Dobrý den, dámy a pánové,

jmenuji se Annie, celým jménem Eager Annie.

Pocházím ze země zelených luk a vřesovišť, které se říká Éire, ve vaší řeči pak tuším Irsko. Říkají, že jsem greyhound, nejrychlejší pes na světě, prastaré plemeno s tradicí sahající až kamsi do dávnověku.
Bývali jsme společníky šlechticů, znakem jejich urozenosti. Pokud jsme zrovna neodpočívali na kožešinách u krbu, chodívali jsme s pány na lov, byli jsme ctěni a milováni. Komu by se takový život nelíbil?

Upřímně řečeno, nevím přesně, co tato slova znamenají, vyprávím jen, co bylo vyprávěno mně.

Dnes je tomu totiž jinak. Irsko je dostihovou velmocí a my, greyhoundi, jsme tady proto, abychom závodili a vyhrávali. Někteří lidé říkají, že už nejde o závody jako takové, ale o sázení na naše výkony a obrovské peníze. Takových jako já se každoročně narodí tisíce, ba desetitisíce. Žijeme a trénujeme v psincích, kde společně žijeme v malých kotcích nebo boudách. Na závodní dráhu se nás dostane zhruba polovina. Ti pomalejší mají smůlu. Občas přijedou nějací lidé, někam je odvezou a... 
Víte, já vlastně nevím, kam odjeli, ale už se nikdy nevrátili.

Já byla ta rychlejší, a tak mám pár závodů za sebou. Věřte mi, vždy jsem ze sebe vydala maximum a snažila se vyhrát. Dříve či později vás ale někdo předhoní. Vyhrát se totiž snaží každý z nás. Potom mě přestali stavět do závodů. Rozhodli se, že budu chovná. A tak jsem měla štěňátka. Jednou jsem zaslechla: "Tohle byl poslední vrh, je už stará, zbavíme se jí." 
Netušila jsem, jak to myslí, ale přestali si mě všímat.
Dny v kotci se táhly a já byla smutná. Jednou přijeli nějací lidé a odvezli mě.

Nyní žiji v útulku Paws. Hlavní slovo tady má teta Deirdre. A je tu i pár dalších lidí, kteří jí pomáhají. Zachraňují vysloužilé závodníky jako jsem já a hledají pro ně nový domov. Kdyby nám nepomáhali, byli bychom utraceni. Divné slovo, viďte? Prý ale znamená umřít. A to bych nechtěla. Momentálně je nás tady asi padesát, dámy i pánové, různého věku i povah.
Deirdre, tu mám nejradši. Je to totiž dáma v nejlepších letech, tak jako já, mluví dokonce i psí řečí, chodívá si se mnou povídat a náramně si rozumíme. Má pejsky opravdu ráda.
Zaslechla jsem, že prodala pozemky kolem svého domu, aby se o nás mohla starat. Jestli se tomu neříká láska, tak nevím.
Několikrát už se stalo, že přijelo velké auto, některé z nás naložili a odvezli pryč. Deirdre mi vysvětlila, že tihle pejskové odjeli do nových domovů, a že na ně někde daleko za mořem čeká měkký pelíšek a rodinka. 
Nedávno mi vyprávěla, jak byla v Česku, kam jela dohlídnout na předání pejsků, na které už čekali lidé v nějakém hotelu.
Tak to mě tedy zaujalo - nikdy jsem nebyla v hotelu, a co je Česko nevím, ale zní to dobře a dá rozum, že jako dáma a navíc aristokratka se pochopitelně velmi ráda bavím, cestuji a poznávám svět. Byla jsem trochu smutná, že mě také nevzala s sebou do Ček ripablik, jak ona říká. Povídala mi, že si mě nikdo nevybral z nabídky, ale že příště určitě pojedu. A tak jsem se začala těšit a připravovat. 

Chystá se další transport. Už za pár dní se pojede. Já ale nevím, jestli mě vezmou s sebou. Zatím si mě prý nikdo nevybral. A je nás tady víc, kteří bychom rádi jeli – třeba ten elegantní mladík, prý šampion, Emperor (říkáme mu Empík), pak ti noví kluci Tom a Gerry, nebo štěně Ashton Puppy a další.

A co vy? Nehledáte náhodou výborného přítele? Stačí mi kousek místa na sedačce, na kožešinách netrvám. ;-) Budu vás mít moc ráda. Popřemýšlejte.

A nezapomeňte. Jmenuji se Annie, Eager Annie. Ale doma mi můžete říkat klidně třeba Anuška.

http://www.adopcechrtuforum.cz/viewtopic.php?f=15&t=294