Miroslav Sígl: Živohošťská farnost a povltavský kraj

Rubrika: Publicistika – Historie

Knihu k 950. výročí první písemné zmínky o Živohošti z roku 1057 nenapsal nikdo jiný, než občan z nedalekého Hubenova, jehož předkové mají v povltavském kraji zapuštěny své důstojné kořeny – strojní inženýr Miroslav Král (*1939). Sídlí v chalupě po své mamince, kde se začal intenzívně věnovat zdejší regionální historii. Jeho dílo na 336 stranách s mnoha ilustracemi vydalo nakladatelství All Direct Praha a patří bezesporu ke klenotům regionální vlastivědy, která získala na významu teprve po listopadu 1989.

Autorovi šlo zejména o ty historické skutečnosti, které připomínají křesťanskou minulost, protože její bližší poznání může posilovat občanské sebevědomí, hrdost i pokoru k místům, k nimž se každý patriot rád hlásí. Navštěvoval a studoval ve státních archívech a městských knihovnách, v depozitářích a farnostech, zpovídal ty, jejichž předkové zde žili (v obcích Čím, Chotilsko, Křečovice, Radíč, Živohošť, jejich osadách a samotách), a po nichž často zbyly knihy, časopisy, výstřižky z novin, fotografie, pohlednice a doklady či dokumenty nejrůznější povahy.

Celá tato oblast je dnes součástí turistických map s názvem Slapská přehrada, mnohá místa pod jejími vodami zmizela v padesátých letech minulého století, kdy v roce 1954 čerstvě vybudovaná vodní nádrž byla napuštěna zcela netypicky – díky tehdejší povodni bylo tak zadrženo 90 miliónů kubíků vody. Od roku 1956 je zde v provozu jezero s vodní plochou na rozloze 14 km2 a objemem 270 miliónů kubíků. Klenou se nad ním tři silniční mosty u Vestce, Cholína a Živohošti.

Na stránkách knihy se střídají vladykové, rytíři a další šlechticové, kněží rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou, selské, panské a mlynářské rody se svými zaslouženými činy a vyznamenáními. Nemohou zde chybět ani vodní skauti, kteří proslavili Sejcký ostrov - Tajemňák, mezi nimi slavná olympijská dvojice kanoistů Jan Brzák (přezdívaný Felix) a Boža Karlík. Ten dokonce v roce 1955 vydal knihu svých vyprávění, vždyť spolu byli 14krát mistry republiky na 10 km a 13krát rovněž mistry republiky na jednom kilometru. Z olympiád přivezli dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili. Kolik tu jen bylo hospod a statků, usedlostí chudých a kolik z nich poničila povodeň z roku 1947! Například Moráň byla prakticky ze svého bytí vyšrkrtnuta – snad jako předzvěst toho, k čemu za několik let stejně došlo.

Na návrší v blízkosti Polišan vyrůstá však nádherná stavba ženského kláštera, který ponese název Klášter Naší Paní nad Vltavou a půjde tak o první ženský trapistický klášter v pražské diecézi podle přání kardinála Miloslava Vlka. V komunitě řádových sester z krajiny od italského Říma bude také několik děvčat české národnosti. Trapistický řád vznikl v roce 1662 ve francouzském opatství La Trappe a jeho členové se vyznačují přísnou pokorou, čistotou, poslušností, prostotou, žijí střídmě a v modlitbách, živí se zemědělskými pracemi, které jsou pro ně otázkou velké odpovědnosti a píle.

Anebo zajímavé jsou osudy středověké těžby zlata u Mokrska, kde se předpokládá téměř 100 tun tohoto vzácného kovu – jde o největší ložisko nejen u nás, ale i v Evropě. Přesto však geologický průzkum britskou firmou nebyl v roce 1994 dokončen pro odmítavý postoj občanů a ekologických sdružení; negativní důsledky by zle poškodily zdejší krásnou krajinu a její vltavské prostředí. Snad jednou v budoucnu se může začít znovu těžit, až se objeví dosud neznámé těžební technologie, které všechny ty soudobé velmi přísné požadavky budou splňovat. Opuštěné důlní dílo v revíru tzv. Psí hory má sloužit jako podzemní výukové středisko budoucích stavbařů, které připravuje stavební fakulta ČVUT v Praze. Celková délka všech důlních chodeb zde dosahuje devět kilometrů.

Ještě před dokončením Slapské přehrady pobývalo zde asi patnáct českých malířů - krajinářů a grafiků. Díky (abecedně) Miroslavu Brotánkovi, Ladislavu Čepelákovi, Josefu Glückseligovi, Karlu Holanovi, Josefu Kadeřábkovi, Josefu Lieslerovi, Aloisi Moravcovi, Jaroslavu Otčenáškovi, Janu Rambouskovi, Antonínu Rychlovskému, Václavu Sedláčkovi, Václavu Sivkovi, Janu Smetanovi, Karlu Štikovi a Adolfu Trägrovi – byla tak naposledy zachycena v jejich dílech místa jedinečné krásy středního toku Vltavy. Šlo tehdy o svobodnou uměleckou výpravu, o níž byla pouze v deníku Lidová demokracie malá zmínka. Souhrnná dokumentace této výjimečné umělecké akce dodnes neexistuje.

Také od dnešních sportovních potápěčů se dozvídal autor neuvěřitelné zkazky o tom, co nacházejí pod hladinou Slapské přehradní nádrže. Jsou tu celá údolí kolem někdejších potoků, zbytky stěn rozstřílených objektů, mlýnů a mostků. Dokonce se zachovalo až do dnešních dnů dřevěné vodní kolo z osady Nouze, přestože je 30 metrů hluboko.

Všechna ta půvabná místa byla rájem pro exteriéry našich předválečných filmařů. Nezapomenutelným je Innemannův film Skřivánčí píseň s operní pěvkyní Jarmilou Novotnou a Františkem Smolíkem. Ale také Páter Vojtěch za režie Martina Friče, v němž si zahrála Jiřina Štěpničková, Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk, Václav Trégl a další, se tu natáčel. Zosobnili příběh dívky, do níž se hlavní hrdina zamiloval, ale posléze dal přednost kněžskému údělu. Odehrávalo se to u obce Čím ve starobylém Havlíkově mlýně s doškovou střechou, kterou byl pokrytý až do roku 1952. Do Živohoště jezdívaly s maminkou Babkovou obě její dcery – Lída Baarová a Zorka Janů. Samy si v chalupě u kapličky vařily, chodily nakupovat mouku, chléb, máslo či mléko...

Od Slap až po Hlubokou nad Vltavou bylo v období hitlerovského nebezpečí ještě do roku 1938 vybudováno na 457 pevnůstek či bunkrů v těsné blízkosti Vltavy. Živohošť a další místa (téměř 50 obcí a osad) byla postižena za války vysídlováním obyvatel z jejich domovů, protože nacističtí okupanti zabrali rozlohu 500 km2 v okolí Neveklova a Sedlčan pro cvičiště svých SS jednotek. Poválečný ministr spravedlnosti Prokop Drtina (za války vysílal z Londýna pod jménem Pavel Svatý) ve své knize Československo – můj osud uvedl o tomto rodném kraji svého otce, že měl být „názorným příkladem, jak by nacisté zatočili s celým českým národem, kdyby válku vyhráli...“

Drtinovu rodu z Hněvšína je v knize věnováno snad nejvíce stránek. Prof. PhDr. František Drtina (1861 – 1925), otec již zmíněného Prokopa, je zapsán ve zdejších kronikách a historii jak málokdo. Narozený ještě v doškové chalupě se stájemi pro hovězí dobytek a konírnou, byl žákem T. G. Masaryka ještě na Karlovo-Ferdinandově univerzitě v Praze (později jejím řádným profesorem), studoval a působil na dalších univerzitách v cizině (Curych, Berlín, Heidelberg, Londýn, Cambridge, Oxford, Sorbona v Paříži), v letech první světové války byl členem ilegální Mafie, vedené Edvardem Benešem, po válce poslancem Národního shromáždění, autorem mnoha odborných děl a studií, který několikrát ve své rodné vltavské vesničce hostil svého již přítele a kolegu T. G. Masaryka, plavil se s ním po Vltavě z Cholína do Kobylník, scházeli se tu s učiteli, faráři a jejich žáky, z nichž někteří žijící pamětníci na vzácné chvíle rádi vzpomínají. František Drtina byl velkým milovníkem Povltaví, stál u kolébky časopisu s názvem „Vltavské proudy“, v němž publikoval na pokračování rozsáhlý článek Střední Vltava a česká turistika, podporoval Vltavský komitét a další aktivity svého kraje. Jeho jméno a věčnou památku opět připomíná pamětní deska od roku 2002 na rodném statku, když za komunistického režimu byla odstraněná. Projít se můžeme sedmikilometrovou Drtinovou turistickou stezkou, kterou v roce 2002 zpřístupnil Svaz ochránců přírody a krajiny České republiky z podnětu obce Chotilsko. Avšak již od roku 1926 nese Drtinovo jméno dřevěná rozhledna s kamennou podezdívkou na vrchu Besedná mezi Chotilskem a Živohoští.

Další kapitoly, snímky a smutná vyprávění provázejí jména obětí nacistické okupace, včetně sedmi bestiálně zavražděných vlastenců a hrdinů ze Záborné Lhoty. O jejich památku pečují živohošťští faráři, osudy jejichž řádu sahají až do roku 1235 a jsou spojeny s Anežčiným klášterem přestěhovaným z těchto míst (Dražetic, Županovic a Borotic) ke sv. Petru v Praze-Poříčí. Zakladatelkou křížovnického řádu byla právě Anežka Přemyslovna - svatá Anežka Česká v roce 1238. Špitální bratři nosili šat ozdobený červenou hvězdou a červeným křížem. Od těch dob se jejich řád také nazývá, jeho historie je vskutku bohatá.

Až do současnosti lze dovést životopisy některých význačných osob s mimořádným vztahem k vltavskému kraji kolem Živohošti. Jen si představte, že byste se potkali například se Sylvou Součkovou (*1930), neteří Prokopa Drtiny, která byla zachráněna včasným odsunem z vlasti do Londýna zásluhou Nicholase Wintona (ten jak známo zachránil v osmi transportech na poslední chvíli před nacistickým běsněním 669 dětí). V Londýně žila se svým otcem Josefem Löwenbachem, lékařem ve službách Edvarda Beneše, a to v domě, kde měla pronajatý byt také rodina dřívějšího čs. velvyslance Josefa Korbela a z jehož dcerušky se později vyklubala ministryně zahraničí Spojených států amerických Madeleine Jana Albrightová. Jako čtyřletou ji občas hlídala doma o několik let starší Sylva, provdaná Součková. Její maminka přežila krutý pobyt v koncentračním táboře v Ravensbrücku, a když se vrátila do Prahy, přijela za ní i dcera z Londýna. Po studiu na univerzitě v Kodani se stala redaktorkou Čs. rozhlasu, v říjnu 1968 utekla před sovětskými okupanty znovu do Anglie a byla zde hlasatelkou britské stanice BBC. Po návratu z emigrace v roce 1991 zakotvila opět v zahraničním vysílání Čs. rozhlasu.

Také toto jméno Sylvy Součkové patří do historické knihy o Živohošti. Vždyť v roce 2002 sepsala autobiografickou knihu „Psáno osudem a politikou“ (vydalo nakladatelství Eva - Milan Nevole) a v roce 2004 knihu „František Drtina, filozof, pedagog a politik“ (vydala Academia Praha). Byl vlastně jejím dědečkem. Už jste jistě, milí čtenáři, přišli na to, kolik úsilí vynaložil skromný literát Miroslav Král? Celý život se zabýval strojírenskými technologiemi, aby ve svém penzijním věku od roku 2000 propadl u vltavských vod geniu loci - oné bájné a tajemné ochranné síle, bez níž si jeho úctyhodné dílo neumíme představit.

"Kniha Živohošťská farnost - její historie a současnost 1057-2007“ od Miroslava Krále vydaná k příležitosti 950. výročí první písemné zmínky o Živohošti je k zakoupení na Obecním úřadě Křečovice. Dále lze knihu koupit v Muzeu těžby a zpracování zlata, 262 03 Nový Knín. Cena 290,- Kč" 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 15. 09. 2008.