Jan Řehounek: Odborník na topení je v Táboře
Rubrika: Literatura – Fejetony
| Rád jezdím vlakem na dlouhé vzdálenosti. Nemusím se věnovat řízení, hlídat, co se děje na silnici přede mnou, za mnou, vedle mne, strachovat se, že mi nějaký pirát naboří auto, nemám starosti s hledáním parkovacího místa v cíli své cesty. Mohu si cestou číst, dívat se, jak ubíhá krajina, povídat si se spolucestujícími, svačit... Jenže onehdy mi to poměrně pohodlné cestování po železnici České dráhy trochu zošklivily. Jel jsem, jako ostatně každý měsíc, za dětmi a vnoučkem do Českých Budějovic. Na hlavním nádraží v Praze byl již na posledním nástupišti vlak připraven. Brzké zimní ráno bylo mrazivé, a tak jsem měl po nastoupení a usazení do kupátka se semišovými sedadly poměrně příjemné pocity. Lidé nastoupili, zapískal výpravčí, vlak se dal do pohybu a za okny se začala míhat světla velkoměsta. Jenže jak ubíhaly kilometry, vlak prochládal a prochládal a my všichni se zase soukali do vysvlečených kabátů. Pán u okénka opakovaně nervózně zkoušel rukou, jestli topení už začíná hřát a když definitivně zjistil, že nikoliv, začal marně cloumat pákou regulace teploty nad odpadkovým košem.  Pak přišla paní průvodčí. Bez jakéhokoliv náznaku omluvy nám suše oznámila, že v celém vlaku je porouchané topení, zcela zbytečně nás vyzvala, abychom neotevírali okna, zkontrolovala jízdenky a zmizela. V Čerčanech už začínala být situace kritická. Pán v černém obleku, který s noutbukem na klíně předstíral velmi zaměstnaného manažera, přístroj odložil na sedadlo a vyběhl do chodbičky, kde pět minut dělal dřepy. Člověk od okna si strčil ruce do kulicha a upnul si prošívanou bundu. Ale co to? Stará paní vedle mne si rozepíná kabát a sundává šálu! Závidím jí, že je otužilá. Ona ale z tašky vyndává noviny, rozloží je, pečlivě si je obtočí kolem těla a pozapíná knoflíky. Šálou si pak omotala kolena a prsty zasunula pod hýždě. Manažer, navrátivší se z tělocvičné pětiminutovky, vyňal z aktovky lahev koňaku a notně si přihnul. Nám nenabídl – škrt jeden lakomej! Před Táborem jsem začal vážně uvažovat o eventualitě, že vystoupím a v nádražní restauraci počkám na následující vlak. „Přijeli jste do stanice Tábor...“ ozvalo se za okénkem s vykreslenými ledovými květy. Vyhlédnu ven a vidím, jak podél vlaku kráčí nádražák v oranžových montérkách s kladívkem na dlouhé násadě v ruce. Když se mi ztratil ze zorného pole, ozvalo se několikeré zaklepání, pak něco zaskřípělo, pod podlahou vagónu zasyčelo a topení začalo hřát. Až pojedete vlakem, v němž se netopí, jeďte přes Tábor. Tam totiž mají České dráhy jediného zaměstnance v celé železniční síti, který umí zapnout vlakové vytápění. |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 01. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Stanislav Motl |
 |
Karel Šíp |
 |
Jiří Suchý |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Vladimír Just |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Ivan Kraus |