Perly rozené z bolesti

Je známo, že humor se rodí z tragédie. Některá literární či umělecká díla by nevznikla, kdyby jejich autoři neprožili svízelné životní situace. Vzpomeňme třeba na Jacka Londona žijícího v bídě a končícího svůj život sebevraždou. Na Boženu Němcovou, poznamenanou úmrtím svého syna, nešťastným manželstvím, později vlastní smrtelnou nemocí, či Ernesta Hemingwaye, utápějícího se v alkoholu a končícího s kulkou v hlavě z vlastní zbraně. Jinou kapitolou je spisovatelka Betty MacDonaldová.
Ta svoje humoristické knížky, světové bestselery Vejce a já a Co život dal a a vzal, tvořila ve svých nejtěžších životních situacích. Obzvláště zaujme Morová rána (součást jedné z knih), která se odehrává v plicním sanatoriu, kde se autorka rok léčila z tuberkulózy.
Odloučena od rodiny a svých dcer se musela podřídit nelidskému léčebnému režimu, kde se nesmělo mluvit, smát se, ani šeptat, číst, chodit na záchod, komunikovat s muži... Muselo se jen ležet, v létě i v zimě u otevřeného okna, chodit na pneumotoraxy a povinně se uzdravovat. Kdo tuto knihu četl mi dá za pravdu, že přes vražedné prostředí nás autorka dokázala humornou formou provést útrapami v léčebně. Dokázala tak, jako perlorodka, ze své zraněné duše vydat pro nás, jako mnoho jiných klasiků, drahocenné skvosty.
Nadarmo se neříká, že vše zlé je k něčemu dobré.