Josef Čermák: Za Helly Haidelmayerovou

Rubrika: Publicistika – Historie

"Elegantní, distingovaná, inteligentní a velice přátelská dáma", tak ji ve svém rozloučení při pohřebním obřadu v Torontu dne 5. srpna 2008 popsala Blanka Rohnová, místopředsedkyně Českého a Slovenského sdružení v Kanadě a poslední předsedkyně Dámského odboru sdružení. Marie Paulyn se ve svém rozloučení jménem Ulyssean Society zmínila o Hellyně "nádherných vlasech, vroubících aristokratickou tvář", o přátelství s Johnem McLeishem, o Hellyně tělesném i duševním elánu.
 
Helly Haidelmayerová se narodila 23. ledna 1919 v Plzni. Měla štěstí na rodiče: její otec, známý plzeňský advokát (také přednášel právo v Praze a napsal o tom knihu) dcerušce před spaním recitoval Homera a Virgila a nepřekvapuje, že Helly často denně chodila na koncert nebo na operu - ještě loni se nezřídka zúčastnila pěti až šesti kulturních akcí. V dětství studovala klavír a housle, do stáří milovala auta (její první auto se jmenovalo "Bílý blesk"), závodní koně a rychlost motocyklů.
 
Když Helly bylo něco přes osmnáct, potkala svoji životní lásku, Ottu, o deset roků staršího než byla sama. A ti dva se rozhodli, že se vezmou. Jenže Helly potřebovala souhlas maminky. A maminka řekla: ne. Helly přestala studovat (byla výborný student a v posledním ročníku) a šla na hladovku. Nakonec se ty dvě dohodly, že když Helly půjde na pár měsíců do Francie a během té doby se nesetká s Ottou, a když po návratu domů si ještě pořád bude chtít vzít Ottu, maminka dá souhlas. Tak se také stalo: Helly a Otto se vzali. Jí bylo devatenáct a Otto byl o deset let starší. Psal se rok 1938. O rok později jejich Československo okupovaly jednotky Hitlerovy armády a tři roky po konci války přišel puč. Otto a Helly byli duše svobodné a bránili svobodu své vlasti, jak dovedli. A několikrát skončili ve vězení. Až jednou, kdy oba byli na svobodě, se rozhodli uprchnout. A uprchli. Rok čekali v Salzburgu, než je přijala Kanada. V roce 1950 se vylodili v Halifaxu a krátce nato je přivítalo Toronto.
 
Jako většina uprchlíků začali s ničím. Hellyno první zaměstnání bylo v cestovní kanceláři. Kancelář měla dva zaměstnance: Helly a majitele, který hned druhý den musil někam odcestovat. Helly se ujala vedení kanceláře. A poněvadž byla žena sebevědomá, den přežila se ctí. Později vlastnila dva módní obchody, polovičku společnosti vyrábějící a dovážející sýry, překládala, byla instruktorkou ve YWCA ...
 
O tom o všem citlivě hovořil při pohřebních obřadech Peter Haidelmayer, syn zrozený z velké lásky Helly a Otty. Zrozený z velké lásky a vyrůstající ve velké lásce obou rodičů. Jen čtyři roky později Otto zemřel. Ve spánku. Hellyny vlasy změnily barvu. Později v životě Helly obohatilo intelektuální přátelství s vychovatelem, spiovatelem a básníkem Johnem McLeishem. S oběma se rozloučila ve stejné síni, ve které se s ní loučil její syn.
 
Matka a syn měli nádherný vztah. Peter svoji matku viděl  krásnou uvnitř i z vnějšku, silnou, statečnou, laskavou, distingovanou a moudrou. Své rozloučení zakončil slovy: „Děkuji Ti, že jsi mi dala život, že jsi mi dala všecko, co jsi mi mohla dát, Tvé přátelství - má velká přítelkyně. Tvoje láska ke svobodě Tě přenesla přes moře - láska snad překlene všecko. Děkuju maminko. Nashledanou."

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 08. 2008.