, jak spokojeně a vypaseně si plave váš mazlíček s krunýřem v prázdné nádrži. Dám vám radu. Jestli vás někdy naštve nějaký akvarista, vpusťte mu do jeho exotické chlouby nepozorovaně dospělou želvu s dobrým apetitem. Dílo zkázy bude dokonalé.

Hoch si nakonec odnesl v igelitovém pytlíku dvě želvičky. Výborně. Možná by ubylo uvázaných psů kdesi u silnice, toulavých koček, rybiček spláchnutých do záchodu a koneckonců i vodních želv hozených do přehrad, kdyby se lidem říkala pravda. Jenže kšeft je kšeft, že ano…