Miroslav Sígl: Písničky mě provázejí celým životem

Rubrika: Publicistika – Historie

 

Jestli si neumím něco představit, tak by to byl život bez písniček. Provázejí mne od dětství díky mé mamince, která dokázala zpívat snad při každé práci. Dnes už vím, že jí ty písničky nahrazovaly vše ostatní, čeho se jí v životě nedostávalo. Ale nikdy si před námi dětmi nestěžovala. Popadla koš s prádlem, žehličku zahřála na plotně a dala se do zpěvu. Šli jsme na pole či louku a cestou jsme si zpívali s ní. Večer, když bylo všude poklizeno, buď nám něco vyprávěla nebo jsme opět všichni zpívali. Mnohokrát nám bylo smutno po tatínkovi, který se vracel z práce domů jen jednou týdně. Byl stavebním dělníkem, a většinou se stavělo po celých Čechách, jenom ne v blízkosti naší vesnice. Proto jsme zpívali, abychom ten stesk zahnali.
 
Obříství – rodné místo. Poznamenáno pobyty Bedřicha Smetany, který si tady nalezl svou druhou ženu Bettinu a v červenci 1860 se s ní oženil v kostele sv. Jana Křtitele. Na jejich svatbě se hrála Bettina polka, původně nazvaná Nevěstě své na uvítanou, z roku 1859.
 
Její tóny se staly znělkou obecního rozhlasu, kdo by si ji tedy nepamatoval, jakmile zazní…!
 
Jdeme-li ještě dále do historie mé rodné obce, dozvíme se, že tu pobýval český obrozenecký básník Matěj Milota Zdirad Polák (1818–1821), který byl pobočníkem generála barona Františka Kollera v napoleonských válkách. Ten získal zdejší panství, na které si přivedl i svého pobočníka. Krása tohoto prostředí mu učarovala. Složil zde velkou poému Vznešenost přírody, opěvoval mělnické víno a také práci místních rolníků. Jedna jeho básnička zlidověla a začala se brzy zpívat.
 
Sil jsem proso na souvrati, nebudu ho žíti.
Děvče krásné miloval jsem, nebudu ho míti.
Síti, nežíti, milovati, nevzíti!
Sil jsem, nežal jsem, miloval jsem, nevzal jsem…
 
Za necelé půlstoletí od dob barona Kollera a básníka Poláka se do Obříství přistěhoval další významný český básník, Svatopluk Čech. Hledal klid po ohlasech příznivých i nepříznivých, které se na něj snesly po vydání jeho buřičských Písní otroka. V Obříství si zamiloval zdejší sekáče rozlehlých luk a věnoval jim svou poému. Mezi lidmi však byla známá jeho zdramatizovaná veršovaná alegorie národního zápasu, v té době proti vtíravému cizáctví – Lešetínský kovář. V tomto eposu jsou verše, které se staly podkladem písně zakrátko zlidovělé. Dodnes si ji zpívám a slyším vždy svou maminku, od které jsem se písničku naučil:
 
Ještě jen dále pojď, k lesu mne vyprovoď,
přitul se ke mne blíž, Liduško má!
Ztratíš mě zakrátko, mé zlaté poupátko,
najdeš až po létech, když Pán Bůh dá.
 
Ruku svou podej mi, ještě mne obejmi,
už tebe v náručí nebudu brát.
Ještě dnes naposled slaďoučká jako med
 ústa dej zulíbat na tisíckrát.
 
Sbohem, ty údolí, vesničko s topoly,
ty stará kovárno pod jabloní.
Zvonil tam vesele do želez, ocele
perlík můj…Nikdy už nezazvoní.

Těch písniček mé maminky je velké množství a často si je rád zazpívám, když jsem sám, v koupelně nebo si je pobrukuji na procházce. Rád jsem je zpívával na chalupě, když jsem trhal rybíz. A vůbec jsem se nestyděl kolemjdoucích…
 
Letěli holubi, letěli přes náš sad,
a ten, který mě miloval,
ten mě už nemá víc rád…
*
Žloutne listí, žloutne, suché padá dolů,
a já dívka přenešťastná, já musím do hrobu…
*
Mně darovalo děvčátko, prstýnek zlacený,
A já jí za to růži dal na důkaz lásky svý…
*
Šel jsem ondy šumným hájem, v stínu lesa slavík pěl,
píseň lásky, píseň bolu, takže jsem až zaslzel.
Miloval jsem dívku krásnou, odvedli ji v širou dál,
abych na ni zapomenul, proč jsem ji kdy miloval.
 
Oblékli mne v černé roucho, abych sloužil pro nebe,
kterak mám já zapomenout, drahá milko, na tebe?
Proč já nejsem dravým orlem, bych se vznesl ke hvězdám,
neb labutí po jezeru plul bych tram, kde milka má?
 
Měj se dobře, dívko krásná, měj se dobře ve světě,
žádný bol a žádná tíseň, ať tvé srdce nehněte…
*
 Hvězdičky, hvězdičky, vy jasně svítíte, miláček se na mne hněvá, vy o tom nevíte.
Hrobu se nebojím, není tak hluboký, ale láska přenešťastná, ta trvá dva roky…
*
Cestička k Majrovce ušlapaná, šla po ní má milá uplakaná,
Miláčka hledala, oči utírala po celý den…
Vyšlehly plameny na černé kameny a v nich je miláček zavalený…
 
Také tatínek si také rád poslechl písničku, kterou si maminka zpívala. Když byl v druhé světové válce na vojně někde u Haliče, čekala, až válka skončí, aby se mohli vzít, jak si slibovali:
 
Která česká matička, má na vojně synáčka,
ta se musí každičkého rána podívat do sluníčka.
Sluníčko je červený, synáček je raněný,
on tam leží na tom ruském poli celý zakrvácený.
Kdybys, milá, věděla, co tvůj miláček dělá,
on tam leží na tom ruském poli, plakat by jsi musela…
 
Bylo po válce, mí rodiče se vzali a přišel jsem na svět. Začal jsem chodit do školy a s tím přicházely nové a nové písničky. Každé ráno jsme vítali pana učitele nebo paní učitelku zpěvem. Takový byl rituál, a otevřenými okny se nesly na náves milované písničky našeho prezidenta-osvoboditele T. G. Masaryka, které jsme si zamilovali i my:
 
Ach, synku, synku, doma-li jsi, tatíček se ptá, oral-li jsi,
Tatíček se ptá, oral-li jsi.
Oral jsem, oral, ale málo, oral jsem oral, ale málo,
kolečko se mi polámalo, kolečko se mi polámalo.
když se ti zlámalo, dej ho spravit, když se ti zlámalo, dej ho spravit,
nauč se, synečku, hospodařit…
*
Teče voda, teče, cez veleckyj majír…
*
Pásol, Jano, tri voly u hája…
*
Tovačov, Tovačov, tovačovské hatě, nemohu, má milá, zapomenout na tě, hujá…
*
U panského dvora, náš Vitoušek orá…
 
 
Protože jsme byli republikou Čechů a Slováků, učili jsme se hodně slovenských písniček. Byly krásné a prostřednictvím nich jsme tolik toužili poznat naši bratrskou zemi zblízka:
 
Tancuj, tancuj, vykrúcaj, jen tu pícku nezrúcaj…
*
Hej, pod Kriváňom, tam je krásný svět, tam rostú chlapci bystrí jako květ,
Pod Kriváňom slunko svítí, tam má každý vesel býti, pod Kriváňom…
*      
Pridi Janík premilený, pridi k nám, já ti za klobúček pierko dám,
červenou růžičku, rozmarinčok zelený, pridi  šohaj milený!
*
Vrť sa, dievča, vrť sa dievča, okolo mňa, jak ten ptáček jarabáček okolo mňa,
Udělaj kolečko, moja galánečko, budeš moja, budeš moja.
*
A já sú synek z Polanky, já si dú hledať galánky…
 
Začali jsme chodit do Sokola, a zas tu byly nové písničky, které jsme se během cvičení naučili. A jak jsme je rádi zpívali!
 
Lví silou, vzletem sokolím, kupředu kráčejme
a drahé vlasti v oběti své síly snášejme.
A byť je cesta daleká, ta sokolíka neleká,
jen mužně, statně kupředu, vždyť drahá vlast čeká!
*
Spějme dál, statně dál, za sokolským praporem…
*
Šestého července, na strahovských hradbách,
stáli sokolíci, stáli sokolíci v dlouhých hustých řadách…
 
V hodinách zpěvu jsme se naučili desítky nových písniček, ale také v pěveckém sboru naší školy, s nímž jsme vystupovali na různých akademiích, tak snad jen názvy některých z nich:
 
Holka modrooká
*
Pod dubem, za dubem, měla jedna, dvě…
*
Pod našima okny teče vodička…
*
Bodaj by vás, vy mládenci, čerti vzali…
*
Letěla husička, letěla z vysoka…
*
Boleslav, Boleslav, překrásné město
*
Koupím já si koně vraný
*
Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině…
*
Ovčáci, čtveráci…
*
Když jsem já sloužil to první léto…
*
Andulko šafářova...
*
Pásla husy pode dvorem, sama seděla pod javorem…
*
Šly panenky silnicí, silnicí, potkali je myslivci…
*
 U Svatobořic, na tej rovině, pase Janík čtyry koně vrané na jatelině…
*
Olivo, olivo, olivo zelená, pověz mně, olivo, co můj milý dělá
*
Na Šumavě je dolina, a v tej dolině kalina…
 
Zelení hájové, bejvaly jste vy moje…
*
Na Bílé hoře, sedláček oře, má hezkou dceru, dej mi ji, Bože…
*
Andulko šafářova, husičky nemáš doma…
*
Koupím já si koně vraný, až na tu vojnu půjdu…
Ještě než jsem narukoval na vojnu také já, odpracoval jsem si hezkých pár dnů na brigádách mládeže jako redaktor Mladé fronty:
 
Lidice – Most – Litvínov, mládeže je práce,
dělníkům, a horníkům stavíme paláce…
*
Pryč s tyrany a zrádci všemi, nechť zhyne starý, podlý svět,
my nový život chcem na zemi, už nesmí býti žádných běd…
*
Tmy vláda je svržena…hali, hola, od lodi k lodi jdem,
Prapory revoluce po celé zemi rozvinem…
*
Avanti, popolo, alari skosa, banděra rosa, triumfera (foneticky)
*
Casián, sipatoga, matigo, tigo, dorokán sajan… (foneticky)
*
Chodím po Brodweji, hladov sem a tam, singijájá, jupi jupi jau, černou kůži mám…
*
Vyhrňme si rukávy, když se kola zastaví, hej rup, hola hej, do práce se dej!

A vůbec jsem tehdy netušil, že přijde doba, a já budu rukovat. Sotvaže jsme se usadili na vojenských studených cimrách, začali jsme zpívat. Navíc jsme se učili písničky do pochodu a těmi těšili kolemjdoucí, když jsme šli na cvičák:
 
Vojáci jdou, vojáci jdou, Bože jaká je to krása
*
Pětatřicátníci, kluci jako květ, na vás bylo vždycky radost pohledět,
když jste mašírovali, všecky panny plakaly, pětatřicátníci, vraťte se nám zpět…
*
Chodíme, chodíme, hore po dědině...
*
Vojáci idú, prilby sa jim blýšťá, kapela jim hrá…
*
 Frýdecká posádka, jsou chlapci veselí, ty svoje srdce s každou rádi rozdělí…
*
Okolo Frýdku cestička…
*
 Beskyde, Beskyde, kdo to po tobě ide…
*
Okolo Hradce, v malej zahrádce, rostou tam tři růže…
*
Jenže co mě vzali do armády, já jsem tam a ty jsi tady,
Tak spánembohem, nač ten pláč, já nejsem žádnej zelenáč,
Nó a hned, jak vyprší můj čas, já přijdu, přijdu zas…
*
Den se krátí a ty jdeš spát, dobrou noc a nech si o mně zdát.
Až mi skončí ten vojny čas, k tobě se vrátím pod okénko zas.
Den se krátí a ty jdeš spát, už je blízko ten, kdo měl tě rád.
Srdce v dlani, na čapce květ, za tebou dneska navracím se zpět.
Já deset let na stráži stál, za deset let se mužem stal.
Dnes místo lásky toužící vítá mě déšť, co pláče v ulici.
Den se krátí a ty jdeš spát, jiného si budeš zítra brát.
Příliš dlouhý byl vojny čas, jinému dávno srdce slíbilas…

V sobotu, kdy bývalo odpoledne volno, čistily se zbraně, uklízelo se, jsme nejraději zpívali táhlé, smutné písničky, vyvolávající v nás touhu po domově:
 
Sobotěnka ide, čože ma je po něj, cesta zarúbaná k frarárečke mojej…
*
Až já na tu vojnu půjdu, komu zanechám svoji milú…
*
Horo, horo, vysoká jsi, má panenko vzdálená jsi…
*
U panského dvora, náš Vitoušek orá…
*
Copak je to za vojáka, když mu láska nekvete?
*
Na tú svatú Katerinu, Katerinskú nedelu…
*
Kúpala sa Katerina v tej voděnke studenej, ej, vila věnce pro mládence z rozmarýny zelenej…
*
V rychtárovej studni, bystrá voda šumí, spadla do ní jiskra, bystrá voda vyschla…
*
Na rozloučení, mý potěšení, postavím pod okny máj…
*
Koupím já si, koně vraný, až na tu vojnu půjdu…
*
Pod našima okny teče vodička, napoj mi, má milá, mého koníčka…
*
Co se to šupoce za tú stodolú, aj Bože…
*
Dyž jsem šel za milou, zabloudil jsem, zůstal jsem ležeti pod jalovcem…
*
Ještě já se podívám, podívám, k ledenickým zahradám, jestli je tam děvče…
*
Už mně koně vyvádějí, už mně koně sedlají…
*
V Hodoníně za vojáčka mňa brali…
*
Kdo si tu pěsničku zazpívá, veselá partija z Mistřína…
*
Zdálo se mě, má panenko, dnes v noci o tobě…

Vrátil jsem se z vojny a první má cesta vedla k Vycpálkovcům, kde moje budoucí manželka Květa tančila a já jsem jim k tomu zpíval v pěveckém sboru. Těch písniček je požehnaně, však jsme za nimi jezdili až na Chodsko s Františkem Bonušem, Evou a Radkem Rejškovými, osobně jsme poznali jejich sběratele Jindřicha Jindřicha v Domažlicích, byli jsme na několika poutích, spali jsme „na půnebí“ a nepřestávali zpívat jednu písničku za druhou:
 
Alou, vivat, budem zpívat, nepudem z hospody domů…
*
Až mě bude sedm, sedmdesát sedm…
*
Už se ten Tálinskej rybník nahání…
*
Skály se pukají, vody je málo, že se mi, má milá, o tobě zdálo…
*
Dejte sem židli, židličku, pro moji tydlí, tydlíčku, bolí jí, bolí nožičky,
Mý drahý tydlí, tydlíčky…
*
Na záblatskej lukách roste tráva…
*
Paňmámo, pantáto, ženiši dú k nám…
*
Pršílo, blýskalo, bejvalo bláto…
*
Ha, ty svatý Vavřenečku…
*
Vosy, vosy, sršáni…
*
Žádnej neví, co sou Domažlice…
*
Od Tábora až k nám…
*
Když jsem já šel tou Putimskou branou…
*
Kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany…
*
K Budějicům cesta, ale že je ouzká…
*
Čí só hode, naše hode, poďme stará do hospode…
*
Muziky, muziky, veselo mi hrajte (a dál Očenku, očenku, daj mi takú ženku, aby ma vodila od šenku do šenku.. )
Milujeme operní árie, ty si většinou přehráváme z gramofonových desek nebo teď i z kazet či z cédeček.
 
Všechny naše děti byl rovněž muzikálností strženy. Nejstarší Jana hrála na klavír od svých šesti let. Sotvaže jsme se přestěhovali do většího bytu, zadlužil jsem se a první větší koupí byl klavír právě pro Janičku. Hrají na něm s vnučkou dodnes. Prostřední syn Mikola byl po několik let členem Škampova studentského orchestru, hrál zde na violoncello.
 
Vnukové Michal a Bertík mi hrávali písničky Jiřího Maláska, kterého jsem osobně znal z Čs. televize, jeho Romantický klavír miluji. Zahrajte mi, ještě jednou, Baladu pro Adélku…
 
Bohatý repertoár má vnučka Štěpánka, těšíme se vždy na její přehrávky, ať už na harmoniku, klavír nebo flétnu… Ze školních let vyrostla, ale v hudebním souboru zůstala. Její rychlá polka a mnohé další skladby, je to krásné, ať je to cokoliv!
 
Léta jsem jezdil do Brna na veletrhy a po večerech navštěvoval s brněnskými přáteli (mám jich tam mnoho, ale už také odcházejí…), vinárničky pod Špilberkem, U královny Elišky, s Mirkem Galuškou, Mirkem Drozdem (to byli ovšem Pražáci) jsme tu přezpívali kdejakou moravskou, slováckou, valašskou písničku. Za nimi jsme jezdili i do sklípků kolem Brna, až na Znojemsko, do Valtic a Břeclavi:

Vínečko bílé, jsi od mej milé…
*
Za Lanžhotem v poli, studánečka voní, studená je,
keď jsem já tam oral, a v ní jsem napájal vrané koně moje…
Nedaleko spola, frajárka mňa volá, šátek v ruce,
jak úsměv slunéčka, je má frajárečka, tej dám svoje srdce…
*
Zaspala nevěsta v strážnickej dolině, došla na ňu mamka, došla na ňu mamka,
vstaň nevěsto hore…
*
My jsme Valaši jedna rodina, valašské hory jsou naša otčina,
My jsme Valaši chlapci jako fík a náš kapelník je strýc Matalík…
*
Anička, dušička, kde si bola…
*
Zaleť sokol bielý vták, ku mojmu milému…
*
Prídi ty šuhajko ráno k nám…
*
Sloboděnka, sloboda, k čemu jsi mne privedli, falešní chlapci mě podvedli,
Když moje červené líčka zbledly. Eště jednu sestru mám, takovú ji radu dám:
Aby si dobrý pozor dala, falešným chlapcům sa vyhýbala.
*
Hej od Buchlova vietor věje…
*
Ej, vy páni, vy, že nevíte, co nového, já vám to povím:
Ve Strážnici verbujú, na dva bubny bubnujú, na vojnu berú…
*
Za starú Breclavú, u tej boží muky, stojí tam dcérečka, zalamuje ruky…
 
A pak je tu dlouhá řada písniček, koled, které si rádi zpíváme o Vánocích (Narodil se Kristus Pán, Nesem vám noviny, Půjdem spolu do Betléma…)
Nemohou chybět písničky mých milovaných dechovkářů, na prvním místě ta, která zpívá o mém rodném Mělnicku:
 
Vím, kde se stýká, tam u Mělníka tok řeky Labe s Vltavou,
stráně vonící, révou se skvící, zpívají polku jásavou.
Mám jedno přání, ať spěchá zrání, vždyť radost víno rozdává,
ať sklenku vína nám připomíná ta polka jásavá.
*
Do Prahy je cesta dlouhá…
*
Hájku, háječku, hájku zelený, na mě se hněvá mý potěšení…
*
My pluli dál a dál v zelené lesy, kde vlnka s vlnkou slaví své plesy,
My pluli dál a dál v zelený háj. Loďka je malá, vesla jsou krátký,
Popluje, chlapci, poplujem zpátky – či máme plouti dál v zelený háj?
*
Škoda lásky, kterou jsem tobě dala…
*
Nevolej víc, sám jsi mou lásku zradil…
*
Proč přišla tak znenadání, ta láska májová, teď už nás nich nezachrání, jenom náruč tvá…
*
Kvetou máky v poli a mě srdce bolí, že tam pod topoly, že tam roste žito,
A mě je to líto, že už bude pokosené, všude jen zválené...
*
Zelená se, zelená, u Obříství zahrada, zelená se, zelená, u Obříství plot.
Vzkázala mě má milá, abych přišel za šera,
že mi dá dnes kytičku, já jí sladkou hubičku…
*
Já mám ráda jenom dragouny, ty co jezděj jenom na koni…
*
Trubte nám trumpety, tak jako před lety…
*
Až začnou v sále sólo hrát, jen nám, jen nám…
*
Pivovarský koně, grošovatí, přivezli pívečko, kdo ho platí?
Jen ať platí, grošovatí, to, co se vypije, se neztratí.
*
Písničky Karla Hašlera, ty nemohou při žádné příležitosti chybět, tak honem ve zkratce, všichni je známe:
 
Strahováček, U svatého Matěje, Na Císařské louce stojí řada topolů, Před vejtonskou hospodou, Když
mne má panenka nechce ráda mít, Ta naše písnička česká, Po starých zámeckých schodech…
 
Pak je tu spousta staropražských písniček, které si člověk rád zazpívá při harmonice, u piva, v hospodě s kamarády, spolužáky:
 
Na Vlachovce v každou sobotu, vládne parta frajerů… Padla facka, padla na sále… Pepíčku začni, mé srdce lační… Nepůjdem spát, až ráno v šest, flamendr má přece čest… Měla panna, měla pána, byla do něj udělána… Podívej, miláčku, ty s mě k srdci nepřirost, já tě vidím půl, a mám tě víc než dost… Hele, koukej, podívej se, jak jsem tenká, dělej se mnou tuze pomalu… Policajt, jdou, jdou,jdou, na mě si nepřijdou, já jsem ta těžká pára, bydlím za vodou… Já jsem viděl hezkou holku, stála na rohu… My jsme ti Pražáci, vltavská krev… Kdyby zašlo Podskalí, Čechové by plakali, v Podskalí by zhynul pak, nejvěrnější z Čechů, do posledního dechu, roduvěrný Podskalák…Ve Vršovicích za tratí, v Edenu, tam se polka neztratí, v Edenu… U Zvonu je candrbál, je tam holek plnej sál… Když jsem přišel do Košíř na Mlynářku, bylo slyšet ze sálu plno nářku, dvě frajerky se tram praly, bluzičky sobě roztrhaly, a ty jejich frajeři, se jim smáli… Vy stromečky okolo Břežanky, vy jste toho příčinou, že můj milý každičkou neděli chodívá tam za jinou… Na Pankráci, na malém vršíčku, stojí pěkné stromořadí…
 
Nerad bych zapomněl na posledního potomka - dceru Lenku, dnes je u Vycpálkovců, ale v mládí propadla trampským písničkám a k těm patří kytara. Kolik jsme jich jen spolu přezpívali za mlada i v pozdějším věku!
 
Teskně hučí Niagara… Osada stará zas… Kampak spěcháš, starej kamaráde, kampak pospícháš… Marta je Marta, Martu zná celá parta… V dáli, tam kdesi za těmi lesy, v dáli… Dájo, nevolej, pozdě je zpátky jít, neříkej, že mě budeš dál teď ráda mít… Ty jsi to moje zlato, které mám tak rád, jen ty mi stojíš za to, život pro mě dát… Krásná Izabel, tvé rety měl plavčík… Když jsem byl mlád, bývala Askalonu nejhezčí osadou, kterou jsem znal…
*
Jakou zpíváme na závěr, když naše zpívání pomalu končí? Těch také může být vícero:
 
Aby nás Pán Bůh miloval, miloval, hříchy odpustil, nebe dal…
*
Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře, za našich mladých let…
*
Ach, není tu není, co by mě těšilo…
*
 Hrajte, já rada tancuju, možná, že zítra už tady nebudu…
*
Když člověk přichází do let, všechno ho začíná bolet…
*
A já pořád proč mě má hlavička pobolívá, a já pořád proč mě hlava bolí…
*
Kdepak je to moje zlaté mládí, uprchlo a nevrátí se víc…
*
Zahučaly hory, zahučaly lesy, kam jste se poděly, kam jste se poděly, moje mladé časy?
*
Zelení hájové, bejvaly jste vy moje, bejvaly jste mýho srdce potěšení…
*
Zelené háje, lásko mých let, vy jste bejvaly celý můj svět…
*
Ještě já se podívám, podívám, k obřístevskejm zahradám,
jestli je tam ještě modrooký děvče, já si na ně zavolám…
*
Já to vím, že jedenkrát, naposled mi budou hrát,
Bůhví, kterou mi vyberou,
nejspíš tu některou, kterou mám rád.
Zvedněte muziky plech, naberte pořádně dech,
hrát smíte jen co řeknu vám, ať se dobře mám…
*
Vede, vede, cestička do polí, když jdu po ní, srdce mne zabolí…
*
Už kamarádi pomalu stárnem, a nad svým mládím jen rukou mávnem:
Pryč jsou ty chvíle, kdy jsem tě měl tolik rád,
proč chceš mi moje mládí, sbohem dát?
Moji milí, zdaleka to není vyčerpávající, protože bych musel vypsat písničky Honzy Vyčítala, Karla Kryla, Jarky Nohavici, našich dnes již klasických zpěváků Karla Gotta, Heleny Vondráčkové, Hany Zagorové a mnoha, mnoha dalších. Písničky si rád zpívám, když jedu sám v autě, ale i s Jiřinkou si často na delších cestách v autě prozpěvujeme jednu za druhou.
 
Kéž se i vám podaří z těch písniček alespoň některé vybrat do svého repertoáru!
 

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Zdeňka Nováková http://www.flickr.com/photos/32457044@N05/

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 16. 03. 2009.