Ivo Jahelka - Renata Šindelářová: Ze soudního spisu Iva Jahelky

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

 
Ze soudního spisu Iva Jahelky
 
Polehčující okolnost je, že obviněný Ivo Jahelka, veřejnosti známý jako „zpívající právník“, povstal před ctěným soudem s příslušnou pokorou a taktéž si vyslechl i soudcovo rozhodnutí o výši trestu:
„…a odsuzuje se k poskytnutí rozhovoru Pozitivním novinám nepodmíněně. Nástup trestu okamžitě.“
Odsouzený přijal toto rozhodnutí bez výhrad a ani dodatečné možnosti odvolání nevyužil. V tuto chvíli již za svůj zločin náležitě pyká.
 

•  Sám razíte heslo „Neznalost neomlouvá“. Jste si tedy vědom svého prohřešku, za který jste byl odsouzen?
Svého prohřešku jsem si zcela vědom a upřímně ho nelituji, trest beru jako „veřejně prospěšné práce“. Napříště se ale budu řídit podle jednoho obžalovaného, který u soudu bezelstně uvedl: „Trestného činu krádeže, při kterém jsem byl přistižen, upřímně lituju a slibuju, že příště si dám větší pozor!“
 
•  Porušil jste zákon o vlastní propagaci, který občanům nařizuje starat se pouze sám o sebe. A vy jste, aniž byste získal příslušné povolení, vložil na své vlastní stránky banner Pozitivních novin. Jak tuto svou aktivitu vysvětlíte?
„Češi jsou prý národ pivní, politici - ti jsou vlivní, někteří z nás jsou zas divní – a noviny jsou POZITIVNÍ… Dospěl jsem totiž k názoru, že jediné opravdu pozitivní noviny jsou právě ty vaše – já mám rád sluníčko a jsem jako ta slunečnice, co se každý den otáčí za sluncem, a kterou máte ve znaku. Když někdo navštíví moje stránky, tak by to měl být sám o sobě příjemný a pozitivní zážitek, který tím pádem může návštěvník ještě umocnit tím, že klikne na váš slunečnicový obrázek - jestli to je také ještě „banner“, to opravu netuším, ale snad to není nic proti ničemu!

  
 
•  Stýkáte se s tolika recidivisty, že jste dokonce od nich okopíroval životní moudrost („život je nepřetržitá řada průserů nepravidelně po sobě jdoucích“). Jste vůbec ještě schopen odlišit slušného člověka od recidivisty?
Především je třeba odpovědět si na otázku, jestli náhodou takový recidivista nemůže být zároveň i slušný člověk, protože byť je podesáté trestaný, tak s vámi mluví slušně, hezky vás pozdraví a kromě toho, že občas něco ukradne, aby měl na jídlo, tak nikomu neubližuje a je ve své  podstatě veselý a pozitivní. Naopak znám mnoho tzv. slušných lidí, kteří sice nikdy v base nebyli, ale jsou nepříjemní, namyšlení, sobečtí, otravují okolí…
Takže razím heslo: Lepší zloděj bez promoce, než blb, co má pravomoce.
 
•  Čím jste vy sám ve svém životě nenapravitelným „recidivistou“?
No… viděl bych to asi takto: Byť život visí na vlásku a v duši nemáš zrovna čisto, vždycky sázej na lásku – a nenapravuj se! – recidivisto.
 
•  Jak jsem se dočetla, razíte také heslo „smích je kořením života“. Pokud z tohoto hesla vyjdeme, čím je potom v životě zákon?
Když se budeme držet té kuchařské terminologie, tak zákon je vlastně takovou „kuchařkou života“. Přitom ale každý ví, že i když dva kuchaři budou vařit podle stejného receptu, tak výsledek může být u každého z nich zcela odlišný. Říká se, že když se sejdou dva právníci, tak na jeden paragraf mohou mít až tři názory, a to ti právníci jsou vlastně profesionální kuchaři, takže co potom chudáci amatéři, kterých je většina, když třeba chtějí někdy uvařit něco opravdu dobrého, vyjde z toho nakonec zase jen ten guláš...
 
•  Myslíte si, jako člověk pohybující se celý život kolem práva, že by etické a právní normy měly sudičky do lidí vlévat už při narození, nebo přese všechny - i záporné - zkušenosti preferujete raději krásu chaosu?
Sudičkám bych v tomto směru moc nevěřil, spíše bych spoléhal na výchovu, výuku a prevenci. Ačkoliv každý člověk se s právem setkává od narození až do smrti, a to prakticky každý den, tak třeba na rozdíl od matematiky, která se učí už od první třídy, se dítě s nějakou výukou práva setká ve škole kdo ví kdy, a to ještě zcela nedostatečně. Potom to dopadá tak, že úroveň právního vědomí u nás je naprosto katastrofální a pro normálního člověka je prakticky nemožné orientovat se v porci paragrafů, kterou tento stát svým občanům servíruje měrou vrchovatou. Ono se pak lehko říká „neznalost zákona neomlouvá“. Přijde mi to ale někdy nespravedlivé. Ostatně trefně na to zareagoval jeden člověk, když uvedl: „Já vím, že neznalost zákona neomlouvá, ale po práci sebou fláknu na gauč a už nemám náladu číst tu vaši blbou sbírku zákonů“.
 
•  Z hlediska historického nahlížení na morálku provozujete dvě zcela protichůdné činnosti: důstojnou advokátní kancelář a odsouzeníhodné komediantství. Mohou vám potom lidé jako advokátovi vůbec důvěřovat?
Vždycky jsem říkal, že jistá mediální známost, která je v mém případě způsobena spíše tou komediální činností, je přitěžující okolností, a to skutečně zejména na venkově stoprocentně platí - lékař má léčit a právník má seriózně poskytovat právní pomoc, a ne aby někde po večerech prozpěvoval lidem pokleslé songy. Na druhou stranu si myslím, že když má člověk trochu širší záběr, tak neupadne do takového toho stereotypu, který je ubíjející. Mohu se během dne mnohokrát naštvat u soudu nebo v mé kanceláři, ale když pak večer vyjdu před lidi na pódium, na všechno zapomenu, dívám se, jak se smějí a mají radost, že tam jsem a rázem i já jsem v pohodě na příští den. Takže moje činnost advokáta na straně jedné a písničkáře na straně druhé jsou vlastně takové spojené nádoby, kdy jedna bez druhé nemůže stoprocentně fungovat. No a ti, kdo mi jako advokátovi nedůvěřují, aniž by se mnou někdy měli co do činění po profesní stránce, mohou jít klidně ke konkurenci… já to přežiju.
 
•  Z pohledu současnosti jste naopak skloubením zpěvu a práva dosáhl úspěchu. Úmyslně jste si tak prý vybral okruh témat, ve kterém nebyla konkurence. Tak si říkám, že zřejmě máte správně vyvinutý čich pro byznys. Mohl byste ho ještě jednou použít a poradit mi, jako autorovi, o čem psát?
Kdybych měl opravdu správný čich pro byznys, tak bych se teď tady nemořil s tímto rozhovorem, ale popíjel bych chlazený drink někde v teple na pláži a občas bych se podíval, kolik mi přibylo na účtu… Leč realita je, bohužel, poněkud prozaičtější, z čehož plyne, že to s mým čichem pro byznys rozhodně není tak slavné, jak si myslíte. Tenkrát to byla opravdu naprostá náhoda, řekl bych, že to byl nejlepší nápad mého života, což mi došlo až o pár let později.
Občas slýchám, že nějaký podnikatel objevil „díru v trhu“, ale protože prakticky všechno už bylo popsáno, tak se vám ta díra bude asi dost těžko hledat. To, co ale funguje v každé době a zajímá prakticky každého, je příběh, nejlépe s velkým „P“, a pak také ještě funguje legrace, neboli sranda. Takže, co kdybyste třeba zkusila napsat něco o mně?? Součinnost poskytnu, výsledek nejistý, ale mohla by to být sranda…
 
•  Dobře, tenhle rozhovor beru jako úvod do první kapitoly. No a co třeba ještě poradit naší vládě, jaké zákony vyvinout a jaké naopak nechat spát?
Zákon má být stručný, jasný, nevzbuzující pochybnosti a různé výklady. Jenomže ono napsat takový zákon není vůbec jednoduché, protože se to nikde neučí, a když se podíváme na ten spolek, co si říká „zákonodárci“, tak pak je jasné, proč zákony jsou takové, jaké jsou. Sotva je schválí, už je novelizují, nikdo se v  tom nemůže vyznat. Existuje spousta zákonů, které prakticky nikoho nezajímají a týkají se minima občanů, ale na druhou stranu jsou zákony, které se dotýkají každého, a právě ty by měly být co nejsrozumitelnější, aby je pochopil i pasáček z Horní Dolní. Právě na ty by se měli politici soustředit – teď např. se připravuje nový občanský zákoník, který bude mít více než tisíc paragrafů, takže Pán Bůh s námi a zlé pryč...
 
 
 
•  A pryč od zákonů. Změna tématu: Bydlíte na Jindřichohradecku. Jestlipak vás již někdo zasvětil do lovu kaprů?
Mám takový dojem, že existuje přísloví, které říká, že když chce být člověk šťastný hodinu, má se opít, když chce být šťastný jeden den, má se oženit, a když chce být šťastný celý život, tak se má stát rybářem. Náš kraj je sice plný kouzelných rybníků, v nichž se to kapry jenom hemží, ale kdybych měl nějakého sám ulovit, tak bych s tím asi měl trochu problém. Doby, kdy jsem jako kluk běžně chytal do ruky v potoku pstruhy a okouny, jsou dávno pryč, pytláctví je dnes trestné, kapra na Vánoce mi dává kamarád – shodou okolností také advokát, který ovšem má několik svých rybníků, takže zatím nemám potřebu kapry sám lovit.
Když už mluvíme o rybách, vzpomínám si na jednu perličku ze soudního spisu: „Když byl jmenovaný přistižen porybným u rybníka, drze mu tvrdil, že ryby nechytá, ale že si jenom myje pruty“.
 
•  Věnujete se nějakému sportu? (Vaše numerologická mřížka cosi našeptává o dobrých fyzických dispozicích a zručnosti, tak po pravdě doufám, že nezklamete tuto mystickou vědu a přiznáte se alespoň k jedničce z tělocviku.)
Mřížka se nemýlí, pokud jde o fyzické dispozice, naopak u zručnosti je zcela mimo! Jedničku z tělocviku jsem měl samozřejmě vždycky, protože to byl můj oblíbený předmět a ve vší skromnosti mi docela šel. Věnoval jsem se aktivně téměř všem sportům, v současné době se soustředím už jenom na tenis, který mě baví tak, že jsem mu dokonce věnoval spolu s mým kamarádem a tenisovým soupeřem – jinak písničkářem Mirkem Palečkem – celé jedno album. Jmenuje se Tenisová akademie, napsal jsem 16 textů jenom o tenise, moc mě to bavilo a ačkoliv normálně žádné své nahrávky již po natočení neposlouchám, tak Tenisová akademie je výjimkou potvrzující pravidlo.
•  Za dobré chování vám nyní jménem Pozitivních novin odpouštím zbytek trestu. Jen ještě před opuštěním věznice, prosím, vyplňte následující dotazník:
 
                    
 
Já jmenuji se Ivo Jahelka,
… a v těch počtech bych se sotva splet: 2 potomci, 1 manželka – ta samá už 30 let!
 
Jsem právník, co songy skládá,
… co soudní síň i koncert zvládá - a stejně dnes jako kdysi přezpívá vám soudní spisy.
 
Že pracuji, jak se pozná?
… moje vizáž změny dozná: mám nepřítomný výraz rázem, když mozek dělá cavyky, a na prstech jako blázen počítám si slabiky, někdy třeba zase jindy melu pantem právní pindy
 
... a jak vidím ten svět kolem?
… cpou to do nás horem dolem, zákazy, příkazy, výkazy, platby – nezkoušej, panáčku, přelézat hradby. Za uši dostane, kdo nemá v nose, blb blbem zůstane i v kvádru od Bosse.
 
Ráno vstávám s hlavou plnou
… kouzel, snů a nadějí… třebas se pak nedějí.
 
Nejraději mám takové ženy,
… co maj´ mě rády na tři směny – noční, ranní, odpolední – vždy bez lhůty výpovědní.
 
Myslíte, že už mě znáte?
… jestli ne, tak šanci máte dostat se mi na kobylku, strávit se mnou aspoň chvilku – však k srdci si mou radu berte, než u soudu – spíš na koncertě!

www.ivojahelka.cz

OHLASY NA ČLÁNEK

Děkuji za uveřejnění skvělého rozhovoru, bravurně vedeného Renatou Šindelářovou s excelentně odpovídajícím panem Ivo Jahelkou. Nevšední a vtipné otázky i naprosto odzbrojující odpovědi mi vykouzlily úsměv na tváři i pohodu na dušičce natolik, že jsem se po přečtení vrátila na začátek a četla znovu. Klobouk dolů!

Iveta Kollertová, 08.11.2008
mejse.hezky(a)seznam.cz

Foto © z archívu a webu Iva Jahelky

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 07. 11. 2008.