Ivo Antušek: S naháči ve vodním parku
Rubrika: Publicistika – Doporučení
| Jen třináct minut jízdy autem od mého pražského bydliště se nachází Aquapalace Praha. Stačí nasednout a vydat se po dálnici na Brno a hned za Prahou, v Průhonicích-Čestlicích, v sousedství gigantů Kika, Makro aj. na něj narazíte. Je to stavba vskutku velkorysá, s vlastním několikapatrovým parkovacím domem (zdarma), unikátním vodním světem s mnoha okouzlujícími atrakcemi. Opravdu nebásním. Znám mnohé akvaparky v Čechách i v zahraničí, ale tady investor, finanční skupina SPG, opravdu nešetřil. V paláci se setkáte s tobogány, skluzavkami, mořskými vlnami, vířivkami, saunami, potápěčským tubusem a lze v něm snadno zabloudit. Stavitelé mysleli opravdu na všechny, a tak se dětští i dospělí návštěvníci mohou vydovádět ve Vodním světě, vyzkoušet si až 11 procedur v Saunovém světě, navštívit lázně nebo se protáhnout ve Fitness. Součástí Aquapalace jsou také obchody a restaurace a dokonce i hotel. Po příjezdu návštěvník dostane čip v podobě náramkových hodinek, který mu umožní vstoupit do oblastí, které si zaplatil, ale i využít restauračních služeb, které uhradí až při odchodu. Tady se sluší říci něco o vstupném. Není nízké. Je otevřeno denně od 10 do 22 hodin a my, senioři, platíme spolu se studenty 95 Kč za hodinu, ostatní 120 Kč, přičemž v sobotu, v neděli a ve svátek je to za 150 Kč/hod. Výhodné jsou pondělky, kdy celodenní návštěvu lze pořídit za 300 Kč. Ač se mi to říká těžko, musím připustit, že vstupné není přehnaně vysoké. Musí se uvážit, že náklady na vytápění, ohřev vody, filtraci, početné sauny a ohřívárny, osvětlení, personál, bezplatný dovoz od metra aj. jsou asi ohromné a vložené investice budou mít dozajista hodně dlouhou návratnost. Teď už ale k vlastnímu tématu.  Aquapalace, (nechápu proč ty početné cizí názvy), pořádá i různé akce pro děti, koupání při svíčkách, diskotéky apod. Jednou z nich byla i tříhodinová noc naturistů v sobotu večer s dvoustovkovým vstupným, na niž jsme se vypravili. Měl jsem zpočátku strach, jak tam asi budu vypadat se svým stařeckým pupkem mezi mladými, ale mé obavy vyprchaly už v šatnách. Protože šlo o lidi, kteří se za svá těla nestydí, šaty všichni odkládali do skřínek ne v kabinkách, ale před skřínkami. Nejenže kolem mne byli tací, které už bylo možno pokládat také za seniory, ale i mladší dámy, které určitě kupují rozměr XXL. Mé obavy se rozplynuly, a tak jsme se plni očekávání vypravili se synem do vodního světa. U dvacetimetrového bazénu postávalo několik desítek naháčů obého pohlaví a s rozzářenými obličeji pozorovali jiné, kteří vystáli frontu, aby mohli zažít nevídanou atrakci. Vlezli do průsvitné igelitové koule, která byla zipem uzavřena a nafouknuta. Pak stačil jeden krok a ocitli se na hladině bazénu. Pokoušeli se vstát a udělat nějaký ten krok, ale většinou to skončilo pádem na dno koule. Na padající a vstávající naháče v kouli byl pohled k popukání. Částečný úspěch slavily pouze děti, asi proto, že měly těžiště níž. Poté jsem se vydal se ohřát do venkovních saun. Římskými lázněmi s caldariem a laconiem v patře jsem jen prošel a sestoupil do dvora s dvěma obrovskými finskými saunami pro 30 lidí. Tolik jich tam naštěstí nebylo, takže bylo možné pohodlně ulehnout vedle dalších naháčů na horní ze tří patrových lavic. První sauna byla v typickém severském srubu, druhou byla zemní baňa. Venku byl ochlazovací bazének, dvoranka se sprchami a dva whirlpooly – kruhové bublinkové bazénky s mírně ohřátou vodou. Když jsem obě sauny vyzkoušel, nevyužil jsem odpočívárny, ale vydal se zpět do patra, do římských lázní. Tady jsem si zaplaval, navštívil vonné římské ohřívárny, abych se mohl nedočkavě vrhnout do dalších atrakcí: masážních sprch, páry a sprchy s voňavou vodou. Touha poznat vše, co se nabízí, mě zavedla zpět do další přízemní haly. Tady vyhrával smíšený orchestr a pohled na více než kyprou nahou zpěvačku byl nezapomenutelný. Našlo se i několik obnažených párů, které tančily. V tu chvíli byla spuštěna další atrakce – mořské vlny a návštěvníci se do nich hromadně vrhli a zažívali, jak o tom vypovídaly jejich tváře, chvíle opravdového štěstí. Ve snaze rozpustit trochu svého tuku jsem se vydal na plavbu po dravé i pomalé řece, což je asi dvoumetrový klikatý příkop vinoucí se dokonce z obvodu jedné haly do druhé. V jeho zákoutích jsou výklenky, kde se můžete posadit a dopřát si masáž ze stran i ze dna, nechat se kropit sprškami a pak zas pokračovat v plavbě. Je to mnohem příjemnější, než plavat v bazénu znovu a znovu z jedné strany na druhou . Na tobogány jsem nešel. Jednak jsem líný šlapat schody a stát ve frontě, a také se mi nechtělo ztrácet čas. Zato jsem si vyzkoušel skluzavku, navzdory synovu varování, že bez plavek to nemusí být příjemné. Měl pravdu, nebylo. Při skluzu plavky nescházely, ale při dopadu rána mezi palce u nohy trochu bolela… Zvědavost mě neopouštěla, a tak jsem se vydal i do v tu chvíli nefunkční části, do lázní s honosným názvem Spa. Na více než tisíci čtverečních metrech je šest whirlpoolů, prostor pro hydroterapeutické, kosmetické a masážní procedury, rhassoul (minerální mycí zemina z Maroka), hammam (turecká lázeň), manikúru, pedikúru atp. Mimochodem, zabloudil jsem tam. Tři hodiny jsme si užívali pobyt v teplé vodě, voňavé lázni, bublinkách, v páře i sauně. Tři hodiny jsme mohli pozorovat výraz pohody a štěstí ve tvářích mladších i starších návštěvníků, rodin s dětmi, dokonce i s kojenci. Ani invalidovi na vozíčku tady nic ke štěstí nescházelo. Nazí lidé kolem sebe procházeli s naprostou samozřejmostí, šťastní a s vědomím, že v této podobě jsme na svět přišli všichni. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 02. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Karel Šíp |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Jan Vodňanský |
 |
Jiří Menzel |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Ivan Kraus |