Nejen samotné město, celé široké okolí, je nabito často těžko pochopitelnou a nikdy neměřitelnou duchovní atmosférou. Konečně, mocní Rožmberkové patrně Vyšebrodský klášter nestavěli právě zde kvůli krásám okolní přírody. Čertům, kteří se ho ze všech sil snažili zničit, také většina jiných církevních staveb tolik nevadila.
Klášter dnes ale mineme, na kopii Vyšebrodské madony v rychlosti namalované profesorem Slánským v roce 1938 se podíváme při jiné návštěvě. Možná do té doby již archeologové nahlédnou do hrobky, kterou Petr Vok zakázal na dlouhých čtyři sta let otevřít. Dnešní pouť povede přes pastviny a lesem okolo křížové cesty k poutnímu místu a kostelu Maria Rast.

 

Za kostelem na vyšebrodském náměstí objevíme zelenou turistickou značku, která nás dovede na málo známé a o to zajímavější místo pod Martinovským vrchem. Ulice města brzy končí a cesta pokračuje mírným stoupáním mezi pastvinami. Na začátku travnatých ploch přicházíme k prvnímu zastavení křížové cesty z roku 1898. Celkem je před námi čtrnáct žulových kapliček doplněných litinovými reliéfy, na vrcholu kopce dorazíme k Božímu hrobu. Křížová cesta, jakých najdeme po Čechách mnoho, se ale něčím odlišuje. Šesté zastavení zobrazuje Ježíše na kříži, ale na rozdíl od většiny jiných má přibitou každou nohu zvlášť. Proč před 110 roky autor zvolil právě takové zobrazení, zůstane navždy nezodpovězenou otázkou. Pokračujeme již lesem. V mechu za další kapličkou s nepoškozeným křížem na kamenné stříšce nalézáme torzo totožného církevního symbolu… Proč je ale detailně vypracovaný kámen pohozený vedle kapličky, na které evidentně nechybí? Míjíme zbytky hospody, kde v dobách slávy poutního místa Alex Peckl čepoval pivo z klášterního pivovaru. Pivovar, v nedobrém stavu je součástí kláštera, ale zůstává ve vlastnictví státu, tradiční pivo se v něm tedy hned tak vařit nezačne. Po torzu starého kamenného schodiště pokračujeme mezi kostelem a obrazárnou tam, kde podle pověsti pobývala Panna Maria s Ježíškem. Vypráví se ale i verze, že zde odpočívala ve společnosti svatého Josefa.

 

V roce 1844 na úpatí kopce pověsil dnes neznámý úředník se svým dvanáctiletým chlapcem obraz Panny Marie Sněžné jako výraz díků za uzdravení. O čtyřicet let později postavilo sedm pasáčků nad kamenem provizorní kapličku, kterou vyzdobili svatými obrázky. Zpráva o ní se rychle šířila, a tak se zde brzy objevil dřevěný kříž a nový obraz. V polovině srpna 1887 navštívil kapličku i vyšebrodský opat Leopold Wackarž a rozhodl o stavbě poutního kostelíka. Inženýr František Karel, který v té době stavěl loučovickou papírnu, vypracoval stavební plán, hostinský Franz Preinfalkl poskytl parcelu, jiní zase věnovali dřevo, cihly a povozy. Zednický mistr Josef Dobusch postavil ze žuly poutní kostelík v pseudorománském slohu a 29. července 1888 již byl svěcen kříž a zvon.
Místo je uváděno jako energeticky velmi silné, jsou zmiňována i silová spojení mezi dalšími významnými církevními objekty nejen v Čechách. Pozoruhodné je, že poutní kostel přečkal časy, kdy stál v přísně střeženém hraničním pásmu, ve kterém byla bezohledně a vandalsky zničená řada prosperujících vesnic a sakrálních staveb. Třeba z nedalekých Mnichovic najdeme jediný zachovalý dům, přečkal údajně jen proto, že v něm po náročné práci odpočíval vysoký důstojník pohraniční stráže.

 

Vlastní kámen, na kterém měla Panna Marie odpočívat, je ukryt uvnitř kostela, při našich návštěvách nepřístupného. Vliv pozitivní ani žádné jiné energie ale necítíme, pokoušíme se tedy o její zjištění pomocí kyvadélka. Reaguje poněkud překvapivě jen před vstupním schodištěm nad plochým balvanem zapuštěným do země. Z nedaleké lavičky opatrně přihlíží náhodná turistka, ale ani ona na sobě nepociťuje žádné energetické vlivy. Spolu s námi ale lituje, že není přístupná alespoň ke kostelu přilehlá obrazárna. Podaří se alespoň nakouknout poškozenou částí vitrážového okna. Prostor je přeplněný barvotiskovými svatými obrázky.
Jejich umělecká hodnota je patrně nulová, ale cena kterou představují pro drobné dárce, cena kouzla naivních tisků by se penězi jen těžko vyjadřovala.