ZPOVĚDNÍCI (5) Petr: Nebojte se mého Trojského koně

Rubrika: Exkluzivně

 
ZPOVĚDNÍCI
   

Exkluzivní internetová kronika těchto dnů, v níž se navzájem osobitě zpovídají dva zralí padesátníci - Zita a Petr - a odhalují tak čtenářům celou řadu problémů lidí středního věku na pozadí svých vlastních životních osudů. Příběhy našich zpovědníků se odehrávají na neviditelné hranici mezi každodenní realitou a lehce mystifikující literární fikcí.
Autor "zpovědníka" Petra je postavou veřejně známou, neboť se za ní skrývá vydavatel Pozitivních novin Pavel Loužecký, zatímco autorka "zpovědnice" Zity si přeje zůstat v anonymitě. Budiž jí to v zájmu zpovědního tajemství dopřáno....

Předchozí díly ZPOVĚDNÍKŮ

ZPOVĚDNÍCI (5)  Petr: Nebojte se mého Trojského koně
pondělí 22.června 2009


Milá Zito,
dneska jsem přišel domů až pozdě v noci, protože jsme měli v redakci velkou oslavu. Jedna kolegyně – mimochodem mladá a velmi krásná – měla narozeniny, a určitě znáte tu lidskou posedlost „prolévat oslavy hrdlem“. Na to mě nikdy neužilo. Celý život se nějak podvědomě straním veškerých bujarostí, ať už se to týká kafe, kouření, alkoholu, drog, adrenalinu nebo jiných radovánek s cílem opustit realitu tohoto světa či užívat si ho nezdravě-příjemným způsobem. Nechápu, proč mě proto všichni mají za protivného morouse. Jedině, že bych jím byl?! :-)
Takže většinu takových dýchánků prosedím s chápavým úsměvem na rtech mimo „světla reflektorů“ a snažím se na sebe příliš neupozorňovat, což se mi však daří jen obtížně především s ohledem na moji cedulku na dveřích, díky níž se mě řada lidí snaží „šéfredaktorsky předcházet“.
Nepřestávám žasnout, jak jsou někteří lidé v tomto ohledu neskutečně vynalézaví a tvrdošíjní. A musím říci, že přeborníkem v tom jsou bezesporu právě ženy, na které si od jisté doby dávám velký pozor. Možná jsem Vám to ještě neřekl, ale od svých mladických let se řídím takzvaným „sebezáchovným vyklízecím pravidlem“, které zní: Čím krásnější žena se ocitne v mé blízkosti, tím rychleji vyklízím pozice.
Tedy ne že bych měl něco proti krásným ženám! Naopak! Líbí se mi, zbožňuji je, obdivuji je a vydržím se na ně dívat celé hodiny. Má to jen jeden malý háček: Nesmí promluvit!
Snad je to díky vytrvalému „tréninku“ mé bývalé ženy a dědictví z neúspěšného dvacetiletého manželství - prostě získal jsem jisté antifeministické obranné reflexy, jejichž prostřednictvím jsem si vypěstoval radar na budoucí problémy. Jakmile totiž přede mnou nějaká žena promluví, okamžitě jí v duchu vidím v určité životní situaci, dost často pod „manželskou maskou“. Stačí mi opravdu jen málo: změna jejího hlasu, uklouznutá emoce, protržená emancipace, majetnický záchvěv, nebo nedejbože výbuch nakupovací mánie. To je pak okamžitě konec-konec-konec! V tom momentě se ve mně cosi podvědomě sevře a z milého romantika se okamžitě stává obetónovaný brankář v plné zbroji, chránící urputně svoji brankářskou – teď již staromládeneckou – kisnu.
Už to vnímám jako určitý typ prokletí, jakoby mě moje bývalá žena šamansky začarovala tím, že před léty napíchala do mé „medvědí duše“ svoje špendlíky netolerance, abych byl ve svém budoucím životě bez ní neustále ve střehu, kdykoli se ke mně přiblíží jakákoli žena a bude je ze mě chtít vytáhnout.
Normálně v pohádkách stačí polibek, aby se spící hrdina probudil ze spaní; u mě samozřejmě nikoliv. Já musím mít pořád něco lepšího! :-(
A tak když se mnou začala na večírku moje krásná kolegyně flirtovat a já zjistil, že začíná jít – ze všech úhlů - do tuhého, zbaběle jsem vyklidil bojiště a prchnul urychleně domů do klidu a bezpečí svého bytu, kde mě – díky bohu - nečekala s válečkem v ruce žádná rozdováděná opatrovatelka, uklízečka, kuchařka, ani medojedka.
Teď jsem nejspíš smrtelně naštval a rozlítostnil všechny příslušnice něžného pohlaví, takže předpokládám a očekávám v ohlasech skutečnou smršť nevybíravých šťouchanců na téma „necitliví, samolibí, domýšliví muži“, ale nedá se svítit. Manželství je dobrý sluha, ale prachmizerný pán, zvláště co se lásky týče. Zároveň mi však došlo, že Vy jste také žena... !
Hmmm, tak nevím, nevím, jestli se dočkám dalšího dopisu. :-)

ŽIVOTNÍ HODNOTY

Když jsem tak seděl v hlaholící redakci nad sklenkou vyšumělého šampaňského, přemýšlel jsem o pojmu životní hodnoty. Jaké má člověk v padesáti letech životní hodnoty, respektive jak se do nich promítají jeho životní úspěchy i neúspěchy, sny a cíle? Docela by mě zajímalo, jak se měnily ty moje životní hodnoty v průběhu let, dejme tomu od maturity až do dneška. Škoda, že jsem si to někde průběžně nezaznamenával. To srovnání by mělo pro mě dneska obrovskou vypovídací hodnotu.
Snažil jsem se sepsat na papír pojmy, které normálního člověka napadnou, když dostane za úkol sestavit žebříček – dejme tomu – patnácti nejdůležitějších životních hodnot. Předpokládám, že většina lidí napíše zhruba toto:
rodina, děti, štěstí, peníze, kariéra, úspěch, zdraví, láska, vzdělání, práce, přátelství, svoboda, vzhled, cestování a majetek, přičemž bude dlouze přemýšlet a spekulovat, kterou hodnotu dát na jaké místo.

I já jsem si vzal papír a tužku a snažil se definovat své vlastní hodnoty, přičemž jsem zjistil, že mají většinou úplně jiný obsah, než ty „běžné“, výše uvedené.
Možná Vás budou, milá Zito, zajímat stejně tak, jako by mě zajímaly ty Vaše.

ŽEBŘÍČEK MÝCH ŽIVOTNÍCH HODNOT (stav ve věku 49 let)

1. mít práci, která mě baví
2. mít víru v sebe sama
3. mít v sobě pokoru
4. mít klid v duši i v srdci
5. být fyzicky i psychicky zdravý
6. mít jistotu zázemí i financí
7. být tolerantní
8. být oporou pro milované
9. mít tvůrčí inspiraci
10. mít odvahu k akci
11. mít důvěru v lidi a ctít slušnost a serióznost
12. mít štěstí na přátele
13. nacházet životní moudrost
14. být schopen naplňovat své sny
15. mít sílu vzdorovat nepřízni osudu

Je nesmírně důležité, aby pořadí bylo zvoleno naprosto přesně s tím, že hodnota číslo jedna má pro člověka skutečně největší význam, a jak jdeme postupně k dalším, tak získáváme důležité souvislosti ve smyslu AKCE a REAKCE, PŘÍČIN a NÁSLEDKŮ.
Prostě kdybychom neměli jasně definovánu hodnotu 1., nemohla by za ní následovat hodnota 2. a naopak: hodnota 9. musí u mě nutně následovat před hodnotou 10., protože nejdříve je nutné, abych měl tvůrčí inspiraci, díky níž pak mohu následně získat odvahu k akci, jak svoji inspiraci uskutečnit.
O takto sestaveném žebříčku životních hodnot se dá hodiny přemýšlet a diskutovat. Je to skutečně skvělá duševní zábava i poučení hlavně pro sebe sama, protože sám sobě člověk nemusí lhát, nic ho nenutí přetvařovat se, dělat se před kýmkoli lepším.
On je vlastně celý život hlavně o prioritách. A to nejen o jejich důležitosti, ale také o jejich pořadí, přičemž pořadí nemusí být nutně totožné s mírou důležitosti našich priorit.
Pro mě například vždycky bylo nejdůležitější mít práci, která mě baví, ale přitom bych dal na druhé místo z hlediska důležitosti jistotu zázemí i financí a tím pádem jako třetí - být oporou pro milované (rodinu, děti), přestože tyto hodnoty obsadily v samotném žebříčku hodnot až 6. a 8. místo.

Zkuste si udělat svůj vlastní žebříček životních hodnot a sama uvidíte, že to není vůbec jednoduchý úkol a možná že Vás to dostane nečekaně do úzkých. Trápit se s tím budou rozhodně všichni, kdo nemají ve zvyku o sobě přemýšlet, ti, kdo berou život tak, jak přichází, aniž by se snažili měnit ho k obrazu svému. I takoví lidé jsou....
Já o sobě přemýšlím například dost často, ale přitom se již pramálo snažím svůj život ovlivňovat. Dospěl jsem totiž k závěru, že určité věci a události ve svém životě prostě nejsem schopen cíleně ovlivnit, a když se tak stane, pak to většinou dopadne negativně.
A druhý můj závěr zní: Dokud nebudu mít první pětici svých životních hodnot „zažranou pod kůží“, nikdy nebudu sám se sebou a se svým životem spokojený. Jakmile se mi však podaří tuto pětici zvládnout, všechny ostatní hodnoty prostě přijdou samy, protože tím vznikne ideální prostředí, které je samo přivolá, přitáhne, které na ně bude působit jako mucholapka na zvědavé mouchy.

Berte to, milá Zito, jako mého zvláštního Trojského koně, z něhož po vtažení za hradby Vaší duše nevylezou bojovníci, ale nečekaně se vynoří zasněný trubadúr s loutnou v ruce, který Vám zazpívá píseň, po níž Vám naskáčou na těle pupínky velké jako pralinky – ovšemže pupínky vzrušení, ne hrůzy! :-), takže okamžitě podlehnete jeho poetickým svodům, sednete ke svému kalamáři s pavím brkem a začnete bleskurychle psát svoji odpověď.
Sledujete, jak si Vás mile jistím, abyste zapomněla na úvodní část mého dopisu na téma ženy a já? Tak na tohle pro změnu nezapomeňte! :-)

Petr

Příště:  ZPOVĚDNÍCI (x)  Zita: ....                                                   Další díly ZPOVĚDNÍKŮ

ZPOVĚDNÍCI: OHLASY na téma STŘEDNÍ VĚK
Exkluzivní internetová kronika těchto dnů ZPOVĚDNÍCI je určena i pro vás, čtenáře Pozitivních novin. Chceme, aby tento seriál opravdu žil a dýchal lidskými příběhy ze skutečnosti, aby ho lidé vnímali nejen jako určitou literárně-mediální hru, ale hlavně jako inspiraci pro své vlastní životy. Aby zde nacházeli různorodost pohledů na věc, moudrost, filozofii, úsměvy, poučení i zábavu.     

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 06. 2009.