Danuše Markovová: Náhody jednoznačně záporné

Rubrika: Literatura – Fejetony

Gustav Freud je zastáncem náhod jako já. Sama na sobě jsem vyzkoušela, co všechno mohou nejen napáchat, ale také způsobit krásného.
Pak existuje ještě třetí skupina náhod, která sice neškodí, ale nezanechá v nás také žádnou výraznou stopu, žádný otisk něčeho mimořádného.
Mám-li to tedy shrnout, náhody dělím do tří skupin: Na náhody jednoznačně kladné, na náhody neutrální a náhody jednoznačně záporné, které jsem pro upřesnění nazvala nehodami.
Aby se z náhod jednoznačně záporných mohly stát opravdové nehody, musí splňovat jisté podmínky. Dalo by se to demonstrovat jednoduchou rovnicí: - Náhoda x (- Náhoda) x (- Náhoda) = Nehoda 3.
Slovy by pak rovnice byla vyjádřena takto: Znásobíme-li náhodu jednoznačně zápornou s další náhodou jednoznačně zápornou a ještě jednou do třetice všeho zlého, stane se Nehoda na třetí, která by mohla už být skutečnou pohromou, kdyby se do souběhu náhod připletla ještě čtvrtá, jednoznačně záporná nehoda, označená v rovnici jako velká neznámá písmenem p, v jejímž důsledku by nepochybně došlo ke zmíněné pohromě. Řízením osudu se tak nestane.

Toho dne se náhody jednoznačně záporné proti mně spikly a jejich souběhem došlo k nehodě, která nepřerostla v pohromu jen díky velikému štěstí, jež při mně stálo.
Měla jsem rozmalovaný obraz. NÁHODOU šel okolo náš pes, já jsem procitla do přítomnosti, neboť mi připomněl, že má hlad. Kdyby se totiž zastavil u mého prahu kdokoli jiný z rodiny, tak bych neprocitla.
Vstala jsem nerada od stojanu, seběhla dvě patra do suterénu domu, dala jsem vařit maso a rozběhla jsem se zpět ke stojanu.
Myšlenky se ponořily do obrazu, přestala jsem vnímat čas. Uběhla ho asi spousta, neboť den se pomalu skryl do tmy nasvíceného měsícem, který ke mně nahlížel přes okno a musel se prodírat nepříjemným zápachem. Ten už mě udeřil do nosu. NÁHODOU i syna. (Kdyby to nadzvedlo ze židle dceru, ta náhodou nebyla doma, tak by se nepouštěla do dlouhých debat a šla by vypnout maso).
Syn se stejně jako já nenechá jen tak něčím vyrušit, ale taková ekologie a spalování odpadu v naší vesnici, to dokáže nadzvednout ze židle.
Začali jsme o tom vášnivě debatovat. Zavřela jsem zlostně okno před úplňkem zastřeným kouřem a ještě jednou si přisadila: Lidem stačí přehnaná sterilní čistota v prostoru vymezeném pár metry čtverečními, avšak co se děje vně v jejich pedantsky vycíděných domech, je nezajímá. (Trochu jsem tak obhajovala svou nechuť k uklízení, které nemá v našem domě konce, a tak občas vypouštím i začátky, neboť výsledky jsou na sklonku dne tak jako tak stejné. Proč na to nepřišly ještě sousedky?).
Až se ten proces obrátí, bude na světě lépe. Ale já už se toho asi nedočkám. Nebyla jsem od pravdy daleko, protože mé mozkové buňky NÁHODOU pracovaly jen smyslově, proto zápach zaregistrovaly, ale pouze v rovině ekologické, ne praktické.
Syn odešel z pokoje. Rázem zvolal: "Ten kouř jde od nás!"
Teprve až nyní mi blesklo hlavou: Maso!! Ani netuším, jakou rychlostí jsem pádila ze schodů zabránit pohromě. Vše se odvíjelo jak v akčním filmu, a já v něm sehrála aktérku rychlé zásahové jednotky.
Z místnosti se valil neskutečně hustý dým, způsobený seškvařenými kostmi a doprovázený plynem.
Jak šílená jsem doběhla ke sporáku ho zastavit a vyběhla sprintem ven. Akce skončila. Dávila jsem se kouřem a hrozným zápachem kostí. Cítila jsem se hrdinsky a toužila jsem po pochvale od velitele zásahové jednotky za mimořádnou odvahu. Ten reagoval zcela opačně, než tomu bývá u filmu. Spolu s kouřem se na mě valily výčitky, tu i tam padlo slůvko ostřejší.

Větralo se celý týden. Celý týden ve znamení a omílání slova zapomnětlivost, ostře mířených na mě. Chabě jsem se bránila větou: "Buďte rádi, že jsem náhodou zapomněla rozsvítit!"

Příště: Nádherné zbytečnosti vodomilné

Další informace najdete na:  www.art-for-ma.cz

Danuše Markovová: Filipika se zrcadlem aneb jak nejlépe vyzpovídat své druhé já....

Obraz Múza © Danuše Markovová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 05. 2009.