Jarmila Pospíšilová - Jarmila Moosová: Anděl na zemi (2)
Rubrika: Publicistika – Rozhovory
| K životu už to patří, že se mnohý z nás v něm zčistajasna ocitá v bodě, z něhož nemá páru, kterým směrem se vydat dál, aby svoji beztak už mizernou situaci ještě nezhoršil. Jak je dobře, že se v takových případech je na koho obrátit s prosbou o radu. Smysluplnou a fundovanou. A že takové rady skutečně pro nás připraveny jsou, dokládá moje setkání s psychoterapeutkou, z níž cítím, že příslušnost k této profesi je jí dána přímo darem od Boha: Jarmila Pospíšilová |
 • Jarmi, když jsi studovala dětskou psychologii a pak ji samozřejmě uplatňovala v dlouholeté praxi, kdy a proč přišel ten zlom věnovat se dospělým? To nebylo tak jednoduché. Bolševik si nepřál, abych já studovala psychologii (kdovíproč byl tehdy dušezpyt disciplínou jenom pro soudruhy nadušinevěřící), takže jsem téměř načerno vystudovala speciální pedagogiku - psychopedii (aspoň trochu psycho) a léta se zabývala nejrůznějšími dětskými problémy. Až jsem si všimla, že např. matky hyperaktivních dětí mají něco společného (řekla bych jakousi bezmoc), a začala jsem pátrat. Nejsem psycholog, jsem detektiv. • Jak se vlastně přesně nazývá metoda, kterou se v posledních letech zabýváš? Odkud pochází a čím Tě především zaujala? Přečetla jsem Malého tyrana od Jiřiny Prekopové. Použila tu nejpřirozenější věc na světě - pevné objetí mezi dvěma lidmi, kteří se navzájem milují a patří k sobě, aby se - jak ona říká - "vysmířili". Dala jsem se do výcviku Terapie pevným objetím, která zahrnuje člověčí tělesnost a vazebnost, ale zároveň započítává také systemický (rodinný a rodový) kontext. Ten pohled je široký, hluboký a mně se zdá i vysoký. • Existují nějaká omezení, komu může či nemůže pomoci? Nepochybuji, že těch „uzdravených duší“ je převaha. Metodika je podrobně propracovaná a kontraindikace jsou samozřejmě definovány. Nejpodstatnější vyplývá z tvé následující otázky: Kde není vůle... • Teď jsi prozradila, že spolu „rozmlouváme“ korespondenčně. Jaký je vůbec tvůj vztah k technice? Poděl se se čtenáři o tu veselou historku z doby, kdy jsi měla počítač v rukou prvních pár dní, prosím. Jsem antitalent s respektem, o svých počátcích v autě bych mohla napsat humoristický román. S počítačem totéž, takže teď nevím, kterou historku si zrovna pamatuješ. Tu jak jsem se svou mejlovou adresou rozdávala i heslo? • Hahahahahaha!!! Tak zrovna tuhle jsem neznala. Vraťme se tedy ještě k avízovanému mottu: Kde je vůle, je i cesta. Stalo se Ti někdy, že přijde někdo z donucení (partnera, přítele…) a nakonec se mu u tebe „zalíbí“? Stává se to. Já ale nemám ráda, když ke mně někdo přivleče partnera nebo dítě "do opravny". Buď se z nemotivovaného klienta stane motivovaný, nebo nic. Vlastně mám jednu - alespoň pro mě - překvapivou zkušenost: na párovou terapii často stačí jeden, ale zato dobře motivovaný. U mužů je taky někdy místo jakékoli terapie lepší mužný čin - například odstěhovat se od matky nebo od tchýně. • Půjdu Ti trochu po krku: Odkud bereš jistotu, že konáš dobro? Bible nás přece varuje: Střezte se falešných proroků! Máš na mysli mučivé pochyby? No tak ty mívám. Víme přece, kam je dlážděná cesta dobrými úmysly. Nicméně strach, abych neudělala chybu, nemůže řídit mé konání. Hledám co je dobré a toho se držím, přesně podle apoštola Pavla. • Na vlastní zkušenost jsem si vyzkoušela účinky Tvojí terapie a musím říct, že mi dala mnoho a s důvěrou se Tebou nechám vést. Musíš čelit útokům protivníků? Kdo, resp. co z nich je tím největším? Protože já ji taky mám odžitou na vlastním těle a ve vlastní rodině, jsou mi útoky nepřátel šumafuk. Mám podezření, že jde většinou o lidi racionální či spíše racionalizující v rámci svých sebeobran. • Víš, co se mi na Tobě líbí? Jsi žena, živá žena současnosti, a byť ve svém srdci světice, s cigárem v jedné ruce a hrnkem „turka“ ve druhé ve mně vzbuzuješ větší důvěru, než mnozí asketičtí pseudoznalci. Neodporují duchovní zájmy těm světským? Mám hrůzu z toho, že se někdy začnu prezentovat jako ta chytrá, ta vyřešená a duchovní. Jsem nádoba hříšná (naštěstí má můj zpovědník se mnou Boží trpělivost). Mé rodinné, pracovní a katolické žití se prolíná a ovlivňuje, a celé je to velmi soudržné a zábavné. Snažím se, aby to domácí i to terapeutické bylo v jednotě podle hesla LÁSKA A ŘÁD. Ámen. • Zmiňuješ se o církvi. Jde u tebe o vztah, vypěstovaný výchovou, nebo sis nacházela vlastní cestu? Pakliže ano, tedy kdy, proč a jak? Jsem konvertita, typický hledavec. Ale taky bývalý velký odpůrce a kritik církve katolické. Všechno jenom to ne! Snůška kostelových bab nebo podpůrný spolek KDU ČSL - to jsem opravdu nemusela. Kdyby to tak bylo, nebyla bych tam, na to jsem moc divoká. Toto téma je pro mě velice intimní a nezaslouží odbýt nějakou patetickou frází - nechme si to na jindy. • Jarmi, ještě se vrátím k terapii. Proč se jí říká „rodinné konstelace“? Je to jen zjednodušené obecné pojmenování, anebo má někde svůj původ? Až do této chvíle jsem si totiž myslela, že to je oficiální název metody Terapie pevným objetím. Tak to v tom máš pěkný zmatek. Terapie pevným objetím "nach Prekop", objevená, patentovaná a vyučovaná Jiřinou Prekopovou, přijala do svého konceptu rodinné konstelace podle Berta Hellingera jako další, doplňující terapeutickou techniku (není to terapie, pouze její prostředek). • No tak ti díky, pořád se mám čemu učit! Jarmi, než jsem poznala tebe, slyšela jsem o této terapii od kamarádky, která ji absolvovala na nějakém víkendovém pobytu (za nekřesťanský peníz) někde daleko od domova. Tehdy jsem se obávala, a proto také tuto možnost nevyužila, aby mi cizí lidé nějakým způsobem nepoškodili psychiku. Mohlo by se to stát? Mohlo. Co zasahuje hluboko, může narušit dosavadní rovnováhu. Proto je nutné počítat s kontraindikacemi a zajistit člověku možnost následné péče. Nemám moc ráda taková ta kulturáková konstelační šou, kde neproběhne solidní odběr anamnestických dat a řádná příprava klienta. • Co bylo v dětství tvojí nejmilejší hračkou? Vzpomeneš si? Jsem dítě z chudé rodiny, moc hraček nebylo. To málo, co jsem měla, jsem moc ráda rozmontovávala, abych přišla věcem na kloub. Vidíš to, dobře ses zeptala. • Tvoje rodina je na dnešní poměry celkem početná. Jak to, prosím tě, děláš, že zvládneš roli matky, manželky, vytížené profesionálky a ještě k tomu dokážeš být velmi „šik“? Já miluju moje chlapce a ráda se o ně starám. Zároveň se nenechám zneužívat, takže když je potřebný vyhazov, vykonám. Stejně tak v práci. Vyplácí se otevřená komunikace a hodně srandy. A dík za poklonu. Jen tak dál. • Zařadila jsem tě v tomto cyklu mezi Anděly, přilétnuté na Zem. Právem. Ty totiž neděláš jenom svoji práci, ty pomáháš druhým celou svojí bytostí. A to je, co si budeme povídat, krásné a uspokojující, ale také velmi náročné. Co ti pomáhá obnovit spotřebovanou sílu? Má víra mi umožnila správně seskládat priority, takže už se nevyčerpávám zbytečnými zápasy. Síly mám, kolik potřebuji. Když jí mám málo, holt udělám míň práce a víc spím. • Posedět s tebou, to je koncert pro oči, uši i smysly. Psaný projev evidentně není pro tebe jahůdkou na kopci šlehačky. Zeptám se tě už jen na jedno: dívala ses, kam vůbec tento rozhovor poputuje? Doufám, že tvoje odpověď bude kladná. V tom případě – jak bývalo v minulosti mým dobrým zvykem – mohu pro naše čtenáře z tebe vytáhnout ještě moudrost, která ti pomáhá překonávat životní peripetie? Kdybych byla tak suchá jako je můj písemný projev, v životě bych nepotřebovala dietu. Doufáš marně, já jsem se nedívala. Bála jsem se, že se budu chtít přizpůsobit, přikrášlit, nalakovat na růžovo. Moudro na konec? Nikdy to nevzdávej! Ano, to je Jarmila Pospíšilová: ryze upřímná, skromná, pracovitá bytost, která o sobě moc nenamluví. To za ni udělají výsledky její práce. A tak je to dobře. |
foto Jarmila Pospíšilová, obrázky www.google.cz
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 07. 2009.
