Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (16)

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Možná se našinci a snad i vašinci stále rozdělují na staromilce a mladomilce, ale ať už se považujeme za ty či ony, nesmíme být škarohlídy, ale raději hezkohlídy! Opravdu je totiž mnohem lepší být zdraví a bohatí, než nemocní a chudí. Nemějme nikdy žádné liché ani sudé obavy, žádné mindráky ani maxdráky a nenechávejme nikdy nikoho na holičkách, ani na kadeřnicích a tím spíše ne na holičích! Buďme hrdí na oba své jazyky, tedy na ten náš konkrétní v ústech i na ten abstraktní, protože vlastně mluvíme oběma! Vězte, že málokdo může pomocí jediného slovesa klopit víko, zrak i prachy, rozpustit cukr, schůzi i vlasy, zvednout břemeno, hlas i mandle a cenit zuby i zboží a nebo mít oblohu nad hlavou i na talíři! Jak nádherně si můžeme s některými slovesy pohrát co se týče určení času – vidí, vídá, vídává, vídávává (ejhle podtrženo!), uvidí, bude vidět, viděl, uviděl, vídal, vídával, vídávával, (a opět!), vida, vidouc, vidouce. Kam se hrabe anglická souslednost časová!
 
 A toto malé pele-mele zakončeme několika morbidními paradoxy. Proč říkáme – zavraždil ho chladnokrevně a ne teplokrevně, když se přitom dotyčnému vrahovi možná před vraždou pořádně zvedne adrenalin a tím i teplota jeho krve? Bůh suď, snad proto, že oběti tuhne strachem krev v žilách. Zajímavé je domyslet další hojně užívaná spojení – policie neprodyšně uzavřela náměstí! Jak to asi technicky provedla?
Je sice možné si představit policií neprodyšně uzavřenou místnost, ale s výjimkou jistého moskevského divadla by se všude jinde jistě se zlou potázala! Podobně těžko může třeba přeplněný stadion praskat ve švech, protože žádné nemá! Bylo by jistě zajímavé vidět, jak někdo hodí starosti za hlavu, vezme nohy na ramena a zmizí v prachu! Nevíme také, proč se říká, že zima je už za dveřmi, když by možná bylo logičtější, že je přede dveřmi, což se ale běžně říká o Vánocích.

      

Proč není za dveřmi léto a proč na ně ťuká většinou pouze jaro! Kouzelná jsou pak další, možná poněkud vulgárnější přirovnání: Potí se jak dveře od chléva, smrdí jak vykuchaný komediant, je nalitý jak mraky, čumí jak čerstvě vyoraná myš, je blbý jak štoudev nebo naopak – slušněji řečeno – myslí si o sobě, že snědl (s prominutím) Šalamounovo lejno! Bohužel už nestíháme zachycovat novější přirovnání, které vymýšlí zejména mládež. Jistě jich znáte celou řadu. Jen jeden příklad za všechny, který ovšem vlastně také už zastaral – je oprsklý jak dvojka máslo! Jak všichni jistě víme, toto máslo z našeho trhu už před lety zmizelo, a možná i proto to rozkošné slovíčko „oprsklý“ počítač podtrhl. No - našla by se jistě ještě celá řada takovýchto podobných příkladů, ale nechceme unavovat, takže popojedem. (Ejhle, mrška počítač to zase podtrhl!)
 
A jako vždy nakonec nikoliv Japonec, ale pár absolutních rýmů:
 
Nevíme jistě, zda lze, či nelze-li, laskat svou lásku, leze-li do zelí?
                        
Sice nerad, přesto udám, že měl vždycky štěstí u dam!       
I když všecky finty jara dobře zná, musí si je zopakovat do března.
 
Panna hned propadne nezměrné panice, jakmile uvidí fešného panice.
Ve vlasech hoch když dívku víská, pak celá naše víska výská. 
Vlásky prý padají od lásky, ze srdce padají oblázky. 
 

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 04. 2009.