Dobromila Lebrová: Leonardo da Vinci, všestranný renesanční umělec

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Leonardo da Vinci, všestranný renesanční umělec - 490. výročí úmrtí

Leonardo da Vinci byl jedním z největších myslitelů všech dob, tj. vědec - filozof, matematik, fyzik a přírodovědec; umělec - malíř, sochař; technik a inženýr a důkladný pozorovatel přírody. Byl polyhistorem renesanční doby, tj. tím, který obsáhl svými vědomostmi všechny obory své doby. - Jeho doba jej nazývala „Uomo universale“ - „univerzální člověk“.
On sám svůj vztah k pozorování a zkoumání světa vyjádřil takto: „Moudrost je dcerou zkušenosti. Dříve než z případu uděláš obecné pravidlo, vyzkoušej dvakrát nebo třikrát, zda pokusy vedou k podobným výsledkům. Kdo si slibuje od zkušenosti to, co v ní není, vzdaluje se rozumu. Zkušenost se nemýlí, mylný je náš úsudek, neboť si od ní slibuje něco, co není v její moci. - Zkušenost učí, že kdo věčně podezírá, bude podveden. A kdo zlu neoponuje, dovoluje, aby bylo chápáno.“
Umění Leonardo pojímal jako spojení poznání a technické dovednosti. Ale vedle množství náčrtků a výkresů technických předmětů a vědeckých problémů, které se dochovaly v různých tzv. kodexech v počtu převyšujícím osm tisíc stránek, předvídal i různá technická řešení jako ponorku nebo letadlo. Podrobně studoval anatomii, optiku, hydrauliku. V souvislosti s anatomií zkoumal mechaniku lidského těla. Fyziognomii studoval s ohledem na různá duševní pohnutí. 
Leonardo se narodil v sobotu 15. dubna 1452 v Anchianu nedaleko Vinci v Toskánsku jako levoboček šlechtice Piera da Vinciho, který byl v té době notářem florentské signorie, což byl správní celek florentských obcí. Jeho jméno v záznamech o narození je "Lionardo di ser Piero da Vinci" (Leonardo, pana Piera da Vinci). Matka byla venkovanka Caterina, o níž není nic známo, jen tolik, že u ní byl Leonardo do svých tří let. Pak byl vychováván spolu s dětmi z otcových čtyř manželství, kterých bylo podle některých pramenů sedmnáct. Otec zřejmě předpokládal, že syn bude rovněž právníkem, ale ten brzy projevil svůj výtvarný talent, takže asi od r. 1462, kdy se otec s dětmi přestěhoval do Florencie, byl žákem Andrey Verrochia (1435 - 1488). Spolupracoval na Verrochiově obraze „Battesimo di Christo“ (Křest Krista) a jeho zobrazení klečícího anděla bylo prý takové, že se traduje, že se jeho mistr od té doby malířství zřekl a zůstal pouze u sochařství. Obraz je v galerii Uffizi. 
Členem malířského cechu se Leonardo stal v r. 1472. Otec mu zařídil malířskou dílnu, ale on stále dost lpěl na Verrochiovi.
Protože žil v době bojů o následnictví v malých italských státech, je jeho život poznamenám právě těmito boji o moc. Hlavně pobýval ve Florencii, kde žil od doby učednictví u Verrochia až do r. 1482, a pak v Miláně. Jeho životopisci dokonce jeho dílo rozdělují do prvního a druhého florentského období a do prvního a druhého milánského období.
Jeho život jako první zdokumentoval italský renesanční malíř a architekt Giorgio Vasari (1511 - 1574), který sepsal životopisy i mnohých dalších renesančních umělců.
Své první podepsané dílo nakreslil Leonardo 5. srpna 1473. Vyjadřuje venkovskou krajinu z údolí Arna. Kresba je dnes ve florentské galerii Uffizi.
Leonardo toužil ve svém díle po dokonalosti, tak jen málo obrazů dokončil, protože stále předpokládal nějakou úpravu. Prvním takovým obrazem bylo nedokončené „Adorazione“ (Klanění tří králů) z let 1481 až 1482. Obraz je ve florentské galerii Uffizi.
V té době zhotovil také stříbrnou lyru ve tvaru koňské hlavy, se kterou ho florentský vévoda Lorenzo de Medici (1449 - 1491) poslal ke dvoru milánského vévody Lodovica Sforzy (1452 - 1508) jakožto dárkem pro zajištění míru.
Z tohoto období jsou některé Leonardovy technické návrhy, například z r. 1478 až 1480 automobil, což neměl být dopravní prostředek v dnešním slova smyslu, ale jakási trojkolka pro pobavení florentského dvora. Další zajímavý vynález z let 1478 až 1482 je např. „Clavi-viola automatica“ (klávesová automatická viola). Navrhl také model jízdního kola téměř v dnešní podobě.
Některé prameny uvádějí, že přes veškeré znalosti nedokázal Leonardo svá díla ve Florencii sám uplatnit, protože jeho obchodnické schopnosti byly nedostatečné. 
Protože do r. 1482 uplatnění pro svá díla nenašel, odešel tehdy do služeb milánského vévody Lodovica Sforzy, který byl velkým milovníkem umění a mecenášem umělců. U vévody především Leonardo nabízel své služby inženýrské a technické, až v druhé řadě své schopnosti umělecké. Z této doby jsou ale významné dvě velké Leonardovy malířské práce. Je to obraz Madony „Vergine delle Roce“ (Madona ve skalách) a „Ultima cena“ (Poslední večeře), nástěnná malba v refektáří milánského kláštera Santa Maria delle Grazie. Oba dva tyto slavné obrazy mají zajímavou kompozici. Trojúhelník, v němž je Madona umístěna, vytváří velmi zajímavé dynamické seskupení osob; stejné je to v „Poslední večeři“, kde jsou jednotlivé trojice postav opět v trojúhelníkových seskupeních podle geometrických poměrů tzv. „zlatého řezu“. Obraz „Madona ve skalách“ je nyní v Louvru.
Ovšem i u „Poslední večeře“ je hlava Kristova nedokončená. Ale protože obraz nebyl malován technikou fresko, ale pouze olejovou temperou, dost časem utrpěl, také některými snahami po restaurování, ale hlavně bombardováním kláštera Santa Maria delle Grazie za 2. světové války, kdy se zřítila naštěstí pouze protější stěna, ale pochopitelně prach ze zřícené zdi malbu také poškodil.
Z této doby (asi z r. 1487) pochází i jeden z významných Leonardových nákresů, tzv. „vitruvian“. Je to kresba, na níž Leonardo komentuje objevy římského architekta, spisovatele a inženýra Marka Vitruvia Pollia (cca 80 až 70 p.n.l. po 15 n.l.), který napsal „De architectura“ dnes u nás překládané jako „Deset knih o architektuře“. V této knize Vitruvius shrnul základní vlastnosti stavby - že musí být trvanlivá, užitečná a krásná. Zabýval se proporcemi, což Leonardo popsal ve svém náčrtku. Opět jsou zde uplatněna pravidla „zlatého řezu“. - Obraz se dnes vyskytuje na reversu italského vydání jednoeurové mince.
Z doby prvního milánského pobytu jsou mnohé Leonardovy vynálezy. Namátkou je to třeba tank, ponorka, samonosný most, lodní dělo s ochranným štítem nebo návrh létacího stroje s křídlem ve tvaru netopýřího křídla a mnohé jiné.
Na vévodském dvoře Leonardo také hrál na loutnu, zpíval, skládal hudbu a recitoval básně.
V r. 1497 se stal Leonardo žákem františkánského mnicha a věhlasného matematika Lucy Bartolomea Pacioliho (asi 1446 - 1517), nazývaného prostě Fra Luca, který tehdy přijal pozvání vévody Sforzy k práci v Miláně. Fra Luca byl autorem knihy „De divina proporzione“ (O božské dimenzi), která opět vysvětluje různé zásady „zlatého řezu“.
Nejdůležitějším výtvarným dílem Leonardovým v Miláně měl být velký jezdecký pomník Francesca Sforzy, vévodova otce a zakladatele dynastie Sforzů. Avšak hliněný model, připravený k odlití, na kterém Leonardo pracoval šestnáct let, byl zničen šípy francouzských žoldnéřů při jejich vpádu do Milána v r. 1499. Vpádem vojsk francouzského krále Ludvíka XII. (1462 - 1515) skončilo první milánské Leonardovo období. Leonardo musel uprchnout před vojsky i se svým asistentem Salaiem, jehož úloha v Leonardově životě je poměrně tajemná, a s Paciolim. Kolem r. 1506 se cesty Pacioliho a Leonarda zcela rozdělily - Pacioli strávil potom pravděpodobně poslední léta svého života v Sansepolcru, kde také zemřel.
Leonardo odešel se svým asistentem Salaiem nejdříve do Benátek, kde pracoval jako vojenský inženýr.
V r. 1500 se vrátil do Florencie, kde nejdříve našel útočiště v klášteře Santissima Annunziata (Nejsvětější Zvěstování), pro který namaloval karton „Sant´Anna, la Madona, il Bambino e San Giovannino“, což se u nás překládá jako „“Svatá Anna samotřetí“. Obraz svaté Anny je opět kompozičně zakomponován do trojúhelníku. Vystavený kartón vzbudil ve Florencii velké nadšení. Kartón se později ztratil. Náčrt pro kartón je v londýnské Národní galerii.
V r. 1500 - 1501 namaloval portrét Isabelly d´Este, manželky mantovského markýze Francesca Gonzagy. Obraz je v Louvru.
Od r. 1502 působil Leonardo ve Florencii jako architekt a vojenský inženýr u Césara Borgii (1475 - 1507), syna papeže Alexandra VI., a se svým pánem tehdy hodně cestoval po Itálii.
Ve Florencii ale pracoval také na obrazu pro florentskou signorii „Battaglia di Anghiari“ (Bitva u Anghiari), určenou do sálu Velké rady v Palazzo Vecchio ve Florencii. Pro obraz bitvy použil Leonardo své náčrty k jezdeckému pomníku Francesca Sforzy a znázornil čtyři jezdce, jak se rvou o korouhev. Když však Michelangelo (1475 - 1564) namaloval kartón jiné bitvy, a sice bitvy u Casciny, ztratil Leonardo zájem v díle pokračovat. I tento Leonardův kartón se ztratil, zachovala se pouze Rubensova (1577 - 1640) kopie. Leonardo také v té době začal malovat obraz „Mony Lisy“, manželky florentského šlechtice Francesca da Gioconda, který dokončil v r. 1506. Rubensova kopie i obraz Mony Lisy jsou v Louvru.
Zároveň také Leonardo pracoval na projektu na přesunutí řeky Arno. V r. 1506 se zabýval projektem a konstrukcí městské kanalizace ve Florencii.
V témže roce se Leonardo vrátil do Milána, kde vládli Francouzi, a až v r. 1413 se na dva roky do role vládce vrátil mladý Lodovicův syn Massimiliano (1493- 1530).
Často ale musel pobývat ve Florencii, kde se řešila pozůstalost po jeho otci, který zemřel v r. 1504. V r. 1507 byl opět v Miláně, kde přijal za žáka mladého hraběte Francesca Melziho (asi 1491 - 1570), který se stal jeho nejoblíbenějším žákem. Bydlel ve vlastním domě v ulici Porta Orientale, poblíž dnešní stanice milánského metra Porta Venezia.
V r. 1510 a 1511 se Leonardo velice zabýval anatomií a studoval ji s profesorem univerzity v Pavii, doktorem Mercantoniem della Torre. Připravovali spolu teoretické anatomické dílo, k němuž Leonardo nakreslil více než 200 kreseb. Zúčastňoval se pitev a zaznamenával vše velice podrobně, včetně např. dítěte v matčině děloze. Opět se velice zabýval proporcemi.
Situace na vévodském dvoře Sforziů v době francouzského držení i v době krátkého návratu vévodova nebyla umění nakloněna, a tak Leonardo načas odešel do Říma. Od r. 1513 do r. 1516 prožil Leonardo hodně času v Římě, kde bydlel ve vatikánském paláci Belvederu. Avšak v Římě měl Leonardo velkou konkurenci v podobě Michalangela a Raffaela, a tak se vrátil raději zpět do Milána. 
V říjnu 1515 francouzský král František I. (1494 - 1547) dobyl znovu Milán. V prosinci téhož roku byl Leonardo přítomen setkání papeže Lva X. (1475 - 1521) s králem Františkem I. Papež tehdy od Leonarda k této příležitosti objednal jako dárek pro Františka I. mechanického lva, který uměl chodit a zvedat ocas.
V r. 1516 vstoupil Leonardo do Františkových služeb jako jeho dvorní malíř a pobýval hlavně v zámku Cloux u Amboise. Podle některých pramenů ho na této cestě doprovázel jeho oblíbený žák Francesco Melzi. V té době Leonardo už tvořil poměrně málo, spíše pracoval na nějakých technických projektech.
Po třech letech pobytu ve Francii Leonardo 2. května 1519 zemřel.
Některé legendy vyprávějí, že vztah krále a Leonarda přesahoval vztah panovníka a poddaného, že dokonce Leonardo zemřel královi v náručí.
Nejdříve byl Leonardo pochován v srdci královského zámku v křížové chodbě zámeckého kostela. Zámek byl rekonstruován a Leonardovy ostatky vyňaty a nyní spočívají ve zdejší kapli svatého Huberta.
Letošní rok je rokem Leonardových oslav.
V Itálii v jeho rodném Anchianu je Leonardovo muzeum. Velké muzeum s Leonardovými technickými návrhy, včetně modelů podle nich vytvořených, je v Miláně. Je to Museo Nazionale della Scienza a della Technologia „Leonardo da Vinci“. Jeho nejslavnější obrazy jsou ve Francii v Louvru, v Itálii, v galerii Uffizi ve Florencii i ve Vatikáně, v londýnské galerii, ba i v Ermitáži. Tisíce jeho náčrtků shromážděné do několika kodexů jsou v různých veřejných i soukromých sbírkách.
V Praze probíhala do 28. dubna výstava Leonardových vynálezů.
Jeho významné pomníky jsou ve Florencii - u galerie Uffizi a v Miláně u divadla La Scala.
Jeho dílo stále přitahuje svou tajemností, i tím, jak velice překročil svou dobu. Stále někdo zkoumá jeho díla, snaží se dešifrovat, kdo byla Mona Lisa.
V neposlední řadě jeho dílo inspirovalo mnohé umělce k napsání životopisů (Dmitrij Sergejevič Merežkovskij (1865 - 1941) nebo i k beletrii - nedávno vydaný bestseller Brownův „Šifra mistra Leonarda“.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 05. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.