Blanka Kubešová: Otevřený dopis TV NOVA o Ivetě Kollertové

Rubrika: Publicistika – O slavných lidech

 V rubrice VŠECHNO JE JINAK! umožňují Pozitivní noviny známým osobnostem bránit se
proti lžím, pomluvám, nepravdivým nebo zkresleným tvrzením, které o nich otiskla média.
Veškerá vyjádření dotyčných osob jsou výhradně jejich vlastním dílem a v Pozitivních novinách jsou otištěna exkluzivně v plném znění bez jakékoli cenzury redakce.
Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin

Své příspěvky do této unikátní rubriky mohou veřejně známé osobnosti zasílat na adresu:
redakce@pozitivni-noviny.cz,
stejně tak mohou zasílat na stejnou adresu své ohlasy k tomuto článku čtenáři. Seriózní ohlasy budou otištěny přímo pod článkem a rovněž v rubrice OHLASY.
Redakce si vyhrazuje právo neotisknout ohlasy hrubé, urážlivé, nenávistné a nicneříkající.

Pokud jste tento pořad neviděli NA VLASTNÍ OČI, nejdříve se na něj podívejte.

Vážený týme pořadu NA VLASTNÍ OČI, vážená paní redaktorko Majerová!

Jsem publicistka žijící ve Švýcarsku a ráda sleduji Váš pořad. Ráda – protože dává mnoha lidem šanci něco změnit, postavit se nespravedlivému rozhodnutí, nebo napravit křivdy, na které oni sami nestačí.
Ve sředu 4.3. t.r. jste odvysílali v rámci pořadu i příběh Ivety Kollertové, Žít s rakovinou. Bohužel musím říct, že jsem hluboce zklamaná z toho, jak byl příběh vystavěn a vůbec uchopen, jak málo kriticky jste se tématem zabývali. Paní redaktorka Petra Majerová strávila s postiženou možná jeden dva dny, ale zcela pominula to zásadní.

Nezeptala se a nezajímala:

►  Jak k onemocnění došlo? Asi z deseti pracovnic s azbestem onemocněly na rakovinu tři dělnice, není to zvláštní? Dostala některá z nich, (popříp. zajímala se o) odškodné?

►  Po jak dlouhé době a jakým způsobem „dostala“ postižená vozík? Kdyby totiž případ Ivety K. nerozhýbal Čech z Německa, Češka ze Švýcar a především Češka ze Švédska z Nadace Olgy Havlové, neměla by postižená vozík dodnes. Napsat k tomu poukaz se totiž léta nikdo neměl, dokonce ani ošetřující praktická lékařka. Nebylo by zajímavé za ní zajít a dotázat se, z jakého důvodu poukaz odmítala vystavit? Iveta K. byla nakonec nucena sama obvolat lékaře podle telefonního seznamu, a to tak dlouho, dokud nenašla jednoho, který poukaz vystavil. Není to tristní? A není úkolem pořadu poukázat a napravit právě takové praktiky?

►  Jak probíhá den postižené? Kdo jí (a nejen jí, ale i postižené matce, která se o ni stará) poslal pomůcky ke zvládnutí - pro zdravého člověka všedních - ale pro takto těžce postiženého téměř nepřekročitelných každodenních překážek? Nebyla to náhodou opět Češka z Nadace Olgy Havlové ve Švédsku? Jak dopadají pacienti, kteří tuto známost nemají? Co na to sociální úřady, co na to tzv. ošetřující praktická lékařka?

►  Jak často se dostane Iveta K. s vozíkem ven? Může ji vyvézt pečovatelka? Tady by se posluchači museli dovědět, že pečovatelka nemá sílu vynést postiženou z postele a posadit ji na vozík. Že Iveta K. musí čekat, až a jestli k tomu najde čas někdo z příbuzných. Je také tohle normální?

►  Může Iveta K. vůbec tolik let vytoužený vozík používat? Aspoň po bytě, když už se ven rozhodně nedostane denně? Bohužel, ani tady není odpověď uspokojivá. Charita v Mostě sice na moji prosbu ihned poslala svého pracovníka, který na místě zjistil možnosti přestavby a úpravy bytu (prahy, rozšíření předsíňky, apod.) a slíbil zajistit vhodnou firmu, ale je březen a dosud se nic nestalo. O pomoc se Iveta K. přihlásila též do pořadu ČT Prima Jak se staví sen.

►  Kolik dostává zdravotních pomůcek (zejména plen!) člověk, který je na ně odkázaný? Není to náhodou asi
7 balíků, tj. 168 ks na 2 měsíce? Vždyť tohle není ani 90 ks na měsíc! Nestálo za to poukázat na skutečně nelidské normy?

►  Nejsou takto těžce postižení nuceni pracovat, aby si mohli dokoupit to, co jim zdravotnictví dluží, popřípadě slibuje jen na papíře? Má ošetřující doktorka možnost předepisovat více zdravotních pomůcek, třeba právě plen, a jestliže to nedělá, tak proč? Skutečně nestálo za to udělat s lékařkou rozhovor?

►  Jakou matraci postižená používá? Kdo ji zaplatil? Ani tohle není bez zajímavosti. Matrace s otvorem tak, aby člověk neležel jen ve svých výkalech, je totiž vynálezem samotné Ivety K. Podle jejího návrhu byla matrace vytvořena, na výlohy přispěli jen a jen její přátelé. Nestálo to za zmínku? Nejsem odborník, ale třeba je matrace dobrá natolik, že by se mohla vyrábět i pro podobně postižené?

►  A konečně, kdo se o postiženou stará? Není to především její těžce nemocná 75letá matka, a jestliže ano, dostává na to ona (popříp.rodina, tj. dcera) podporu, na kterou má ze zákona nárok?

Vážení přátelé, těch otázek, které se vnucují, by bylo jistě víc. Když jsem se dověděla, že bude s paní Ivetou Kollertovou rozhovor ve Vašem pořadu, měla jsem radost, že se konečně upozorní na to, jak těžce se postiženým v naší zemi žije.
Iveta K. svoji šanci promluvit promarnila, ale mám pocit, že paní redaktorka na tom nese lví podíl. Nebyla jsem u toho, ale takto z odstupu se zdá, že nešla pod povrch, nezajímala se, nevyptávala.
Já vím, že pacientka je člověkem vyrovnaným se svým osudem, je zvyklá čekat na to, jak moc a zda vůbec úřady zareagují, a když ne, musí se to prostě vydržet. V pořadu řekla, že je šťastná a já jí věřím, že se skutečně dokáže radovat z kapky deště, z kůry stromů, z oblak za svým oknem... Svoji práci odvedla. Vyslala podobně postiženým zprávu, jak na tu mršku rakovinu jít, jak lze i takto zákeřnou nemoc překonat či ovládnout tak, aby neovládala ona vás. Ale bylo tohle dost a dokáží to všichni? Nebylo úkolem pořadu se zajímat o víc?
Podotýkám, že dopis píšu bez vědomí pacientky.

V úvodu pořadu začala paní Iveta Kollertová číst svoje verše. Vzhledem k tomu, že je redakce nenechala ani dořeknout, tím méně vyznít, tady jsou. Pro vás. Zamyslete se nad nimi.

Blanka Kubešová
Švýcarsko, Lucern, 5.3. 2009


Ležíš
a díváš se
do zdi
jak bílou stěnu
skvrny hyzdí.

V očích morfin
se ti blýská
smrt zlá
pěkně zblízka
na ústa dává ti svou dlaň.

Jak šípem zasažená laň
se ti život vzdává
a sílu
ti jen víra dává


Vzpomínka na smrt (zařazeno Práchenský syndikát, 3.číslo revue Chůdové kořeny, Literárněspolečenský život - věc veřejná, rubrika My jsme tu s vámi, na říjen 2009)

Jak to všechno začalo:
Iveta Kollertová: Rozhovor se zrcadlem aneb Zrcadlo, zrcátko, řekni mi...

Celý životní příběh Ivety Kollertové s názvem SVLEČENÁ DO NAHA,
který byl napsán pro Pozitivní noviny, najdete zde.

OHLASY NA ČLÁNEK

Iveta Kollertová, 7.3.2009
Milí, pozitivně naladění, přátelé!

Po přečtení článku od Blanky Kubešové mi to nedalo a chtěla bych vysvětlit svůj pohled na souhlas s reportáží a následné ohlasy, které mi přicházely do emailové schránky.
Hlavním důvodem, pro který jsem souhlasila s natáčením, byla naděje. Naděje na vyléčení, naděje na život.
Pravda, není možná tak bohatý a pestrý jako životní styl zdravých, ale jedno máme společné. Chceme se několik dalších let usmívat, dýchat čerstvý jarní vzduch, užasnout nad pestrostí přírody nebo lehce moknout v letním dešti.
Nicméně, čas je vzácný, takže na ty pravé stesky a problémy, prostě místo nezbylo. Pevně věřím, že poselství tohoto pořadu bylo naplněno. Píší mi nemocní, dostávám ohlasy od členů rodin, jejichž drazí jsou zrovna ve stejné situaci jako já. I díky těm několika mým slovům začínají svů boj s rakovinou. Možná se ozvou instituce, které nám dodávají tolik potřebné pomůcky, snad se najdou i lékaři, kteří by nabídli pomoc při léčbě mých nepohyblivých nohou.
Málokdo si uvědomí, že množství oněch pomůcek pro lepší život je tak nehorázně omezeno. Plen nedostávám sedm balíků, pouze tři, což znamená 145 kusů na dva měsíce. Každý si jistě spočítá, kolikrát se mohu převléknout.
Mým prvním počinem bude vyžádání si RTG pánve, abych věděla, které kosti mi vlastně chybí a přiznám se, mým největším štěstím by bylo přetočení se na bok. TV Nova bude nadále můj životní příběh sledovat a není tedy vyloučeno, že dostanu prostor i k nastínění a řešení všech našich problémů, které se týkají života nejen na vozíku. Málokdo tuší, že se mohu na kamna v kuchyni pouze dívat mezi úzkými dveřmi, koupelna je neřešitelný problém. Pokud chci na procházku, projíždím sedmery dveře a běda, jak se zasekne výtah (na jehož tlačítko na přivolání, koneckonců, nedosáhnu).
Přesto pevně věřím, že reportáž ukázala, jaké mohou mít lidi problémy. I přes nemoc, která má naše tělo, jsme plni touhy po normálním životě a vzdát se bez boje, nelze.
Milí přátelé, není všem dnům konec a já doufám, že příští reportáž ukáže, jak nesnadné je naše každodenní žití a jak lehké je podat pomocnou ruku.
Zdravím a mějte se hezky

Iveta

PS: obrázek mi poslala sedmiletá holčička :-)

Kde mne najdete?
https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rsautor=254&rsrazeni=datum_90
http://www.peprnet.cz/oko/peprnici/mejsehezky.html  
http://www.peprnet.cz/celebrity-forum/celebrity-o-sobe/iveta-kollertova.html  
http://www.peprnet.cz/celebrity-forum/ruzovka/dokud-myslis-jsi.html  
Měj se hezky:o)

 
Bylo mi moc smutno, když jsem si přečetla otevřený dopis Blanky Kubešové Televizi Nova.
Právě přes Blanku ale i od Ivety znám její těžký úděl. Nepodařilo se nám bohužel vidět celý program, ale stačila jsem pochopit, že paní redaktorka neměla snahu opravdu Ivetě pomoci a s ní těm všem dalším postiženým podobným osudem. Těch dalších devět otázek, které se ptá ve svém dopise Blanka, jasně dokazují, že paní redaktorka se zajímala o celý životní příběh Ivety jen povrchně. Na druhou stranu se zdá, ze se Iveta nechala vyloženě využít a naopak ona nevyužila správně příležitost, kterou měla. Ovšem to, že Iveta nemohla v programu dorecitovat svou báseň, již nemá naprosto žádnou omluvu. Znám od Blanky i od Ivety některé její básně a po jejich přečtení není možné nepochopit a hluboce nesoucítit tíhu jejího osudu.
Mohu přidat jen závěr jedné z Ivetiných básní, říká víc a lépe než to, co jsem schopna napsat já.
„Jedním jsem si téměř jistá,
život stojí za zmínku.
Moje duše je snad čistá
jako potok z pramínků.
 
Pokud se vám to však nezdá,
lehněte si do trávy.
Až zasvítí malá hvězda,
můj osud vám vypoví. „
Jana Reichová, 10.03.2009 
Stromovka , Zelený výběžek
Austrálie
ZdnRich(a)aol.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 03. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.