Eduard Světlík: Ruka trhu / Na rotopedu do Evropy
Rubrika: Literatura – Fejetony
| Ruka trhu Neustále si stěžujeme, jaký příval násilí se na nás denně řítí z televizní obrazovky či z filmového plátna, kolik je ho ve všech možných videohrách, jimž se oddávají naše děti. Vše se přitom děje svižně, hravě, bezbolestně, přitažlivě. Následky jsou známé: čím dál více kriminality, brutality, násilných činů a vražd. A nikdo si neví rady, jak to zastavit, nebo aspoň omezit. Neviditelná ruka trhu je příliš pádná. Zmohli jsme se na stíhání dětské pornografie, ale kodifikovat nějaká opatření, či nedej bože přímo cenzuru, aby se omezilo komerčně výnosné předvádění násilí a zločinů, to se neodvažujeme. Jde o svobodu slova (čti: o svobodu zisku).  Nebylo by to ovšem snadné. Jaký orgán ustavit? Kdo bude vybírat jeho členy a odvolávat je? Je vůbec někdo schopen objektivně rozhodnout, co je škodlivě přitažlivé, a co prospěšně varovné? Kdo určí, kolik krve smí vytéct za určitou časovou jednotku nebo kolik aut smí explodovat? Přesto se nabízí elegantní řešení, které nijak nepopírá princip tržního hospodářství, ale naopak jej vědomě využívá. Navrhuji zavést daň z předváděného násilí ve všech obrazových médiích! Když mohou pojišťovny sestavovat velice podrobné ceníky pro všechny druhy úrazů a tělesného poškození od jednoho článku prstu až po ztrátu života, proč by nešly vytvořit obdobné ceníky pro tvůrce vizuálních zabíjaček? V detektivkách by byla jedna vražda za režijní cenu, když na tom tento žánr stojí, ale každá další by už byla progresivně zdaněna. Tvrdá daňová zátěž by postihla nejen thrillery a většinu akčních filmů, ale i katastrofické filmy, neboť efektní formy ničení materiálních hodnot působí velmi nevýchovně. Jistý problém by asi způsobilo klasifikování tělesných a duševních újem ve válečných filmech, kde hodnota lidského života klesá pod měřitelnou úroveň, ale věřím, že by si s tím daňoví úředníci nějak poradili. Je tedy zbytečné zoufale volat: „Dost krve, semtexu, dynamitu, benzínu, ohně a trosek na našich obrazovkách! Dost svádivých příkladů pro pubescenty, adolescenty a psychopaty!“ Stačí progresivní daňová zátěž. |
| Na rotopedu do Evropy Koupili jsme si se ženou rotoped. Je třeba dělat něco pro zdraví a štíhlou linii. A tak denně šlapu, až ze mě lije pot, a když konečně slezu, říkám si: „Taková zbytečná práce! Když už musím vynakládat tolik energie, nedala by se nějak smysluplně využít? Proč ten přístroj nemá nějaký nástavec, jímž by se při šlapání třeba něco míchalo? Těsto, sníh z bílků... co já vím? Jenže denně něco péct by znamenalo další tloustnutí. To by tedy nešlo. Nebo by mohl od šlapek vést řetěz, jímž by se něco pohánělo. Ale opět – co? Mlýnek na kávu, kuchyňský robot? Jak často něco takového potřebujeme? Nevím.“ Když jsem si na to marnotratné šlapání opět jednou stěžoval, dostala žena skvělý nápad: „Co kdyby se k rotopedu přidalo dynamo na výrobu elektřiny?“ A já to hned rozvinul K dynamu by se přidal ještě kondenzátor pro domácí skladování proudu, nebo přípojka pro odvod vyrobené elektřiny do sítě. Víte, jaké by z téhle ideje plynuly grandiózní důsledky? Jaký je to zdroj alternativní energie? Jen si představte, kolik lidí se denně mučí na nejrůznějších posilovacích přístrojích doma i ve fitcentrech, kolik elektrického proudu by se dalo vyrobit? Odpadly by výpadky ve špičkách, zmizely by energetické krize, spalovalo by se méně uhlí a možná bychom konečně mohli zavřít i atomové elektrárny! Už to vidím: statisíce lidí šlapou ve fitcentrech na elektrorotopedech, nad jejich hlavami svítí zářivky napájené proudem, který si sami vyrobili, celý dům a možná celá čtvrť svítí zadarmo. Až se půjdou osprchovat, pustí si zadarmo ohřátou vodu. A domů je možná odveze tramvaj poháněná elektřinou vyrobenou jejich vlastníma nohama. A jak dobře by se dalo čelit nezaměstnanosti! V každém městě by byla malá rotopedická elektrárna, nezaměstnaní by se v ní střídali na dvě nebo na tři směny. Jednak by účelným pohybem posilovali svalstvo atrofované nicneděláním, jednak by byli zapojeni do výrobního procesu, a tím společensky užiteční, sociálně saturovaní. Vyřešil by se i další problém, s nímž si už dlouho nevíme rady: jak zaměstnat tisíce vězňů. Ať nám slouží! Co? No přece proud z Pankráce, Borů, Valdic, Mírova… Věřím, že se najdou schopní podnikatelé, kteří se co nejdříve pustí do realizace tohoto projektu. Že je podpoří vláda a možná dostanou i nějakou dotaci z fondů Evropské unie. Víte snad o něčem jiném, co bychom mohli v rámci EU vydávat za náš největší a nejoriginálnější příspěvek k trvale udržitelnému rozvoji našeho světadílu? |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 02. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Helena Štáchová |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Ivan Kraus |
 |
Stanislav Motl |