Zájem ruské kulturní veřejnosti o staropražské památky, legendy a literární pověsti má rok od roku stoupající tendenci. Svědčí o tom také výstava pod názvem „Praha. Stíny minulosti“, která je nyní instalována v Ústřední městské knihovně V. Majakovského v Petrohradu. (Byla otevřena 23.9.2008 a potrvá do konce října 2008).

 

Expozice je místopisnou procházkou po Praze, jejich legendách a pověstech. Autorka výstavy, Galina Puntusová, zpracovala přehlednou galerii pražských strašidel, které vytváří tajemný kolorit středověkého města podle publikace Václava Cibuly a Aleny Ježkové a doprovodila je ilustracemi Cyrila Boudy. Výstavu doplňují netradiční fotografie Prahy. Pořadatel výstavy, petrohradská Společnost bratří Čapků, vychází tak vstříc i turistickému zájmu o metropoli České republiky.
V informačním prospektu o výstavě nabízí G. Puntusová návštěvníkům výstavy možnost seznámit se podrobněji s pražskými pověstmi a legendami, prohlédnout si historická domovní znamení a získat další informace o zajímavostech Prahy na internetové stránce www.prahafx.narod.ru.

Návštěvníci výstavy se mohou projít středověkými uličkami a setkat se zde se svědky pověstí o uplynulém čase. V těsné blízkosti s dnešní českou metropolí, plnou shonu, si tiše žije také stará Praha se svou tisíciletou pamětí. Vypráví o historii starých domů a tajemných legendách. Ulice a dláždění, po kterých se procházíme, náměstí a tichá zákoutí – to všechno nese stopy minulosti.

Na některých místech byly uličky vydlážděny dlažebními kostkami, které kola středověkých povozů tak obrousila, že se jim proto říká „kočičí hlavy“. Na každém rohovém domě, který stál na křižovatce ulic, je dosud nárožní patník, který dům chránil, aby se při neopatrné jízdě těžkých povozů naložených vrchovatě zbožím neodlamovala zeď. Některé jsou z neopracovaného kamene, z jiných se na nás dívá reliéf démona.
Na mnoha domech se dosud uchovala domovní znamení, která sloužila pro orientaci ve středověkém městě, dokud nebyla zavedena popisná čísla. Tato znamení dávala domům neopakovatelný charakter a propůjčuje každé lokalitě zvláštní atmosféru. Aniž si to uvědomujeme, dodnes ovlivňují naše kroky, nejenom rytmus. 

   

Uprostřed této symfonie z kamene žijí pražská strašidla. Objevují se zpravidla tehdy, když přichází „Čas Duchů“ – od půlnoci do jedné hodiny. Temnou nocí kolem kostela sv. Jakuba prochází řezník Tomáš, který kvůli schůzce se svou milovanou nešel s kamarády a přáteli hájit Prahu před německým vpádem. Po Celené ulici věčně běhá kaplan a hledá, kde by se schoval před kněžnou lásky, která ho tak pokoušela a rozzuřila, že ji neúmyslně rozbil hlavu krucifixem. Toulá se tady také kostlivec, asistent jednoho profesora, který se upil k smrti a který o půlnoci vychází z anatomického kabinetu Karolína.

 

Po Karlově mostě běží kostlivec s těžkým pytlem peněz, které zachránil při požáru, ale plápolá na něm oheň, protože se mu nechtělo zachraňovat v hořícím domě své bližní.
V Liliové ulici skáče na bílém koni rytíř – templář, který drží na rukou svoji hlavu. Dopustil se zatím ještě nepojmenované hanby a nesmířil se s trestem. Dojde klidu teprve tehdy, až nějaký odvážlivec zastaví vzpurného koně a jezdce probodne mečem.
Ve starém domě na Kozím plácku se ukazuje korpulentní žena v naškrobených sukních, chodí po chodbě kolem dveří sousedů a těžce vzdychá.
V těchto místech projíždí po ulici také kára tažená černými kozly, kterých se ale netřeba bát, jako dívka, jež je spatřila, vracející se z tancovačky, zemřela strachem.
Asi v žádné jiné zemi nemají legendy takovou sílu a vliv jako v Čechách. Tajuplné, kouzelné příběhy zde našly výraz v architektuře, literatuře, výtvarném umění a v celkové atmosféře českých měst.
Před očima Pražanů i turistů defilují střídající se architektonické slohy, minulá století jsou přítomna ve výtvarném a literárním dědictví.

Vítejte v Praze, ve městě, kde žijí strašidla, ve městě tisíce věží, ve městě fantastických legend a pověstí! Vítejte v pohádce!