| 
Mám tu čest představit vám paní Annu L. Zdobí ji vrozená skromnost, moudrost a laskavost. Má dospělého syna a dceru, patero vnoučat, usměvavou tvář, dva platné univerzitní studijní průkazy (!), klíče od státního pražského bytu, bolavá záda od práce na zahradě, MHD zdarma, smysl pro humor, citlivou duši a elán na rozdávání.
♦ Na co jsem, paní Anno, ve svém výčtu zapomněla?
Ještě mám brýle na čtení, několik kyvadélek, spoustu knížek, jeden zachovalý šicí stroj a krásný výhled z balkonu…
♦ Váš dosavadní život, vzpomínky, zážitky, chvíle radostné i ty bolestné, to všechno by vydalo na samostatnou knížku. Ale protože naše povídání by mělo být zařazeno do rubriky Pozitivních novin s názvem: Senioři, k počítačům!, dovolte mi, abych během dnešní návštěvy především vyzvídala, jaký je váš vztah k počítačům. Jak jste se vy dva, myslím tím vy a váš PC, seznámili?
Když mi před pěti lety zemřel manžel, nechtěla jsem vidět nikoho a nic. Nejraději bych byla jen zalezlá doma jako šnek v ulitě. Ale pak mi děti přivezly starší počítač. Kdo si hraje, nezlobí, a taky nemá čas na smutnění. Moje milá vnučka Míša mne utáhla na počítačové karty. Zkusila jsem to – a chytla se na udičku… Jsem taková hravá babička.
♦ Byla to láska na první pohled?
Kdepak. Ale byla jsem zaháčkovaná skrz ty počítačové karetní hry. Když jsem se her nasytila, zkoušela jsem si opakovat již téměř zapomenuté psaní všemi deseti. A hned jsem ve vztahu k počítači měla jasno. Když se pro něco rozhodnu, jdu do toho naplno. Buď chci, nebo nechci. A já chtěla.
♦ Vzpomenete si na své první schůzky s PC? Jak probíhaly?
Děti mi daly první seznamovací počítačovou lekci a já měla dojem, že už všechno vím. Druhý den, když jsem u počítače seděla sama, už to tak jasné nebylo. Nastoupil systém „pokus-omyl“. Času jsem měla dost, a tak jsem to zkoušela pořád dokola. Někdy se mi povedly takové kousky, že ani děti mi po telefonu nedokázaly poradit. O to častěji mě musely navštěvovat.(...smích)
♦ Kdo vám dával rady do společného života s PC?
Mou hlavní poradkyní byla a stále je vnučka Míša. Bylo jí pouhých deset let, když mne začala trpělivě zasvěcovat do tajů počítačového světa. Občas radou vypomohl i starší vnuk Martin nebo moje dospělé děti.
♦ Nastala ve vašem vztahu nějaká krize?
Ano. Jednou jsem přišla k počítači, stiskla POWER a nic… Definitivní tma a spálené cosi. Kolaps.
Na krizi s rozbitým počítačem platí jedině rozbité prasátko. Celá rodina se složila na nové PC.
♦ ... a život šel dál.
Náš vztah byl den ode dne lepší. Zapisovala jsem si nové postřehy, zážitky i vzpomínky, citáty, úryvky z knížek. Objevila jsem kouzlo elektronické pošty a Skype. Postupně jsem pronikala do tajů Photoshopu a učila se pomocí grafických programů upravovat obrázky a fotografie.
♦ Jaké má váš PC kladné vlastnosti? A co vás na něm štve?
Mezi ty nejlepší vlastnosti patří možnost zvětšit si písmo podle potřeby. Štve mne, že mu někdy dlouho trvá, než naběhne. Několikrát mi "sežral" důležité soubory a občas neuloží, co jsem pracně vytvořila.
♦ Přesto je znát, že váš vztah je čím dál tím pevnější a lepší. Co jste se od sebe navzájem naučili?
Především trpělivosti.
♦ Tykáte si s internetem? Jaké jsou vaše oblíbené stránky?
Internet mě pohltil na první kliknutí. Objevila jsem Pozitivní noviny – a byla navěky dobrovolně lapena do jejich radostných a pohodových sítí. Ty sleduji denně. Často navštěvuji weby s horoskopy, numerologií, tajemnem, alternativní medicínou, ezoterikou.
Baví mne virtuální prohlídky památek, galerií – prohlédnu si v klidu, co mne zajímá, a nemusím čekat na otvírací dobu nebo průvodce.
♦ „Řekni mi, co máš na ploše svého monitoru, a já ti povím, jaký jsi“ - Co máte na ploše svého monitoru?
Fotku svého syna a dcery. Smějí se na mne a sledují, co zase vyvádím.
♦ Krapítek filozofie: Senioři k počítačům nebo spíše Počítače k seniorům?
Spíše „senioři k počítačům“. Oni sami musí vyvinout aktivitu, musí chtít. Stačí, když je někdo jednou jedinkrát vezme za ruku a posadí před monitor. Pak už záleží na jejich pevné vůli, trpělivosti a vytrvalosti.
♦ Nedá mi to, abych nezabrousila k vašim dalším aktivitám. Vy jste začala studovat Univerzitu třetího věku. A ne ledajaké obory…
Letos v červnu ukončím dvouleté studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK (Sportovní školu) a na Filozofické fakultě UK psychologii. Tenkrát jsem moc nevěřila tomu, že se na studium psychologie vůbec dostanu, a tak jsem si pro jistotu zapsala i druhý obor. A ono to náhodou vyšlo obojí.
Když se mě známí ptají, k čemu mi ty školy budou, odpovídám, že psychologie se hodí vždycky a sportem se budu živit na stará (ale ohebná) kolena, až budu předcvičovat seniorům v domově důchodců.
♦ Připravte se na křížový školní výslech:
• Jak to jde ve škole?
Děkuji za optání, jde to. Tělovýchovná fakulta je ale dost náročná.
• Co páni profesoři?
Fantastičtí. Ale tak jako na každé škole, jsou výjimky potvrzující pravidlo.
• Jak probíhá výuka?
Máme přednášky i praktickou výuku. Místo ústních zkoušek píšeme seminární práce.
• Co vás baví a co ne?
Baví mne témata, která mohu využít v běžném životě. Velmi přínosné jsou různé druhy cvičení, dále plavání, turistika, nácvik masáží. Na vlastní tělo jsme si vyzkoušeli fitness testy pro seniory.
• Co děláte o přestávkách?
Musíme si se spolužačkami dopovědět, co jsme nestihly při vyučování.
♦ Ráda čtete. Jaké literatuře dáváte přednost?
Nechávám si poradit nebo doporučit. Dcera má podobný vkus; co se líbí jí, většinou se líbí mně. V mých knihovničkách se knížky nehádají. Co tu mám? Tak třeba… Zelená lékárna, Sophiin svět, Magie snů, Pawlovská i Foučková, Fit pro život, Pravidla českého pravopisu, Špalíček dobrých českých vtipů, Numerologie, Hrníčková kuchařka.
♦ Po jaké knize sáhnete, když je vám ouvej?
Po nějaké knížce básniček, nebo po citátech.
♦ Máte nějakého oblíbeného básníka?
Mezi mé nejoblíbenější autory patří Milan Dubský, Jaroslava Pechová, Petra Haasová, Iva Ptáčková, Jarmila Moosová… Úžasné jsou básně Karly Krátké, to mi vždycky naskočí husí kůže:
Přestávám vidět, slyšet, chtít
A tělo chátrá, aniž by kdy kvetlo
Ty přišel jsi mi říct, že jinak dá se žít
Zaskočilo mne to
(A taky mile spletlo)
♦ Najdete si čas ještě na další koníčky?
Dá se říkat koníček počítačovému kurzu pro pokročilé, který navštěvuji? Taky chodím tancovat – miluji tancování. Někdy mi stačí jen jít do společnosti, poslouchat dobrou taneční hudbu, zazpívat si, to jsem ve svém živlu. Fotím, kreslím, luštím křížovky, píšu, šiju, učím se. Mým každodenním pomocníkem jsou kyvadélka.
♦ Co vám dokáže dodat energii?
Jak relaxujete?
Procházky v přírodě jsou spolehlivou relaxací. To se posadím, celkově zklidním a pozoruji mraky. Tolik rozmanitých tvarů! Postavy, zvířata, krajiny…
Někdy kreslím na papír, co mi oblačná předloha nabízí.
Chodím se skupinkou podobných nadšenců na Nordic Walking - a teď nevím, kde je hranice mezi relaxací a koníčkem?
♦ Vaší nejlepší kamarádkou je prý paní Helena Jarešová, autorka Pozitivních novin. Vyprávějte mi o ní.
Helena Jarešová je veselá, má ráda společnost a píše si deník. Už popsala 15 sešitů. Co ji k tomu vedlo? Pořád se nervovala, rozčilovala, byla nespokojená a už to nechtěla dusit v sobě. Muselo to ven, na papír. Teď píše a píše, a je jí lépe. Na těle i na duchu.
♦ Představte si, že máte celý den jenom pro sebe a neomezené finanční prostředky. Jak byste tento čas strávila?
Rozdávala bych celý den ty neomezené finanční prostředky všem potřebným. A večer bych si šla zatancovat s nějakou příjemnou partou lidí. Na muzikál bych šla! Miluji muzikály.
♦ A poradila byste si s celým týdnem neomezeného volna i konta?
Klidně. Jela bych do lázní. Tam bych si užívala třeba celý měsíc.
♦ Jaké máte další plány do budoucna?
Ještě nedávno mne lákala představa studovat v rámci Univerzity třetího věku nějaký lékařský obor. Teď se rýsuje možnost, že bych dokonce mohla učit zájemce základům práce s počítačem – uvidíme. Hlavně bych se ráda naplno věnovala činnostem, které mne baví. Ráda bych například uplatnila své návrhy na barbínské šatičky.
♦ Mohu poprosit o nějakou životní moudrost, citát, krédo, které vás vystihuje? Dokud sílu svého ducha v sobě neobjevíš,
nenaučíš se ji používat k tomu,
abys dosáhl klidu a radosti,
tak nikdy svůj život nezvládneš.
Psycholog MUDr. Pavel Špatenka ♦ Náš rozhovor se blíží ke konci. Pomůžete mi, paní Anno, odhalit tajemství Heleny Jarešové?
Nerada to prozrazuji, ale vašemu laskavému nátlaku se nedá odolat. Helena Jarešová jsem já, Anna Loužecká. Jsem maminkou Pavla Loužeckého (vydavatel Pozitivních novin) a Jitky Stošické (vedoucí rubriky Galerie IN). Vyhovovalo mi zůstat ve stínu svých úspěšných dětí.
♦ Paní Anno-Heleno, děkuji za upřímnost a otevřenost. Myslím, že vaše zbytečná skromnost opravdu není namístě. Vy sama jste teď dokázala vystoupit ze stínu. Ale nikoli ze stínu svých dětí, ale ze stínu vlastního.
Prozraďte mi, prosím, kdo teď bude psát články do Pozitivních novin? Anna Loužecká, nebo Helena Jarešová?
Anna, které bude radit Helena.
♦ Děkuji vám za příjemný rozhovor – víte, že jsme si povídaly skoro čtyři hodiny?
Přeji vám do dalších let pevné zdraví, spoustu radosti a optimismu.
|
