Josef Fousek oslavuje sedmdesátiny. Gratulujeme!

Rubrika: Publicistika – Fouskův svět


CURRICULUM VITAE JOSEFA FOUSKA


Narodil jsem se zatím třikrát: 12.3.1939 na Kladně, 7.4.1987 na jednotce intenzivní péče v Kroměříži a 5.3.1999 na kardiochirurgii na Karlově náměstí v Praze.

Ve 14ti letech jsem zveřejnil ve škole na tabuli báseň "Největší však voly, dělaj z lidí školy!", zahodil tašku s učením a začal pracovat. Nejdříve v POLDI Kladno a potom jako pastevec ve Strážném na Šumavě. Po vojně opět v hutích a nakonec ve Středočeských plynárnách.

Mezitím jsem se oženil s Jarmilou Příhodovou, stal se přeborníkem Středočeského kraje v boxu ve váze střední a absolvoval Lidovou konzervatoř v oboru umělecké fotografie u prof. Jána Šmoka.

První výstavu fotografií jsem měl v roce 1965 a v roce 1979 začala moje pravidelná vystupování v Semaforu a později v Divadle Jiřího Grossmanna jako hosta v pořadech Miloslava Šimka, která trvala až do roku 1998. Od září téhož roku vystupuji sám nebo se synem Tomášem v klubových pořadech, s kterými jsem opakovaně navštívil i Německo, Rakousko, Švýcarsko, Austrálii, Kanadu a USA.

„Ze zástupu diváků nakonec zůstanou dva.
Jeden, který zapláče a druhý, který tě pomluví.“

Josef Fousek                                                            http://home.att.net/~fousekjosef/CuVit/CuVit.htm  
 

Milý Pepíčku,

na světě je bohužel málo tak vzácných lidí jako jsi Ty, moudrých, citlivých, laskavých.
Nemám ve zvyku vyznávat chlapům lásku, ale já Tě fakt miluju !!! Jsem moc ráda, že mám možnost s Tebou spolupracovat, zpívat Tvoje texty a dokonce doprovázet Tvé úžasné básně svými neumělými „fotoobrázky“ v knize Pohlazení a že jsem se nejednou stala kmotrou Tvých knížek, které se tak krásně čtou!
Přeji Ti ke Tvému kulatému výročí hlavně zdraví – lásku svých blízkých i příznivců máš - tak ještě hodně chuti do další práce, ať už budeš zpívat, psát, moderovat nebo fotografovat.
Tvoje Eva Pilarová   

Rád přicházím

s napsáním zdravice v Pozitivních novinách u příležitosti 70. narozenin Josefa Fouska, kde oba dlouhodobě literárně působíme a kde se vskutku cítíme jako členové jedné velké  rodiny.
Co však napsat, abych se neopakoval jako ostatní gratulanti? Josefu Fouskovi přitom nelze napsat cokoliv, musí to zkrátka zvonit… Nechci zklamat a vezmu to proto hezky po četnicku:
 S Josefem Fouskem jsem se osobně poznal v nakladatelství Pragoline. Zúčastnili jsme se několika autogramiád.
Z naší společné fotografie na poslední z nich je zřejmé, že mi závidí moji četnickou hodnost vrchního strážmistra, i když ví, že v civilu jsem policejní plukovník.
Já Josefu Fouskovi zase závidím jeho životní elán, pozitivní přístup životu, svérázný humor a hlavně to, jak dovede nazývat věci pravými jmény, v tom je přímo excelentní.
Přeji tedy Josefu Fouskovi nejen zdraví (a on sám nejlépe ví, jakou cenu zdraví má), ale i štěstí. Vždyť na Titanicu byli všichni v podstatě zdraví, ale pouze ti, kteří měli štěstí přežili.
Proto s gratulací přináším své ČETNICKÉ ČTYŘLÍSTKY – pro štěstí, kterého v našem dnešním uspěchaném životě nikdy není dost…

Michal Dlouhý               
 

Mami, hledá tě nějaký vagabund...

... asi nějaký umělec, hlásila mi dcera váhavě, přestože do té doby nepřišla ve Švýcarsku s touto kategorií dvounožců příliš do styku.

Měla pravdu. Z auta vystoupil trochu znavený a po desetihodinové jízdě „pomačkaný“ člověk. Ze všeho nejdřív mě do svého silového pole přitáhla energie sálajících očí a jakési charisma, ničím postižitelné fluidum, které Josef Fousek s Blankou Kubešovou v Paláci knih v Luxoru v únoru 2004 na autogramiádě 1. vydání jejího románu „Vltavěnka“.kolem sebe Josef Fousek jakoby bez vlastního přičinění vydával; vzhled barda, který, i když se smál, působil dojmem posmutnělého básníka truchlícího nad osudem národa.

Tak jsme se seznámili, bylo to těsně po revoluci. Setkali jsme pak ještě mnohokrát a vždy to byl ten romantik s duší a srdcem dítěte, který kolem sebe šířil vlídnost a osobní kouzlo. Skoro jako by měl v sobě nějaký zázračný pramen, nevysychající studnici lásky a pochopení.

Druhé setkání proběhlo už v Praze.  - Dnes jsem ji složil, jsi vůbec první posluchač, šeptal vzrušeně a táhl mě knihkupectvím nelítostně za sebou mezi regály knih a chodbičkou plnou lidí. Zdálo se, že je nevnímá. A už spustil... Po pár verších se zarazil a špitl na vysvětlenou: -Plávě du od žubaže...

Milý Pepo, až dnes se Ti přiznám, že jsem z Tvého vzrušeného šepotu, který vydávala Tvá vymlácená ústa bez zubů a jazyk po injekci neohebný a ztěžklý, sotva pochytila slovo... Přesto jsem cítila, že to bude báječná písnička. Jak taky jinak, že?

Jsou setkání a SETKÁNÍ. Ta s Josefem Fouskem patří vždy k těm druhým.  Milý Pepo, přeju Ti tímto a potažmo i nám hodně pevné zdraví, ať Tvé srdce unese všechnu tu lásku, kterou v sobě nosíš a tak velkoryse a na potkání rozdáváš.
Přeje upřímně Blanka Kubešová


Óda na Josefa Fouska – 70 let

Hudba: L. van Beethoven
Slova: V. Vondráček


Kdopak nám to dneska slaví, sedm křížků na hřbetě?
Sedmdesát let už běhá Pepa Fousek po světě!
To se poved moc pěkný kousek té Pepíčkově mamince,
byl to pro svět lepší dárek, něž automat na mince!

Do kolébky toho dostal, že až pod tím praskala
a hned o něj měla zájem i milánská La Scala!
K úspěchu je cestička dlouhá,
vždy trnitá a klikatá,
vždyť se o něj pokoušela i ta tetka zubatá!

Andělé však rádi počkaj, Pepa stále má co hrát,
vzkazují nám tam z nebíčka
– nemáme se o něj bát!
Tož hraj dále náš milý barde,
vždyť nápadů i strun máš dost,
pamatuj, že stále tvoříš
svým přátelům pro radost!

Přijmi tedy letos v březnu tuhle naši zdravici,
od nás, kteří zastupují levici i pravici.
My všichni Tě potřebujeme, to pravdička je přeprostá,
tak piš, hrej a zpívej s námi – přinejmenším až do sta!

Vladimír Vondráček
Praha, 12. března 2009.

Počasí v Praze v den prvního porodu – 12. března 1939:
Oblačno, posněžovalo, spadlo ale pouze 0,3 mm srážek. Tlak vzduchu 749,5 mm/Hg ( = 999 hektopascalů).
Minimální teplota –1, 3°C., maximální teplota +2,1°C. Relativní vlhkost vzduchu 49%.
 



Zdravice Josefu Fouskovi

Právě jsem se dočetl, že za několik týdnů, dnů, hodin, minut (nehodící se škrtněte!) bude Josef Fousek, známý básník, písničkář a humorista, oslavovat významné výročí.
Bohužel je tomu tak, protože nějaký mudrc, jak Josef Fousek sám tvrdí, vynalezl ten nejblbější vynález – kalendář. Kdyby prý jeho nebylo nikdo by nemohl spílat prchajícímu mládí.
A tak i on, JF, odstartuje do příštích časů již na osmých gumách.
Přesto, že ho znám jen jako věrný čtenář a dlouho tleskající divák na jeho vystoupeních, rád bych mu upřímně popřál, aby nejenom jeho byt, jak se nedávno přiznal, byl plný andělů, ale aby je potkával ve všedních i svátečních dnech a svou uměleckou prací je neustále přibližoval i nám, ostatním.

Stanislav Rudolf

 
Milý Pepo Fousku, 

tak dlouho se spolu známe, že roky nepočítáme…  Nemám ráda, když se říká – my ti to spočítáme, nebo – ten už to má spočítaný. Především se nemá jenom počítat, ale spíše počítat s tím, že nám to stejně jednou někdo spočítá. A Ty to spočítaný zdaleka nemáš. Lidi za Tebou chodí, protože Tě mají rádi. O zdraví víš svoje a každým koncertem za ně děkuješ. Máš čím. Tvůj humor  hřeje a léčí. Zpíváš blues za všechny, kteří na tom nejsou valně. Rozumíš jim a oni Tobě. Král našich pejsků, český fousek - se musí radovat, že je tu někdo, kdo dělá čest jeho jménu i jeho vousisku.
Prý slavíš kulatiny. Užij si je, ale pak zase dělej, jakoby nic. Číslovky věku nevypovídají nic o duši. Znáš Werichovu úvahu o mladých, kteří by tu už dávno nemuseli být, a o řadě letitých, kteří by lidstvo měli provázet navěky. Patříš mezi ty druhé, neboť lidskosti, moudrosti a úsměvu je stále zapotřebí.
Díky za ně!
Jitka Molavcová 

Milý pane Fousku!


Vím že určitě nejsem ani první, ani poslední, kdo si při vyslovení Vašeho příjmení vzpomene na ty milé, české pejsky. Já však jsem člověk důsledný a tak (alespoň se domnívám!) na rozdíl od ostatních jsem si vyhledal v odborné literatuře, jaké že to ten pejsek nosící Vaše příjmení má vlastnosti. A našel jsem toto:
Český fousek (Czech Pointer, Bohemian wire-haired Pointing griffon) je velice klidný, přítulný a poslušný, přitom však inteligentní, aktivní a houževnatý.
Milý pane Fousku, zda jste přítulný a poslušný to nevím, o tom ví své nejspíš pouze Vaše paní, ale o té další charakteristice mohu prohlásit – byť jsme se setkali v životě jen párkrát – že na Vás přesně sedí.
A tak mi nelze než Vám poblahopřát nejen k Vašemu životnímu jubileu, ale i ke všem těm Vašim kladným vlastnostem! Kéž by na světě kolem nás bylo víc takových lidí, jako jste Vy!
V úctě

Ondřej Suchý

Pane Fousku,
 
na té fotce na veletrhu vypadáme tak, jako bychom se právě dozvěděli, že každej rok zestárneme o 12 měsíců…
Takže Vám přeju, abyste se necítil "ani o fous" starší a číslovku raději neuvádím.
 
Ivan Kraus
 
 

Milý Josefe Fousku,


nevím, kterému Jindřichovi patřil jihočeský Hradec či který Kardaš vlastnil Řečici, vím však, proč máme Jiráskův Hronov, Wolkerův Prostějov, Haškovu Lipnici, Šrámkův Písek a řadu podobných obročí. Něco mi však mezi nimi chybí: Fouskovo Kladno.
Má to však háček: takové pocty se člověk dočká teprve tehdy, až překročí práh nesmrtelnosti. Proto ti, drahý kamaráde, přeji, abys tu byl s námi co nejdéle a dále pilně tvořil, ať se jednou všichni ti, kteří tě čtou, poslouchají a mají rádi, mohou scházet na místě, kde na tvou počest (a pod patronací Pozitivních novin?) budou vystupovat humoristé, básníci a písničkáři stejné krevní skupiny a vzdávat ti svůj hold. Tvůj

Eduard Světlík
 

Milý Josefe,

za svůj život jsem četl dosti teoretických pojednání
o lidské cestě a jejím smyslu, ale to, co slýchávám od Tebe
v přímém přenosu pro Tvé diváky obsahuje dimenzi hlubokého
prožití skutečného, toho nejpodstatnějšího pro člověka,
totiž soucítění s bytostmi nejen lidskými.

Děkuji Ti za skutečnou psychologii srdce, dávající
naději a sílu k přežití

Tvoji  
Zdeněk HajnýEma Krulíková
 

Milý pane Fousku,


na několika dalších řádcích bych Vám rád poblahopřál k významnému životnímu jubileu jakým „sedmdesátka“ bezesporu je. Nejlepší by samozřejmě bylo, aby se Vám splnilo všechno, co si přejete, ale nevím, jestli to tak někdy fungovalo a funguje. Oslavencům se má určitě popřát hodně štěstí, které si ale každý z nás představuje nějak jinak- pro někoho je štěstí, když udělá zkoušku, vydá knížku, a pro jiného je to třeba rodina.
Rozhodně bych Vám přál hodně zdraví, štěstí abyste prožil ještě mnoho spokojených let nejen v kruhu rodinném. A zažil ještě hodně veselých příhod, kterými nás ve svých knihách těšíte.
Dalším přáním je hodně tvůrčích nápadů na příští knihy, povídky, básně a v neposlední řadě i fotografie.

To vše Vám přeje
Martin Velek
ilustrátor Vašich článků
 
Milý Pepo Fousku,

téměř před dvaceti lety jsme se poprvé potkali na zahradní slavnosti u Miroslava Švanderlíka. Taky tam byla ještě v plné síle Inka Zemánková. Pamatuješ? Hned jsme si padli do noty. Ty jsi se dokonce obratem přihlásil k odběru Českého dialogu. Pak už jsme se potkávali normálně. Já jsem s radostí tiskla zprávy o Tvých nových knižkách, Ty jsi se nechal vyfotit s Českým dialogem v ruce u popelnice, k čemuž jsi připojit vtipný textík, dal jsi mi možnost vybírat si k tisku tvé poetické i jiné perly a když jsi šel kolem, vždycky jsi se u nás v redakci zastavil. Vždycky s úsměvema dobrou náladou. Párkrát jsme si spolu i mimo jeviště zazpívali (naposledy loni ve Švédsku).
Když jsem jela před lety do Austrálie, dostala jsem od Tebe pytel dobrých rad a hlavně jsi o mé cestě informoval tamější dobré lidi, například trampy, kteří ze Sydney (bratru 1000 km), z Melbourne (jen pár stovek km) a z mnoha jiných dálav jezdí na silvestrovský týden na svůj ranč do hor k divoké řece. Vzali mne sebou a byl to zážitek.
Mohla bych snad napsat téměř knihu o tom, jak se potkáváme a jaké prima přátele máme společné. To mi však Pozitivní noviny dovolí třeba příště, teď si určili počet řádek, aby se to vešlo do blahopřejné kytky.
Tedy, milý Pepo, přeji Ti všechno krásné, hlavně silné srdíčko (dobré ho máš už od narození).

Srdečně
Eva Střížovská
(s gratulací se připojuje i náš Béďa)
 
Vážený a milý pane Fousku!                 
               
Koláže © Eva RydrychováDokážete úžasně čerpat myšlenky i ze ,,Zkušeností,´´
Což často slyšíme z Vašich mnoha slov, básní a písní.
Dokážete skutečně jako málo kdo, nastavit nám lidem zrcadlo.
Zrcadlo jež neukazuje naši tvář, ale duši a to se Vám povedlo.
                                
Přinášíte nám všem mnoho,
myšlenky nejen k zamyšlení,
také pro povzbuzení,
ale často i slova lásky a pochopení.
Vřelý dík!
Pro nás jež žijí…
na severu, zasněžených pláních,
tam kde krev v žilách tuhne v led...
tuhne také při setkání s losem,
vlkem, nebo panem medvědem...
 
A tak jako poslední již sloku,
Přeji panu Fouskovi, at ŽIJE!
Mnoho příjemných dní a roků!
Připíjíme Vám na Vaše zdraví!
Vaši příznivci ve Švédsku.
 
Olga Wister
prezidentka švédské pobočky
Nadace Olgy Havlové
 


Milý Pepíku Fousku,


strašně ráda bych na Tebe zapěla nějakou moudrou a literárně hodnotnou ódu, leč neumím...
Jak taky konkurovat moudrému, duchaplnému a vtipnému spisovateli, textaři a básníkovi?
Proto se uchyluji jen k díkům za to, žes nám byl od samého začátku nakloněn, a to jak se zdá až po dnes - tedy celých 10 let!
Za tu dobu mě párkrát přepadla krize a byla blízka toho ukončit své veškeré hudební snažení. Díky Tvé duchovní podpoře a moudrým slovům jsem to vždy překonala a "jela dál".
Ještě jednou děkuju za Tvůj Koncert v nebi, Pláč a smích i za všechny další překrásné texy a přeji Ti /i sobě/, abys jich pro nás v plném zdraví a se svou příslovečnou energií ještě hodně napsal!
 
Kdyby Ti bylo taky někdy blbě, prosím, zavolej!
 
Zuzana Stirská
  

Karikatura © Eva Rydrychová

Copyright © Fraktišek FRK Kratochvíl

Vymyslet originální blahopřání k sedmdesátinám pro skvělého člověka, kamaráda a přítele,
nadaného umělce, všestranného tvůrce, zábavného společníka, jakož i pracovitého a obětavého profesionála, jakým je Josef Fousek? To je nesporně zadání z kategorie „poslední úkol pro sebevraha“.
Když tak pročítám výše uvedený soupis VIP-gratulantů a čtu jejich hřejivá slova psaná od srdce,
napadá mě jediné přání říznuté malým rozkazem, které by mohlo mít velkou váhu....
A já se nerozpakuji vyřknout ho jménem
všech čtenářů Pozitivních novin, věrných spolupracovníků i celé redakce:

Milý Josefe! Staň se nesmrtelným!
Máš k tomu hezky česky našlápnuto. :-)

Pavel Loužecký

Copyright © Helena Stehlíková

 

OHLASY NA ČLÁNEK


Děkuji vám všem, přátelé, kteří jste si vzpomněli na mé narozeniny a napsali hezká slova, která mi dodala nových sil!

Váš Pepa Fousek
     23.03.2009

V archivu jsem vylovil tátovu jednadvacet let starou píseň, která se tak trochu vyplnila minulý pátek ráno, kdy táta nasedl za poloviční jízdné na vlak Kladno-Rakovník-Křivoklát s malým pinglem a poté prošel samojediný z Křivoklátu do Zbečna podél milované Berounky
těmi krásnými místy, kde toho tolik prožil. Konec byl jako vždy prozaický - v sobotu, když jsem ho navštívil, si stěžoval, jak ho bolí z cesty kolena. V očích mu ale hrály ohníčky a bylo mi
hned jasné, že za pár dní bude sedět ve vlaku na Berounku zase a k tomu foukat do harmoniky pro pobavení cestujících...

TomFous, 23.03.2009

Starý veterán

Jednou budu starej veterán
Zatoulám se do těch krásnejch míst
Na který jsem nikdy neměl v mládí čas
O kterejch jsem mohl jenom číst
Přes rameno malej pingl dám
Starej nůž a mapu okolí
Dobrý boty harmoniku foukací
Vyrazím do lesů do polí
Dál krajinou dál a dál
Dál krajinou tuláků
Krásný sny se mi promění
V dým co zůstal od vlaků
Jednou budu starej veterán
A vrátím se domů z krásnejch míst
Řeknu ženě že jsem svý sny nepotkal
Že je lepší o nich jenom číst

(text JF, hudba P. Spálený - Semafor 1988)

Než Tě andělé zavolají k sobě,
kéž napíšeš ještě pěkných knížek pár.
Žijeme všichni v rozjitřené době -
a Tvoje příběhy jsou pro nás velký dar!

Miroslav Sígl (*1926)
13.03.2009
miroslav.sigl(a)seznam.cz

V duchu Vám milý pane Fousku tisknu ruku a od srdce přeji hodně zdraví a štěstí - to ostatní si člověka najde vždycky samo :)
Nechť je Vaše krásná duše stále tak čilá a milá tak jako dosud!

S přátelským pozdravem,

Jana Pilátová
14.03.2009
               +420 777 221 696        
http://pilatka.webgarden.cz

Ohlas, který nám zaslala od čtenáře PN šéfredaktorka Českého dialogu pí. Eva Střížovská. Gratulaci rádi dále předáme.
Redakce PN

Ahoj, Evo,
diky za upozorneni na narozeniny Josefa Fouska. Pokusil jsem se napsat na ohlasy Pozitivnich novin, ale jelikoz jsem stale jeste desny computerovy bridil, tak se mi to nepodarilo odeslat. Kdyby jsi se s nim snad v brzku setkala, tak bych Ti byl moc vdecny, kdyby jsi mu mohla i za mne pogratulovat. Ackoliv jsem ho nikdy nevidel, tak doslova hltam jeho clanky v Pozitivnich novinach. Vyzaruje z nich opravdove clovecenstvi, vrelost a srdecnost. Vsiml jsem si, ze vetsina gratulantu mu poslala sva fota. To ja nemuzu, ponevadz bych si nechtel vzit na svedomi jeho jiz ctvrte "narozeni"!!!


S vrelymi pozdravy a diky

Mirek Koutsky, 16.03.2009
mirekkoutsky(a)yahoo.com.au
 

foto a ilustrace © z archívu přátel Josefa Fouska

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 03. 2009.