Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (1)
Rubrika: Publicistika – Komentáře
| Už chtějí ten článek, pane Čapku... (1) Pro Pozitivní noviny připravuje Jaroslav Volf  Tak se nám ta historie nějak opakuje. Jako si zdatný sklerotik vybavuje události a reakce na ně z dob dřívějších (a přitom neví, kam si před minutou odložil brýle), tak i historie někdy vidí současnost rozmazaně, nejasně a někdy ji není schopna pořádně chápat. My, lidé, začasto jsme na tom stejně. A přitom, jak údajně pravila mademoiselle Bertin, módistka Marie-Antoinetty, když omlazovala některý ze svých dřívějších výtvorů: „Skutečně nové je jenom to, na co už se zapomnělo.“ Historická paměť nebo historická skleróza? Karel Čapek se nestihl stát sklerotikem a jeho publicistické dílo neprávem se tísní ve stínu obecně známých „trháků“ R.U.R. - Bílá nemoc - Matka. Jistý podíl na tomto stavu (ne)znalosti má i škola. Zkusme si v tomto cyklu postupně připomenout několik vybraných textů, zažijme spolu též radost z objevení toho, co tu někdy už bylo. I určité zklidnění nad tím, že nejen vším špatným je vinna až současná doba. |
| Karel Čapek: Udělejte aspoň něco Pokusím se mluvit aspoň o něčem, při čemž mi mnoho lidí nepochybně namítne, abych se raději držel některého jiného ze svých kopyt. Udělám jim to rád po vůli, ale až podruhé; tentokrát - i kdybych se o to snažil - se nemohu odvrátit od některých faktů, které se spolu špatně rýmují. Tak například stát nám zvyšuje daně (protože musí) - a přitom není s to žádnými prostředky, ani hromadnými a často až šikanózními exekucemi, vynutit si od poplatníků zaplacení daní starých; jakým způsobem si pomůže k inkasování daní zvýšených, to ovšem nevíme. To tedy se týká státní pokladny, na kterou klade tak veliké a tak neodsunutelné požadavky nejaktuálnější nutnost jakstaks živit lidi nezaměstnané. Ale jsou tu jiná a křiklavější fakta. Podívejte se na lidské stíny, které potkáváte častěji než kdy od války; uvidíte známky lavinovitě rostoucího pauperismu, podvýživy a málem už hladu. A přitom sedláci nemohou prodat své obilí a brambory, nemohou hnát na jatky svůj dobytek, protože buď není dost poptávky, nebo jim překupník nabízí míň, než co je stojí vlastní výroba. Sedlák potřebuje peníze, městský proletariát potřebuje jíst. Sedlák je zadlužen, má platit daně a úroky, ale nemá čím; čtyři sta tisíc nezaměstnaných se protlouká s nějakými deseti korunami denně, což, jak uznáte, nestačí ani na živobytí, ani na umření. Sečtěte si nějak ta fakta; je-li na čem vidět špatnou organizaci dnešního hospodářského řádu, tedy zde máte exemplum až příliš průkazné. Mohl bych na tomto místě říci, že z toho plyne potřeba změnit zgruntu ten dnešní řád; ostatně si to opravdu myslím, ale protože mám jisté obavy, že se to během února ani do prvního máje nepřihodí, myslím, že máme právo ohlížet se po prostředcích dočasných sice, ale zato rychlejších; neboť v případě nouze je lepší rychlá pomoc než vyhlídka na budoucnost lépe organizovanou, ale drobet vzdálenou. Jsem přesvědčen, že by rozumným a praktickým lidem nebylo zatěžko organizovat lépe aspoň jeden úsek dnešního hospodářského rozvratu, a sice právě ten nejpalčivější. Vezměte si malého sedláka; je patrně dlužen daně, protože se mu skutečně špatně vede; s úroky mu narůstá dluh na gruntě; zbývá exekutor nebo vyhlídka, že jednou, až to erár omrzí, mu ty daně snad odepíše. Má na prodej krávu, ale nemůžete od něho rozumně žádat, aby ji prodal, nabízí-li se mu za kilogram živé váhy jedna koruna nebo o padesát haléřů víc; ostatně prodá-li ji, nepomůže tím ani sobě, ani eráru. Představte si, že by takovému předluženému sedlákovi stát řekl: Dáme ti za kilogram živé váhy šest sedm korun, ale jen na konto toho, co jsi eráru dlužen na nezaplacených daních a úrocích. Přivedeš krávu na jatky; dostaneš poukázku na tolik a tolik korun, a tou zaplatíš, co jsi státu dlužen. Stejně slušně ti zaplatíme poukázkami za máslo a mléko, za brambory a za obilí. Zbavíš se dluhů a úroků, a nadto zhodnotíš své výrobky; nebudeš už odkázán na taškáře, kteří ti diktují ceny, za jaké nemůžeš pracovat.A pak by řekl stát nezaměstnanému: Dosud jsme ti dávali deset korun denně; nyní ti dáme dvanáct, ale z toho, řekněme, jenom čtyři v hotovosti, kdežto osm na poukázkách, za které si můžeš koupit maso a mléko a chléb, nebo si můžeš koupit i košili, dříví nebo uhlí, protože také fabrikanti, těžaři a velkostatky, budou platit své daňové nedoplatky - a jsou to, člověče, těžké miliony - ve svých produktech. Ba i lacinější bydlení ti opatříme, protože dostaneme splátky na nedobytné daně v cihlách a stavebních hmotách od producentů, kteří jsou nám dlužni, a ten materiál věnujeme na stavební ruch. Hleď, na tom vyděláš ty, protože dostaneš víc než dosud, na tom vydělá erár, protože na penězích (kterých má po čertech málo) ušetří na tobě a tvých bratrech 60 procent. Producenti se zbaví daňových dluhů i ležících výrobků nebo hmot; přitom se zaměstnají nové ruce, pohnou se kolečka, ubude nezaměstnaných - aspoň zčásti; ale něco je líp než nic. My, erár, přitom budeme škodovat to, co nám jsou ti všichni lidé dlužni a co z nich v této těžké době nemůžeme stejně vyždímat. Snad bychom to z nich dostali jednou, až se jim povede líp; ale pak se i státní pokladně povede líp, takže ji ta ztráta nebude tak tuze bolet. Ba ne, holenku, řekl by dále erár, tenhle systém nepotřebuje žádných tisíců nových byrokratů. Bylo by to jen hospodaření s poukázkami místo s penězi; a takové hospodaření s lístky a kupony jsme už jednou měli -pamatuješ-li se, bylo to za války; tehdy také to nestálo žádný náramný a drahý úřední aparát. Jednoduše ti, kterých se to týká, budou platit u pekaře svůj chléb lístky, které dostanou místo peněz; pekař zaplatí mlýnu pytle mouky tvými lístky; mlynář zaplatí sedlákovi za obilí zase tvými lístky; a konečně sedlák zaplatí tvými lístky eráru své tíživé dluhy. Bylo by to, abychom tak řekli, nucené zvýšení konzumu; ale to by přece šlo k duhu konzumentům i výrobcům, nemyslíte? Tož pravda, řekl by dále stát, to jistě není ani zdaleka všechno, čeho je třeba k řešení dnešní krize; ta krize je světová, kdežto tím, o čem tu je řeč, bychom si jen tak trochu pomáhali doma navzájem, jedni druhým; ale aspoň bychom tu pomoc investovali do zdraví a práce svých spoluobčanů - a už to by v těchto špatných dobách stálo za to. Nejsem hospodář a neumím o těchto věcech mluvit tak přesně, jak by se mělo; ale nesu dnešní starosti a stesk s těmi, kdo myslí přesněji v cifrách a hospodářských pojmech - ti snad shledají, že tak by to z těch nebo oněch příčin nešlo. A tož prosím: nešlo by to tedy nějak jinak, nějak praktičtěji a proveditelněji? Dokud se učení doktoři hádají, co vlastně nemocnému je, máme my laikové aspoň jedno právo: starat se, aby pacient aspoň tolik netrpěl a neztrácel odvahu žít. 20.ledna 1932 |
| Poznámka autora PN: Na Čapkových návrzích je patrný zájem napomoci řešení stavu, ale zároveň upoutá jeho slušnost i poctivost v tom smyslu, že obchází úřední měnu „poukázkami“, aby ji nemusel devalvovat. Nověji se podobné stavy v různých zemích naopak „řeší“ roztočením inflační spirály a devalvací. Jiná doba, jiné mravy. Čapkem hojně užívané slovo „pauperismus“ lze přeložit jako „zbídačení“ neboli vytvoření chudinské vrstvy - tedy víceméně řízený, umělý proces, což je z hlediska sociologického vždy děsivé. Text Karla Čapka je D.P. (Domain Public) Úvodní text a poznámka Copyright © 2009 Jaroslav Volf Na žádost autora nebyl text upravován. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 04. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. |
 |
Stanislav Motl |
 |
Jan Vodňanský |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Karel Šíp |
 |
Jaroslav Vízner |