Josef Fousek: Nerovné věty / Dary jsou pouta

Rubrika: Publicistika – Fouskův svět

NEROVNÉ VĚTY

„Mluv rovně, přímo, bez kudrlinek, jasně, zřetelně, bez postranních úmyslů a hlavně – srozumitelně!“
To mně říkávala moje babička Kristýnka z Nemanic. Nevěděla, že její ponaučení budou přinášet potíže. Přišla doba, kdy se muselo mluvit opatrně. Na toto slůvko babička zapomněla. Pepa Fousek v přístavu na molu, ale rozhodně ne "na mol".
Dávat si „bacha“ na slovo, nevěřit nikomu, nevyjevovat svou duši. „Tohle si jenom mysli. Přikývni a jdi dál! Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti!“
A přišla další doba, něžná a demokratická. Jako bych odhodil závaží, které tížilo můj totalitní chrbát. „Teď budu moci říci i to, co jsem nosil hluboko po kapsách!“ Brzy jsem poznal, že babička neměla opět pravdu. Jdeš-li se srdcem na dlani, jsi pro lidi blázen nebo podezřelý pomatenec.
Chceš-li proplouvat v řece života, nerozbít si čenich na útesech lidských proradností, musíš sahat do slovníku nerovných vět, hledat okliky, jak útesy obeplout.
Nikomu, i když tvrdí opak, se nelíbí kritika, která připomíná vlastní chyby. A rozhodneš-li se pro cestu, kterou moje babička hlásala, připrav se na mnohé překážky. Nalezneš-li na cestě, která se jmenuje FÉR, štěstí, nevím. Ale každopádně najdeš jistotu, že jsi statečný. A když na tuto cestu vykročíš, nezalévej pouze bodláky. Jsou i květiny laskavé.

DARY JSOU POUTA

Ať dostaneš jakýkoli dar, jsi jím částečně zařazen do role dlužníka. Jsou i ti, kteří pomohou a nikdy svůj čin nepřipomenou. Je jich pramálo a zasluhují si úcty.
Celý život o nich víme, občas probleskuje vzpomínkami vděčnost, a také výčitka. Pomoci se dnes říká sponzoring. Pomáhá těm, kteří potřebují peníze. Na výtvarnou a publikační činnost, pro školy, zdravotnictví, pro opuštěné a nemocné děti atd.
V masarykovské republice se tomu říkalo MECENÁŠSTVÍ. Nastane situace, kdy člověk potřebuje pomoc.
A chceš-li uspět, musíš jít prosit, žádat, zmínit se. Hledáš-li korunky u státu, politické strany nebo jakékoli organizace, stáváš se zavázaným. Něco za něco!
A to něco se vždy najde. Šlechtic dal váček dukátů a Mistr zazpíval oslavnou píseň, namaloval velebící portrét chlebodárcův, vytesal sochu Jeho Blahorodí. Na prosení musí být dobrý žaludek. Ohýbání hřbetu, sládnutí hlasu, ťukání sklenkou a úsměv přemáhající bolení zubů.
Darů přibývá před volbami do jakékoli instance. Po volbách si je věřitelé vyberou. Ten, jemuž je pomoženo, se ocitá v poutech, která jsou zamčena oboustranným prospěchem. Pohlédneme-li z druhé strany, přijímáme dary rádi a na dárce brzy zapomeneme. Je nízké to české rčení: „Vůl dává, chytrák bere!“


Ukázka z knihy  
FOUSKOVY FEJETONY,
kterou vydalo v roce 2006 nakladatelství
Jindřich Kraus - PRAGOLINE

 

Foto © Pavel Loužecký

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 05. 11. 2008.