Miroslav Sígl: Co se odehrávalo před 40 lety: srpen 1968 (4)

Rubrika: Historie   |   Zobrazit všechny články autora

Před čtyřiceti lety se rodil u nás celospolečenský proces, provázený velkými změnami, pohybem, úsilím o nápravu chyb a nezákonností od února 1948, úpornou snahou o svobodu slova, demokracii a suverenitu naší země.
Svou neoddělitelnou sílu a význam v tomto období mají tisk, rozhlas a televize – všechna média. Období zlomu, novodobé renesance, obrody naší společnosti, zrušení cenzury v jakékoliv podobě, Pražské jaro 1968 a následná jeho násilná likvidace totalitní komunistickou mocí na dalších dvacet let.
Lze tedy říci, že jsou to léta klíčová a na události s nimi spojené nelze zapomínat. Jako účastník, aktér či také jenom pozorovatel jsem přistoupil k sepsání dokumentačního a informačního přehledu (bez komentáře), který může posloužit i mnoha jiným – mladší generaci, dále těm, kteří o událostech píší a vracejí se k podobným pramenům či dokumentům, takže jim zčásti usnadňuji jejich práci, anebo pamětníkům, kteří si jenom oživí své vzpomínky a případně přidají své vlastní zážitky, svá svědectví a postřehy...

21. SRPEN 1968
(Události jsou uvedeny tak, jak šly časově za sebou.)

00,00 hodin - uzavřelo Rakousko hranice s Československem a Maďarskem. ● Letiště v Praze-Ruzyni nesmí přijímat ani odbavovat žádná letadla.

00,20 – ministr národní obrany M. Dzúr vydává rozkaz pro všechna velitelství v čs. armádě: ponechat všechna vojska v kasárnách; povolat štáby svazů a svazků na pracoviště a neopouštět přitom mírovou posádku; v žádném případě nepoužívat zbraně; sovětským vojskům na čs. území poskytnout maximální všestrannou pomoc. Navíc velitelům 10. letecké armády a 7. armády protivzdušné obrany státu nařizuje zabezpečit na letištích v Brně a Praze přistávání sovětských letounů.

0,55 – plk. J. Šalgovič dálnopisně nařizuje náčelníkům Krajských správ SNB: vyhlásit ihned 100 % pohotovost příslušníků; obsadit silami útvarů sdělovací prostředky – rozhlas, televizi, pošty, místní rozhlasy a vysílačky radioamatérů proti zneužití k nepřátelským akcím proti ČSSR; vysílat jen ty relace, které mají sloužit k zabezpečení klidu a veřejného pořádku; zabezpečit ochranu budov SNB, skladů výzbrojí a výstrojí, aby nemohly být zneužity nepřáteli; všechna opatření provést v naprosté konspiraci.

Před 01,00 – M. Dzúr sděluje A. Dubčekovi a O. Černíkovi informaci o vydaných rozkazech.

01,00 - opouští prezident republiky L. Svoboda zasedání předsednictva ÚV KSČ a vrací se na Pražský hrad, zatímco ministr vnitra J. Pavel odjel na ministerstvo. ● Na letiště Praha-Ruzyně přijelo několik aut sovětského zastoupení letecké společnosti Aeroflot, z nichž vystoupili kromě důstojníků i civilisté a všichni byli uvítáni v zahraniční výpravně čs. velitelem vládní letky a náčelníkem pasové kontroly letiště.

01,15 – příslušníci StB zesílili operativní ochranu u zastupitelských úřadů v Praze (USA, Velká Británie, Francie, Kanada, Jugoslávie a Rumunsko).

01,30 – předsednictvo ÚV KSČ odhlasovalo většinou hlasů proti čtyřem (Biĺak, Kolder, Rigo a Švestka) text provolání (někdy též - prohlášení) „Všemu lidu Československé socialistické republiky!“, v němž se uvádí, že „včera kolem 23. hodiny překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice ČSSR. Stalo se tak bez vědomí prezidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a těchto orgánů... Předsednictvo ÚV KSČ považuje tento akt za odporující nejenom všem zásadám vztahů mezi socialistickými státy, ale za popření základních norem mezinárodního práva.“ (Text formulovali Z. Mlynář, V. Slavík a Č. Císař.) Čestmír Císař ● V Čs. rozhlasu je připravena v pohotovosti skupina zpravodajců a techniků, které již předchozího dne do půlnoci svolal Jiří Kmoch, vedoucím zpravodajské směny byl Miroslav Zázvorka.

01,40 – telefonuje Z. Mlynář text „provolání“ do Čs. rozhlasu, aby mohl být odvysílán ještě do 02,00 hodin, kdy rozhlasové vysílání obvykle končí. Hlasatel Vladimír Fišer přečetl z textu před druhou hodinou noční jen několik úvodních vět a středovlnné vysílače zmlkly. Na příkaz ředitele Ústřední správy spojů K. Hoffmanna byly z provozu vyřazeny. Kompletní znění celého textu slyšela většina posluchačů jen z rozhlasu po drátě.

Po 02,00 hodině vyvolalo odvysílání textu „provolání“ značnou dezorientaci nejen u pracovníků StB, funkcionářů, poslanců, ale celé veřejnosti, protože lidé si začali vzájemně telefonovat po celé republice. ● Ve stejnou dobu byla zahájena letecká výsadková operace: z několika polských letišť startovalo 120 letadel typu AN 12 a 100 letadel AN 24 s tanky, obrněnými transportéry a výsadkáři na palubách; přistávala v krátkých intervalech na letišti Praha-Ruzyně, operaci zajišťovalo ve vzduchu 200 letadel MIG 19 a MIG 21, dále 150 menších letadel a vrtulníků. ● Vedoucí tajemník městského výboru KSČ B. Šimon navrhuje A. Dubčekovi: 1. neodkladně svolat poradu delegátů zvolených na mimořádný XIV. sjezd, 2. připravit generální stávku, 3. připravit provolání komunistickým a dělnickým stranám ve světě.

02,15 – zasedání předsednictva ÚV KSČ končí. O. Černík odjíždí do budovy předsednictva vlády, O. Švestka do redakce Rudého práva, D. Kolder, V. Biľak a A. Indra na sovětské velvyslanectví. V budově zůstali A. Dubček, J. Smrkovský, J. Špaček, F. Kriegel a další. ● Ve stejnou dobu jsou přerušena veškerá telefonní spojení mezi Prahou a Vídní.

03,00 - v budově předsednictva vlády byli sovětskými výsadkáři internováni předseda vlády O. Černík, dále L. Štrougal, F. Hamouz, D. Dvořák, J. Borůvka a další.● Štáb Civilní obrany vydává pokyn podřízeným složkám a útvarům zabezpečit klid, neklást odpor opatřením spojeneckých vojsk, zabraňovat incidentům. ● V Německé spolkové republice je vyhlášen poplach pro hraniční policii, když se na čs.-německých hranicích objevily sovětské jednotky.

04,20 - agentura TASS vysílá oficiální prohlášení, podle něhož vstoupila do ČSSR vojska zemí Varšavské smlouvy na žádost čs. stranických a státních činitelů. ● K budově ÚV KSČ v Praze dorazily první sovětské obrněné vozy, vedené autem sovětského velvyslanectví. Do budovy prudce nastoupili sovětští vojáci se samopaly a v přízemí, kde byla početná skupina čs. novinářů, začali křičet: „Idítě odsudá, buděme streljať!“ Další vojáci se řítili po schodech nahoru do zasedací místnosti. Kolem celého obvodu budovy byli na rozestup rozmístěni rovněž sovětští vojáci. ● Nedaleko odtud u benzínového čerpadla byl sovětským vojákem postřelen a těžce zraněn asi první čs. občan - 31letý Antonín Jarušek z Čakovic.

04,30 – začali redaktoři ranní směny Čs. rozhlasu Budova Čs. rozhlasu(Věra Šťovíčková, Jeroným Janíček a Karel Jezdinský) vysílat; nejprve znovu přečetli „prohlášení“, vyjadřovali se k výzvám ke klidu, k nástupu do práce, kázni, uvážlivosti a také četli první komentáře ke vstupu vojsk. Ale krátce nato na příkaz K. Hoffmanna je přerušen provoz všech vysílacích stanic. Pracovníci spojů informují o tom telefonicky J. Smrkovského, který je v budově ÚV KSČ; ten označuje příkaz za protistátní a nařizuje vysílače opět zapnout.

Kolem 05,00 hodin se shromažďují v Měšťanské besedě ve Vladislavově ulici v Praze první pracovníci Čs. televize – především provozní dispečeři, vedení Lubomírem Drtinou a vedoucím směny provozu studia Miroslavem Opálkou vedoucím směny provozu vysílacího studia „A“, dále šéfredaktor Televizních novin Kamil Winter, další redaktoři TN (mj. Tomislav Neklan, Oldřich Čičatka) a kameramani TN Petr Ulrych a Přemek Prokop; začínají s mimořádným vysíláním před sedmou hodinou ráno. Vysílání přebírala také studia v Ostravě a Brně. Hlasatelka Kamila Moučková čte „prohlášení“; z redakce Televizních novin v Jungmannově ulici přináší Miroslav Sígl první dálnopisy, které sem od rána nepřetržitě docházejí s rozhořčenými protesty, a seznamuje ostatní s přepadením budovy ÚV KSČ, kde dlel s desítkami dalších čs. (zejména pražských a zahraničních) novinářů od půl třetí ráno (někteří novináři z denních listů zde čekali již od 14. hodiny, kdy začalo jednání předsednictva ÚV KSČ). Do vysílání se podařilo zařadit první zprávy, besedu se zástupcem dělníků z ČKD Praha, vyprávění Jiřího Kantůrka, který se vracel z dovolené v severních Čechách, ale také první natočené záběry televizními kameramany z pražských ulic.

● Kilometry filmů mnoha televizních kameramanů (kromě již uvedených P. Ulrycha, P. Prokopa, také Josefa Krejčího a Jaroslava Holečka), sestřihaných ještě v Měšťanské besedě, se od prvních okupačních dnů zároveň vozily do Vídně, anebo předávaly důvěryhodným rakouským turistům. Od rakouské televize je přejímaly ostatní televizní stanice evropské sítě Eurovize. ● Filmové záběry z pohnutých srpnových dnů natáčeli dále mj. dokumentarista Václav Táborský a kameraman Stanislav Milota.● Velké množství fotografií ze srpnových dnů pořídil od prvního dne okupace anonymní český fotograf, který až po smrti svého otce v roce 1984 se k snímkům přihlásil jménem Josef Koudelka. V roce 2008 vyšly také v Praze v obsáhlé knize Invaze 68. ● Dalším fotoreportérem srpnových dnů byl Bohumil Dobrovolský, který teprve po listopadu mohl své snímky veřejně vystavovat a publikovat (viz mj. Mediažurnál, březen 2008).

05,00 - přistál na letišti v Praze-Ruzyni speciální letoun se členem politického byra ÚV KSSS K. T. Mazurovem (alias generálem Trofimovem), který byl pověřen politickým řízením celé intervence. Dále přiletěl též generál Pavlovskij a spolu s generálem Jamščikovem, který na něho již čekal, odjíždějí na generální štáb čs. armády. Zde je zřízeno prozatímní velitelské stanoviště a jsou vedena první jednání s čs. ministrem národní obrany M. Dzúrem. ● Rovněž v tuto dobu jsou v budově ÚV KSČ sovětskými vojáky zadrženi A. Dubček, J. Smrkovský, F. Kriegel, J. Špaček, B. Šimon, Š. Sádovský, V. Slavík, M. Jakeš, A. Kapek, Z. Mlynář a další.

05,15 - je zachyceno na vlnové délce 210 metrů (1430 kilohertzů) rozhlasové vysílání stanice Vltava s provoláním vrchního velení pěti intervenujících armád, adresovaného čs. armádě, aby se nedala zneužít provokatéry a byla připravena ke společným akcím proti všem útokům na socialistické vymoženosti. Špatnou češtinou a částečně i slovenštinou z vesnice Wildrauf u Drážďan je přečteno i prohlášení TASS o vstupu vojsk na čs. půdu. (Tato štvavá vysílačka zůstala v provozu až do 12. února 1969!).

06,00 – odvysílal Čs. rozhlas osobní vzkaz A. Dubčeka, kterým se obracel na všechny pracující, aby nastoupili na svá pracoviště.

Kolem 06.00 hodin byl z příkazu V. Šalgoviče „do ochrany vzat“ Č. Císař, sotva se vrátil nad ránem domů, a odvedli ho do budovy Krajského velitelství StB v Bartolomějské ulici v Praze; druhý den ho propustili s Oldřichem Průšou, pedagogem Právnické fakulty UK, který s ním odjel na chatu do Kerska. Od této chvíle už Č. Císaře O. Průša neopustil. Místem jeho „dalšího pobytu“ po dobu prvních dnů okupace, o něž se postaral Zdeněk Trhlík, diplomat čs. ministerstva zahraničních věcí, byla osada Blahova Lhota u Krásné Hory. Odtud se Č. Císařovi podařilo poslat dva rukou psané dopisy – jeden L. Svobodovi, druhý V. Šilhanovi, určený delegátům XIV. mimořádného sjezdu.

6,35 - Čs. televize a Čs. rozhlas vysílají výzvu všem členům předsednictva a později též zvou všechny poslance Národního shromáždění, aby se dostavili na rychle svolané zasedání. Dále vyzývá občany, aby zachovali klid a čelili obsazení země pasivní rezistencí. Monoskop ČT

Před 7. hodinou se ruské tanky řítily Václavským náměstím a v domnění, že útočí na budovu Čs. rozhlasu, rozstříleli fasádu Národního muzea. Teprve poté se dostaly na Vinohradskou třídu, kde jim v postupu bránily první stovky občanů a nebezpečí konfrontace těžké vojenské techniky s neozbrojeným davem hrozivě narostlo.

7,00 – prezidium Čs. akademie věd se sešlo k mimořádnému zasedání a přijalo prohlášení, které jako jedno z prvních vysílala Čs. televize (po 8. hodině ráno).

7,30 - před budovou Čs. rozhlasu a na Václavském náměstí v Praze docházelo k prvním střetům mezi sovětskými vojáky a čs. občany. Úkolem všech redaktorů Čs. rozhlasu, kteří v těchto chvílích vysílali, bylo především zabránit tragédiím. V dalších hodinách zde byli zastřeleni tři lidé a dalších 12 osob bylo usmrceno explozí muničního vozidla (na pamětní desce budovy Čs. rozhlasu jsou uvedena jejich jména: Jan Baborovský, Josef Hanuš, Vladimír Hnulík, Milan Kadlec, Jiří Klapka, Jindřich Krahulec, Jaroslav Kubeš, Ivan Laita, Milan Lamper, Mário Musich, Jaroslav Novák, Josef Reichl, Bedřich Řepa, Václav Sadílek a Jaroslav Švec). Dva lidé se zabili skokem z hořícího okna domu na Vinohradské třídě proti budově Čs. rozhlasu. Zraněno a hospitalizováno z tohoto incidentu bylo 52 osob.

Po 08,00 hodin jsou obsazovány budovy a objekty Čs. rozhlasu a ČTK nejen v Praze, ale i dalších městech republiky. Technikům Čs. rozhlasu se podařilo zachránit ve kryté části rozhlasového objektu jedno studio, z něhož potom vysílali po 11. hodině redaktoři Jiří Dienstbier, Sláva Volný, Jan Petránek, Karel Jezdinský, Ondřej Neff, Eva Kopecká, Karel Lánský, Vlado Príkazský a další. Toto studio vysílalo až do 02,00 hodin 22. srpna, kdy byl celý objekt Čs. rozhlasu na Vinohradské třídě definitivně obsazen okupačními vojsky a odříznut od světa. ● V Liberci došlo ke střetu mezi sovětskými vojsky a obyvatelstvem, při němž bylo usmrceno šest osob (Dagmar Škavová a Marie Vodáková – obě z Desné v Jizerských horách, Miroslav Kobr, Stanislav Veselý a Eva Livečková – všichni z Liberce, Rudolf Starý z Jeřmanic u Liberce), větší počet osob byl zraněn.

Těsně před 9. hodinou se ozvala Čs. televizi Kancelář prezidenta republiky: „Pražský hrad mál vyřazenou telefonní ústřednu z provozu, ale zbyla jediná samostatná telefonní linka, po které si přeje prezident republiky L. Svoboda promluvit v televizním vysílání.“ Připravenost k vysílání byla po domluvě s režií potvrzena a prezidentovo poselství k národu bylo ještě před 9. hodinou odvysíláno. Technikům se podařilo, že mohl poselství vysílat souběžně též Čs. rozhlas ze záznamu na magnetofonový pásek. Rozhlasové relace vedl Karel Malina. Ještě během vysílání vznesl telefonický požadavek ústřední ředitel Čs. televize Jiří Pelikán, aby se vysílání udrželo co nejdéle, bytˇ v omezených mimořádných podmínkách. Rezolutně odmítl požadavek velitele vojenského seskupení okupačních vojsk na okamžité přerušení televizního vysílání. Informoval širší vedení Čs. televize, že hodlá přenést své pracoviště do budovy Národního shromáždění na Senovážném náměstí. Požádal rovněž o radu své spolupracovníky, zda má zůstat v ČSSR, nebo opustit republiku, k čemuž nakonec došlo. Následující dny prokázaly prozíravost tohoto rozhodnutí.● V Římské ulici v Praze-Vinohradech byli pracovníci přenosové televizní techniky, protože mobilní retranslační technika byla okupačními vojsky zablokována. Jediná možná varianta technického řešení spočívala v umisťování zdrojů obrazového a zvukového signálu vedle vlastních vysílačů. To vyžadovalo volit různé oklikové cest s maximální pozorností doprovodu. Na bázi dobrovolnosti a se souhlasem všech k přistoupení mimořádných úkolů. ● Jeden zpravodajský štáb odjel s přenosnou reportážní kamerou a zvukovým zařízením na vysílač Kleť v jižních Čechách. Odtud pak vysílali Vladimír Tosek, Petr Krul, Oldřich Čičatka, Ota Nutrz

Krátce po 9. hodině ranní dorazila do objektu ve Vladislavově ulici sovětská jednotka, vedená jedním z vedoucích pracovníků Čs. televize Karlem Kohoutem. Do studia vtrhli vojáci a pod hrozbou střílení vyhnali všechny účastníky. Předpoklad okupačních vojsk, že tímto obsazením skončí mimořádné vysílání Čs. televize, se nenaplnil. Díky prozíravým technikům, vedeným L. Drtinou, mohlo mimořádné vysílání zpravodajského charakteru pokračovat ze studia bývalého kina Skaut ve Vodičkově ulici, kde sídlila Hlavní redakce pro děti a mládež. Sem se přesunulo několik redaktorů ze štábů Televizních novin, vedených M. Síglem, z Měšťanské besedy; kromě Olgy Čuříkové z domovského studia „Vlaštovky“ se postupně u mikrofonu střídali Jiří Svejkovský a Petr Krul a Ota Nutz. Vysílání skončilo po obsazení televizního vysílače na Cukráku.

Rovněž po 9. hodině z budovy ÚV KSČ odvádějí dva sovětští důstojníci a tři příslušníci StB A. Dubčeka, J. Smrkovského, F. Kriegla a J.Śpačka, když jim předtím bylo oznámeno, že jsou zatčeni „jménem revolučního tribunálu, vedeného A. Indrou“. S pomocí tajemníka sekretariátu Zbyňka Sojáka jsou do budovy pouštěni nebo propouštěni pracovníci sekretariátu ÚV KSČ. Asi o půl hodiny později jsou odvedeni B. Šimon, M. Jakeš a A. Kapek. V sovětském obrněném vozu odejeli M. Jakeš, O. Voleník a A. Kapek, zatímco B. Šimon byl přiražen ke skupině A. Dubčeka.

Dopoledne před 10. hodinou obsadili budovu ústředního ředitelství Čs. televize na tehdejším Gorkého náměstí (budova bývalé Plodinové burzy na Senovážném náměstí) Ruskými tanky bklíčená budova Československé televize v Praze  a ústředního ředitele J. Pelikána zatýká náčelník správy StB Albín Kožuch. ● Mimořádné vysílání však navzdory tomu (i navzdory obsazování četných objektů Čs. televize) pokračovalo také přímo z televizního vysílače Cukrák (za Prahou směrem na Dobříš), kde až do 11,40 hodiny působili redaktoři Vladimír Škutina, Vladimír Tosek, Bohumil Toninger, Tomislav Neklan, Oldřich Čičatka, kameramani Josef Krejčí a Přemysl Prokop. Na realizaci přenosu z tohoto provizorního pracoviště se podíleli ještě Josef Verner, Miloš Živec, Lubomír Havelka, Miloš Endler, Petr Šmíd, Josef Pelíšek, Vladimír Zvelebil, M. Podhorecký, Pavel a Libuše Vantuchovi. Pak i sem dorazily sovětské tanky a obrazovky potemněly. ● Postupně se však skupiny televizních pracovníků pokoušely vysílat z náhradních pracovišť a narychlo instalovaných vysílačů na několika náhradních místech v Praze, ale také v Brně, Ostravě a Liberci. ● Otřesným způsobem skončil televizní vysílač v Krašově u Plzně, kde okupanti rozstříleli a poničili veškeré zařízení. ● Sovětské vojenské jednotky dopoledne vyklízely redakci a tiskárnu Rudého práva v Praze. ● Na sovětské velvyslanectví přijíždí “náhle uzdravený“ J. Lenárt, kde již jedná S. V. Červoněnko s Kolderovou a Biĺakovou skupinou.

Během ranních a dopoledních hodin se podařilo vícero skupinám rozhlasových pracovníků vysílat z různých dislokovaných pracovišť po Praze (Na Květnici v Nuslích, v Karlíně – zde jim v dalším vysílání zabránil Arnošt Silan, tehdejší vedoucí krajských studií Čs. rozhlasu – v Opletalově ulici, v Rubešově ulici na Vinohradech (Jarmila Votavová, Jaroslav Pour, Miroslav Stuchl, Jiří Klír a Zdeněk Bouček), ale také improvizovaně z budovy Národního shromáždění na Senovážném náměstí, kde byli přítomni dva rozhlasoví zpravodajové Magda Kolárová a Rudolf Zeman). Jednu skupinu zorganizovali také Josef Havlíček s Milošem Junkem, byli v ní mj. Jiří Felbr, Otakar Fišer a Jaroslav Kaňka. Došlo k propojování všech těchto odloučených pracovišť v Praze s krajskými studii, vznikl tak řetěz vysílání, jemuž se později říkalo „štafeta“.

10,00 – byla zahájena mimořádná schůze předsednictva Národního shromáždění, přijala výzvy a texty dopisů a určila delegaci k navázání styků s prezidentem L. Svobodou. ● Městský výbor KSČ v Praze (autoři M. Hájek, J. Litera a J. Sládek) vydal prohlášení, jímž vyzval komunistické a dělnické strany ve světě, aby protestovaly proti bezpříkladnému okupačnímu činu: „Žádejte ústřední výbory svých stran, aby přes dočasnou přítomnost okupačních jednotek nebyla paralyzována činnost Černíkovy vlády, žádejte okamžité stažení okupačních vojsk!“

10,15 – z éteru občané poslouchají výzvu představitelů tvůrčích a uměleckých svazů k uskutečnění dvouminutové manifestace a generální stávky ve 12 hodin. ● Z ústředního výboru Čs. strany socialistické přichází výzva k situaci: „Jediné řešení – odchod vojsk!“ ● Následuje jedna výzva za druhou, čtou se petice a ostré protesty proti okupaci Československa ze stovek podniků, organizací a míst celé země. ● Ve všech krajích republiky začaly působit různé rozhlasové vysílače, redakce novin a časopisů nejen v Praze, ale na mnoha místech země vydávaly mimořádná vydání z náhradních pracovišť a dobře střežených tiskáren. Na prvních stranách ve všech případech je otištěno provolání „Všemu lidu Československé socialistické republiky!“ a první komentáře a ohlasy na okupaci.

10,20 - delegace předsednictva Národního shromáždění odjela na sovětské velvyslanectví. Vedl ji Zdeněk Fierlinger.

11,00 - na letišti Praha-Ruzyně přistála letadla s bulharskými vojáky, kteří zaujali okamžitě bojové postavení v celém prostoru letiště.

11,45 - zahájena mimořádná schůze Národního shromáždění, která po přerušení byla znovu zahájena ve 14,15 hodin. Odsoudila ve svém prohlášení okupaci Československa a žádala propuštění všech ústavních činitelů. ● V dalším objektu Čs. televize v Jindřišské ulici (kde byly mj. filmové střižny a projekce, dále programové a hospodářské správní útvary) u náměstka ústředního ředitele Z. Noháče se náhle objevil M. Sígl s J. Hradeckým z Televizních novin s dotazem, jak postupovat dál po vypnutí televizního Cukráku. Bylo rozhodnuto nabídnout služby pro rozhlasové vysílání, které se připravuje v podniku Tesla Hloubětín a bude sloužit především pro přípravu mimořádného XIV. sjezdu KSČ. Oba redaktoři se ihned rozjeli do ČKD Praha, kde se sjezd připravoval a kde na ně čekal již Vladimír Kabrna z podniku Tesla Hloubětín.

12,25 – v několika jazycích je slyšet z rozhlasových vln výzva čs. tvůrčích svazů ke spisovatelům, intelektuálům a umělcům celého světa na podporu Československa.
Foto Jiří Všetečka - První den okupace na Vinohradské třídě u Československého rozhlasu14,00 – Pracovníkům Výzkumného ústavu rozhlasu a televize se podařilo vybudovat provizorní televizní vysílání z podniku Tesla Hloubětín. Přenosový vůz s Ladislavem Vakermanem a osádkou přivezl aktuální filmové záběry z okupované Prahy, které se odvysílaly z tohoto pracoviště. Ve stejnou dobu se již začalo připravovat rozhlasové vysílání ze středovlnného rozhlasového vysílače, určeného shodou okolností na vývoz do SSSR, nyní měl sloužit pro přípravu mimořádného XIV. sjezdu KSČ. Z obavy nad možností zaměřit oba vysílače před přesunem okupačních vojsk, která s tanky jezdila mezi Palmovkou a Hloubětínem, bylo televizní vysílání zakrátko ukončeno. ● Dav rozlícených asi 700 občanů napadl budovu Krajské správy StB v Ostravě.● V Liberci vydalo 27 kulturních pracovníků výzvu ke spoluobčanům, kterou koncipoval Václav Havel. Pobýval v kraji na dovolené a spolu s Janem Třískou se stali účastníky srpnových událostí v Liberci a také autory rozhlasových a televizních relací z vysílače na Ještědu.

16,00 - Prezident republiky L. Svoboda přijímá D. Koldera, V. Biĺaka, A. Indru a J. Lenárta a za přítomnosti vedoucího své kanceláře Ladislava Nováka jedná s nimi o jejich návrhu utvořit dělnicko-rolnickou vládu, včetně personálních otázek. Prezident podmínil další jednání poradami s ostatními členy předsednictva ÚV KSČ a s legální vládou. ● Z narychlo instalovaného vysílače v podniku Tesla Praha-Hloubětín se na vlně 490 metrů (frekvence 613 kilohertzů) ozvalo vysílání Svobodného vysílače s okřídleným heslem „Jsme s vámi, buďte s námi“. Zde působili první dva dny i jako hlasatelé v mimořádných sklepních podmínkách pouze již zmínění redaktoři Televizních novin M. Sígl (ten až do půlnoci koordinoval skladbu a program vysílání) a spolu s ním J. Hradecký; podařilo se jim v dalších dnech sehnat především profesionální hlasatele K. Moučkovou a Richarda Honzoviče, zejména pak zahraničního redaktora Vratislava Houdka, který monitoroval rozhlasové vysílání zahraničních stanic. Po celý první týden okupace postupně přicházeli další redaktoři, ale také četní informátoři. Krátce se mezi nimi objevil i šéfredaktor Televizních novin Kamil Winter. V prvních hodinách šlo zejména o výzvu delegátům mimořádného sjezdu KSČ, kde se mají po příjezdu do Prahy hlásit, další den byly vysílány přímé přenosy z tohoto sjezdu, ale i vystoupení jednotlivých delegátů a významných osobností včetně komentářů a vlastních zpráv redaktorů a četných spolupracovníků. ● Tento vysílač vyzýval k přemalovávání nápisů a domovních vizitek, dopravních směrovek, aby tak byla ztížena možnost identifikace, znesnadněna činnost okupačních vojsk a čs. zrádců zejména v orgánech StB. Občané byli varováni před počínáním D. Koldera a I. Indry, kteří lákali zejména delegáty sjezdu do komunistického hotelu Praha za Prašnou branou, kde se zrádcovská klika usídlila. Dále vysílal zprávy z nemocnic, kam byli přiváženi ranění čs. občané a zakrátko také informace ze zahraničí a prakticky z celého světa.

Odpoledne došlo k jednání Františka Svejkovského, ředitele rozvoje a výstavby Čs. televize k jednání s dalšími pracovníky (mj. Ladislavem Kejhou, vedoucím rozvoje složek ČST, dále z Výzkumného ústavu rozhlasu a televize v Praze-Vokovicích, z technického úseku Čs. rozhlasu), aby zhodnotili vzniklou situaci v mimořádných podmínkách vysílání na několika dislokovaných pracovišť. Bylo dohodnuto pokračovat ve vysílání, využívat po obsazení hlavních studií zbývající prostředky přenosové a mobilní retranslační techniky, výkonných vysílačů v zemi a vykrývacích vysílačů menších výkonů pro provizorní vysílací pracoviště. Realizací takto dohodnutého plánu byli pověřeni V. Kolář a L. Kejha. Skladbu a koordinaci programu řídil Z. Noháč, dále Viktor Růžička, Přemysl Freiman a Eva Krausová. Bylo též dohodnuto, že Alena Kejhová, produkční Hlavní redakce tělovýchovy a sportu, bude distribuovat filmové materiály do vysílače na Kleti, a také mimo území republiky.
Lubomír Štrougal
Před 17. hodinou byl z budovy předsednictva vlády odvezen O. Černík na letiště Praha-Ruzyně. V budově zůstali mj. L. Štrougal, F. Hamouz, D. Dvořák, V. Hůla a J. Borůvka.
17,00 – Prezident republiky L. Svoboda přijímá členy vlády, vedené zatímně po odvlečeném O. Černíkovi - Boženou Machačovou – Dostálovou. Prezident delegaci ujišťuje, že bez této jediné a legální vlády neučiní žádná rozhodnutí, a že bude jednat o propuštění internovaných čs. představitelů.

18,00 – V hotelu Praha se scházejí někteří členové ÚV KSČ a jmenují delegaci k sovětskému velvyslanci s tím, že mj. žádají o navazování kontaktů s vedením intervenčních vojsk. Vyzývají přitom všechny občany ke klidu a rozvaze.

19,00 – čs. vláda vydala prohlášení „Všemu lidu Československa“, odsuzující invazi. ● V budově Vysoké školy ekonomické v Praze se koná předporada delegátů na XIV. mimořádný sjezd KSČ, a to z Prahy, Středočeského a Severočeského kraje. Bylo zde rozhodnuto konat 22. srpna sjezd v objektu ČKD Praha-Vysočany.

22,30 - pronesl prezident republiky L. Svoboda v Čs. rozhlase projev, v němž uvedl, jaké úsilí během dne vyvíjel a jak mu to současné podmínky dovolily. Se členy delegace Národního shromáždění a se členy vlády jednal o naléhavých problémech obnovy normálního života v zemi a zajištění její integrity. ● Ze své dovolené v Jugoslávii odjeli místopředseda vlády O. Šik a ministr zahraničních věci J. Hájek do Bělehradu na čs. zastupitelství, aby se spojili s čs. misí při OSN v New Yorku. Jan Mužík sdělil J. Hájkovi, že dostal z Prahy pokyn, aby se nezúčastňoval zasedání Rady bezpečnosti, načež mu J. Hájek nařizuje, aby se ihned odebral na toto jednání a přečetl tam stanovisko čs. vlády, odsuzující okupaci. O. Šik volal z Bělehradu na Pražský hrad L. Svobodovi a sdělil mu, že J. Hájek vystoupí v OSN.Ten s tím mlčky souhlasil.

Z nočních zpráv: Velitel západního vojenského kruhu gen. St. Procházka spolu s dalšími poslali gen. Jakubovskému po kurýrovi dopis, odsuzující intervenci jako okupaci, porušující všechna mezinárodní práva. ● Emil a Dana Zátopkovi vydali prohlášení, v němž žádají vyloučení sportovců ze zemí agresora z účasti na Olympijských hrách v Mexiku. ● V Rumunsku se konalo společné zasedání stranických a státních orgánů, které označily zásah v Československu jako „těžké porušení národní suverenity bratrského svobodného a nezávislého socialistického státu... okupaci Československa nemůže nic ospravedlnit...“● Všechen zahraniční tisk zemí Varšavské smlouvy otiskuje oficiální prohlášení o „pomoci bratrskému čs. lidu... o odvrácení nebezpečí kontrarevolučního zvratu v ČSSR... o žádosti stranických a státních činitelů vojensky zasáhnout...“ ● Sovětský básník Jevgenij Jevtušenko poslal A. Kosyginovi a L. Brežněvovi telegram „o tragickém omylu a těžké ráně, která byla zasazena sovětsko - čs. přátelství... okupace tak snižuje prestiž SSSR ve světě i v našich vlastních očích...“ ● Dvacetiletý občan z Leningradu vyvěsil heslo „Brežněve, ruce pryč od Československa“, byl bezprostředně na to zatčen (později odsouzen na pět let vězení se zpřísněným režimem).● Francouzský prezident Ch. de Gaulle označil vstup pěti armád do Československa za politováníhodný krok, který ohrožuje snahu po uvolnění v celé Evropě a doslova uvedl, že „SSSR se zjevně neodpoutal od politiky bloků, kterou přinesly válečné dohody v Jaltě...“ ● Jugoslávský prezident J. B. Tito odsoudil intervenci v Československu. ● Italský ministr zahraničí prohlásil, že jeho země nepodepíše smlouvu o nešíření jaderných zbraní, a to na protest proti okupaci v Československu. ● Okupaci Československa dále odsoudili představitelé vlád USA, Rakouska, Velké Británie, Austrálie, Izraele, Řecka a mnoha dalších zemí světa. ● Rovněž generální tajemník OSN U Thant sdělil sovětskému delegátu v OSN Jakobu Malikovi, že jde o nejstrašnější chybu, kterou mohl SSSR učinit. Vývoj byl vržen o desítky let zpátky...● Zástupci zemí Rady bezpečnosti OSN přes odpor SSSR a Maďarska prosazují okamžité svolání Rady bezpečnosti. Čs. delegát J. Mužík čte prohlášení všech vrcholových orgánů Československa, které odmítají vojenskou intervenci. ● Byro Socialistické internacionály ve svém prohlášení označilo intervenci pěti zemí do Československa za „akt agrese imperialistického charakteru“ a své současné zasedání v Kodani ruší v důsledku událostí v Československu. ● Představitelé Syrské komunistické strany v duchu Moskvy prohlásili, že případný úspěch imperialismu v ČSSR by způsobil velké škody v bojích arabského lidu za likvidaci důsledků izraelské agrese. ● Zásah armád pěti zemí Varšavského paktu odsoudily hned první den okupace v ČSSR komunistické strany Austrálie, Belgie, Francie, Itálie, Izraele, Řecka, Rumunska a Švýcarska. ● Předseda komunistické strany Švédska žádal přerušit diplomatické vztahy se SSSR do doby, než sovětská vojska opustí čs. území.
22. SRPEN 1968

01:30 V hotelu Praha skončila schůze části členů ÚV KSČ. Z uzavřeného (důvěrného?) jednání nejsou informace. ● Kolona těžkých nákladních vozidel, plně naložených bednami, zastavila před budovou redakce Televizních novin v Jungmannově ulici, kde jsou v přízemí ještě Tiskařské závody. Do průchodu složili okupantští vojáci část nákladu a druhou část odvezli do Měšťanské besedy. S největší pravděpodobností šlo o výbušniny v bednách a lehký materiál (zápalnice) v krabicích. Tato operace trvala až do půl čtvrté ráno za přísného střežení desítek vojáků v celém okolí.

02:00 V. Šalgovič žádá ministra národní obrany M. Dzúra, aby pomohl při zaměřování neznámého pražského vysílače (šlo pravděpodobně o hloubětínský Svobodný vysílač).

03:00 sovětská jednotka obsadila tiskárnu Melantrich v Praze na Václavském náměstí a v poschodích budovy redakční místnosti Svobodného slova.

Ráno před 7. hodinou obsazují vojenské okupační jednotky budovu Svazu českých novinářů v Pařížské ulici, a také redakci týdeníku Reportér. Část redakce našla dočasný úkryt v budově Záchytné protialkoholní stanice v Apolinářské ulici.● Spojovací náčelník plk. Šebor vydal příkaz k zastavení rušení pořadů Svobodné Evropy s tím, aby vysílačů mohlo být použito pro Čs. rozhlas a k rušení stanice Vltava, vzápětí náměstek ministra vnitra J. Šalgovič žádá, aby plk. Šebor zvážil tento svůj rozkaz. ● Vedoucí směny provozu Čs. televize L. Drtina zůstal ve vrátnici objektu Měšťanské besedy v Praze; tím se mu podařilo zachovat telefonické spojení s celou republikou. Tento malý spojovací uzel měl – jak se zakrátko ukázalo - strategický význam. Udržoval přes den spojení s provizorními vysílacími pracovišti a ostatními složkami programovými a technickými; odtud se též udržovalo spojení s pověřenou pracovnicí A. Kejhovou, která zajišťovala předávání filmových materiálů mimo okupované území do Rakouska, zejména rovněž odtud se koordinoval provoz posléze asi sedmi vysílačů – zpočátku vysílače na Bukové hoře a ve Výzkumném ústavu rozhlasu a televize v Praze, dále to byl vysílač Kojál a další na Ještědu, kde bylo zřízeno provizorní vysílání studia Liberec. V případě okupačního obsazení některého z nich mohla být operativně zajištěna kontinuita vysílání. Krátká životnost vysílače na Cukráku či Petříně tyto předpoklady potvrdila. ● Prostřednictvím Elektrárenského dispečinku se naopak dařilo soustavně narušovat napěťovými rázy okupantské rozhlasové relace.

Po 7. hodině na zasedání vojenské rady ministerstva národní obrany nabídl ministr M. Dzúr vlastní demisi. Poté odjíždí s gen. Bedřichem za prezidentem L. Svobodou na Pražský hrad.● V. Šalgovič vydává opět příkaz - zabránit vysílání Čs. rozhlasu a neznámého Svobodného vysílače, odkud se posluchači dozvídají zprávu, že V. Šalgovič je zrádce a že StB zatýká čs. občany.

07:00 zahajuje vysílání Svobodný vysílač z podniku Tesla Hloubětín: „Protože vysílání Čs. televize bylo včera násilně přerušeno obsazením vysílačů na Cukráku a Petříně, redakční kolektivy se rozprchly na různá místa po Praze. Nic není pravdy na tom, že ústřední ředitel Čs. televize dal příkaz k zastavení vysílání. Proto jsme se vám ozvali již včera odpoledne poprvé v úloze redaktorů a hlasatelů rozhlasového vysílání. Poznamenejte si naši vlnovou délku a frekvenci... Někteří naši kolegové se pokoušejí vysílat ze studií „někde v Čechách“. Zatím podle našich informací nebyl vyřazen vysílač na Kleti. ● V denním „scénáři“ jsou očekávané především tyto události: bude zahájen mimořádný XIV. sjezd KSČ, některé pasáže z jeho jednání budou vysílány přímo prostřednictvím radiového spojení: (dnes lze uvést, že šlo o závodní jídelnu ČKD Elektrotechnika a vysílač Tesla Hloubětín). ● Očekávají se zprávy z Kanceláře prezidenta republiky, parlamentu a dalších ústředních orgánů. Podařilo se sehnat pro tuto činnost užitečná spojení (mj. z předsednictva vlády, ministerstva financí, atd.). ● Celý den sledovat vysílání ostatních rozhlasových stanic, jak se je daří zachytit. ● Mimořádnou pozornost věnovat zprávám ze Slovenska a jednotlivých krajů republiky, odkud mají delegáti ztíženu dopravu po silnicích, ale železniční doprava zatím funguje. ● Velmi důležité je sledovat zahraniční stanice – BBC, Svobodnou Evropu, Deutschland Funk, Moskvu a další. ● Vysílat nadále rezoluce, které přicházejí ve stovkách na nejrůznější místa ústředních orgánů v Praze. ● Domluvit spolupráci s pražskými nemocnicemi a vysílat zprávy o situaci obětí okupace. ● Po celý den vysílat vlastní komentáře a zamýšlet se nad našimi vztahy k Sovětskému svazu, odsuzovat okupaci na základě zahraničních ohlasů, ptát se lidí na jejich názory, příběhy. ● Vysílat výzvy k bojkotu okupačních jednotek armád Varšavské smlouvy, zprávy o zatýkání čs. občanů, obsazování budov okupantskými vojsky, ale také o konfidentech a zrádcích ● Snažit se za každou cenu získat informace o situaci vedoucích činitelů strany, vlády, parlamentu, Národní fronty.“ To byl stručný scénář struktury vysílání Svobodného vysílače, který se ohlašoval heslem „Jsme s Vámi, buďte s námi!“. Tímto heslem také končil svá vysílání pozdě kolem půlnoci.

Po ranním vysílání se objevují V podniku Tesla Hloubětín na základě telefonátů další redaktoři a spolupracovníci, mezi nimi Zdeněk Roman (bratr sourozenců krasobruslařů Romanových). Napsal komentář k vysílání rozhlasových stanic v zemích okupantů, které poslouchá a které chrlí do éteru lživé informace včetně „zvacích dopisů“ nebo čs. žádostí o pomoc. ● Ze štvavé vysílačky Vltava poznávají posluchači hlas jednoho ze zrádců – Pavla Auersperga, pracovníka sekretariátu ÚV KSČ. ● Veřejnosti začíná být jasné, koho považovat za zrádce, až vzniká jejich seznam a jména se objevují na zdech domů, kandelábrech a v letácích. Nejčastěji se objevují jména: Kolder, Biĺak, Indra, náměstek ministra vnitra Šalgovič, také náčelník StB Molnár.

08:00 Podle zpráv z vojenských kruhů Sovětské armády má být údajně během dneška mezi 9. a 10. hodin sestavena nová čs. vláda. ● Je obsazena redakce Zemědělských novin sovětskými vojsky. ● Na obrazovkách se objevilo opět vysílání Čs. televize. Již ve večerních hodinách 21. srpna byl proveden přesun přenosového vozu na staveniště Čs. televize na Kavčích horách v Praze. Byl zamaskován do dřevěné kůlny, zřízeno provizorní studio se dvěma kamerami, reflektory, monitorem, filmovým snímačem a zvukovou technikou. Současně sem byl v noci převezen 10kW vysílač z podniku Tesla Hloubětín, zatímco pro Svobodný vysílač byl určen vysílač o síle 30 kW. Pro případ selhání byl připraven náhradní zdroj ve spolupráci s Ústavem jaderného výzkumu v Řeži u Prahy.

09:00 Pokračovala mimořádná plenární schůze Národního shromáždění za účasti 162 poslanců. Schválila protestní dopisy parlamentům a vládám všech pěti zemí, jejichž armády okupují Československo. ● V Gottwaldově (původně ve Zlíně) podepsalo petici za odvolání jejich poslance A. Indry na dvacet tisíc lidí.

09:15 sovětské velvyslanectví v Praze je informováno orgány StB o členech dělnicko-rolnické vlády: předseda A. Indra, ministr vnitra B. Chňoupek, ministr obrany gen. Rytíř, ministr dopravy Vokáč, ministr průmyslu A. Kapek, další členové F. Barbírek, E. Rigo, K. Hoffmann, D. Kolder, V. Biĺak a O. Pavlovský. ● Telefonní ústředna v hl. m. Praze je okupována. Leonid Brežněv

10:15 schází se okleštěné předsednictvo ÚV KSČ (Biĺak, Kolder, Indra, Barbírek, Rigo, Lenárt, Švestka, Piller, Jakeš, Sádovský a Mlynář, přizván byl gen. Rytíř a O. Pavlovský). Bil´ak navrhl, aby se toto shromáždění samo vyhlásilo za orgán, který povede vyjednávání „na nejvyšší úrovni“. Místo toho byl přijat návrh požádat sovětského velvyslance o spojení s L. Brežněvem a předložit požadavek o propuštění zatčených členů vedení strany a státu.

10:30 se občané dozvídají z rozhlasových vysílání (vzájemně se vysílače a narychlo provizorní rozhlasová studia poslouchala, přebírala některé zprávy jedno od druhého), že náměstek ministra vnitra J. Šalgovič ve spolupráci s okupačními vojsky vydává příkazy k zatýkání některých čs. občanů. ● Seveveročeský kraj vyzývá občany ke generální stávce v trvání jedné hodiny od 12 hodin.

11:00 v závodě ČKD Elektrotechnika v Praze-Vysočanech zahájil jednání mimořádný XIV. sjezd KSČ za přítomnosti 1192 řádně zvolených delegátů z celkového počtu 1543 delegátů. Místo nebylo vybráno náhodně – mimo centrum hl. m Prahy, ale naopak v centru velké části pražské dělnické třídy. Sjezd byl hned v počátku prohlášen za právoplatný a usnášení schopný. Po zvolení předsednictva a jejího předsedy Věnka Šilhána byli delegáti požádáni o rychlé a ukázněné jednání v diskusích, protože mohlo být kdykoliv napadeno okupačními vojsky. ● Průběh sjezdu je přenášen do Svobodného vysílače v podniku Tesla Hloubětín prostřednictvím směrových pojítek, takže přenos nelze odposlouchávat. ● Ve stejnou dobu se koná mimořádné zasedání čs. vlády, aby se usneslo na tom, že trvá na urychleném odchodu okupačních armád, žádá propuštění zadržených členů vlády, obrací se na veřejnost s výzvou k plynulému chodu hospodářství a zásobování obyvatelstva. Všichni přítomní členové vlády se dostavili potom na sjezd KSČ. K nim se přidali ještě Josef Vodsloň, Marie Švermová a Václav Slavík.

12:00 v Praze byla zahájena hodinová protestní stávka. ● Na ministerstvu národní obrany se sešel hlavní výbor KSČ, který zaslal mimořádnému XIV. sjezdu KSČ poselství, v němž vyslovuje podporu polednového vývoje a hluboké rozhořčení nad okupací. ● V. Biĺak s A. Indrou odjeli v transportéru sovětské armády na sovětské velvyslanectví. Na Hlávkově mostě je vozidlo zastaveno demonstrujícími Pražany a trvá delší dobu, než se vyprostí.

13:00 okupační vojska obsadila budovu Čs. akademie věd v Praze na Národní třídě. ● Čs. velvyslanec v Moskvě předal náměstku ministra zahraničních věcí SSSR Kuzněcovovi nótu proti znevažování čs. ústavních orgánů, proti zadržování členů strany a vlády a s upozorněním na vážné problémy vznikající civilnímu obyvatelstvu.

13:25 vysílají rozhlasové stanice provolání Národního shromáždění k občanům Československa. ● Na sjezdu KSČ (uvádíme nadále jen v této podobě – jde stále o mimořádný XIV. sjezd KSČ) - byla předána delegátům informace o tom, že skupina části vedení KSČ jednala s velvyslancem SSSR Červoněnkem o možném setkání se zadrženými Dubčekem, Černíkem a Smrkovským. ● Ve vojenském prostoru Jince u Prahy se uskutečnila podpisová akce za odchod okupačních vojsk, propuštění vládních a stranických představitelů a za podporu legálním orgánům státu. ● Během celého dne kolují mezi veřejnosti výtisky novin a časopisů, které připravují redakce mnohdy ve svízelných podmínkách.

V odpoledních hodinách přišel do studia Svobodného vysílače novinář Jiří Ruml, aby jako delegát sjezdu KSČ informoval přímo posluchače o dosavadním průběhu. Významné bylo hned v úvodu vystoupení Martina Vaculíka, z něhož byl již předtím vysílán podstatný výtah. Mj. v něm zazněla pro všechny delegáty informace o „jasných kolaborantech“ se sovětskou okupační mocí, které vyjmenoval: Kolder, Indra, Biĺak, Jakeš, Nový, Mestek a Piller. Každý z nich odmítl potvrdit, že by někdo nebo nějaký čs. orgán žádal o vojenský zásah vůči Československu. Rovněž uvedl výtky z dopisu ÚV KSSS, v němž čs. stranu obviňovali z nedodržování dohod z Čierné nad Tisou a Bratislavy. Naopak vedení KSČ prý dovolilo novinářům, aby se zastali generála V. Prchlíka a jeho spolupracovníků. V tomto dopisu však nebylo ani slovo o nějakém vojenském zásahu či intervenci. Vedení KSČ i předseda vlády O. Černík se o úmyslech Moskvy dozvěděli ve chvíli, kdy už okupační jednotky překročily čs. výsostné hranice. J. Ruml vysvětlil také potíže se zastoupením slovenských delegátů.

Během celého dne jsou vysílány na rozhlasových vlnách a v televizi texty petic z výrobních podniků, obcí a měst, čs. vojenských posádek, institucí a organizací. ● V Praze byl rozšiřován leták, podepsaný anonymní skupinou příslušníků StB, a v něm jsou obviněni z nezákonné činnosti plk. Šalgovič, pplk. Ripl, pplk. Kožuch, pplk. Hubina, plk. Klíma, plk. Špelina a pplk. Beran. Dopis obsahoval také čísla státních poznávacích značek automobilů, jejichž osádky jezdí zatýkat určité občany a funkcionáře. ● Ve věznici Sboru nápravné výchovy v Příbrami došlo k rozsáhlému pokusu o útěk vězňů, jakož i k ničení vězeňského zařízení. ● Ústřední rada odborů vydala prohlášení k vládám okupantských zemí a zároveň vyzvala závodní organizace ROH, aby vytvářely stávkové výbory, chránily závody a chystaly stávky. ● Z Liberce byla vysílána výzva Václava Havla ke spisovatelům a kulturním pracovníkům celého světa, aby organizovali podpisové akce proti okupaci Československa.

Ve večerních hodinách vojenský okupační velitel hl.m. Prahy a Středočeského kraje gardový generálporučík I. Veličko vydal rozkaz, jímž zakazuje rozšiřovat plakáty, shromažďování a vycházení v nočních hodinách (neboli vyhlásil stanné právo). ● Občané zjišťují a podávají informace do redakcí o tom, že všechny budovy sekretariátů obvodních výborů KSČ v Praze jsou obsazeny okupačními vojsky.

21:30 skončilo jednání XIV. mimořádného sjezdu KSČ, což byl označeno nejen za vítězství okupovaného lidu naší země, ale také za nejtěžší ránu okupantům. Proti sjezdu nezasáhli, s něčím takovým nepočítali a dokonce se jim nepodařilo zastavit vysílání Svobodného vysílače z podniku Tesla Hloubětín, který šířil sjezdová jednání do celého světa. Podle ohlasů je vysílání slyšitelné i na Slovensku a dalších sousedních zemích. ● Sjezd přitom projednal úvodní politické prohlášení, výzvu ke komunistickým a dělnickým stranám celého světa, zrušil mandát dosavadního Ústředního výboru a Ústřední kontrolní a revizní komise, přičemž zvolil 144 členů nového ÚV a 37 členů nové ÚKRK. Dále přijal prohlášení k slovenskému národu a schválil dopis A. Dubčekovi. Vzhledem k mimořádným podmínkám nemohl projednat celý stanovený program a proto se prohlásil za permanentní s tím, že nové stanovy strany, státoprávní uspořádání republiky a další základní otázky projedná, jakmile se celková situace vrátí do normálního stavu. ● Bezprostředně po ukončení sjezdu okupační generál Mazurov (alias Trofimov) podává hlášení o politickém nezdaru intervence a navrhuje zahájit jednání se zadrženými A. Dubčekem a O. Černíkem.

Z nočních rozhlasových zpráv: Noční zasedání nově zvoleného ústředního výboru KSČ zahájil F. Vodsloň. Bylo zvoleno předsednictvo a jeho prvním tajemníkem jednomyslně okupanty zadržovaný A. Dubček; řízením předsednictva po dobu jeho nepřítomnosti byl pověřen V. Šilhán. ● Ze zahraničí se dostalo prostřednictvím monitoringu rozhlasových stanic množství informací. ● Moskevská Pravda otiskla článek „Obrana socialismu nejvyšší internacionální povinnost“. ● Ministr zahraničí J. Hájek přijel do Vídně z Bělehradu, kde obdržel telegram, v němž prezident republiky je proti tomu, aby se zúčastnil zasedání Rady bezpečnosti. J. Hájek odpovídá, že to chápe jako sdělení osobního názoru, nikoli jako oficiální instrukci. ● Spolu s ostatními členy čs. vlády, kteří zůstávají nadále na dovolené v Jugoslávii (O. Šik, F. Vlasák, Š. Gašparik, k nimž se připojil i Karel Löbl) podepsal J. Hájek prohlášení, odsuzující intervenci a v něm sdělují, že vstupují do jednání s jugoslávskými představiteli. ● Jugoslávská vláda vydala prohlášení, jímž odsoudila intervenci jako nejhrubší porušení suverenity a územní integrity nezávislé země, také jako přímé popření všeobecně uznávaných zásad mezinárodního práva a Charty OSN. Prohlášení bylo předáno bělehradským velvyslancůmPaříž okupantských zemí. ● Polská Trybuna Ľudu otiskla „výzvu skupiny členů ÚV KSČ, vlády a parlamentu, kteří se obrátili o pomoc k vládám a komunistickým stranám bratrských zemí“. ● V Paříži došlo k setkání italských a francouzských představitelů komunistických stran L. Longa a W. Rocheta – oba vyslovili nesouhlas s intervencí Československa. ● Radě bezpečnosti OSN předložili zástupci zemí Brazílie, Dánska, Francie, Kanady, Paraguaye, Senegalu, USA a Velké Británie návrh rezoluce, odsuzující intervenci v Československu jako porušení Charty OSN. ● Albánský list Zeri i Populit otiskl článek „Oddíly sovětských revizionistů se dopustily agrese proti Československu a obsadily celou zemi“.

23:00 - 24:00 prezident republiky L. Svoboda jedná se sovětským velvyslancem Červoněnkem za přítomnosti Biĺaka, Pillera, Hamouze a Machačové-Dostálové: nelze přijmout žádnou alternativu nové vlády dokud se na svá místa nevrátí Dubček a Černík. ● Dále prezident republiky kategoricky požádal velvyslance všech pěti okupantských zemí o „ukončení okupace, odchod vojsk, propuštění internovaných státních a stranických představitelů.... Mimo jakoukoli pochybnost se ukázalo, že k ozbrojené intervenci v žádném případě nedošlo na pozvání kteréhokoli ústavního činitele...“ ● Ještě před půlnocí hovoří prezident republiky se Z. Mlynářem a sděluje mu, že odjede do Moskvy, aby dosáhl Dubčekova návratu a dodává, že „Dubček potom podá demisi a všechno bude v pořádku...“
23. SRPEN 1968 

V časných ranních hodinách byla zachycena ze švýcarského rozhlasu povzbudivá citace listu Neue Züricher Zeitung: Obdivuhodná odvaha a neslýchaná obratnost, s níž dokázaly československé rozhlasové stanice informovat vlastní národy a celou světovou veřejnost o průběhu sovětské intervence, musí být i nám ve Švýcarsku podnětem k vážnému zamyšlení. Český příklad ukazuje, že i všemi technickými prostředky vybavená okupační armáda má velké potíže při rušení a vyřazování dobře připravené vysílací sítě z provozu. Ukazuje se především znovu velký význam informací pro vůli národa udržet a zachovat sílu k odporu. Článek dokonce doporučuje švýcarské vládě přezkoumat a zlepšit systém rozhlasových a televizních vysílačů a přijímačů pro případ náhlého ohrožení a zaměřit se zejména na výrobu dostatečného množství tranzistorových baterií a na krátkovlnné rozhlasové přístroje...Do informačního systému je nutno zahrnout i televizi. Také zde čeští kameramani dokázali, co může televize dokázat za okupačního pořádku příkladným nasazením všech prostředků... ● Navzdory štvavým vysílačkám, které pracují na čs. území, navzdory rušičkám okupantských vojsk, nedaří se umlčet svobodné vysílání rozhlasu. S radostí Svobodný vysílač „Jsme s Vámi – buďte s námi!“ zaznamenává, že lze poslouchat stanici Československo I, slyšet jsou i kolegové Svobodného vysílače Dunaj a svobodného vysílače Severního Slovenska. „Uvítáme zprávy o tom, jak vypadá příprava na sjezd Komunistické strany Slovenska. Jednota našich národů v současném boji za svobodu a suverenitu - to je dnes nejdůležitější, co potřebujeme“, vzkazuje Svobodný vysílač z Prahy-Hloubětína na Slovensko.

07:00 Svoji činnost obnovila agentura ČTK, zejména pak její pracovníci v nových podmínkách. ● Byly k dostání všechny deníky, z týdeníků Květy, Stadión, Signál, Svět v obrazech, Mladý svět, Politika. Svobodný vysílač cituje úryvky z článků a komentářů: Co vidí agresoři a okupanti? Jednotný ukázněný lid jako nikdy předtím. Národy našich zemí, které se naučily v době staletého útlaku umění nalézat nejvhodnější formy odporu, této své přednosti využívají nyní v maximální míře. My všichni víme, co chceme, víme, jak se chovat ke kolaborantům a zrádcům, kteří se mezi námi najdou, ale kterých nebude mnoho, rozhodně jich není přesila. ● V komentářích k zasedání mimořádného XIV. sjezdu uvádějí listy mj.: Co může být větším morálním políčkem okupantům, než fakt, že nově zvolený ústřední výbor KSČ, vláda republiky a její prezident stojí jednotně se svým lidem proti agresi! Země má k dispozici tak silnou zbraň politického boje, jakým je generální stávka a posledním slovem v této velké zkoušce může být pasivní rezistence. Ta rozložila už před půl stoletím c. k. mocnářství Rakousko-Uherska, před 23 lety tehdejší „Protektorát Čechy a Morava“, a nyní je s to porazit v nerovném boji i cizí okupaci v letošním roce 1968.

Dnes se objevilo v Praze také první číslo časopisu Tribuna, který vychází na základě usnesení ÚV KSČ. Jsou v něm sjezdové dokumenty a názory některých delegátů na další politiku strany po XIV. mimořádném sjezdu..

08:00 Zasedá Národní shromáždění – projednává zprávu o situaci v zemi, dopis prezidentu republiky, provolání k pracovníkům hromadných sdělovacích prostředků, dále k pracovníkům potravinářského průmyslu a v zásobování, další provolání k pracovníkům ve zdravotnictví, dopravě, energetice a službách. V dopisu Národní shromáždění píše nově zvolenému ústřednímu výboru KSČ, že ho respektuje jako nejvyšší orgán strany a věří, že bude dále rozvíjet demokracii naší společnosti, že se bude opírat o úzkou spolupráci se všemi společenskými organizacemi Národní fronty. ● Národní shromáždění vydalo dále prohlášení, v němž oceňuje činnost rozhlasových a televizních pracovníků, redaktorů tisku a pracovníků polygrafického průmyslu. ● Předsednictvo Čs. strany socialistické upřímně blahopřeje k výsledkům XIV. sjezdu KSČ, ujišťuje dále svou plnou podporou. ● Příval telegramů, dálnopisů a dopisů neustává. Jsou nejen ze všech krajů a průmyslových závodů, ale přicházejí také z vesnic, Jednotných zemědělských družstev a státních statků.

08:45 vysílá rozhlas projev prezidenta Svobody, který oznamuje svoji cestu do Moskvy. Prohlásil, že odolá nátlaku, že věří v úspěch jednání a že nepodepsal žádné návrhy na novou vládu.

09:30 Do Moskvy doprovázejí prezidenta republiky členové vlády M. Dzúr a B. Kučera, dále prezidentův zeť M. Klusák, přednosta jeho kanceláře L. Svoboda. Dále odcestovali J. Piller, A. Indra a V. Biĺak. Při mezipřistání v Bratislavě se k delegaci připojuje G. Husák. ● Zahraničně politický komentátor Televizních novin Vladimír Tosek pro rozhlas řekl ve svém komentáři: Ještě před odletem prezidenta republiky do Moskvy chtěl jsem vám říci něco, co se mi již nepodařilo vyslovit před televizní kamerou. Odletěl tam nuceně ve zčásti velmi špatné společnosti, mj. v doprovodu tří lidí nezaujímajících žádnou státní funkci, nezvolené právoplatným XIV. sjezdem KSČ do žádné funkce, a tedy nereprezentují nikoho, než své vlastní proradné osoby a nezvanou soldatesku z ciziny. A chtěl bych dodat, že s čímkoli prezident Svoboda z Moskvy přijede, nemohu ničemu důvěřovat, dokud neuvidím a neuslyším na svobodě Dubčeka, Kriegla, Císaře, Špačka, Pavla a další čestné vlastence, právoplatné vůdce naší společnosti. A za druhé, dokud se nestane opět svobodná akceschopná KSČ a její legální XIV. sjezd a na něm zvolený ústřední výbor s Alexandrem Dubčekem v čele, do té doby pokládám všechna slova a činy okupantů a jejich nájemných vrahů za neplatné, našemu lidu škodlivé a nezákonné.
V dopoledních hodinách obsadily sovětské jednotky v Praze Karolinum, Hlavní správu Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici, budovu Státní Ruský tank v plamenechbanky a všechny její obvodní pobočky, stejně tak ostatní objekty – Obchodní, Živnostenské a Investiční banky. Obsazena jsou všechna pražská nádraží, Hlavní pošta a všechny poštovní úřady, městská telefonní a telegrafní ústředna, městská telekomunikační správa. ● Bylo dokončeno obsazení redakcí všech deníků včetně tiskáren, všechny státní orgány čs. vlády a její ministerstva. V rukou okupantů jsou všechny mosty, všechny čerpací stanice benzinu a obě letiště v Praze-Ruzyni a ve Kbelích. ● Čs. akademie věd vydala „Provolání k vědcům celého světa“. ● Potravinářský průmysl pracuje zhruba na dvě třetiny své kapacity, rozvoz zboží vázne, v obchodech začíná chybět chléb a brambory. Tvoří se fronty. Katastrofální je nedostatek pohonných hmot. ● Autobusy ČSAD jezdí jen na dělnických linkách, dálkové spoje nejsou v provozu. ● V železniční dopravě končí všechny vlaky na okrajových nádražích v Praze – tj. Vršovice, Libeň, Bubny a Smíchov. ● V nemocničním ošetření je 90 raněných, osm osob zemřelo na následky okupačních zranění a v 307 případech šlo o ambulantní vyšetření. ● Ze Severočeského kraje hlásí šest mrtvých. ● Ve Středočeském kraji v Dolních Kralovicích najelo obrněné vozidlo okupantské armády do prodejního stánku a zabilo přitom dva občany. ● V Západočeském kraji zjistili pracovníci krajských orgánů ve spolupráci s okresy předběžnou výši škod, napáchaných okupanty, zejména na silnicích hlavních tahů: okres Horažďovice 35 miliónů Kčs, Plzeň-jih 15 mil. Kčs, Plzeň-sever 45 mil. Kčs, Domažlice hlásí poškození 35 hektarů polí, na nichž byla zakopána vojenská technika. ● Ozvali se až z Východoslovenského kraje: v Košicích je z doby prvních dnů šest obětí okupace a 66 zraněných, v Popradu jeden mrtvý a osm zraněných, v Rožňavě jeden mrtvý a šest zraněných. ● V rozhodujících podnicích kraje došlo k poklesu výroby až o 50 %. Ve Východoslovenských železárnách museli odstavit jednu vysokou pec pro nedostatek materiálu, rovněž se zastavuje provoz ve válcovně. Východoslovenské strojírny nepracují vůbec, jsou obsazeny okupačními vojsky. ● Z Lovosických chemických závodů hlásí, že jedou naplno ve všech třech směnách. Pokud zásoby surovin stačí, budou vyrábět zejména hnojiva pro zemědělské podniky. Dojdou-li zásoby, chystají se lidé z lovosické chemičky na sklizeň chmele a jiné zemědělské práce. ● Hradec Králové je zatím jedno z mála míst, které není obsazeno vojsky okupantů. Polská armáda se zdržuje jen v okolí města. ● Textilní závody Východočeského kraje vyzývají zejména ženy k nástupu do práce. ● Vojenský velitel okupačních jednotek v Plzni se omluvil za obsazení redakce krajského deníku Pravda. Okupanti redakci i tiskárnu opustili, takže Pravda v Plzni mohla vyjít. Je otázka, zda se okupační vojska do redakce nevrátí. ● Pražské ulice jsou na mnoha místech zle poničeny tanky a dalšími obrněnými vozy okupační moci. Úplným protikladem je však „péče“ o vzhled ulic, kdy okupanti v cizích uniformách strhávají nápisy, plakáty, zamazávají hesla a transparenty. Po pravdě řečeno – to nezvaným hostům zrovna nelichotí, že se stali „počišťovači“ se samopaly na zádech!

11:00 podle informací z čs. velvyslanectví v Moskvě byl A. Dubček ze svého dočasného vězení kdesi na Ukrajině převezen letadlem k jednání do Moskvy.

12:00 – 13:00 v celé republice na výzvu XIV. sjezdu KSČ byla uskutečněna protestní generální stávka. Uprostřed ní rozhlas vysílá výzvu k železničářům, aby zastavili vlak číslo 5579, který projíždí Českou Třebovou a veze rušící a zaměřovací přístroje směrem na Prahu. ● Dočasný zástupce A. Dubčeka – Věnek Šilhán má projev ve Svobodném vysílači, k němuž ho pověřilo nově zvolené předsednictvo ÚV KSČ, v němž mj. praví: Zcela jednoznačně trváme na obnovení plné suverenity našeho státu... její hrubé porušení vážně narušilo základní hodnoty, na nichž bylo budováno naše mezinárodní postavení. Nelze se proto divit, že na různých místech republiky vyhlásili neutralitu naší země... Nemůže být svobodný ten národ, jenž druhému národu svobodu odpírá. Národní a státní orientaci Československa ve velkém společenství evropských národů nelze vyjádřit a realizovat prostým požadavkem neutrality. Víme ostatně, že neutralita sama o sobě ještě národní a státní suverenitu nezajišťuje. Mír a klid v Evropě vyžaduje houževnaté úsilí a posílení snahy čelit všemu, co narušuje politickou rovnováhu a provokuje nová ohniska mezinárodního napětí... Víme také dobře, že nezávisí jen na nás, zda budou obnoveny hodnoty a jistoty, které byly pošlapány...● Okamžitě se mezi veřejností a občany hovořilo o další pasáži Šilhánova projevu, kde ocenil mravní sílu našich národů, vnitřní myšlenkovou jednotu, občanskou statečnost, vyspělost a vynalézavost, překvapující akceschopnost, snahu podílet se alespoň kouskem na společném obtížném díle – to jsou pojítka, která jsme v minulých letech velice postrádali. Vytvořila se v nejtěžších dnech našeho společného života... V závěru vyzval V. Šilhán k zachování nejvyšší možné míry legality. Pracujeme ve své vlastní zemi a pro tuto zemi. Nepodléhejme psychóze ilegality. Bez vážných důvodů nesahejte po ilegálních metodách práce. Jednoznačná vnitřní jednota, prokazovaná činy za nejtěžších podmínek se stala mezinárodní hodnotou, kterou musíme všichni společně chránit a rozvíjet... ● V rozhovoru s redaktory Svobodného vysílače sdělil V. Šilhán usnesení předsednictva, které zasedalo v dopoledních hodinách, že byl zproštěn funkce šéfredaktora Rudého práva Oldřich Švestka a jmenovalo novým šéfredaktorem Jiřího Sekeru; do funkcí jeho zástupců novináře Emila Šípa a Zdislava Šulce. ● Na tomtéž předsednictvu bylo rozhodnuto vzít pod svou ochranu vysílání Svobodného vysílače z podniku Tesla Hloubětín.

14:00 hlasatel Svobodného vysílače Richard Honzovič (který před několika hodinami rozšířil jeho řady, když předtím přerušil dovolenou a první jeho cesta vedla za kolegy Televizních novin, z nichž se stali „rozhlasáci“, jakým byl on sám v minulých letech) čte usnesení předsednictva Svazu českých novinářů, které se sešlo dnes dopoledne a bylo rozšířeno o šéfredaktory deníků a zástupce koordinačního výboru tvůrčích svazů. Mj. v tomto usnesení se říkalo: „Děkujeme všem, kteří s nesmírnou obětavostí umožňují, aby noviny vycházely, rozhlas mluvil a rovněž náhradní televizní vysílání pokračovalo. Děkujeme technickým a organizačním pracovníkům spojů, rozhlasu a televize. Děkujeme zaměstnancům tiskáren a Poštovní novinové službě. Děkujeme dobrovolným kolportérům. Věříme, že i nadále všichni v této vlastenecké činnosti vytrvají.“ Předsednictvo projednalo též mimořádné podmínky pro vydávání svobodných novin a informací.

14:15 členská schůze závodní organizace KSČ Vojenského historického ústavu vyloučila ze svého kolektivu gen. O. Rytíře pro kolaboraci s okupanty. ● Byl zachycen rozkaz velitele intervenčních vojsk gen. Pavlovského: neodzbrojovat jednotky čs. armády, nerozmisťovat sovětská vojska v kasárnách čs. armády, hlavní síly rozmisťovat mimo hranice obcí, nežádat u posádek čs. armády dodávky pohonných hmot, potravin, ale zásobovat se z vlastních zdrojů.● Letadlo s prezidentem ČSSR L. Svobodou a doprovodem přistálo na letišti Vnukovo u Moskvy. Byli slavnostně uvítáni Brežněvem, Kosyginem a Podgorným. Poté projížděli všichni v otevřených vozech ulicemi Moskvy do Kremlu.

15:00 čs. ministerstvo zahraničních věcí rozeslalo depeše všem čs. velvyslanectvím s úplným textem prohlášení XIV. sjezdu KSČ. ● Agentura TASS šíří do světa po celý den s úpornou pravidelností lživé zprávy, že “...skupiny čs. kontrarevolucionářů v motorových vozidlech vyjíždějí všude do ulic... sovětská vojska je zneškodňují bez užití zbraní... nacházejí při prohlídkách objektů štvavé letáky, zbraně, munici, mezi jiným také těžké kulomety...“ ● Ve spojení se Svobodným vysílačem reaguje okamžitě stanovisko předsednictva ÚV KSČ: „Skutečností je, že sovětská okupační vojska střílí bez váhání na náhodné chodce, kteří se nestačili vrátit do svých domovů do uzavírací hodiny, ale i po civilních automobilech. Objevují se zprávy, že okupanti chystají v Praze na Náměstí republiky výstavu zbraní, o nichž chtějí tvrdit, že byly zabaveny při kontrarevoluci. Jejich zdrojem jsou prý sklady zbraní Lidových milicí v budově ÚV KSČ a na jiných místech, kde se cizí armády zmocnily všech zásob zbraní a střeliva...Předsednictvo ÚV KSČ upozorňuje příslušníky Čs. lidové armády a Lidových milicí, že je vážné nebezpečí provokací, jež by mohly vést ke zbytečnému krveprolití...“

Foto Jiří Všetečka - Demonstranty oblepený pomník Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze17:25 vysílá rozhlas zprávu, že v Praze se očekává zatýkání. Občané se proto vyzývají, aby zamalovávali a strhávali názvy ulic a čísla domů, jakož i vizitky u bytů, a přemalovávali orientační tabule a ukazatele na ulicích a v obcích celé země. Výzva končí: Až budeme zase doma svými pány, dáme vše do pořádku. ● Ministr J. Hájek odletěl z Vídně do New Yorku. ● Noviny ve svých vydáních s datem 23. srpna uveřejňují informaci o průběhu jednání předsednictva ÚV KSČ z 20. na 21. srpna, kterou redakce obdržely od D.Havlíčka ze sekretariátu ÚV KSČ. ●

Ze souhrnu večerních a nočních zpráv: Rada bezpečnosti hlasovala o návrhu rezoluce odsuzující vojenskou intervenci v Československu. Pro její přijetí se vyslovilo 10 hlasů proti dvěma (SSSR a Maďarsko), hlasování se zdržely Alžírsko, Indie a Pákistán. ● Podle zprávy z Hongkongu označila vláda Číny sovětskou invazi do Československa za obrovský podvod, který odhaluje politiku Kremlu. „Událost by mohla urychlit rozpad ruského satelitního systému v Evropě“, jak se uvádí ve zprávě. ● Čs. velvyslanec Londýně dostává denně mnoho nabídek finanční pomoci čs. turistům ve Velké Británii od jednotlivých britských občanů. Včera 22. srpna takových nabídek přišlo na osm set! ● Zpravodaj americké agentury UPI James O. Jackson přinesl rozsáhlé líčení z Prahy, kde nechybějí mrtvá těla a houkající sanitky, popisuje kouřící a ohořelý ruský tank, na němž je ostře červenou barvou namalovaný hákový kříž. Připomíná ve své reportáži datum, kdy se tak velká zrada na českém národu stala naposledy: Mnichov 1938.● Demonstrace na podporu čs. samostatnosti dosáhly nezvyklého rozmachu také ve Švýcarsku. V Bernu protestovalo proti okupaci Československa na 15 tisíc občanů, velké demonstrace se konaly též v Curychu a Basileji. ● Dnešní moskevská Pravda chválí dva členy předsednictva ÚV KSČ (ovšem již bývalého – to už neříká), kteří prý zůstali věrni ideálům marxismu-leninismu, a to Vasil Biĺak a Oldřich Švestka. Naproti tomu Pravda útočí na „temné živly“, mezi kterými uvádí jmenovitě Věnka Šilhána, a jímž pravověrné komunisté nedovolí, aby se zmocnili strany. ● Albánský tisk uveřejnil rozporuplné prohlášení Albánské strany práce a rady ministrů, které odsuzuje agresi proti Československu a zároveň odsuzuje „revizionistické zrádné vedení strany a vlády, že zastrašené silou agresorů kapitulovalo nejhanebnějším způsobem“. ● Ministerský předseda Číny Čou-En-lai ostře odsoudil „vojenské obsazení Československa sovětskou revizionistickou klikou“.● Vláda Francie požaduje okamžitý odchod sovětských vojsk a jejich spojenců z území čs. republiky. ● Na zasedání ÚV SED v Německé demokratické republice měl hlavní referát W. Ulbricht a po něm byla schválena „pomoc“, kterou poskytne ČSSR pět členských států Varšavské smlouvy. ● Kubánský vůdce Fidel Castro v televizi označil vojenský zásah pro Československu za nevyhnutelný, protože neexistovala jiná možnost, jak zabránit kontrarevoluci. ● Jevgenij Jevtušenko napsal na Krymu báseň Tanky se valí Prahou. ● Čs. spisovatelům posílá 88 moskevských spisovatelů dopis solidarity: „Odpusťte nám a odpusťte Rusku, věřte, že ono není vinno tím, že vy dnes pláčete...“ ● V Moskvě byla zahájena čs. – sovětská jednání.

Po půlnoci končí své vysílání Svobodný vysílač Tesla Hloubětín verši Františka Halase: „Jenom ne strach Jen žádný strach/ takovou fugu nezahrál sám Bach/ co my tu zahrajem/ až přijde čas, až přijde čas/ Kůň bronzový kůň Václavův/ se včera v noci třás/ a kníže kopí potěžkal/ Myslete na chorál!/ Malověrní/ Myslete na chorál/!"

24. SRPEN 1968 
(bez časových údajů)

Hlasatelé Svobodného vysílače v Praze ve svém ranním vysílání čtou některé informace a úryvky z tisku vydaného za mimořádných podmínek v těchto dnech: Týdeník Reportér hovoří k občanům, pokud budou mluvit se zahraničními návštěvníky, aby je žádali k nátlaku na vlády jejich zemí, které by se tak měly rozhodně vyjádřit k agresi vůči Československu. Aby přerušily diplomatické styky s okupantskými zeměmi. Týdeník dále připomíná krutý osud, který postihl Československo v letech 1938 – 1939, což zavdalo také příčinu ke vzniku druhé světové války. ● Rudé právo otiskuje výzvu Emila Zátopka: Sportovní svět, který prožívá letošní rok jako olympijský, v duchu olympijské charty odsuzuje násilnou okupaci Československa, která je v rozporu s humánním posláním olympijské myšlenky, čímž především Sovětský svaz ztratil právo účasti na XIX. Olympijských hrách v Mexiku. ● Hospodářské noviny přinášejí některé vtipy, které se mezi lidmi vyprávějí, mj. „To jsme si nemysleli, když jsme po jednání v Bratislavě zvali naše přátele – signatáře na návštěvu, že přijdou všichni najednou a s plnou polní...“ ● Svět v obrazech v článku nazvaném „Varujeme všechny kolaboranty“ cituje z platného čs. trestního zákona jednotlivé paragrafy 91 o vlastizradě a 92 o rozvracení republiky. Kolaboranti, pozor! Posluhováním jiným, protiústavním a protiprávním činitelům, dopouštíte se zločinu! ● Učitelské noviny píší: Málem jsme dětem a mládeži vyčítali, že nic neprožili. Že si o všech velkých událostech národní historie jen četli v dějepisu. Dnes tedy stojí také oni uprostřed takových událostí. Vidí tanky a střelbu. Vidí odnášet raněné. Učí se samostatně myslet, dělat samostatné závěry. Dochází k strašnému přehodnocování všeho, co jsme jim po léta vykládali, že sloužíme dobré věci. ...Letos asi nebude čas připravit výzdobu našich škol před novým školním rokem. Ale nastal už nyní čas vyzdobit se odvahou a naše učitelská srdce ctí a pravdou! ● Nový týdeník Politika napsal: Mohli jsme vidět tanky i před rodným domem Franze Kafky v Praze na Starém Městě. Kafkiáda dostala svůj konkrétní symbol! ● Literární listy: Situace začne být tragická v okamžiku, kdy se budeme muset dívat do očí zrádců. Ti zde zůstanou a s podporou tanků nám znovu vytvoří nesnesitelné lidské podmínky. I když tanky odjedou, zrádci za ně zastanou vše. Nevidíme největší hrozbu lidské svobody v hlavních okupantských zbraní. Už dnes ji vidíme v některých lidech, kteří se znalostí věcí začínají systematicky připravovat policejní režim.

Předsednictvo ÚV KSČ vydalo prohlášení adresované všem členům a funkcionářům KSČ „Co dnes musí dělat komunisté“. Dále jmenovalo svým vedoucím sekretariátu Martina Vaculíka. Obrátilo se na slovenské občany, aby nepodléhali dezorientačním zprávám o odkladu mimořádného sjezdu Komunistické strany Slovenska. Považuje naopak za mimořádně důležité, aby se slovenský sjezd konal za všech okolností a co nejdříve.

Čs. vláda na návrh ministra vnitra odvolala V. Šalgoviče z funkce náměstka ministra vnitra a prohlásila všechny jeho rozkazy a jím provedená svévolná opatření po 20. srpnu za neplatné. (Po listopadových událostech 1989 je známo, že 5. února 1990 spáchal sebevraždu ve svém rodinném domě v Bratislavě ve věku 70 let.) ● Rozkazem ministra vnitra byli zbaveni funkcí a výkonu služby: náčelník StB Pražského kraje Bohumil Molnár, zástupce náčelníka II. správy StB Josef Ripl, náčelník VII. odboru Albín Kožuch. ● Ministr Pavel na návrh vlády se ujal přímého řízení StB. Náčelníkům Hlavní správy StB ukládá, aby u těch příslušníků StB, kteří se dopustili trestné činnosti v souvislosti se vstupem cizích vojsk, požádali příslušnou vojenskou prokuraturu o zahájení trestního stíhání. Dále ukládá všem příslušníkům Sboru národní bezpečnosti (SNB), aby pomáhali všemi prostředky legálním orgánům zajišťovat zvládnutí úkolů v mimořádné situaci.

Předsednictvo vlády, podle zprávy kterou Svobodnému vysílači zaslala osobně Božena Machačová – Dostálová (předsedající vládě v době zatčeného O. Černíka), jednalo o tom, že dosud nebyl splněn slib velitele okupačních vojsk o uvolnění budovy předsednictva vlády, které pracuje v nenormálních podmínkách. Schválená výzva zní: „Pražané, Češi a Slováci, příslušníci ostatních národností: 1. nespolčujte se s okupanty, 2. odsuzujte zrádce a kolaboranty, nespolupracujte s nimi, 3. zachovejte klid, řiďte se jedině pokyny legální vlády, nenechte se vyprovokovat, každého lidského života je škoda, 4. dělníci, hospodářští pracovníci, ředitelé závodů, vedoucí úřadů a institucí: nedopusťte, aby váš závod, úřad nebo instituce přešly do rukou zrádců a kolaborantů, hlídejte náš společný majetek, zabezpečte trvalé obsazení svých pracovišť, 5. národní výbory, řiďte se jedině pokyny své legální vlády. Pro nás všechny, bez ohledu na politickou příslušnost, volná sobota a neděle neexistují. Foto Jiří Všetečka - První den srpnové okupace na Václavském náměstíZabezpečte, aby všude přes sobotu a neděli byly služby, neopouštějte své závody a úřady. Stůjte na svých místech! Pravda je na naší straně. Zvítězíme!“

Národní shromáždění sděluje, že zasedá permanentně, v Praze je přítomno 196 poslanců, z toho 47 ze Slovenska. Jednotlivé výbory projednávají opatření na úsecích zásobování, dopravy, zdravotnictví, sklizní obilovin a chmele, dále k přípravám nového školního roku. Nepovažují přitom za vhodné protestovat již nadále stávkami, které mohou vést ke škodám.

Předsednictvo Národního shromáždění zaujalo stanovisko ke zprávě generálního prokurátora doc. dr. Macháta a dalo pokyn, aby z prokuratur byly propuštěny všechny osoby, které by se řídily pokyny okupačních jednotek nebo jinými pokyny, než stanoví zákony naší republiky.

Ústřední rada odborů a jednotlivé odborové svazy podporují výsledky XIV. mimořádného sjezdu KSČ a oznamují dále: „Nikdy neuznáme vládu nebo kterékoli orgány složené ze samozvanců, odmítáme jakoukoliv kolaboraci s okupačními jednotkami a orgány. Vyzýváme odborové orgány a stávkové výbory, aby zajistily klidný průběh případných stávek a po jejich skončení zabezpečily znovu zahájení práce...“

Ze zasedání městského výboru KSČ, které se konalo v odpoledních hodinách, byla vyslána delegace na sovětské velvyslanectví s naléhavou žádostí, aby byl okamžitě propuštěn Sověty zadržovaný B. Šimon. Delegace byla zastavena kordónem sovětských vojenských jednotek, vojáci stojí kolem dokola budovy. Na žádost delegace přišel před budovu atašé A. M. Peršin. Ten prohlásil, že sovětskému velvyslanectví není nic známo o internaci B. Šimona a dokonce k údivu delegace doporučil, aby se obrátila na čs. veřejnou bezpečnost (VB). Krátce na to telefonoval a poslal předsednictvu MV KSČ tuto informaci: 1.Sovětské velvyslanectví podniká vše pro to, aby byl B. Šimon vyhledán, uvolněn a aby mohl převzít své funkce. 2. Požádal, aby rodina B. Šimona byla ubezpečena, že je s ním vše v pořádku a aby se o něj nezneklidňovala. 3. Jakmile obdrží sovětské velvyslanectví další informace, podá ihned zprávu MV KSČ v Praze. (Jak to dopadlo, dnes už víme: B. Šimon se zúčastnil moskevských jednání s ostatními internovanými představiteli naší země.)

V útvaru Sboru nápravné výchovy (věznici) v Leopoldově bylo zabráněno pokusu o útěk třiceti vězňům. ● Generál I. G. Pavlovskij opustil Prahu a zřídil hlavní velitelství okupačních vojsk v Milovicích. ● Na letišti v Žatci přistálo letadlo s deseti civilními osobami; je mimo pochybnost, že šlo příslušníky NKVD (Narodnyj komisariat vnutrennych děl – Lidový komisariát vnitra SSSR), kterých se na území republiky pohybuje vícero. Bylo zjištěno, že všichni podléhají jakémusi Nazarovovi a Běloturkinovi, kteří jsou řídícími orgány NKVD a dosud fungují jako sovětští poradci v naší státní bezpečnosti.● U Kostomlat pod Milešovkou havaroval sovětský vrtulník MI-4. Tři členové posádky se zachránili, zemřeli však dva sovětští novináři K. Nepomňaščij a A. Zvorikin. ● Do rozhlasu docházejí zprávy se žádostí o vysílání a varování mnoha nositelů dalších jmen. Některá z nich dávají redakce prověřovat. ● „Věřte našim informacím, máme i na těch nejutajovanějších místech bývalého panstva spolehlivé informátory, kteří s námi spolupracují“, oznamuje hlasatel Svobodného vysílače a současně uvádí, že teprve v podvečerních hodinách dorazila do vysílání zpráva o schůzi na Státní bezpečnosti. Uvádí se v ní, že 500 účastníků se vyslovilo pro Dubčekovo vedení, 200 se zdrželo hlasování. Na této schůzi byli za kolaboranty označeni náměstek ministra vnitra Šalgovič a přední pracovník StB Ripl.

Čs. vojenští piloti z útvaru Mladá informují veřejnost o situaci na tomto letišti u Milovic. Dočasně jsou nuceni žít s okupanty ze Sovětského svazu, kteří brání jejich normální činnosti. Ve své informaci doslova sdělují: Dodržujeme rozkaz svého nejvyššího velitele a prezidenta republiky Ludvíka Svobody a jedině jeho rozkazy budeme také plnit. Na jeho rozkaz třeba povstaneme a povedeme boj v jakýchkoliv podmínkách. Okupantům nepomůžeme nikdy a v ničem! Odmítáme nosit letecké a pilotní odznaky shodné se sovětskými. Oceňujeme nevídanou a neopakovatelnou činnost všech svobodných vysílačů a končíme jako vy s pozdravem „Jsme s vámi – buďte s námi!“

Během prvních dnů okupace se zapojilo do spolupráce velké množství radioamatérů. V rozhlasu byla o nich výzva: „Vy, kteří zachytíte vysílání Viktorie v amatérském pásmu 80 metrů, předávejte informace svým kolegům na celém světě, navazujte spojení s dosud svobodnými čs. vysílači, zprostředkovávejte předávání našich zpráv z Československa a příjem modulace. Zajišťujte rádiové trasy svými stanicemi pro svobodné vysílače v Československu. Pokud zaslechnete radiostanici Viktoria, přelaďte se tak, abyste nerušili její provoz“.

Pplk. Alexandr Veličko vrátil na vojenské správě v Praze 8 na protest proti okupaci ČSSR všechna svá vojenská vyznamenání. ● Hrdina Sovětského svazu Čechoslovák Josef Buršík odevzdal v Londýně na velvyslanectví SSSR všech 34 sovětských vyznamenání na protest proti nezákonné okupaci své vlasti. ● V Bejrútu se pokusili sovětští členové smíšené čs.-sovětské komise zmocnit velkoletadla Čs. aerolinií a odletět s ním do SSSR. Čs. piloti v čele s kapitánem Ondrou Klímou jim v tom zabránili.

Kamil Winter, šéfredaktor Televizních novin pomohl ve Svobodném vysílači s monitorováním anglicky mluvících stanic, přeložil naopak některé čs. dokumenty do angličtiny a do svých poznámek si zapsal některá významná data o okupaci Československa. Krátce nato opustil Československo – byl tak jedním z čs. emigrantů ještě v prvních dnech sovětské okupace. Nechtěl být znovu obětí. Za 2.světové války sloužil jako voják v čs. zahraničním vojsku v Anglii, v padesátých letech byl vyhozen z redakce Rudého práva. (Jak jsme se mnohem později dozvěděli, po své emigraci přijal v Anglii místo profesora žurnalistiky na univerzitách v Oxfordu, Sussexu a Cambridge. Poté působil na americké univerzitě v Jižním Illinois. Zemřel 4. února 2001 ve věku 83 let a na jeho počest je na této americké škole každoročně udíleno nadaným studentům stipendium, které nese jeho jméno.)

Novinář Pražského jara Jiří Lederer, který studoval na Jagellonské univerzitě v Krakově, přišel do Svobodného vysílače s výzvou na vojáky polských okupačních jednotek. Ještě předtím platí výzva všem rozhlasovým vysílačům v místech, kde se tyto jednotky zdržují, aby se napojily na Svobodný vysílač, z něhož se zakrátko ozývalo: „Uwaga, uwaga! Movi radio wolne...“ A z mnoha tlampačů po celé zemi se skutečně ozývala hřímavá slova o zradě, které se dopustili moskevští mocipáni na vojácích okupačních armád. Namluvili jim, že půjde jenom o cvičení s názvem Operace Dunaj, povolali na ně i záložníky. “Žádejte proto své velitele, aby se postavili čelem k pravdě, s jakou se na našem území setkáváte!“

Vystoupení Jiřího Lederera Jiří Ledererpovzbudilo okamžitě další posluchače, kteří se Svobodnému vysílači ozvali. Mezi nimi novinářka Marta Macková ze Světa sovětů, která přinesla otevřený dopis spisovateli Borisi Polevému, a v něm slova nesmírně citově založené ženy a matky zároveň : „Vaše jméno je známé po celém světě. Ptám se Vás veřejně: můžete se dnes po tom, co se děje v naší zemi, podívat beze studu do očí svým známým a neznámým kamarádům z hor, partyzánům, svým osobním přátelům, umělcům z Vaší i naší země? Píšu Vám v neklidné noci, mé myšlenky ruší staccato samopalů. Vaše zlatá Praha je liduprázdná. Z hloubi noci zaznívá než hlasitá řeč ruská – řeč okupantská – řeč Puškinova, Vaše řeč! Sám jste starý voják, na co asi mysleli ti Vaši po zuby ozbrojení „přátelé“, když nahřívaly motory tanků a obrněných vozů, utahovali si opasky na rubáškách před věrolomnou cestou do naší země?“

Velké množství zpráv je ze zahraničí. Francouzský Le Monde obdivuje odvahu čs. lidu, který na tuto okupaci nemůže nikdy zapomenout. ● Prezident Francie Ch. de Gaulle svolal na sobotu 24. srpna mimořádné zasedání vlády k jednání o přepadení Československa. ● Západoněmecký list Frankfurte Allgemeine se zabývá důsledky sovětské agrese a uvádí, že vedoucí úloze Moskvy udělala intervence definitivní konec. Komunistická strana SSSR ukázala všem ostatním stranám ve světě, že jednota není možná a že záruky sebeurčení a samostatnosti jsou pouhé cáry papíru. ● Tvrdě odsoudil agresi také západoněmecký spisovatel Peter Weiss, žijící ve Švédsku. ● ÚV Komunistické strany Japonska vydalo prohlášení „O závažné situaci v Československu“, podle něhož má ilegální okupace těžký vliv na jednotu mezinárodního komunistického hnutí, socialistického tábora a demokratických protiimperialistických sil. ● V Tokiu vtrhli demonstranti do sovětského velvyslanectví a protestovali zde proti sovětským agresorům. ● Ze stejných důvodů jsou v Paříži zastupitelské úřady zemí, které okupují Československo, pod silnou policejní ochranou. ● Ministr zahraničí NSR Willy Brandt odsoudil okupaci jako „imperialistický akt“ a uvedl, že od této chvíle nejen Německo, ale i ostatní státy světa budou skeptičtěji a obezřetněji sledovat řeči Moskvy, že se nevměšuje do vnitřních záležitostí jiných států. Spolu s předsedou odborů Rosenbergem a profesorem Eschenburgem vyzval občany k finanční sbírce na podporu čs. obyvatelstva. ● Tisíce demonstrantů se zúčastnily demonstrací v Bonnu, Frankfurtu nad Mohanem, Lübecku, Hamburku a Kielu. ● Z Osla hlásí rozhlas, že diplomaté čtyř zemí Varšavského paktu (s NDR neudržuje Norsko diplomatické styky) byli pozváni na ministerstvo zahraničí, aby jim mohly být předány nóty vyjadřující pobouření nad vojenskou okupací Československa. Všichni se odmítli dostavit a přijmout memoranda. ● USA slovy prezidenta Johnsona nadále uznávají legální režim strany Alexandra Dubčeka v Československu. ● N. Ceausescu a J. B. Tito se setkali k důvěrným rozhovorům na rumunsko-jugoslávských hranicích. ● Maďarský velvyslanec v NDR András Tömpe rezignoval na svou funkci na protest proti okupaci Československa. ● Britský deník Morning Star napsal: „Intervence nemůže být oprávněna ani z legálních hledisek, ani na základě socialistických principů. Je tragickou chybou a přehlížení požadavků vlády a čs. občanů bude ještě tragičtější.“ ● Sovětská agentura TASS označila mimořádný XIV. sjezd KSČ za skupinu pravičáckých elementů, které jednaly zcela v rozporu se stanovami strany. Dále agentura obviňuje O. Šika, J. Hájka, F. Vlasáka a Š. Gašparika z „poskytování přímých služeb západním propagandistům tím, že vykonávají vládní funkce mimo čs. území“. Podle další zprávy TASS jsou prý sovětské jednotky „vřele vítány ve většině míst, zvláště mimo Prahu. Došlo prý jen k několika zraněním z izolovaných incidentů, vyvolaných nepřátelskými elementy“. ● Moskevská Pravda uveřejnila prohlášení rad ministrů BLR, MLR, NDR, PLR a SSSR k čs. občanům, v němž uvádí, že vojenský zásah byl proveden na oficiální žádost. Stejné prohlášení uveřejnily ústřední deníky v ostatních okupantských zemích.

Na zasedání Rady bezpečnosti OSN vystoupil čs. ministr zahraničí J. Hájek a prohlásil, že čs. vláda ani jiné ústavní orgány se neobrátily na státy Varšavské smlouvy o pomoc a že čs. vláda hodnotí obsazení země jako neoprávněný násilný akt. Vyslovil naději, že všeobecná reakce většiny států i světové veřejnosti přiměje spojence, aby tuto chybu napravili, stáhli svá vojska a obnovili vzájemné vztahy. Sovětský zástupce J. Malik přečetl prohlášení rad ministrů pěti socialistických zemí. Mezitím po svém vystoupení obdržel J. Hájek z Moskvy od prezidenta republika L. Svobody telegram, aby požádal Radu bezpečnosti o stažení čs. otázky z programu. Okamžitě to sdělil U Thantovi, který jednání Rady bezpečnosti přerušil. Jednání v Radě bezpečnosti dostalo SSSR a jeho čtyři okupantské spojence do mezinárodní izolace. Přijetí návrhu rezoluce však nakonec zmařilo sovětské veto.

V Moskvě byla zahájena čs. – sovětská jednání. Za ČSSR se jednání zúčastnili L. Svoboda, A. Dubček, J. Smrkovský, O. Černík, V. Biĺak, F. Barbírek, J. Piller, E. Rigo, J. Špaček, O. Švestka, M. Jakeš, J. Lenárt, B. Šimon, G. Husák, A. Indra, Z. Mlynář, M. Dzúr, B. Kučera a V. Koucký. Jednání se nezúčastnil F. Kriegel. Za SSSR jednali L. I. Brežněv, A. N. Kosygin, N. V. Podgornyj, G. I. Voronov, A. P. Kirilenko, D. S. Ludvík SvobodaPoljanskij, P. E. Šelest, K. F. Katušev, B. N. Ponomarjov, A. A. Grečko a A. A. Gromyko.

Do Prahy dorazilo poselství prezidenta L. Svobody z Moskvy, v němž sděluje čs. občanům: „Než jsem odjel, řekl jsem vám, že předpokládám návrat ještě týž den večer a podám vám zprávu o výsledcích jednání. Věřte, že bych nezůstával v těchto těžkých chvílích ani o minutu déle, kdyby to naléhavě nevyžadoval zájem naší republiky a vás všech. Hned po příjezdu do Kremlu jsme začali jednat s vedoucími představiteli SSSR. Považovali jsme za nezbytné, aby se tohoto jednání zúčastnili A. Dubček, O. Černík a J. Smrkovský (zmínka o F. Krieglovi v poselství chyběla – poznámka redaktora). Mohu vám oznámit, že nyní se tito soudruzi již spolu s námi účastní příprav dalšího jednání. A to je také důvod, proč jsme prodloužili svůj pobyt v Moskvě.“


Pokračování....

Předcházející díly ....

Poprvé publikováno v Pozitivních novinách 25. 07. 2008