Michal Dlouhý: Antonín Moskalyk a případy z pátrací služby

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Dne 26. ledna 2009 uplynou tři roky ode dne, kdy nás navždy opustil filmový režisér Antonín Moskalyk. Pan režisér Moskalyk odešel ve věku 75 let uprostřed práce na třetí sérii úspěšného televizního seriálu Četnické humoresky, kterou mu zákeřná nemoc nedovolila dokončit. Dovolím si na stránkách Pozitivních novin připomenout toto smutné výročí a uvést pár svých osobních vzpomínek na muže, kterému se podařilo rehabilitovat neprávem očerňované četníky.

Pracovní název seriálu o četnících, s nímž jsem v roce 1992 oslovil režiséra Antonína Moskalyka, byl Případy z pátrací služby. Pan režisér si se zájmem přečetl nejen námět s názvem Případy z pátrací služby, ale i mojí diplomovou práci o vývoji organizace československého četnictva. Živě se zajímal o reálie z četnického života a ostatní materiály, které jsem nashromáždil v rámci zpracování své diplomové práce. Takto začal vznikat televizní seriál, jehož realizace se ujalo v roce 1996 brněnské studio České televize.

Po úspěchu vyvolaném odvysíláním první série seriálu a oživením zájmu o československé četnictvo jsem se rozhodl pro psaní knížek o četnících v nichž se snažím přiblížit čtenářům více reálie o četnickém sboru a jím vykonávané pátrací službě. Hned pro první díl takzvané Trilogie z pátrací služby jsem použil pracovní název seriálu: Případy z pátrací služby a popisuje zde na konkrétních případech historii četnické kriminalistiky. Mezi kmotry knížky o četnících nemohl samozřejmě chybět pan režisér Moskalyk. V jedné ze třiceti povídek jsem popsal sérii případů žhářství v jižních Čechách, která byla řešena televizní pátračkou ve třetím díle s názvem Medovina. Pro ilustraci uvádím popis případu, tak jak se ve skutečnosti udál:  

 
DO TŘETICE VŠEHO - ZLÉHO
 
Hezké počasí poslední srpnové neděle roku 1923 se náhle zkazilo v silnou letní bouřku. Příslušníci četnické stanice v Trhových Svinech se s výjimkou strážmistra Petra Prantla, který měl celodenní obchůzku, zabývali úklidem četnických kasáren a údržbou výstroje a výzbroje, jelikož druhého Antonín Moskalyk a František Švihlíkdne očekávali přehlídku českobudějovického okresního četnického velitele štábního kapitána výkonného Jana Manna. Kanceláře stanice byly nepřetržitě osvětlovány blesky a pojednou se ozvala rána až se zatřásly okenní tabulky. Velitel stanice vrchní strážmistr Jan Hrdina se tak lekl, až se polil kávou, které se chtěl právě napít a hned začal lamentovat, že proto teda uniformu pracně nečistil.
Rozhovor o tom, že uhodilo někde docela blízko přerušil nebývalý pohyb osob venku, přestože lilo jako z konve. Po chvíli četníci zjistili, že blesk zapálil dům Antonína Wernera a proto se velitel stanice spolu se strážmistrem Antonínem Dvořákem vydali k místu události a strážmistr Karel Smutný zůstal na stanici jako pohotovostní služba.
Na místě události se četníci setkali s kolegou Prantlem, který jim sdělil, že blesk zahlédl cestou k obci a byl na místě mezi prvními. Občané vynášeli z hořící chalupy nábytek a ostatní věci a, pomáhali hasit, u ohně byl shon a zmatek. Po uhašení požáru se četníci vrátili na stanici a opětovně začali s čistěním uniforem a údržbou výstroje.
Druhý den při přehlídce informoval velitel stanice o požáru pana okresního velitele a padla zmínka i o tom, že v obvodu stanice již velmi dlouho nehořelo.
Při jedné z obchůzek když hovořil velitel stanice s postiženým Antonínem Wernerem, tak se dozvěděl, že se domkáři při požáru ztratily nějaké drobnosti, avšak předměty vyšší hodnoty. To nasvědčovalo tomu, že mohly být ukradeny ve zmatku při likvidaci požáru.
Zanedlouho, 30. září 1923 byla četnická stanice přivolána k požáru statku Bedřicha Fromma, který jak bylo zjištěno založil neznámý pachatel tak, že podpálil slámu ve stodole a požár se rozšířil i na obytné budovy. V souvislosti s vyšetřováním požáru bylo zjištěno i odcizení hodinek a 300,- Kč.
Od té doby měli četníci v Trhových Svinech 2 až 3 krát do měsíce případy žhářství v obci nebo v jejím bezprostředním okolí při kterých byly napadány obytné i hospodářské budovy, přičemž při některých případech docházelo i ke krádežím cenných předmětů či peněz.
Po několika měsících strážmistr Prantl zahlédl u jednoho požáru 14 letého školáka Františka Bílka, kterému z kapsy koukal růženec. Šetřením bylo zjištěno, že růženec patří ženě poškozeného a proto byl školák četníky zadržen a při domovní prohlídce provedené v domku jeho rodičů byly v jeho věcech nalezeny peníze a předměty odcizené při některých požárech.
Při výslechu se za přítomnosti obecního starosty František Bílek přiznal k tomu, že již při prvním případu, kdy požár vznikl od blesku, odcizil ve zmatku při jeho hašení nějaké cenné předměty a peníze a jelikož si chtěl našetřit na jízdní kolo, založil po čase požár a ve zmatku při hašení opět kradl. Celkem se doznal k založení 4 požárů, ale v jeho věcech byly nalezeny i předměty pocházející z případů o nichž tvrdil, že požár nezaložil, ale že se k němu dostal až při jeho hašení. Dodáním školáka Bílka soudu pro zločiny žhářství a krádeže místnímu okresnímu soudu považovali četníci v Trhových Svinech že mají od požárů na několik let pokoj.  
Jaké však bylo jejich překvapení, když po třech týdnech šetřili další případ žhářství a po měn následovaly další. Četníci, kteří si mohli nohy uběhat se ne a ne dostat na stopu vedoucí k dalšímu pachateli. K případům docházelo i v obvodech sousedních četnických stanic a o situaci se intenzivně zajímal i okresní četnický velitel, který musel reagovat i na hlasy veřejnosti o neschopnosti četnictva.

 Antonín Moskalyk uprostřed coby kmotr knihy Případy z pátrací služby

Jednoho dne se na stanici v trhových Svinech dostavil občan Kučera z téže obce, který přinesl výhružný vyděračský dopis vyzývající ho, aby složil na přesně stanoveném místě u polní cesty do obce obnos 1.500,- Kč v kovové rource, jinak že u něho bude založen požár jako u jiných obyvatel obce, kteří výzvy neuposlechli.
Dle instrukce vrchního strážmistra uložil pan Kučera na stanovené místo prázdnou rourku a četníci jej skrytě hlídali. Po několika dnech, v neděli okolo 5. hodiny odpolední přijel ke střeženému místu na kole muž, po rozhlédnutí se z kola seskočil, vyhledal rourku, nasedl na kolo a ujel pryč.
Následně byl u domku svých rodičů zatčen 23 letý dělník Karel Dostál. Při vyšetřování se přiznal k napsání tří výhružných dopisů a založení 15 požárů. Požáry nejprve zakládal jako formu odplaty lidem, kteří mu nějak ublížili a později psal pouze výhružné dopisy, aby získal peníze na cestu do Ameriky. Požáry zakládal zásadně v neděli, neboť ve všední dny nesměl z domova. Ani Dostálovo dodání okresnímu soudu však s případy požárů neskoncovalo.
Do stavu bezradnosti se dostával vrchní strážmistr Hrdina, o kterého se pokoušelo šílenství jakmile zaslechl o požáru. Neboť přes zatčení a uvěznění dvou žhářů požáry v Trhových Svinech a okolí pokračovaly. Při jednom požáru ve vzdálenější části obvodu v obci Ločenice si strážmistr Smutný všiml mlynářského pomocníka Čeňka Mušky, který aktivně pomáhal při jeho hašení. Četníkovi bylo divné, kde se u požáru vzal mlynářský pomocník, který bydlel v několik kilometrů vzdálených Svinech, kde taky pracoval v tamním mlýně.
Po zamyšlení si uvědomil, že Mušku viděl již při několika případech v různých částech obvodu, vždy aktivně hasit požár.
Po svém návratu na stanici se s tímto zjištěním svěřil veliteli a ostatním kolegům, kteří potvrdili, že jmenovaného taktéž viděli při více případech aktivně hasícího požár. Jelikož jim to bylo nepochopitelné, byl mlynářský pomocník předveden na obecní úřad. Zde se přiznal k tomu, že při prvním požáru vzniklém od blesku na sobě pozoroval nevysvětlitelné vzrušení a také ukojení.
Proto požáry začal vyhledávat a když byly jeho pudy již silné, tak požáry i sám zakládal. Poté aktivně pomáhal při jejich likvidaci, což se mu však stalo osudným. Byl usvědčen ze 6 případů, ale lékařským vyšetřením byl shledán choromyslným trpícím pyromanií a dodán do ústavu choromyslných v Dobřanech.       
A tak díky úsilí četníků z Trhových Svinů, kteří vypátrali tři žháře, skončila série 40 požárů, z nichž bylo 13 přímo v Trhových Svinech, a dalších 22 v obvodu jejich stanice.
 
Antonín Moskalyk při křtu knihy Veselé příhody z pátrací službyDruhý díl trilogie nese název Veselé příhody z pátrací služby a jejím kmotrem byl opět pan režisér Moskalyk, který napsal ke knize následující předmluvu:
„Když mě pan plukovník JUDr. Michal Dlouhý požádal, abych napsal několik řádek k jeho nově chystané knize, udělal jsem to velice rád. Už proto, že si ho velice vážím jako člověka i jako vysoce erudovaného odborníka.
Naše spolupráce na seriálu Četnické humoresky byla vynikající
; vždy znalá věcí týkajících se života a fungování četnictva, precizní v detailech, ochotná přispět k autenticitě prostředí, okamžitá, co se týče dodávání informací a v neposlední řadě nezastupitelná pomoc při kontrole scénářů z hlediska dobových reálií. Pan plukovník Dlouhý je obzvláště čestný, pracovitý a uvážlivý člověk. Proto ho mám velmi rád a náš vztah je dnes, mohu to skromně říci, víc než pracovní. Přeji mu mnoho úspěchů v další jeho záslužné činnosti a mohu ho ujistit, že má ve mně velkého obdivovatele. Antonín Moskalyk“.
 
Na sklonku svého života byl režisér Antonín Moskalyk v rámci udílení cen Tý Tý za rok 2004 uveden do filmové Síně slávy. Příštího ročníku soutěže, kde byla seriálu Četnické humoresky udělena cena Tý Tý za nejúspěšnější televizní seriálu roku 2005 se bohužel již nedožil…

Foto © archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 01. 2009.