Helena Štáchová: Vidí to, jak Hurvínek válku (1)

Rubrika: Literatura – Fejetony


Vítáme na stránkách Pozitivních novin novou autorku, loutkoherečku, scenáristku a ředitelku Divadla Spejbla a Hurvínka Helenu Štáchovou, která nám přislíbila spolupráci.
„Přeji Vašim novinám i do budoucna velký úspěch,“ citujeme z jejího e-mailu a dodáváme: Budou-li na našich stránkách stálými hosty také Spejbl s Hurvínkem, nelze o úspěchu pochybovat. :-)

Redakce
Helena Štáchová
VIDÍ TO, JAK HURVÍNEK VÁLKU (1)

Cosi se děje. Hurvínek si češe čupřinku na pěšinku a pan Spejbl velkopansky kyne kolemjdoucím rukou v ušmudlané rukavičce.
Paní Kateřině to nedá spát, tak alibisticky upeče bábovku s rozinkami s prošlou expirační dobou a spolu s Máničkou zazvoní u Spejblů.
„Mám známku,“ hlásí Hurvínek.
„Kouli,“ zkonstatuje Mánička, která ví své.
Kluk ukáže na stůl, kde leží předmět doličný – malá dopisní známka a na ní Spejbl s Hurvínkem!
„Vstoupili jsme mezi elitu národa, jsme desetikorunoví,“ nadme se pýchou Spejbl, „máme stejnou cenu jako president!“
„Před dvěma dny jsme vyšli a už ležíme na poštách,“ přidá se Hurvínek.
„Tak aby z vás nebyl ležák,“ utrousí škodolibě Mánička. „Nemám strach, jen se bojím, jestli mě to nebude bolet, když mě bouchnou razítkem. Nebo lechtat, když mě budou olizovat!“
„Za vstup mezi nesmrtelné trocha nepohodlí stojí, ne,“ provokuje dále holčička.
„Máš pravdu,“ nafukuje se Spejbl, „jsou tam s námi všichni naši prezidenti, a že jich jen za našeho života bylo!“
„A jak skončili, když skončili,“ dotírá opět Maňka.
„Mezi sběrateli,“ vysvětluje jí bábinka, „někteří byli a zůstali bezcenní, další získali na ceně až po smrti“
„Chtěl bych být cenný jak Modrý Mauricus,“ nadchne se Hurvínek.
„To bys musel být něčím výjimečný, nebo mít nějakou chybu,“ praví Kateřina.“
„Rarita jsem. A chybu mám taky,“ zastydí se kluk, „jsem díky řezbářovi omezenej!“
„To jsi,“ uklidňuje ho Spejbl, „tuhle vlastnost jsi dostal do vínku, abys byl jako typ oblíbenej!“
To synka zarazí, „kdo je blbej, je oblíbenej?!“
„Je. Protože se nenajde nikdo, kdo by mu záviděl!“
„Jenže já myslel jiný omezení, než to, že jsem slabej na hlavu. Co mi ten šikula přidal na uších, to mi ubral jinde!“
„To se na známce nepozná, ale kdyby ti chyběl alespoň nějakej ten zoubek, to bys bodoval,“ míní Mánička. „Už vím, se známkami je to jako s lidmi! Dokonalost nikoho nezajímá, ale čím větší zmetek, tím větší má cenu na trhu,“ zavýskne Hurvínek a polije známku Spejblovým pivem.

(napsáno ku příležitosti vydání desetikorunové známky se Spejblem a Hurvínkem dne 27.5.09 pro pražský deník Metro)

Foto © archiv autorky

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 06. 2009.