Vladimír Kulíček: Alternativní život
Rubrika: Literatura – Zamyšlení
| Módě dnes zdaleka nepodléhají jen délky sukní, barvy sak a vzorky kravat. Módní je všechno možné, včetně slov. Například taková „alternativa“. Do ní se dá zahrnout ledacos: energetika, medicína, oblékání, stravování, doprava a vlastně skoro všechno, na co si lze jen vzpomenout. Zalternatizoval se nám celý život. Konečně –  pro ne, alternativa znamená možnost výběru a to může být užitečné, ale, jak známo, čeho je moc… Když pak navíc předkládané alternativní možnosti nedomýšlejí, nebo dokonce souvisejí se slabším rozoumkem a přesto jsou nekompromisně prosazovány ve veřejnosti, začíná lézt tlusté do tenkého. O tom, co znamená přemíra alternativ, se přesvědčil kolega, se kterým jsem absolvoval ještě v socialistické době služební cestu do Vídně. Od své dospívající dcery dostal úkol přivézt jí z cesty nové, hezčí plavky než ty, které tu byly v té době k dostání. Zaujal ke svému poslání až pozoruhodně naivní stanovisko: Požádám o plavky, dostanu je na pult, vezmu je, zaplatím a hotovo. Ve Vídni bylo všechno jinak. Ochotná prodavačka předložila desítky plavek v barevné škále duhy od fialových až po temně rudé, jednodílné i dvoudílné, odvážné i konzervativní, se vzorem i bez vzoru, provokativní i usedlejší – a kolega byl se svým umem v koncích. Něco takového nečekal. Prodavačka chtěla pomoci a vyptávala se, jestli je slečna dcera štíhlejší nebo plnější, jestli je blondýnka nebo brunetka, jaké má tvary, věk, ale i naturel, aby si udělala představu, jaké plavky může doporučit. Ukázala se hrozná věc – kolega nebyl schopen svoji dceru popsat, vlastně nevěděl, jak po této stránce vypadá. Po určité době vyjednávání to vypadalo, že kolega je na pochybách, jestli nějakou dceru má. Jak to dopadlo? Nekoupil nic. Když odcházel z obchodu, pronesl spíše sám k sobě: „Kdo se v tom má vyznat!“ Zdá se neuvěřitelné, že alternativa může zasáhnout v záležitosti výuky i do tak zdánlivě usedlé vědy, jako je matematika. Pamatujeme, jak před léty vtrhly do matematiky školních dětí množiny. Učitelům, kteří museli novou výuku zvládnout, přinesly bezesné noci, rodičům rozpaky a žákům, kteří se přizpůsobili, se postupně vytratily z hlavy obyčejné kupecké počty. Aby bylo jasno: Nemám principiálně nic proti množinám, je to rovnocenný obor matematiky a má svůj význam stejně jako obory jiné. Když však uvážíme, co má pro běžného živáčka větší cenu, když jde nakupovat do sámošky, jestli kupecké počty nebo množiny, bude asi naše rozhodování dost jednoznačné. Přesto mi vrtalo hlavou, k čemu jsou množiny pro řadového občana dobré. Zeptejte se odborníků – zní reklamní rada a to jsem učinil. Ferda Cvajfach vyučoval matematice a byl horlivým zastáncem svých „množinek“. Obrátil jsem se proto na něho s tím výše zmíněným dotazem. Ferda se rozzářil, že se alespoň někdo o ty „jeho množinky“ zajímá: „Nejlepší je to prakticky, máš takový příklad: Po dvoře běhali králíci a slepice. Dohromady měli 25 hlav a 76 noh. Kolik bylo králíků a kolik slepic? Jak bys to počítal?“ „Napsal bych dvě rovnice o dvou neznámých a vyřešil to běžným postupem!“ „Vidíš, v tom je ten rozdíl. Když použiješ množinky, nemusíš znát žádné rovnice ani jejich řešení a vypočítáš to z hlavy. Máš množinu 25 zvířat, z nichž každá má minimálně 2 nohy. Přidělíš proto všem po dvou nohách z celkového počtu, tedy 50. zbyde ti ještě 26 noh pro králíky, kterých tedy je poloviční počet – 13. Zbytek do množiny hlav jsou slepice, tedy 12. Vypočítal bys to rychleji se svými rovnicemi?“ Musím přiznat, že mě Ferda přesvědčil a že tedy i v praktickém životě mají „množinky“ něco do sebe. Brzy jsem se přistihl, že při svých turistických cestách po zemi České, když procházím naším venkovem, počítám hospodářskému zvířectvu nohy. Mělo to háček. Když po dvoře běhaly slepice, nebyli tam králíci a naopak. Až jednou! Na dvoře plno slepic a v králíkárně plno králíků. Byli ale uvnitř, takže za účelem počítání nohou jsem se tajně vloudil do dvora před králíkárnu. Dlouho jsem nepočítal. Objevil se hospodář s vidlemi v ruce: „Co tady děláte?“ Odpověděl jsem podle pravdy: „Počítám králíkům nohy!“ Hospodáře odpověď viditelně zaskočila. Asi nic o „množinkách“ nevěděl. Po chvíli řekl spíše pro sebe: „Žádnej zloděj nemůže bejt takovej blbec!!!“ Doprovodil mě k vrátkům, vypustil na cestu a ještě dlouho se za mnou díval, jestli jsem opravdu opustil vesnici. Cvajfachovi jsem příhodu raději zamlčel. Konal se „Den otevřených dveří“ v odborných a vědeckých ústavech. Navštívil jsem záměrně Matematicko-fyzikální ústav. Měl jsem štěstí a byl pozván přímo k panu řediteli. Neodpustil jsem si dotaz na množiny v základních školách. Odpověď zněla podle očekávání: „Víte, byla to tehdy taková móda!“ Tak jsme zase u té módy a do módy se oblékají i alternativy. Často blouznivci pochodují našimi kraji jako za bratří Mrštíků a vykřikují něco o alternativách, třeba na úsporu energie. A zase – nic proti drobným vodním nebo větrným elektrárnám, nic proti bioplynu, mají svůj půvab a získaná energie není k zahození. Jen ten rozdíl mezi možností vyrobit nějakou v nejlepším případě stovku kWh a potřebou ve stovkách MWh, což mohou dosáhnout jen velké elektrárny. Větrná elektrárnička u rodinného domku nebo chalupy může napájet televizi nebo uvařit kafe, ale k pořizovacím nákladům je třeba připočítat elektronickou regulaci, protože vítr někdy fouká a někdy ne a elektřinu můžeme potřebovat kdykoli. Zařízení se prodraží a nakonec můžeme také zjistit, že za ty investované peníze bychom mohli každou kilowatthodinu ještě pozlatit. Pro hospodářství státu je vyrobená energie zanedbatelná. A již je zde záměr alternativců: Postavit spousty takových elektráren na vítr a všechny dohromady by už pro průmysl něco daly. Představuji si, jak v každé ulici, na každém domě a všude na polích se točí spousty vrtulí jako od helikoptéry a úslužný vítr jim všem dodává veškerou svoji energii proudění natolik, že už potom foukat vůbec nemůže. Jenomže – kdo potom bude pohánět oblaka, aby plula oblohou, neb jinde plouti nemohou? Když bychom chtěli déšť, museli bychom si mrak poslat poštou. Nebo by je mohla tahat školní dítka v rámci mimoškolní výchovy na špagátku, jako když se pouští draci. Jenže to by asi odskákaly ty kupecké počty. I s bioplynem je situace podobná. Ferda Ajnfach s tím má svoji zkušenost. Usoudil, že je možné získat bioplyn nejen z pevných skládek, ale rovnou od živého hospodářského zvířectva – přímo. Počkal si v kravíně na svůj pokus. Čekal, až se kráva ubzdí a potom zapálil. Kráva se proměnila v živý plamenomet. Několikametrový plamen zažehl krmné seno a stodola lehla popelem. Ještě že Ferda stačil vyvést ven krávy. Jeho představa, že kráva může být chována nejen na mléko a maso, ale i na energii, dostala pořádnou trhlinu. Alternativní medicína – tam je možno se opravdu vydovádět a hlavně – sype to. Když pacientovi opravdu je něco vážného, tak ať se postará standardní medicína, ale jinak… Homeopatie se vyznačuje tím, že v podávaném prostředku je jen stopové množství látky, která má léčit. Prý dokonce čím méně, tím je to lepší. Hned jsem si vzpomněl na jeden rozhovor s Ferdou Ajnfachem na téma hodnoty věcí. On má Ferda takový přímočarý přístup ke všemu a někdy je to zajímavé. Vysvětlil mi to: „Podívej se, když si vezmeš kamínek u cesty, nikdo tě nebude žalovat pro zcizení majetku, který patří někomu jinému. Právníci pro to mají termín „věc nepatrné hodnoty“. Proč má ten kamínek nepatrnou hodnotu? Protože je ho všude plno. Je to množství, které diktuje hodnotu věcí. Když ale někdo před tebou ztratí zlatý prsten a ty si ho přivlastníš, je to neoprávněné zcizení majetku, který patří jinému. A už v tom podle paragrafů lítáš, protože zlata je málo a tím je cenné.“ Vida, tak čím je něčeho méně, tím je to cennější. Hned o několik dní později jsem Ferdův monolog uplatnil. Zúčastnil jsem se besedy, kde se hovořilo filozoficky o životě a padla také otázka, co je v životě nejcennější. Účastníci uváděli všechno možné od zdraví po čisté svědomí, tak jsem se přihlásil také. Dostal jsem slovo a prohlásil: „Nejcennější v životě je krnovský papež, protože ten není vůbec!“ Nevím, proč se na mě dívali jako na nesvéprávného pomatence, který byl nedopatřením propuštěn z příslušného ústavu. Copak to není pravda? Málo platné, musím jít s dobou. Alternativy řádí na všech stranách, je potřeba se připojit. Přizpůsobím se. přispěji svojí troškou do mlýna! Už jsem to vymyslel! Běžný pohyb lidí kráčením je možno alternativně nahradit lezením po kolenou. Ušetří se boty, jejich nákup a spravování a pokud se připojí i všichni ostatní občané státu, budeme moci zrušit obuvnický průmysl! To bude úspora! |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 02. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Ivan Kraus |
 |
Karel Šíp |
 |
Helena Štáchová |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Jiří Suchý |
 |
Milan Markovič |
 |
Rudolf Křesťan |